Lauren Bacallová (nepřechýleně Lauren Bacall, rodným jménem Betty Joan Perske; 16. září 1924 Bronx – 12. srpna 2014 Manhattan), byla americká filmová, divadelní i televizní herečka.
Zvláště významné byly její role v noirových filmech s Humphreym Bogartem, jehož manželkou byla od roku 1945 do jeho smrti v roce 1957. Mezi další slavné herce a herečky, s kterými hrála patří např. John Wayne, Gary Cooper, Marilyn Monroe, Gregory Peck, Tony Curtis nebo Kirk Douglas. Za výkon ve filmu Dvě tváře lásky z roku 1996 získala nominaci na Zlatý glóbus i na Oscara. Dvakrát získala cenu Tony za výkony v muzikálech na Broadway: v roce 1970 za Applause a v roce 1981 za Woman of the Year. V roce 2009 jí americká Akademie filmového umění a věd udělila čestného Oscara.
Jejím druhým manželem byl v letech 1961–1969 herec Jason Robards. Byla sestřenicí Šimona Perese, izraelského prezidenta a premiéra.
Život
Mládí Lauren Bacallová se narodila jako Betty Joan Perske 16. září 1924 ve čtvrti Bronx v New Yorku, jako jediné dítě Natalie, rozené Weinsteinové (1901–1969), která si později změnila příjmení na Bacallovou, a Williama Perskeho (1889–1982), který pracoval jako prodavač. Oba její rodiče byli Židé. Její matka emigrovala z Jasy v Rumunsku, přes Ellis Island a její otec se narodil v New Jersey, rodičům pocházejícím z Valožyn, z převážně židovské komunity na území dnešního Běloruska.Bacall, Lauren. By Myself and Then Some, HarperCollins, New York, 2005.
Když jí bylo pět let, její rodiče se rozvedli a s otcem se přestala vídat. Po své matce také přijala příjmení Bacallová. Její matka se později znovu provdala (za Lee Goldberga), ale to již byla její dcera filmovou hvězdou a žila v Kalifornii.
Rodina se brzy po jejím narození přestěhovala do brooklynského Ocean Parkway, kde navštěvovala soukromou dívčí internátní školu Highland Park v Tarrytownu a později také školu Julia Richmann High School na Manhattanu.
Začátky kariéry a modeling V roce 1941 chodila i na lekce herectví na Americké akademii dramatických umění a jejím spolužákem byl mimo jiné i později slavný herec Kirk Douglas. V té době také pracovala jako uvaděčka v divadle St. James Theatre i jako modelka. O rok později, v 17 letech debutovala ve hře Johnny 2 X 4 a téhož roku byla také korunována jako Miss Greenwich Village.
Více než herectví se však stále věnovala modelingu a jako teenage modelka se objevila na obálce měsíčníku Harper's Bazaar i v dalších časopisech jako například Vogue. Pro Harper's Bazaar ji jako osmnáctiletou objevil Nicolas de Gunzburg a právě těmito fotografiemi v mnoha časopisech na sebe poprvé upozornila.
Obálka Harper's Bazaaru nakonec zaujala i módní ikonu a manželku Hollywoodského producenta Howarda Hawkse, Slim Keith, která na manžela začala naléhat, aby Betty pozval na kamerové zkoušky pro jeho připravovaný film Mít a nemít. Hawks proto požádal svou sekretářku, aby o Betty zjistila něco víc, avšak sekretářka jí omylem poslala lístek, aby přišla rovnou na konkurz.
Hollywood vlevo|náhled|Bacall a Howard Hawks (1943) Jakmile se Hawks s Betty setkal, uzavřel s ní sedmiletou smlouvu s honorářem 100 dolarů týdně a začal osobně řídit její kariéru. Také jí změnil jméno na Lauren, které si doplnila matčiným příjmením za svobodna. I Hawksova manželka Slim si ji oblíbila a začala ji stylově oblékat i seznamovat s etiketou. Na přání Hawkse se také učila mluvit pod dozorem hlasového kouče, který dostal za úkol naučit Lauren mluvit hlubším hlasem. Jako součást tréninku musela každý den také křičet Shakespearovy verše. Mimo to jí také pomáhala vyniknout její neobvyklá výška (174 cm).
