Genderová studia (z anglického a též používaného gender studies) jsou mezioborovou vědní disciplínou, která zkoumá kulturně vzniklé rozdíly mezi muži a ženami, tzv. gender.
Středem zájmu tohoto oboru je analýza genderové identity a genderově diferencované reprezentace. Zabývá se především různými podobami a proměnami mužství a ženství, jejich vzájemnými mocenskými dynamikami, zejména pak strukturami diskriminace na základě pohlaví. Zahrnuje tak ženská studia (se zájmem o ženy, feminismus, gender a politiku), mužská studia (se zájmem o muže, maskulinismus, gender a politiku) a queer studia (zabývající se sexuální orientací).
Genderová studia zahrnují metody a přístupy z celé řady oborů. Zkoumají tak předmět svého zájmu mimo jiné z perspektivy literatury, lingvistiky, socioekonomické geografie, historie, politologie, sociologie, antropologie, kinematografie, mediálních studií, vývojové psychologie, práva, veřejného zdraví i lékařství. Tyto disciplíny se však někdy liší v přístupu k tomu, jak a proč se genderem zabývají. Kromě toho se genderová studia věnují také studiu rasy, etnicity, národnosti, sociálního postavení či postižení a analyzují, jak se tyto kategorie prolínají s genderem a sexualitou.Healey, J. F. (2003). Race, Ethnicity, Gender and Class: the Sociology of Group Conflict and Change.
Vlivy
Psychoanalytická teorie
Oblast genderových studií významně ovlivnila řada teoretiků, zejména z hlediska psychoanalytické teorie.Pollock, Griselda, ed. Psychoanalysis and the Image. Oxford: Blackwell, 2006 Patří mezi ně Sigmund Freud, Jacques Lacan, Julia Kristeva a Bracha L. Ettingerová.
Gender zkoumaný optikou každého z těchto teoretiků vypadá poněkud jinak. Ve freudovském systému jsou ženy "znetvořené a musí se naučit přijmout nedostatek penisu" (ve Freudově pojetí "deformace"). Lacan však organizuje ženskost a mužskost podle odlišných nevědomých struktur. Na "falické" organizaci se podílejí jak mužské, tak ženské subjekty a ženská stránka sexualizace je "doplňková", nikoliv protikladná či komplementární. Lacan používá koncept sexualizace (sexuální situace), který předpokládá vývoj genderových rolí a hraní rolí v dětství, aby vyvrátil představu, že genderová identita je vrozená nebo biologicky determinovaná. Podle Lacana má sexualizace jedince stejný, ne-li větší vliv na vývoj jeho genderové identity, než genetické určení pohlaví jako muž nebo žena.
Julia Kristeva významně rozvinula obor sémiotiky. Tvrdí, že patriarchální kultury (stejně jako jednotlivci) vznikají tím, že vyloučí vše, co je mateřské a ženské.
Ettingerová roku 1985 přišla s konceptem "matrixiálního prostoru" ("matriční prostor" z etymologie slova "děloha"). Předpokládala, že prenatální dojmy, spojené s fantasmatickou a traumatickou realitou těhotné budoucí matky, se transkribují do vznikajícího subjektu a tvoří primární fázi a pozici lidské psychiky.
Feministická psychoanalytická teorie Feministické teoretičky jako Juliet Mitchelová, Nancy Chodorowová, Jessica Benjaminová, Jane Gallopová, Bracha L. Ettingerová, Shoshana Felmanová, Griselda Pollocková, Luce Irigarayová a Jane Flaxová rozvinuly feministickou psychoanalýzu a tvrdily, že psychoanalytická teorie je pro feministický projekt životně důležitá a musí být, stejně jako jiné teoretické tradice, kritizována ženami a také transformována, aby se zbavila pozůstatků sexismu (tj. cenzurována). Shulamith Firestoneová v knize The Dialectic of Sex (Dialektika sexu) nazývá freudismus pomýleným feminismem a pojednává o tom, že freudismus je téměř zcela přesný, s výjimkou jednoho zásadního detailu: všude, kde Freud píše "penis", by toto slovo mělo být nahrazeno slovem "moc".
Kritici jako Elizabeth Groszová obviňují Jacquese Lacana z udržování sexistické tradice v psychoanalýze. Jiné autorky, jako Judith Butlerová, Bracha L. Ettingerová a Jane Gallopová, využily Lacanovy práce, i když kritickým způsobem, k rozvoji genderové teorie.
