Julie Winterová-Mezerová (28. února 1893 ÚpiceSOA Zámrsk, Matrika narozených v Úpici, sign.167-4572, ukn 10092, str. 96. Dostupné online. – 2. května 1980 Úpice) byla malířka, zakladatelka a členka výstavního výboru Kruhu výtvarných umělkyň (1921–1953).

Život

Dětství a studia Otec František Winter, textilní úředník, pocházel ze Stárkova. Matka Marie pocházela z rodiny úpického perníkáře Kristiána Prouzy (Prouzu zmiňuje Karel Čapek v Anglických listech). Julie Winterová vystudovala v letech 1907–1910 Dívčí lyceum v Hradci Králové a díky svému nadání pokračovala na Uměleckoprůmyslové škole v Praze ve všeobecné škole kreslení u Josefa Schussera (1910–1914). Roku 1914 složila státní zkoušku pro učitele kreslení na tehdejších dívčích středních školách.

Malířská kariéra Jakožto energická a prakticky uvažující žena záhy dostala místo učitelky na Holešovickém dívčím ústavu a několika dalších dívčích školách. Čas na tvorbu a prostředky k cestování získala až po roce 1919, kdy se provdala za Aloise Mezeru, významného funkcionalistického architekta, žáka Josipa Plečnika a autora mnoha správních budov nově vzniklého Československa.

Roku 1921 stála u zrodu českého Kruhu výtvarných umělkyň, jehož byla aktivní členkou a spoluorganizátorkou výstav v Čechách i v zahraničí až do roku 1953.

V roce 1923 podnikla s manželem první cestu do Paříže, kde pak za následujících pobytů její tvorba sklidila větší ohlas a uznání než doma. Od roku 1927 pravidelně s úspěchem vystavovala na pařížských Podzimních salónech. Stala se členkou Salonu des Indépendants, Salonu des Tuileries, Femmes Artistes a dalších uměleckých skupin a roku 1930 měla svou první samostatnou výstavu v Paříži.Sísová, M. Výstava Julie W. Mezerové v Paříži. In Ženský svět XXXIV, 1930, č. 4, s. 69-70. Roku 1935 se zúčastnila výstavy českého malířství v Galerii Jeu de Paume, kde se kromě v Paříži usazených malířů – O. Kubína, G. Karse, J. Mezerové a F. Kupky představili především Josef Šíma, Josef Čapek, Jan Zrzavý, Rudolf Kremlička, Václav Špála, Emil Filla a Karel Dvořák. Kromě Paříže vystavovala ve Vídni, Nice, Moskvě, Bělehradě, Záhřebu, Sofii a Buenos Aires, podnikla studijní cesty po Německu, Itálii, Jugoslávii, Španělsku, Francii, Belgii a Finsku.

Aktivně se podílela na činnosti několika společenských organizací, působila v Syndikátu výtvarníků a Hospodářském svazu architektů, malířů a sochařů. Spolu s Aloisem Mezerou se vrátila domů těsně před válkou a pobývala pak střídavě v Úpici a Praze, kde několikrát vystavovala.

Osud po roce 1945 Po smrti rodičů a později i manžela (1945) a po únorovém převratu roku 1948 ztratila možnost cestovat do zahraničí. Přesto dál pravidelně posílala své obrazy na pařížské Podzimní salony.Teprve v roce 1958 jí bylo umožněno navštívit Expo 58 v Bruselu. V roce 1972 se osobně zúčastnila soutěžní výtvarné přehlídky v Cannes, kde ji porota vybrala mezi velké finalisty. V Praze měla autorskou výstavu roku 1960 v Nové síni, později vystavovala pouze v regionálních galeriích.

V 60. a 70. letech žila trvale v Úpici, kde zemřela 2. května 1980. Je pochována na místním hřbitově.

Dílo Raná tvorba dvacátých let je ve znamení něžných a přesto znepokojivých figurálních kompozic (Lyrická krajina, 1924),sbírka Městského muzea a galerie Julie W. Mezerové v Úpici, inv. č. U 168. které jsou výrazem lásky a úcty k malebné krajině Podkrkonoší. Sevřené, vnitřním světlem budované objemy těl, kopců pastelových barev nezapřou vliv tvorby Jana Zrzavého. Zřejmý je i vliv poválečného neoklasicismu (Rudolf Kremlička, Otakar Kubín, ad.).

Obrazy z jejího zralého tvůrčího období prozrazují obeznámenost s moderním francouzským uměním. Projevuje se zde jako bravurní portrétistka modelující tvář i postavu širokými tahy štětce a barevnými plochami. Její krajiny zachycují intenzitu slunce na jihu Francie, dramatická pobřeží, velkolepé horské scenérie i tlumené tóny zvlněné krajiny v okolí Úpice. Kromě přírodních námětů malovala i portréty a figurální kompozice.

Z období 40. let pochází série větších formátů s pražskými motivy (Břevnovský klášter, Nový svět) i drobné studie květin. S velkým citem zachytila v různých ročních obdobích krajinu Podkrkonoší v okolí Úpice, blízké Jestřebí hory a Krkonoše.