Během svých prvních kamerových zkoušek pro film Mít a nemít (1944), byla Lauren velmi nervózní a aby co nejvíce zneviditelnila svou trému, přitiskla bradu blíže k hrudi, postavila se před kameru a zadívala se nahoru. Tento způsob se stal známý jako „Ten pohled (~ The Look)“, což se společně s jejím hlasem stalo jedním z jejích charakteristických znaků. Její filmová postava dostala jméno „Slim” podle přezdívky Hawksovy manželky a jejímu filmovému partnerovi Humphrey Bogard byla pro změnu udělena přezdívka Howarda Hawkse; „Steve”. Podle Lauren, to mezi ní Bogartem začalo ihned jiskřit, avšak Bogart byl v té době ženatý s herečkou Mayo Methotovou. Přesto se však mezi ním a Lauren během několika týdnů vyvinul romantický vztah.
Lauren byla také natolik skvělá herečka, že její vedlejší role byla v průběhu natáčení několikrát přepsána až z ní nakonec vyšla role hlavní. Brzy po premiéře byla rychle katapultována až mezi největší hvězdy stříbrného plátna a její výkony v debutovém filmu se staly základním kamenem její , která v populární kultuře zanechala silný účinek a dokonce ovlivnila módu i spoustu dalších filmových herců.
Nová filmová hvězda studia Warner Bros., které ji i film velmi propagovalo, navštívila dokonce washingtonský National Press Club, kde se schází národní elita včetně prezidentů s novináři. Zde ji také tiskový agent a šéf propagace studia Warner Bros. požádal, aby si sedla na piano, a vyfotil ji s tehdejším viceprezidentem Harry S. Trumanem.náhled|257x257pixelů|Dvacetiletá Lauren sedí na pianu, na které hraje viceprezident Harry S. Truman v kantýně National Press Club ve Washingtonu (únor 1945)|vlevoPo úspěšném snímku Mít a nemít hrála spolu s Charlesem Boyerem ve filmu Confidential Agent (1945), který si však u kritiků příliš nevedl a Lauren se začala strachovat, aby hodnocení neublížilo její kariéře. Svým dalším snímkem Hluboký spánek (1946), kde ztvárnila roli mysteriózní Vivian Ruthledgeové svou kariéru opět upevnila. Tento film jí definitivně uložil status ikony filmového žánru film-noir, se kterým byla často spojována až do konce kariéry brzy na to začala být hojně obsazována jako femme fatale. Po boku svého manžela Bogarta se i nadále objevila ve krimi dramatu Temná pasáž (1947), následovaném melodramatem Key Largo (1948). Novinář a spisovatel Bosley Crowther její výkony v deníku The New York Times popisoval jako:„Madam Bacallová... vytváří poměrně velké napětí svým ostrým pohledem, který jasně naznačuje, že ví co chce.”
50. léta Počátkem 50. let už si mohla Lauren scénáře i vybírat, avšak tím že jich spoustu také odmítla, si vybudovala reputaci obtížně spolupracující herečky. I přesto však svůj hvězdný status upevnila v řadě filmů, ve kterých se většinou objevovala jako vůdčí žena, a i nadále získávala vlídné recenze. V roce 1950 se objevila ve filmu Bright Leaf s Garym Cooperem, který následoval životopisný muzikál Mladík s trumpetou, kde se blýskla po boku Kirka Douglase.vlevo|náhled|294x294pixelů|Bacall po boku Kirka Douglase ve filmu Mladík s trumpetou (1950)Během let 1951 až 1952 společně s Bogartem také vystupovala v akčním dobrodružném rádiovém seriálu Bold Venture.
Následujícího roku se však objevila i v hlavní roli v technicolorové romantické komedii Jak si vzít milionáře (1953), která se stala obrovským kritickým i kasovním hitem. Ve filmu Jeana Negulesca ztvárnila roli inteligentní a vtipné zlatokopky Schatze Pageová, která se spolu se dvěma kamarádkami (nastupující hvězda Marilyn Monroe a končící Betty Grableová) snaží provdat za, co nejbohatšího muže. Po tomto hitu byla požádána, aby otiskla své ruce a nohy u Grauman’s Chinese Theatre. Nabídku však s podporou svého manžela odmítla a své odmítnutí komentovala:náhled|Lauren Bacall a Marilyn Monroe ve filmu Jak si vzít milionáře (1953)„Dnes už je tam prezentován každý, kdo se třeba jen objevil ve filmových titulcích. Standarty klesly. Chci mít pocit, že jsem si zasloužila svůj status tím nejlepším co může jen filmový byznys nabídnout.”Po těchto úspěších se u studia 20th Century Fox objevila v další Negulescově cinemaskopické komedii Woman's World (1954), která však tak úspěšná nebyla.'The Top Box-Office Hits of 1954', Variety Weekly, January 5, 1955
V roce 1955 se Bacall objevila ve dvou celovečerních filmech; The Cobweb a Krvavá cesta. Dramatický snímek The Cobweb, který režíroval Vincente Minnelli se odehrává v ústavu pro choromyslné, kde Laurenina postava pracuje jako terapeutka. Ve filmu se také objevila podruhé po boku Charlesem Boyerem.
