Karel Albrecht Habsbursko-Lotrinsko-Altenburský, : Karl Albrecht Nikolaus Leo Gratianus Habsburg-Lothringen; (18. prosince 1888, Pula – 17. března 1951, Östervik, Stockholm) byl rakouský arcivévoda z těšínské linie Habsbursko-Lotrinské dynastie.

Život náhled|vlevo|Hrob arcivévody Karla Albrechta ve Stockholmu Byl třetím potomkem a prvním synem arcivévody Karla Štěpána (1860–1933), c. k. admirála a jeho ženy, arcivévodkyně z toskánské linie rodu, Marie Terezie (1862–1933).Rodokmen rakousko-těšínské linie Habsburků dostupné onlineSCHMIDT-BRENTANO, Antonio: Die Österreichischen Admirale, díl I. 1808–1895; Biblio Verlag Osnabrück, 1997; s. 471–472 (heslo Karl Stephan von Österreich) ISBN 3-7648-2511-1

Po absolvování gymnázia zahájil v roce 1907 studium na Vojenské technické univerzitě ve Vídni, které úspěšně ukončil v roce 1910 a svou vojenskou kariéru zahájil jako poručík 2. pluku polních houfnic, ze kterého byl převelen k 2. jízdnímu pluku. Díky talentu dělostřeleckého důstojníka obdržel zvláštní doporučující dopis od ministra války a brzy byl povýšen na nadporučíka.

Když vypukla první světová válka, byl nejprve nasazen na východní frontě. Poté zastával funkci v Landesverteiigungskommando Tirol. V roce 1916 se vrátil do činné služby jako dělostřelecký důstojník a velel 1. praporu 14. pluku polních houfnic. Brzy poté byl povýšen na majora a na podzim 1916 obdržel velení vlastního pluku, 8. pluku polních houfnic, kterému velel až do podzimu 1917. Na začátku tohoto roku byl povýšen na podplukovníka a na podzim na plukovníka. Od podzimu 1917 až do rozpadu c. k. monarchie velel 23. pěší brigádě.STEINER, Jörg, C.: Schematismus der generale und obersten der K.U.K. Armee 1918; Vídeň, 1992; s. 62 dostupné online

Po vzniku nového Polského království 5. listopadu 1916 byl Karl Albrecht vedle svého otce nejslibnějším kandidátem na polskou korunu a byl podporován císaři Františkem Josefem I., Vilémem II. To se změnilo po smrti Františka Josefa, protože sám nový císař Karel I. měl ambiciózní plány spojit Polsko s Haličí a částmi Ukrajiny a Litvy. Zpozdil proto svůj souhlas s přijetím koruny jedním ze dvou arcivévodů sídlících v Saybuschi (Halič) a nakonec jej zcela odmítl. Bulharsko mezitím také přivedlo do hry vlastního kandidáta. Nejmladší bratr Karla Albrechta Vilém byl v roce 1918 dočasně vyměněn za kandidáta na ukrajinský trůn.

Po roce 1918 zůstali v Saybuschu Habsburkové na svém zámku v nově vzniklém Polsku. Karel Albrecht přijal polské občanství a jméno Karol Olbracht Habsburg-Lotaryński, byl také přijat jako plukovník polskou armádou a bojoval ve válkách proti Ukrajincům (1919) a Sovětům (do roku 1921).

V roce 1920 se oženil s Alicí hraběnkou Badeniovou, vdovou po bývalém ministerském předsedovi Badenim. Z manželství s rodilou Švédkou vzešly čtyři děti. Vzhledem k tomu, že tento sňatek byl podle habsburského domovního práva považován za nerovnorodý, rodina Karla Albrechta se zřekla užívání arcivévodského titulu. Od roku 1949 si členové rodiny říkali princ a princezna z Altenburgu na základě rozhodnutí hlavy rodiny Otto von Habsburga.

Polští monarchisté, aktivní ještě ve 20. a 30. letech 20. století, podporovali kandidaturu Karla Albrechta na post polského krále a doufali, že Józef Piłsudski ve své závěti doporučí monarchickou formu vlády. To se ale nestalo, protože maršál nezanechal vůbec žádný politický testament.

Krátce před vypuknutím druhé světové války v roce 1939 byl Karl Albrecht v Polsku povýšen do hodnosti generálmajora a během bojů v září 1939 byl velitelem pevnosti Grudziądz. Po německém vítězství nad Polskem Karel Albrecht odmítl přijmout německé občanství (Německý lidový seznam), a proto byl nacistickými úřady vyvlastněn, po celou dobu okupace mučen a vězněn v Krakově. Byl na jednu stranu ochrnutý a na jedno oko slepý.

Nový komunistický režim v Polsku mu půdu nevrátil, protože byl „rasový Němec“, ale umožnil mu v roce 1946 emigrovat do vlasti své manželky, Švédska, kde v roce 1951 zemřel v Österviku u Stockholmu.

