Apollo (podnik)

Apollo byla rakousko-uherská akciová společnost na výrobu minerálních olejů se sídlem v Prešpurku.

V roce 1895 bylo v Budapešti rozhodnuto vybudovat rafinerii v Bratislavě u Mlynské zahrady. Ropná rafinerie Apollo byla uvedena do provozu v roce 1896.

Nový a moderní závod byl rozlohou druhou největší rafinérií minerálních olejů v monarchii. Vyráběl benzín, petrolej, parafín, svíčky, vazelínu, asfalt, dokonce i umělý led. Areál rafinerie, lidově zvané „Apollka“ se nacházel v místech současného severního nájezdu na most Apollo. Po vzniku Československé republiky se spojil s Moravskou těžební společností a s Rafinériemi Šumperk a provozoval svou vlastní obchodní společnost Apollo-Nafta. V době Slovenské republiky (1939–1945) závod vlastnila Dynamit Nobel AG Bratislava a IG Farben, později Deutsche Erdöl Aktiengesellschaft (= DEA). Dne 16. června 1944 podlehlo 80 % závodu bombardování amerického letectva. Na základě Benešových dekretů byla rafinerie v r. 1946 znárodněna a začleněna do národního podniku „Slovenské rafinérie minerálnych olejov“ (česky Slovenská rafinerie minerálních olejů). Od roku 1949 nesl označení národní podnik Slovnaft (dnes Slovnaft a. s.) Na původním místě se rafinérie Apollo nacházely až do roku 1963, kdy následovalo přeložení výroby z lokality Mlýnské Nivy do nové za městem ve Vlčím hrdle.

Historie Rakousko-uherské ropné rafinérie se zakládaly jednak přímo v místě těžby, v místech železničních uzlů nebo v blízkosti nejlevnější dopravní možnosti – říčních přístavů podél toku Odry, Labe a Dunaje (např. Naphtha-Aktiengesellschaft „Galicia“, Petroleum-Licht- und Kraft-Gesellschaft „Limanova“, Maschinenöl- und Paraffinfabrik Gartenberg & Schreiner „Niegłowice“ (Jasło), David Fanto & Co „Pardubice“). Starší rafinérie se nacházely v přístavu Fiume a Terst. V roce 1903 byla založena obchodní kartelová společnost „Petrolea AG“. V roce 1911 vlastnilo Rakousko-Uhersko 25 ropných rafinerií, jen na území Haliče (Galizien) se jich nacházelo 14, 11 větších pak v Uhersku.Zeitschrift des Österreichischen Ingenieur-Vereines, svazek 65, L.W. Seidel, 1911, s. 391Andreas Resch: Industriekartelle in Österreich vor dem Ersten Weltkrieg, Duncker & Humblot Berlin

Výroba Apollo-svíček

Nejstarší továrna na stearinové svíčky fungovala od roku 1834 v Paříži, druhá od roku 1835 v Berlíně (firma Milly & Motard). V roce 1837 založil G. de Milly první továrnu na výrobu stearinových svíček také v habsburské monarchii – v Liesingu u Vídně (od roku 1858 firma F. A. Sarg). Jako první v Rakousku zavedla rovněž v roce 1837 tovární výrobu stearinových svíček firma „Gebrüder Schrader“ ve Steinhofu u Vídně (od roku 1839 firma Apollo). V roce 1845 se nacházelo v habsburské monarchii již devět továren na výrobu stearinových svíček. Ale značky „Milly“ a „Apollo“ ovládaly do poslední čtvrtiny 19. století většinu trhu. Nástup levného parafínu a cenově dostupných parafínových svíček je spojen až se začátkem druhé poloviny 19. století, kdy byl získáván z ropných frakcí. V nalezištích ropy (zejména doly Boryslaw a Dzwieniasz, Ploješť-Slănic), se vyskytoval ozokerit k výrobě ceresinu, jehož užitné vlastnosti parafín předčily. Ten také začala využívat k výrobě svíček i firma „Erste Österreichische Seifensieder-Gewerke-Gesellschaft Apollo“, která v roce 1911 fúzovala s firmou Schicht na výrobu mýdla („Erste österreichische Seifensieder-Gewerksgesellschaft APOLLO Ges.m.b.H.“, 1943 Oesterreichische Schicht AG Werk Simmering).