Podle J. B. Marchanda "se genderová studia a queer teorie staví k psychoanalytickému přístupu spíše odmítavě, nepřátelsky".
Podle Jeana-Clauda Guillebauda jsou genderová studia (a aktivisté sexuálních menšin) "v obležení" a považují psychoanalýzu a psychoanalytiky za "nové kněze, poslední obránce genitální normality, morálky, moralismu či dokonce obskurantismu".Jean-Claude Guillebaud, Armand Abécassis, Alain Houziaux, La psychanalyse peut-elle guérir? Paris: Éditions de l'Atelier, 2005, p. 43.
Judith Butlerová se obává psychoanalytického pohledu, podle něhož je sexuální odlišnost "nepopiratelná", a patologizuje jakoukoli snahu naznačit, že není tak prvořadá a jednoznačná…". Podle Daniela Beaunea a Cateriny Rea genderová studia "často kritizovala psychoanalýzu za to, že udržuje patriarchální rodinný a sociální model, založený na rigidní a nadčasové verzi rodičovského řádu".
Literární teorie Psychoanalyticky orientovaný francouzský feminismus se po celou dobu zaměřoval na vizuální a literární teorii. Odkaz Virginie Woolfové, stejně jako "výzva Adrienne Richové k revizi literárních textů i historie ženami, podnítily generaci feministických autorek k odpovědi vlastními texty".Mica Howe & Sarah A. Aguier (eds). He said, She Says. Fairleigh Dickinson University Press, 2001. Griselda Pollocková a další feministky artikulovaly Mýtus a poeziiVanda Zajko & Miriam Leonard (eds). Laughing with Medusa. Oxford University Press, 2006. a literaturuHumm, Maggie, Modernist Women and Visual Cultures. Rutgers University Press, 2003. Nina Cornietz, Dangerous Women, Deadly Words. Stanford University Press, 1999. z hlediska genderu.
Postmoderní vliv Vznik teorií postmoderny ovlivnil genderová studia a způsobil posun v teoriích identity od konceptu fixní nebo esencialistické genderové identity k postmodernímGrebowicz, M. (2007). Gender After Lyotard. NY: SUNY Press, 2007. fluidnímZohar, Ayelet (ed.), PostGender. Cambridge Scholars Publishing, 2009. nebo mnohočetným identitám.Benhabib, S. (1995). "Feminist Contentions: A Philosophical Exchange", and Butler, J. (1995), "Feminist Contentions: A Philosophical Exchange". Vliv poststrukturalismu a jeho literárně teoretického aspektu postmoderny na genderová studia se nejvýrazněji projevil ve zpochybnění velkých narativů. Poststrukturalismus připravil půdu pro vznik queer teorie v genderových studiích, což si vyžádalo rozšíření působnosti oboru na sexualitu.
Kromě rozšíření o studia sexuality se pod vlivem postmodernismu genderová studia obrátila také ke studiím maskulinity, a to díky práci sociologů a teoretiků, jako jsou R. W. Connell, Michael Kimmel a E. Anthony Rotundo.Reeser, Masculinities in Theory, 2010.
Tyto změny a rozšíření vedly k některým sporům uvnitř oboru, například mezi feministkami druhé vlny a queer teoretičkami. Hranice mezi těmito dvěma tábory spočívá v tom, že feministky vidí problém v tom, že queer teoretičky tvrdí, že vše je roztříštěné a neexistují nejen žádné velké narativy, ale ani žádné trendy či kategorie. Feministky argumentují, že se tím zcela stírají kategorie genderu, ale nijak se neprotiví mocenské dynamice reifikované genderem. Jinými slovy, skutečnost, že gender je sociálně konstruován, nijak nezpochybňuje, že mezi pohlavími existují vrstvy útlaku.
Vývoj teorie
Historie
Historie genderových studií se zabývá různými pohledy na gender. Tato disciplína zkoumá způsoby, jakými historické, kulturní a společenské události utvářejí roli genderu v různých společnostech. Obor genderových studií se sice zaměřuje na rozdíly mezi muži a ženami, ale zabývá se také sexuálními rozdíly a méně binárními definicemi kategorizace pohlaví."Gender: A Useful Category of Historical Analysis," American Historical Review 91, No. 5 (December 1986).