Tituly a ocenění Od narození do roku 1918 užíval jako člen císařské rodiny titul arcivévody s nárokem na oslovení Jeho císařská a královská Výsost (Seine Kaiserliche und Königliche Hoheit). Jako příslušník rodu Habsburků získal automaticky Řád zlatého rouna (1910)Seznam rytířů rakouského Řádu zlatého rouna ve 20. století dostupné online Dne 10. září 1910 byl jako plnoletý příslušník rodu Habsburků jmenován členem Panské sněmovny.Arcivévoda Karel Albrecht na webu Rakouského parlamentu dostupné online Během první světové války získal několik vyznamenání v Rakousku-Uhersku i v zahraničí,Hof- und Staatshandbuch der Österreichisch-Ungarischen Monarchie für das Jahr 1918; Vídeň, 1918; s. 47 dostupné online v meziválečném období obdržel ještě dvě vyznamenání v Polsku.

Rakousko-Uhersko 60x60pixelů Řád zlatého rouna (1910) 60x60pixelů rytířský kříž Leopoldova řádu s válečnou dekorací 60x60pixelů Řád železné koruny III. třídy s válečnou dekorací 60x60pixelů Vojenský záslužný kříž III. třídy s válečnou dekorací 60x60pixelů Stříbrná vojenská záslužná medaile 60x60pixelů Karlův vojenský kříž

Zahraničí 60x60pixelů Železný kříž II. třídy (Německo) 60x60pixelů Železný kříž I. třídy (Německo) 60x60pixelů Řád Osmanie I. třídy (Osmanská říše) 60x60pixelů Medaile za zásluhy (Osmanská říše) 60x60pixelů Železný půlměsíc (Osmanská říše) 60x60pixelů velkokříž Řádu Leopoldova (Belgie) 60x60pixelů velkokříž Královského řádu sv. Cyrila a Metoděje (Bulharsko) 60x60pixelů rytíř I. třídy Řádu slávy (Tunisko) 60x60pixelů Vojenský záslužný řád IV. třídy (Bavorské království) 60x60pixelů Kříž za chrabrost (Polsko) 60x60pixelů Řád znovuzrozeného Polska (Polsko)

Manželství a potomci V roce 1920 se jeho ženou stala švédská šlechtična Alice roz. Ankarcrona (1889–1985), hraběnka Badeinová. Manželství bylo morganatické. Po roce 1939 se rodina přestěhovala do Švédska. Od roku 1949 její příslušníci užívají jméno princové z Altenburgu. 1. Karel Štěpán, princ z Altenbergu (29. října 1921 Balice – 20. června 2018 Stockholm) ∞ (18. září 1952 Ženeva) Marie-Louise af Petersens (4. listopadu 1910 Stockholm – 27. května 1998 Ostervik) 2. Marie-Kristina, princezna z Altenburgu (8. prosince 1923 Żywiec – 2. října 2012 tamtéž), svobodná a bezdětná 3. Karel Albrecht, princ z Altenburgu (4. srpna 1926 Żywiec – 19. prosince 1928 tamtéž) 4. Renata Maria, princezna z Altenburgu (13. dubna 1931 Żywiec – 18. června 2024 Madrid) ∞ (26. června 1957 Stockholm) Eduardo de Zulueta y Dato (4. prosince 1923 Paříž – 28. července 2020 Madrid), španělský diplomat

Vývod z předků

Odkazy

Reference

Literatura

POUZAR, Vlastimil a kolektiv: Almanach českých šlechtických rodů 2011, Praha, 2010; s. 170–177 (heslo Habsburg-Lothringen, Karlova linie) ISBN 978-80-85955-39-2

Externí odkazy

Genealogie Euweb Karel Albrecht na stránkách The Peerage

Karel Albrecht Kategorie:Narození 18. prosince Kategorie:Narození v roce 1888 Kategorie:Úmrtí 17. března Kategorie:Úmrtí v roce 1951 Kategorie:Muži Kategorie:Narození v Pule Kategorie:Habsbursko-lotrinští v 19. století Kategorie:Habsbursko-lotrinští v 20. století Kategorie:Rakousko-uherské osobnosti první světové války Kategorie:Členové Panské sněmovny Kategorie:Polští válečníci Kategorie:Polští generálové Kategorie:Rytíři rakouského Řádu zlatého rouna Kategorie:Oběti mučení Kategorie:Nositelé Kříže za chrabrost (Polsko) Kategorie:Nositelé Řádu Leopoldova Kategorie:Nositelé Řádu železné koruny Kategorie:Nositelé Vojenského záslužného kříže (Rakousko) Kategorie:Nositelé Vojenské záslužné medaile (Rakousko) Kategorie:Nositelé Karlova vojenského kříže Kategorie:Nositelé Železného kříže Kategorie:Nositelé Řádu Osmanie Kategorie:Nositelé Železného půlměsíce Kategorie:Nositelé Královského řádu svatých Cyrila a Metoděje Kategorie:Nositelé velkokříže Řádu za zásluhy Polské republiky