François Asselineau (; * 14. září 1957 Paříž Francie) je francouzský politik a generální inspektor finanční správy Les Échos, François Asselineau, 27. červenec 2000., zpočátku člen Rassemblement pour la France (RPF) [Sdružení za Francii], následně založil vlastní politickou stranu Union Populaire Républicaine (UPR) [Lidová republikánská unie], jejíž program si klade za cíl unilaterální vystoupení Francie z Evropské unie, z eurozóny a z NATO. V roce 2012 oznámil svou kandidaturu v prezidentských volbách, nepodařilo se mu však získat 500 podpisů od zvolených zastupitelů, které by mu dovolily tuto kandidaturu oficiálně potvrdit. V následujících prezidentských volbách z roku 2017 již kandidoval, umístil se s 0,92 % na 9. místě.
Studium Po maturitě s hodnocením « Výborně » se François Asselineau zapisuje na École des hautes études commerciales (HEC) [Vysoká škola obchodní] v Paříži. V roce 1980 studium dokončil a získal magisterský diplom (MSc) v oboru Management v programu Grande École. V roce 1982 po skončení základní vojenské služby byl na základě přijímacích zkoušek přijat na École nationale d'administration (ENA) u-p-r.fr, François ASSELINEAU – Président de l’UPR, 12. září 2011. Vystudoval jako druhý nejlepší v ročníku (ročník Léonard de Vinci) obor zaměřený na ekonomickou administrativu. Hned po ukončení studií v roce 1985 nastupuje na Generální inspekci finanční správy, což je jeden ze tří velkých orgánů francouzského státu.
Ministerská kariéra François Asselineau započal svou kariéru v Japonsku. Zde působí v rámci své vojenské služby jako asistent (CSNE). Les Échos, Cabinet de Françoise de PANAFIEU François ASSELINEAU, 24 mai 1995. Slouží zde v Oddělení pro ekonomický rozvoj. Po odchodu z ENA roku 1985 nastupuje na místo generálního inspektora v Generální inspekci finanční správy.
V letech 1989 až 1990 působí jako šéf mise v Crédit National. Je také generálním ředitelem Société d'analyse et de diagnostic économique et financier (SADEF) [Společnost pro ekonomickou a finanční analýzu a diagnostiku]. V roce 1991 se stává šéfem mise odboru Asie – Oceánie na Direction des Relations étrangères économiques (DREE) Ministerstva hospodářství a financí ve vládě Pierra Bérégovoye. Roku 1993 vstupuje do kabinetu Gérarda Longueta, ministra průmyslu a zahraničního obchodu ve vládě Edouarda Balladura, kde bude působit jako poradce pro mezinárodní záležitosti. Les Échos, Cabinet de Gérard Longuet Philippe ANDRES François ASSELINEAU, 21. leden 1994.
V roce 1995 je François Asselineau jmenován ředitelem ministerského kabinetu Françoise de Panafieu, ministryně pro rozvoj turismu ve vládě Juppé I. Les Échos, Composition du cabinet de Françoise de Panafieu, 13. červen 1995. O několik měsíců později, v lednu 1996, se stává náměstkem kabinetu Hervé de Charettea, JORF n° 14 du 17 janvier 1996, p. 828. ministra zahraničí ve vládě Juppé II, «kde má na starosti Asii, Oceánii, Latinskou Ameriku a ekonomické otázky. Z tohoto titulu připravuje cesty prezidenta republiky a ministra zahraničí především do Číny, Japonska, jihovýchodní Asie a Latinské Ameriky. Účastní se jednání a setkává se s řadou vůdčích osobností této planety od papeže Jana Pavla II. až po japonského císaře či od Nelsona Mandely až po státní vůdce Brazílie, Argentiny, Saúdské Arábie, Číny (Jiang Zemin, Li Peng), Vietnamu, Indonésie atd.»
Působení v politice Po rozpuštění Národního shromáždění v dubnu 1997 se François Asselineau vrací do Generální inspekce finanční správy. Naváže spolupráci s mužem jménem Charles Pasqua. Ten se v lednu 1999 rozhodne protestovat proti ratifikaci Amsterodamské smlouvy bez referenda, a to tak, že představí v červnových volbách do Evropského parlamentu kandidátní listinu. Poprvé je tak François Asselineau stoupencem politické strany a stává se členem celorepublikového výboru Rassemblement pour la France (RPF). Bude zde působit jako ředitel pro průzkum a mluvčí až do podzimu roku 2005.
