Povstání knížete z Ning () je označení pro vzpouru Ču Čchen-chaoa, knížete z Ning, proti vládě mingského císaře Čeng-te. Povstání s centrem v Nan-čchangu, hlavním městě jihočínské provincie Ťiang-si, začalo 10. července a zhroutilo se 20. srpna 1519, kdy kníže z Ning padl do zajetí vládní armády vedené velkým koordinátorem sün-fu jižního Ťiang-si Wang Jang-mingem.
Ambiciózní Ču Čchen-chao toužil po získání moci, snažil se ovládnout domovskou provincii Ťiang-si, pomocí příznivců u dvora nabízel svého syna bezdětnému císaři Čeng-temu jako korunního prince. V létě 1519 agenti knížete z Ning už nebyli schopni jeho nezákonnosti skrývat před císařem a kníže se z obavy před zatčením otevřeně vzbouřil. Plánoval shromáždění armády a tři dny po začátku povstání vytáhnout na Nanking, vedlejší hlavní město říše Ming, dosáhnout jej o pět dní později a oficiálně nastoupit na trůn.
Plán vzbouřenců selhal. Wang Jang-ming, velký koordinátor sün-fu a tedy nejvýše postavený úředník v provincii, na počátku vzboury rebelům šťastně unikl a z Ťi-anu na jihu Ťiang-si organizoval odpor, shromažďoval armádu a snažil se znejistit povstalce podsouváním falešných zpráv. Kníže kvůli obavám vzbuzeným Wang Jang-mingovou psychologickou válkou oddaloval zahájení pochodu na Nanking a z Nan-čchangu vyrazil na sever až 27. července. Wang Jang-ming zatím shromáždil oddíly prefektů a okresních správců z velké části Ťiang-si, vytáhl na Nan-čchang a 14. srpna ho snadno obsadil. Navrátivší se armádu rebelů Wang Jang-mingovo vojsko rozdrtilo ve třídenní bitvě na jezeře Pcho-jang severně od Nan-čchangu, kníže v bitvě padl do zajetí.
Na zprávu o povstání císař Čeng-te reagoval cestou z Pekingu na jih v doprovodu armády. Do Nankingu dorazil až v lednu 1520. Z Nankingu zorganizoval vyšetřování vzpoury, které se táhlo do konce roku 1520 a skončilo popravami nejdůležitějších účastníků povstání i jejich příznivců u dvora; knížeti bylo dovoleno spáchat sebevraždu. Už v září 1520 se císař vydal zpět do Pekingu, během cesty zpět na sever onemocněl a po několika měsících na jaře 1521 zemřel.
Kníže z Ning náhled|alt=Mapa mingské Číny, vyznačena hlavní města říše a provincií a cesty z metropolí do hlavních měst provincií|Hlavní města provincií Říše Ming, včetně Nan-čchangu, sídla knížete z Ning, a cesty spojující je s metropolemi státu Ču Čchen-chao, kníže z Ning, byl členem jedné z vedlejších větví dynastie Ming. Sídlil v Nan-čchangu, hlavním městě jihočínské provincie Ťiang-si. Veden ambicemi a touhou po velikosti se snažil o získání moci a vlivu. Za tímto účelem zprvu uplácel Liou Ťina (v letech 1507–1510 fakticky řídícího pekingskou vládu), po Liouově pádu byli jeho hlavními přímluvci ve vládě říše Ming císařův oblíbený hudebník Cang Sien, ministr vojenství Lu Wan a velitel gardy „ve vyšívaných uniformách“ Čchien Ning. Jejich prostřednictvím získal povolení ke zřízení osobní gardy a pravomoc nad místními vojenskými posádkami a členy císařského rodu.Geiss, s. 425.
Budoval si vlastní ozbrojenou moc z místních „silných mužů“ (pro úřady banditů). Místní úředníci si stěžovali na chování knížete – zabírání půdy, vymáhání daní, zastrašování úředníků, přisvojování si panovnických výsad (jako označování svého sídla za císařský palác a sebe za vládce). Zejména po roce 1514 vzrostl počet stížností na chování knížete jak od místních úředníků, tak od kontrolních úřadů v Nankingu, vedlejším hlavním městě. Přestože jinak byla knížata přísně trestána i za malichernosti, jeho chování bylo přehlíženo. Zastrašil místní úřady, kdo se mu otevřeně postavil, byl zabit, případně jeho pekingskými spojenci obviněn ze zločinů a odstraněn.Geiss, s. 425–426.
Mezi příslušníky místní džentry podporující knížete byli nejdůležitějšími Li Š’-š’ () a Liou Jang-čeng. Li Š’-š’ byl úředníkem na odpočinku, který na vrcholu kariéry vedl kontrolní úřad. Byl i uznávaným znalcem válečnictví, stylizujícím se do role slavných válečníků Ťiang C’-jaa, Ču-ke Lianga a Kchung Minga, navíc se spříznil s knížetem skrze sňatek jejich dětí. Liou Jang-čeng sice neuspěl u úřednických zkoušek, ale byl vážen pro své literární schopnosti a znalost vojenství.Israel (2009), s. 153.