Po revoluci všeobecného volebního práva ve dvacátém století prosazovalo hnutí za osvobození žen v šedesátých a sedmdesátých letech 20. století (jakožto součást druhé vlny feminismu), aby byla zpochybněna a zrevidována přijímaná verze dějin. Cílem mnoha feministických badatelek bylo zpochybnit původní předpoklady týkající se ženských a mužských atributů, skutečně je změřit a podat zprávu o pozorovaných rozdílech mezi ženami a muži.Chafetz, Janet Saltzman. Handbook of the Sociology of Gender. New York: Kluwer Academic/Plenum, 1999. Print. Zpočátku byly tyto programy v podstatě feministické a byly určeny k ocenění přínosu žen i mužů. Brzy se muži začali zabývat mužstvím stejným způsobem jako ženy a vznikl obor zvaný "mužská studia".Douglas, Fedwa. Encyclopedia of Sex and Gender. Detroit: Macmillan Reference, 2007. Print. Teprve koncem 80. a v 90. letech 20. století vědci rozpoznali potřebu studia v oblasti sexuality. Bylo to způsobeno rostoucím zájmem o práva leseb a gayů a vědci zjistili, že většina jedinců si sexualitu a gender spojí dohromady, nikoliv jako oddělené entity.
Ačkoli doktorské programy pro ženská studia existují již od roku 1990, první doktorský program genderových studií ve Spojených státech byl schválen v listopadu 2005.
V roce 2015 se Kábulská univerzita stala první univerzitou v Afghánistánu, která nabízí magisterské studium genderových a ženských studií.
Ženská studia
Ženská studia jsou interdisciplinární vědní obor věnovaný tématům týkajícím se žen, feminismu, genderu a politiky. Často zahrnuje feministickou teorii, dějiny žen (např. dějiny volebního práva žen) a sociální dějiny, ženskou beletrii, ženské zdraví, feministickou psychoanalýzu a praxi ovlivněnou feministickými a genderovými studiemi ve většině humanitních a společenských věd.
Mužská studia Mužská studia jsou interdisciplinární vědní obor věnovaný tématům týkajícím se mužů, genderu a politiky. Často zahrnuje feministickou teorii, dějiny mužů a sociální dějiny, beletrii o mužích, zdraví mužů, feministickou psychoanalýzu a praxi ovlivněnou feministickými a genderovými studiemi ve většině humanitních a společenských věd. Timothy Laurie a Anna Hickey-Moodyová naznačují, že "institucionalizace 'studií maskulinity' jako částečně uzavřené komunity vždy představovala nebezpečí", a poznamenávají, že "jistý triumfalismus vůči feministické filozofii pronásleduje většinu výzkumů maskulinity".
V rámci studií o mužích je důležité rozlišovat specifický přístup, který je často definován jako kritická studia o mužích. Tento přístup se do značné míry rozvíjel v anglofonních zemích od počátku 80. let 20. století – zejména ve Velké Británii – a soustředil se tehdy kolem prací Jeffa Hearna, Davida Morgana a jejich kolegů. Od té doby se vliv tohoto přístupu rozšířil celosvětově. Je inspirován především řadou feministických perspektiv (včetně socialistických a radikálních) a klade důraz na potřebu výzkumu a praxe, které by se explicitně zabývaly sexismem mužů a chlapců. Ačkoli zkoumá velmi širokou škálu mužských praktik, má tendenci zaměřovat se zejména na otázky související se sexualitou a/nebo násilím ze strany mužů. Ačkoli původně vycházel převážně ze sociologie, od té doby se zapojil do široké škály dalších disciplín včetně sociální politiky, sociální práce, kulturních studií, genderových studií, pedagogiky a práva. V posledních letech výzkum v oblasti kritických studií o mužích využívá zejména komparativní a/nebo nadnárodní perspektivy. Stejně jako mužská studia a studia maskulinity obecněji byla kritická studia o mužích kritizována za to, že se dostatečně nezaměřila na problematiku vztahů mužů s dětmi jako klíčového místa pro vývoj mužských formací maskulinity – vztahy mužů se ženami a vztahy mužů s jinými muži jsou dvě místa, která jsou ve srovnání s nimi intenzivně zkoumána.
Gender v Asii a Polynésii