Franz Pfeifer, plným jménem Franz Julius Pfeifer (12. října 1832 RumburkMatriční záznam o narození a křtu farnost Rumburk – 13. února 1897 PrahaArchiv hl. m. Prahy, Matrika zemřelých u sv. Jindřicha, sign. JCH Z19, s. 37), byl rakouský a český zemědělský podnikatel, agronom a politik německé národnosti, v 2. polovině 19. století poslanec Českého zemského sněmu a Říšské rady.

Biografie Pocházel z vlivné českoněmecké rodiny. Jeho otcem byl průmyslník Franz Pfeifer starší (1806–1845). Bratr Julius Anton Pfeifer (1834–1906) působil rovněž jako průmyslový podnikatel. Synovec Heinrich Pfeifer (1862–1936) působil coby nakladatel, tělovýchovný aktivista a politik. Další synovec Julius Pfeifer (1864–1934) podnikal v průmyslu. Spřízněn byl i s podnikatelem Johannem Josefem Münzbergem (jeho manželkou byla Johanna rozená Münzberg, dcera J. Münzberga). Švagrem Franze Pfeifera byl českoněmecký politik Franz Klier (1819–1884). Měl tři syny; Franz Pfeifer byl inženýrem a majitelem cihelny v Praze, Victor Pfeifer působil jako lékař ve Vídni a Robert Pfeifer se koncem století uvádí jako posluchač vídeňské zemědělské vysoké školy.

Franz Pfeifer vychodil reálnou školu v České Lípě. Vystudoval pražskou polytechniku, kde se coby student zapojil do dění v revolučním roce 1848. V letech 1849–1861 působil v rakouské armádě, hned zpočátku se účastnil tažení v Uhersku, kde onemocněl cholerou a jeho stav již byl považován za beznadějný. Ovšem díky fyzické odolnosti se z nemoci vyléčil. V roce 1854 byl účasten krymské války a roku 1859 tažení v Itálii. Z armády odešel v hodnosti nadporučíka. Věnoval se pak správě svého zemědělského statku v Újezdu nade Mží, který se brzy stal vzorovým zemědělským podnikem. Zaváděl zde moderní agronomické postupy. V roce 1862 zavedl jako první na Plzeňsku používání anglického žacího stroje. Zřídil továrnu na líh a kvasnice. Pro své zaměstnance postavil dělnické domky. Angažoval se i ve veřejném a politickém životě. V roce 1863 založil v Tuškově okresní zemědělský a lesnický spolek. V roce 1868 zde založil spořitelnu a záložnu, kterou sám vedl. Byl okresním starostou v Touškově. Již v roce 1865 mu Město Touškov udělilo čestné občanství. V domovském Újezdu vykonával funkci místního školního inspektora a zasadil se zde o výstavbu nové školy.

Ve volbách roku 1879 byl zvolen do Říšské rady (celostátní zákonodárný sbor). Zastupoval velkostatkářskou kurii.Databáze stenografických protokolů a rejstříků Říšské rady z příslušných volebních období, http://alex.onb.ac.at/spa.htm.

Národní listy ho uváději jako státoprávně (pročesky) orientovaného konzervativního velkostatkáře,Národní listy, 11. 7. 1879, s. 1. ovšem seznam nově zvolených poslanců v listu Das Vaterland ho naopak řadí mezi ústavověrného (centralistické, provídeňské) poslance.Das Vaterland, 11. 7. 1879, s. 1-2. Na Říšské radě se v říjnu 1879 uvádí jako člen staroněmeckého Klubu liberálů (Club der Liberalen). Ve vídeňském parlamentu byl aktivní zejména v živnostenské komisi. Sám byl dlouholetým členem plzeňské obchodní a živnostenské komory. V 70. letech 19. století také zastával funkci náhradníka v zemské komisi pro revizi pozemkové daně.

Kromě toho byl aktivní i v zemské politice. Ve volbách v roce 1872 byl zvolen ve velkostatkářské kurii (nesvěřenecké velkostatky) do Českého zemského sněmu.http://www.psp.cz/eknih/1872skc/1/stenprot/004schuz/s004001.htm Mandát zde obhájil i ve volbách v roce 1878.http://www.psp.cz/eknih/1878skc/1/stenprot/002schuz/s002003.htm Uvádí se jako člen Strany ústavověrného velkostatku (provídeňsky, centralisticky orientovaná platforma, odmítající české státoprávní aspirace).Národní listy 24. 9. 1878, http://kramerius.nkp.cz/kramerius/PShowPageDoc.do?id=5011295&picp=&it=0&s=djvu Patřil mezi nejaktivnější poslance a pracoval zejména v komisi pro okresní a obecní záležitosti a od roku 1877 v zemské zemědělské radě (od roku 1880 v jejím užším výboru). Ve volbách v roce 1883 byl ústavověrný velkostatek poražen federalisticky orientovanou Stranou konzervativního velkostatku a Pfeifer tak svůj mandát ztratil.

Do zemského sněmu se po delší přestávce vrátil ještě ve volbách v roce 1895, nyní za kurii venkovských obcí (obvod Teplice, Duchcov, Bílina). Uvádí se jako německý liberál (Německá pokroková strana).

Byl předákem českoněmeckých hospodářských a zemědělských sdružení. Předsedal Německému ústřednímu svazu pro Čechy a spoluzakládal a vedl Ústřední svaz německých zemědělských společenství. Podílel se na rozdělení zemské zemědělské rady na německou a českou sekci a až do své smrti pak byl předsedou německé sekce. Měl velký podíl na zřízení Dělnické úrazové pojišťovny pro Čechy (od roku 1889 byl jejím prezidentem). Zastával i další posty ve vedení průmyslových podniků. Byl prezidentem akciových cukrovarů v Žatci a Kryrech, členem správní rady České banky Union nebo České severní dráhy.

Za své zásluhy získal Řád železné koruny III. třídy. Zemřel v únoru 1897 po několikaměsíční těžké nemoci.

Odkazy

Reference

Externí odkazy

Nekrolog v deníku Bohemia

Kategorie:Absolventi ČVUT Kategorie:Rakouští válečníci Kategorie:Čeští agronomové Kategorie:Rakouští agronomové Kategorie:Němečtí agronomové Kategorie:Čeští podnikatelé Kategorie:Rakouští podnikatelé Kategorie:Němečtí podnikatelé Kategorie:Čeští manažeři Kategorie:Rakouští manažeři Kategorie:Čeští okresní starostové Kategorie:Poslanci českého zemského sněmu Kategorie:Poslanci rakouské Říšské rady Kategorie:Členové Ústavní strany Kategorie:Členové Strany ústavověrného velkostatku Kategorie:Členové Německé pokrokové strany (Rakousko) Kategorie:Sudetští Němci Kategorie:Narození v roce 1832 Kategorie:Narození 12. října Kategorie:Úmrtí v roce 1897 Kategorie:Úmrtí 13. února Kategorie:Narození v Rumburku Kategorie:Muži Kategorie:Úmrtí v Praze Kategorie:Rakousko-uherští politici německé národnosti Kategorie:Nositelé Řádu železné koruny (Rakousko)