Kníže z Ning zkoušel nenásilnou cestu získání moci: císař Čeng-te byl bezdětný a tak kníže na jaře 1516 uplatil Čchien Ninga a další, aby povolali jeho nejstaršího syna do Pekingu jako kandidáta na korunního prince. Iniciativa neměla úspěch.Geiss, s. 426.
Poté se orientoval na ozbrojené povstání. Jeho lidé najímali uprchlíky, zloděje a bandity z širokého okolí a usazovali je v horách u Nan-čchangu.Israel (2014), s. 134. Ozbrojené skupiny v jeho službách plenily venkov, což mu přinášelo dodatečné příjmy. Prostředky získával i zabíráním jezer a dalšího veřejného majetku, zneužíváním lokální dominance v obchodu solí a pepřem, prodejem státní rýže. Velké sumy takto získaných peněz poslal domorodým náčelníkům v horách jižního Ťiang-si a jihozápadního Fu-ťienu a také v Kuang-si, aby získal jejich vojsko, obávané „vlčí smečky“. Shromažďoval materiál pro výrobu zbraní, zbroje a vojenských potřeb.
Jeho ozbrojenci byla roku 1518 napadena dokonce i domácnost bývalého velkého sekretáře Fej Chunga, nyní žijícího na východě Ťiang-si. Po Fejově stížnosti vláda vyslala do Nan-čchangu Sun Sueje, kterého jmenovala velkým koordinátorem sün-fu (vojenským guvernérem nadřízeným místním úřadům) s úkolem potlačit násilnosti. Sun Suej téhož roku zajal skupinu banditů a uvěznil je v Nan-čchangu. Kníže z obavy z jejich výpovědí přikázal svým vojákům vtrhnout do města a vysvobodit vězně. Ke všemu ještě region postihly povodně; úřady pak ztrácely kontrolu nad venkovem. Na jaře 1519 už Sun Suej psal sedmou zprávu o zradě a rebelii knížete. Bez odezvy; jeho zprávy totiž zadrželi agenti knížete. Zatím se kníže zdržoval otevřeného povstání v naději, že se záležitost s korunním princem obrátí v jeho prospěch.Geiss, s. 427.
Povstání Obrat císaře proti knížeti thumb|alt=Mladý muž ve slavnostní široké žluté róbě s vyšitými draky v kruzích, s černým turbanem, sedící na trůnu (který za doširoka rozprostřeným oděvem téměř není vidět).|Císař Čeng-te (vládl 1505–1521) na trůnu ve slavnostní róbě Císař Čeng-te si problém s knížetem začal uvědomovat až v létě 1519. V letech 1517–1519, když císař cestoval po severním pohraničí, Čchien Ning, zůstávající v Pekingu a spolupracující s knížetem od roku 1513, mohl před panovníkem zastírat problém. Ale po císařově návratu do Pekingu na jaře 1519 císařův oblíbenec a generál pekingské posádky Ťiang Pin a jeho spojenci pochopili nebezpečnost situace. Vznikla aliance Ťiang Pina, velkého sekretáře Jang Tching-chea a vysoce postavených eunuchů Čang Junga a Čang Čunga, která obrátila císaře proti knížeti, Čchien Ningovi a Cang Sienovi.Israel (2009), s. 155.
Císař zahájil debatu s velkými sekretáři o knížeti.Geiss, s. 428. Jang Tching-che, ve snaze vyhnout se otevřenému konfliktu, navrhl vyslat ke knížeti komisi vysokých úředníků, která mu doporučí změnit chování na řádné s tím, že dosavadní přestupky císař milostivě přejde. Knížecí agenti však poslali do Nan-čchangu (mylnou) poplašnou zprávu o chystaném zatčení knížete.
Zahájení povstání Knížete zpráva zastihla na banketu pořádaném u příležitosti jeho narozenin; přerušil ho a po poradě s důvěrníky se rozhodl otevřeně se vzbouřit.Israel (2009), s. 156. Na druhý den ráno, 10. července 1419, se nančchangští hodnostáři, kteří přišli vzdát knížeti čest, ocitli v moci jeho ozbrojenců.Israel (2009), s. 157. Oznámil jim, že Čeng-te je podvrženec nepocházející z císařského rodu a císařovna vdova přikázala zbavit ho trůnu. Koordinátor Sun Suej a kontrolní komisař Sü Ta požadovali ukázat císařovnin dekret; když se jim ho nedostalo, prohlásili knížete za zrádce – a byli popraveni.Geiss, s. 428. Ostatní se podřídili, nicméně prakticky všichni vysocí úředníci byli uvězněni.Israel (2009), s. 158.