27. července roku 2000 se François Asselineau stává náměstkem ředitele generální rady departmentu Hauts-de-Seine, přičemž je pověřen zabývat se ekonomickými a mezinárodními záležitostmi. Následující rok, 19. března 2001, je zvolen pařížským radním na kandidátce odštěpené pravicové strany, která vznikla dohodou mezi Jeanem Tiberiem et Charlesem Pasquou a kterou vedl v 19. obvodu Paříže. Získává 15,8% hlasů v druhém kole proti dvěma kandidátům – socialistickému (kandidátka sjednocené levice) a pravicovému (RPR-UDF). Libération, Ile-de-France. Paris (75), 19. březen 2001. 23. května 2001 ho Charles Pasqua, předseda generální rady departmentu Hauts-de-Seine, jmenuje ředitelem své kanceláře Le Monde, BERNARD BLED, ancien secrétaire général de la Ville de Paris, devient directeur général des services administratifs du conseil général des Hauts-de-Seine, 23. květen 2001.. Poté, co v dubnu 2004 nastoupil na předsednické místo Charlese Pasquy v generální radě, byl François Asselineau v říjnu téhož roku jmenován Nicolasem Sarkozym generálním zmocněncem v oblasti ekonomických strategií na Ministerstvu hospodářství a financí Les Échos, François Asselineau, 20 octombrie 2004.. Jeho post je však velmi rychle zrušen, v čemž sám François Asselineau spatřuje opatření, jak jej odstranit, jelikož « jeho analýzy, přestože byly nezvratné, nebyly vítány ».
31. prosince 2004 se François Asselineau rozhodl připojit ke skupině Union pour un mouvement populaire (UMP) v pařížské radě. Le Parisien, Ça bouge à l'UMP, 31. prosinec 2004. Tuto skupinu opouští 3. listopadu 2006, aby nadále mohl zasedat s nezávislými zastupiteli. Stalo se hned poté, co byla Françoise de Panafieu, bývalá ministryně, v jejímž kabinetu za vlády Juppé II působil jako ředitel, zvolena předsedkyní pařížské rady. Kandidovala za UMP. Le Parisien, Démission remarquée à l'UMP, 3. listopad 2006. Přidává se tedy k řídícímu výboru strany Rassemblement pour une France indépendante et souveraine (RIF) [Sdružení za nezávislou a suverénní Francii] Laurent de Boissieu, Rassemblement pour l'indépendance et la souveraineté de la France (RIF), France-Politique.fr, 14. březen 2012.. Tuto stranu založil Paul-Marie Coûteaux. François Asselineau z ní však po třech měsících vystupuje, aby vytvořil svou vlastní politickou stranu.
Vznik Union Populaire Républicaine (UPR) Přesně v den 50. výročí od podpisu Římských smluv Julien Lopez, Yannis Zebaïr, Asselineau : La dictature de l'Europe, Bondy Blog, 28. říjen 2011., 25. března 2007, založil François Asselineau novou politickou stranurevue-republicaine.fr, Les souverainistes radicaux créent l’Union populaire républicaine, 28. březen 2007. Union Populaire Républicaine (UPR), « jejímž cílem je vyvázání Francie z evropských smluv, a to mírovou cestou, unilaterálně, demokraticky a v souladu s mezinárodním právem. […] UPR chce z Francie učinit světového hlasatele svobody, míru a spolupráce mezi lidmi a národy, přičemž zejména odmítá přikročit k pochybnému a nebezpečnému rozlišování, zda ta či ona země patří či nepatří na evropský kontinent. »
Od září 2007 François Asselineau a jeho mladá strana přispívají jedné politické odštěpené skupině, která se jmenuje Paris Libre [Svobodná Paříž] a kterou tvoří několik bývalých členů UMP. Le Parisien, Marie-Anne Gairaud, Bertrand Delanoë bientôt dans les arrondissements..., 27. září 2007. Tato skupina představí několik kandidátních listin proti UMP. François Asselineau povede kandidátní listinu pro 17. pařížský obvod proti Françoise de Panafieu. Le Parisien, 24 Heures, 22. prosinec 2007. Nakonec však couvne, když promluví o silném tlaku, jenž byl vyvíjen na členy uvedené na jeho kandidátce. Agence France-Presse, XVIIe: un divers droite jette l'éponge, Le Figaro, 21. únor 2008. Benoît Hasse, Panafieu malmenée dans son fief du XVIIe, Le Parisien, 26. únor 2008.
