Zem spieva je československý dokumentární film režiséra, folkloristy a fotografa Karla Plicky.www.csfd.cz Byl distribuován jako první slovenský zvukový film.
Základní dějovou osnovu filmu tvoří venkovský život s neustálým přírodním koloběhem od konce zimy až do podzimu.
Ve své době se jednalo o unikátní dokument, který se naprosto lišil od tehdejší filmové tvorby. Na výrobě se kromě společnosti Lloyd podílela též Matica slovenská a vznik dokumentu podpořil i tehdejší prezident ČSR Tomáš Garrigue Masaryk. Originální negativ filmu shořel při požáru ve zlínskych ateliérech v roce 1944.
Výroba Karel Plicka, referent národopisného odboru Matice slovenské, začal s dokumentaristickým etnografickým natáčením na Slovensku již v roce 1926. V roce 1928 dokončil svůj první národopisný film Za slovenským ľudom. Na ten v roce 1929 navázal snímkem Po horách, po dolách. Tyto zkušenosti ho přivedly k záměru natočit Zem spieva.
Na vzniku filmu se výrazně podílela Matica slovenská, která Plickovi poskytla veškeré organizační zázemí. Tajemník Matice Štefan Krčméry navíc působil jako odborný konzultant. Matica slovenská zaplatila natáčení, ale pro postprodukci neměla dostatek financí. Krčméry proto neúspěšně žádal o státní příspěvek, zatímco Plicka hledal českého koproducenta. Toho se podařilo najít až po dvou letech v osobě Ladislava Koldy.
Film se natáčel ve více oblastech Slovenska a tehdejší Podkarpatské Rusy (dnešní Zakarpatské oblasti Ukrajiny). Lokality ve filmu jsou Praha, hrad Devín, řeka Dunaj, Vysoké Tatry, považská obec Zliechov (část Košecké Rovné), liptovská obec Liptovská Lúžna, nahoře a Telgárt, podtatranské obce Štola a Štrba, spišská obec Levoča, tekovská obec Čajkov a novohradská obec Ábelová. V dnešní Ukrajině jsou to obce Ganič, Iza a Jasina.
Po příchodu Koldy byli do projektu zapojeni střihač Alexander Hackenschmied a skladatel František Škvor. Tvůrčí tým brzy shledal Plickou natočené záběry za nedostačující a bylo nutné pořádat nákladné dotáčky, což film prodražilo. Nové vedení Matice slovenské (Jozef Cíger-Hronský) začalo být z rozpočtu nervózní. Od snímku si slibovali zahájení širší filmové produkce Matice. Po následném neúspěchu Zem spieva v kinech však od tohoto záměru museli ustoupit.
Snímek obsahuje poetické mezititulky od básníka Jána Smreka.
Přijetí Film byl komerčním propadákem a u kritiků se dočkal rozporuplného přijetí. Sám Plicka uvedl, že za neúspěchem filmu byla „obliba průměrných a podprůměrných konverzačních filmů s populárními českými herci“ a navíc konkurence ve folkloristickém snímku Mizející svět od Vladimíra Úlehly.
Mezi kritiky bylo přijetí obecně pozitivnější. Slovenští recenzenti ocenili zejména Plickovo průkopnictví domácí kinematografie. Dílo z tohoto pohledu cenili například Ladislav Štrunc, Milo Urban nebo Michal Chorváth. Kladně hodnocena byla také umělecká úroveň, která se nepodbízela.
Podle názoru filmového novináře Milana Cyroně snímek přivedl české režiséry k exploataci slovenských reálií (viz Jánošík (1934) Martina Friče nebo Tatranská romance (1934) Josefa Rovenského).
Snímek byl některými organizacemi (například Sokolem) využíván jako propagační materiál čechoslovakismu. Pořádaly se zájezdy Čechů na Slovensko, při kterých byl film promítán. Slovenské národní instituce si zase od filmu slibovaly nárůst turismu.
Brzy se však objevily také kritické hlasy. Například kritik Jožo Stanek tvrdil, že film vznikl jen coby propaganda pro cizinu. Snímku byla vytýkána kýčovitost a zobrazení pouze slovenského folklóru, a to ještě v dost idealizované podobě. Levicová a hlavně komunistická kritika si stěžovala na „zobrazení hrané radosti venkovanů při naprostém opomenutí tamních sociálních problémů“ (viz Josef Tůma v roce 1933 v Tvorbě). Slovenským nacionalistům Plickův důraz na venkov a folklór vadil zase proto, jelikož zemi zobrazoval jako zaostalou či exotickou. Kontroverzním se mezi nimi stalo i natáčení některých záběrů v chudé Podkarpatské Rusi.
Začátkem roku 1938 byl snímek promítán v Berlíně, kde jeho uvedení sledoval Jan Drda. Ten ve své recenzi vyjádřil naději, že by film mohl politicky agitovat ve prospěch Československa v době rostoucího napětí ohledně Sudet. Již v říjnu 1938 však v důsledku Mnichovské dohody došlo ke ztrátě Sudet a vznikla autonomní Slovenská země.
Reference
Externí odkazy
Film na stránke youtube.com
Kategorie:Filmy z roku 1933 Kategorie:Československé dokumentární filmy Kategorie:Slovenské dokumentární filmy