Kníže zahájil shromažďování armády s tím, že za tři dny vyrazí na Nanking. Povolal bandity z hor, zmobilizoval vojsko a poslal na sever po řece předvoj osmi tisíce mužů na 200 lodích. Předvoj obsadil dvě sídla prefektur: Nan-kchang (po dvou dnech) a Ťiou-ťiang (po dalších dvou dnech). Úředníci vždy utekli, města byla vyloupena, načež povstalci se střídavými úspěchy útočili na okresní města obou prefektur.Israel (2009), s. 160.Israel (2014), s. 140.
Mobilizace knížecích vojsk probíhala také se střídavými úspěchy, vojenští rolníci se do služby nehrnuli a někteří okresní přednostové emisary knížete zabili. Nicméně během dvou dnů kníže dokázal v Nan-čchangu shromáždit kromě 8 tisíc mužů své osobní gardy a dvou nančchangských pluků také cca 25 tisíc ozbrojenců složených z banditů a zmobilizovaných obyvatel Nan-čchangu, plus 2 tisíce muzikantů a tuláků vedených hudebníkem Čchin Žungem a další menší skupiny.Israel (2009), s. 161. Kníže vytiskl tisícovku exemplářů provolání k lidu osvětlující důvody povstání. Přízeň lidu se snažil získat i osvobozením od roboty a daní.Israel (2009), s. 162.
Wang Jang-ming mate a zdržuje povstalce Kníže původně plánoval vyrazit tři dny po začátku povstání, dosáhnout Nanking o pět dní později a pak oficiálně nastoupit na trůn.Israel (2009), s. 164. Plán však nedodržel. Zahájení pochodu oddaloval kvůli obavám vzbuzeným Wang Jang-mingovou psychologickou válkou.Israel (2009), s. 163.
Wang Jang-ming byl v té době velký koordinátor sün-fu s titulem náměstka vedoucího kontrolního úřadu, se sídlem v prefektuře Kan-čou na jihu Ťiang-si.Israel (2014), s. 114. Mezi místními úředníky měl vysokou autoritu plynoucí z jeho předešlých vojenských úspěchů.Israel (2009), s. 164. Zatčení na oslavě narozenin knížete unikl jen náhodou, neočekávaně se totiž zdržel na cestě do Nan-čchangu. O vzpouře se dozvěděl druhý den jejího trvání, když se nalézal ve Feng-čchengu, 120 li (asi 60 km) jižně Nan-čchangu. V tu chvíli byl nejvýše postaveným úředníkem v provincii, kníže z Ning proto do Feng-čchengu vyslal tisíc mužů, aby ho chytili.
Wang Jang-ming neprodleně z Feng-čchengu ustoupil na jih do sídla prefektury Ťi-an. Zdejší prefekt Wu Wen-ting zaujal pozici prvního Wangova zástupce.Israel (2009), s. 182. Ve snaze o získání lidové podpory Wang vytiskl přes 1000 letáků, dřevěných destiček a vlajek sdělujících lidu, že jeho štěstí nebo pohromy závisí na postoji k rebelům; vyzýval lid k zachování klidu, poslušnosti vůči místním vůdcům, podpoře loajalistů a statečné muže ke vstupu do vládního vojska.Israel (2009), s. 176. Wang zatím neměl armádu, proto se rozhodl povstalce zdržovat a mást, aby nankingské úřady a vláda získaly čas na přípravu obrany a protiakci. Věřil, že knížete, nezkušeného ve válčení, může přelstít. A tak zfalšoval dopis, z něhož plynulo, že vláda už před měsícem a půl přikázala veliteli vojsk jižních provincií Kuang-si a Kuang-tung vytáhnout na Nan-čchang a že jeho oddíly se blíží.Israel (2009), s. 168–169.
Znejistělý kníže místo toho, aby podle plánu vyrazil v čele své armády, zůstával z opatrnosti v Nan-čchangu.Israel (2009), s. 171. Postupně zde nashromáždil 20 tisíc kvalitních vojáků a přes 10 tisíc banditů, což s různými odvedenci dávalo celkem 60–70 tisíc mužů, kteří zatím plenili okolní okresy: Lin-ťiang, Sin-kan, Feng-čcheng a Feng-sin.Israel (2009), s. 172. Zatím předvoj povstalců postupoval po proudu řeky Jang-c’-ťiang a 23. července začal obléhání An-čchingu, sídla prefektury cca 270 km od Nankingu.Geiss, s. 429. V An-čchingu se však povstalcům postavili prefekt Čang Wen-ťin a regionální vojenský komisař Cchuej Wen. Měli sice jen málo vojáků, ale zmobilizovali obyvatelstvo a s jeho pomocí dovedně bránili město. V Nankingu zatím tamní ministr vojenství Čchiao Jü organizoval obranu města; mimo jiné nechal popravit 300 údajných agentů povstalců.