Její další snímek Psané ve větru (1956), režírovaný Douglasem Sirkem, považuje mnoho filmových znalců za mezník na poli melodramatu. Lauren zde hraje kariéristku jejíž život nečekaně převrátí vzhůru nohama rodina naftových magnátů. Místo slavení úspěchu však mezitím zápasila s těžkostmi, které přinesla Bogartova rakovina jícnu.
Dále se objevila po boku Gregoryho Pecka v další dobře hodnocené muzikálové komedii Módní návrhářka (1957), která měla premiéru 16. května 1957, čtyři měsíce po Bogartově smrti.Designing Woman profile, Rotten Tomatoes.com; accessed August 14, 2014. Koncem dekády se Lauren objevila ještě v dalších dvou filmech: v melodramatu The Gift of Love (1958) režírovaném Jeanem Negulescaem a v britském dobrodružném filmu Severozápadní hranice (1959), který se stal kasovním hitem.Four British Films in "Top 6": Boulting Comedy Heads Box Office List, The Guardian (1959–2003), London, December 11, 1959: p. 4.
60. a 70. léta náhled|Lauren Bacall v muzikálu Applause (1973) V 60. letech se objevila jen ve třech filmech a místo toho se začala soustředit na svou divadelní kariéru. V roce 1959 se poprvé objevila na Broadwayi ve hře Goodbye, Charlie na Broadway a po dalších hrách jako Flower (1965), Applause (1970) a Woman of the Year (1981) se vydala vstříc úspěšné divadelní kariéře. Za svůj výkon v Applause a Woman of the Year získala dokonce cenu Tonny. Applause byla hudební verze filmu Vše o Evě, ve kterém hrála její kamarádka Bette Davisová roli divadelní divy Margo Channingové. Po letech ji Bette navštívila v zákulisí, a pogratulovala jí za její skvělé výkony: „Jsi jediná, kdo tu roli mohl zahrát”.
Během 60. let se tedy objevila jen v dramatu Shock Treatment (1964); ve hvězdně obsazené romantické komedii Sex and the Single Girl (1964) s Henry Fondou, Tony Curtisem a Natalie Wood a v misteriózním krimi thrilleru Harper (1966) s Paulem Newmanem. V roce 1964 se objevila také ve dvou epizodách televizního seriálu Mr. Boadway s Craigem Stevensem.
V roce 1974 se objevila v dalším mysteriózním dramatu Vražda v Orient expresu a o dva roky později si zahrála již podruhé po boku Johna Wayna ve filmu Střelec.
Pozdější kariéra vlevo|náhled|Lauren Bacall v roce 1998 V roce 1981 se objevila ve hororovém dramatu Ctitel, který získal rozporuplné recenze, ale její výkony byly vesměs chváleny. Magazín Variety uvedl, že Lauren a režisér Ed Bianchi donutili publikum obávat se co stane s její postavou. Dále se objevila ve filmu Michaela Winnera Schůzka se smrtí (1988) a také si zahrála v malé roli ve filmu Misery nechce zemřít (1990).
Za svou roli ve filmu Dvě tváře lásky (1996) byla dokonce nominována na Oscara v kategorii nejlepší herečka ve vedlejší roli, což byla její první nominace po více než 50 letech. Očekávalo že cenu vyhraje, ale sošku nakonec získala francouzská herečka Juliette Binoche za roli ve filmu Anglický pacient.
O rok později získala ocenění Kennedy Center Honors a v roce 1999 byla Americkým filmovým institutem zařazena mezi 25 nejvýznamnějších ženských filmových hvězd v historii. Krátce na to zažila její filmová kariéra obrození a Lauren začala svými výkony opět přitahovat pozornost. Blýskla se například ve vysokorozpočtových snímcích jako Dogville (2003) a Zrození (2004), v obou po boku Nicole Kidman a také namluvila postavu Čarodějnice z pustin v japonském animovaném filmu Zámek v oblacích (2004).
V roce 1999 se opět objevila na Broadway při znovuuvedení hry Nöela Cowarda Waiting in the Wings a mezi její další komerční počiny po roce 2000, se zařadilo vystoupení v reklamě pro řetězec s levným zbožím Tuesday Morning a produkce řady šperků od Weinman Brothers. Stala se také byla celebritou propagující značku instantní kávy High Point coffee a značku Fancy Feast, která vyrábí výběrové krmivo pro kočky.