UPR byla dlouho považována za nevýznamnou politickou skupinku Le blog de François Asselineau, L’ascension de l’UPR continue et progresse, 20. únor 2012., i samotný François Asselineau ji takto vnímal. Avšak od roku 2012 počet jejích stoupenců význačně roste, ze 707 členů na konci roku 2011 se strana rozrostla na 2140 členů na konci roku 2012 Le blog de François Asselineau, Premier bilan de la croissance de l’UPR en 2012, 12. prosinec 2012.. 25. března 2014 se podle UPR počet stoupenců pohyboval kolem 4400 u-p-r.fr, 25 mars 2007 – 25 mars 2014 : l’UPR fête aujourd’hui son 7e anniversaire et son 4 400e adhérent, 25. března 2014.. Členy strany najdeme ve všech francouzských departementech Le blog de François Asselineau, L’UPR désormais présente dans tous les départements français, 11. květen 2013., a dokonce i v zahraničí, a to ve 54 státech Facebook, Avec son premier adhérent expatrié au Soudan, l'UPR est désormais présente dans 54 pays du monde sur les 5 continents, 14. dubna 2014..
Kandidatura v prezidentských volbách roku 2012 V lednu 2011 oznamuje François Asselineau svůj záměr kandidovat na prezidenta Francouzské republiky ve volbách roku 2012.Choq FM, L'autre monde, 14. únor 2011. Svou kandidaturu potvrdil v prosinci 2011 na národním kongresu Union Populaire Républicaine. Le Parisien, Asselineau candidat à la présidentielle, 3. prosinec 2011. Jelikož nedokázal získat 500 podpisů od zvolených zastupitelů, nefiguroval mezi oficiálními kandidáty schválenými Ústavní radou v pondělí 19. března 2012. La Tribune, Les candidats à la présidentielle : Jacques Cheminade a ses 500 signatures, pas Corinne Lepage, 19. březen 2012.
Politické názory François Asselineau hlásá své politické názory s cílem shromáždit všechny Francouze, přičemž se snaží zůstat mimo politickou debatu, ať je levicová či pravicová La Voix du Nord, Le Nord – Pas-de-Calais de A à Z, 28. únor 2012. Ève Moulinier, François Asselineau, le candidat qui dit non à l’UE, Le Dauphiné Libéré, 12. únor 2012., « aby vrátil Francii svobodu a demokracii. Toto v prvé řadě znamená právně vypovědět evropské smlouvy […] a vymanit hospodářství, veřejný sektor a média z rukou soukromých magnátů. » u-p-r.fr, Programme de libération nationale, 12. září 2013. Unilaterální odstoupení Francie z Evropské unie (EU) by se uskutečnilo v souladu s článkem 50 Maastrichtské smlouvy (Smlouvy o Evropské unie), v němž je daná možnost uvedena a platí pro všechny členské státy Laurent de Boissieu, Présidentielle: Ces "petits" candidats qui veulent se faire entendre, La Croix, 15. březen 2012..
Vzhledem k tomu, že « opravdová moc je dnes v rukách Centrální evropské banky ve Frankfurtu n/M, dále v Bruselu a v případě NATO ve Washingtonu », tvrdí François Asselineau, « že nemůžeme nic konat, dokud jsme uvnitř Evropské unie, protože jsme vázáni smlouvami. Navrhuji tedy vystoupit z Evropské unie, z eurozóny a z NATO, abychom znovu nalezli národní suverenitu. » La Dépêche du Midi, François Asselineau, 5. červen 2013. Kromě toho také hovoří o záštitě Spojených států, které podle jeho názoru « od konce 2. světové války vytrvale pracovaly na « budování Evropy » jakožto hlavní strůjce, iniciátor a investor » RIA Novosti, La construction européenne, projet inspiré par Washington (expert français), 15. září 2012., přičemž se obává, aby to nevedlo k « celosvětovému apartheidu bílých » Isabelle Dupont, Un petit candidat contre la grande Europe, Nord éclair, 29. únor 2012..