Malby divoce rostoucích květin provázejí její tvorbu od samého počátku a kritik Maximilian Gautier srovnal její „zadumané“ květiny s obrazy Odilona Redona.Výstava Julie W. Mezerové Polem a lesem. Topičův salón 7.–22.11.1931, nestr. Květiny jsou pro ni i jediným malířským motivem na sklonku života. S postupnou osamělostí na zahradě vilky v Úpici a bez kontaktu s druhým domovem, kterým pro ni ve 30. letech byla Francie, její tvůrčí síla pomalu slábla. Přesto však díky své bravurní malířské technice, lehkosti přednesu, citu pro barvu se všemi jejími nejjemnější odstíny a skutečně originálnímu pojetí květin stále patří k nejlepším malířkám své doby.

Ocenění 1968 státní vyznamenání Za vynikající práci 50px|vzvp 1978 čestný titul Zasloužilý pracovník kultury

Členství ve skupinách výtvarníků 1921–1953 Kruh výtvarných umělkyň 1929 Salon des Indépendants, Paříž 1930 Salon des Tuileries, Paříž 1937 Salon d'automne 1932 Femmes Artistes, Paříž

Zastoupení ve sbírkách Městské muzeum a galerie Julie W. Mezerové, Úpice Národní galerie v Praze, Sbírka moderního a současného umění Galerie hlavního města Prahy Galerie moderního umění v Hradci Králové Galerie výtvarného umění v Náchodě Galerie Klatovy / Klenová Muzeum Boženy Němcové, Česká Skalice Galerie Ludvíka Kuby Poděbrady

Výstavy

Autorské 1931 Julie W. Mezerová: Výstava obrazů / Polem a lesem, Topičův salon (1918–1936), Praha 1930/33 Galerie Barreiro, Paříž 1934 Julie W. Mezerová: Souborná výstava obrazů, Topičův salon (1918–1936), Praha 1935 Hradec Králové, JUV Nová síň, Praha 1960 Julie Mezerová, Nová síň, Praha 1973 Julie Winterová Mezerová, Muzeum Podkrkonoší, Trutnov 2013/14 Julie Winterová-Mezerová, Topičův salon, Praha 2020/21 Julie Winterová-Mezerová: Lesem, polem, Galerie Ludvíka Kuby Poděbrady

Společné (výběr) Kruh výtvarných umělkyň v Praze – všechny výstavy od roku 1924 1928 Československé výtvarné umění 1918–1928, Brno 1936 I. jarní Zlínský salon, Zlín 1937 II. Zlínský salon, Zlín 1939, 1940, 1942 Národ svým výtvarným umělcům, Praha 1943 Umělci národu 1943, Praha 1943 Květiny, Galerie Jos. R. Vilímek, Praha 1950 České a slovenské výtvarné umělkyně, Galerie Československý spisovatel, Praha 1956 Květiny, Galerie Českého fondu výtvarných umění, Praha 1956 Zátiší v české malbě XX. století, Galerie Českého fondu výtvarných umění, Praha 1957 Malá krajina, Galerie Českého fondu výtvarných umění, Praha 1965 Malíři, sochaři Prahy 6, Galerie Vincence Kramáře, Praha 1967 1. pražský salon, Bruselský pavilon, Praha 1969 2. pražský salón (obrazů, soch a grafik), Dům U Hybernů, Praha 1972 8. velká cena Azurového pobřeží, Cannes (finalistka) 1982 Galerie Československý spisovatel, Praha 1989 Náš kraj v pohledech malířů a grafiků. Část první – předchůdci, Okresní muzeum, Kladno, Vlastivědné muzeum, Slaný

Zahraniční výstavy Paříž, Athény, Vídeň, Nice, Moskva, Bělehrad, Záhřeb, Bukurešť, Sofie, Buenos Aires.

Odkazy Reference

Literatura Julie Winterová Mezerová, (1973) Melniková Papoušková N F, Metelka J, Mühlstein L, kat. 56 s., MM v Úpici Julie Mezerová, (1960), Pečírka J, kat. 12 s., SČVU Praha Julie W. Mezerová: Souborná výstava obrazů (1934), kat. 6 s., Topičův salon, Praha Julie W. Mezerová: Výstava obrazů / Polem a lesem (1931), kat. 12 s., Topičův salon, Praha

Externí odkazy

Výtvarné umělkyně, e-Antik Katalog děl Julie Winterové Mezerové Muzeum Úpice Hana Vodseďálková, dipl. práce RR, díla Julie Winterové Mezerové Asociace starožitníků díla Julie Winterové Mezerové v GHMP 130 let Julie Winterové Mezerové-you tube

Kategorie:České malířky Kategorie:Narození 28. února Kategorie:Narození v roce 1893 Kategorie:Narození v Úpici Kategorie:Úmrtí 2. května Kategorie:Úmrtí v roce 1980 Kategorie:Úmrtí v Úpici Kategorie:Ženy