Založení rafinérií Apollo Dne 9. dubna 1895 se konala v Budapešti v budově akciové společnosti „Vaterländische Bank“ zakládající valná hromada společnosti „Apollo-Mineralöl-Raffinerie A. G.“ s počátečním kapitálem 2 miliony korun a 10 000 akciemi, na které bylo zvoleno představenstvo (generální rada) a dozorčí rada. Gen. ředitelem byl zvolen župan (maďarsky főispán, německy Obergespan) Julius v. Szalavßky. V této době měla společnost v Prešpurku (Bratislavě) u Dunaje zakoupený pozemek a započala se stavbou.Pester Lloyd, Sa, 1. August 1896, S. 5

V srpnu 1895 (při zahájení provozu) kotvilo v přístavišti 6 tankerů, vyrobených Maďarskou lodní stavitelskou a strojírenskou společností „Danubia“ (Ungarische Schiffbau- und Maschinenfabriks-Aktiengesellschaft „Danubia“), jež měly přivážet po Dunaji ruskou ropu (z Batumi) z černomořského přístavu Sulina. Po železnici přepravovalo 108 vlakových cisteren haličskou (Borislaw-Tustanovice, Schodnica-Krosno) a rumunskou ropu (Policiori-Glodeni, Campina-Buștenari-Moreni).Pester Lloyd, Mi, 10. April 1895, S. 1

V roce 1896 nesměl chybět její stánek (č. 112) na Tisícileté výstavě v Budapešti (Budapester Millenniumsausstellung 1896), kdy si Maďaři připomínali tisícileté výročí příchodu do Karpatské kotliny. Prešpurská ropná rafinérie „Apollo“ patřila v té době k druhé největší v monarchii.

Každá denní zásilka ropy se přečerpávala do 11 velkých nádrží (jedna pojala 35 000 metrických centů, celkem 385 000 q ropy). Odsud se stáčela do deseti destilačních zařízení. Destiláty se uchovávaly ve 20 podzemních nádržích, vedle nichž stály parní pumpy, strojovna a vlastní elektrárna. Na vlastní rafinérnu s dvěma věžemi (kolonami) navazovala expedice benzínu a petroleje. Další průmyslová zařízení sloužila k uchování a zpracování ropného odpadu.

V centru továrny se nacházela velká parní kotelna se 77 m vysokým komínem (tehdy nejvyšším v monarchii). Samostatnou skupinu budov tvořily rafinérie mazacích olejů (Schmieröle) se skladovacími cisternami. Celý areál zásobovala vodou vodárenská věž s mohutnou vodní nádrží. Všech 64 továrních budov pokrýval z protipožárních důvodů vlnitý plech. Budovy k výrobě parafínu se nacházely ve výstavbě. Posledním výrobním zařízením pro zpracování ropného odpadu byla výrobna asfaltu a koksu.

Celý závod se skladištěm, výrobou modře natřených barelů a expedicí propojovaly trojité koleje. Nechyběly ani administrativní budovy a obytné domy pro vedení, úředníky a dělníky. „Apollo“ se rozprostíralo na ploše 160.000 m², přičemž přiléhající část nezastavěného pozemku měla sloužit k budoucímu rozšíření výroby. V říjnu 1897 byla zahájena výroba parafínu a svíček. V roce 1902 závod vyhořel.Ročenka Compass, Band 2, Compassverlag., 1942, Seite 1122

Apollo - československé rafinérie minerálních olejů Po vzniku Československé republiky zůstaly na jejím území rakouské rafinérie: Rafinérie David Fanto a spol. – Pardubice (zal. r. 1889), Bohumínská rafinérie, a. s. – Nový Bohumín (zal. r. 1888), Přívozská rafinérie minerálních olejů – Přívoz (za. r. 1889), Rafinérie minerálních olejů Lederer a spol. – Kralupy (zal. r. 1900), Rafinérie minerálních olejů Šumperk (zal. r. 1895), Kolínská rafinérie petroleje – Kolín (zal. r. 1901) a na Slovensku Rafinérie Apollo – Bratislava, tzv. bratislavská Apollka (zal. r. 1895).

Vedení akciové společnosti Apollo, rafinérie minerálních olejů („Apollo“ Mineralöl-Raffinerie Aktien-Gesellschaft) svolalo do bratislavského závodu na 1. prosince 1921 své 25. valné shromáždění na desátou hodinu dopoledne a 26. valné shromáždění na jedenáctou hodinu dopoledne. Valných hromad se mohli zúčastnit jen ti akcionáři, kteří nejpozději 8 dní před 1. prosincem 1921 svoje akcie uložili v podnikové pokladně společnosti Apollo v Bratislavě nebo u filiálky „Moravské agrární a průmyslové banky“ v Bratislavě.Wiener Zeitung, Sa, 12. November 1921, S. 13

Program 25. valné hromady Předložení výroční zprávy generální rady, závěrečná účetní uzávěrka a bilance za finanční rok 1920/21 dozorčí rady Usnesení vyvozené na podkladě účetní uzávěrky a předložené bilance, rozdělení zisku a udělení absolutoria generální a dozorčí radě Založení společnosti jako československé akciové společnosti Zplnomocnění ředitelství společnosti k vyřízení nostrifikačních dokumentů ve smyslu ministerského přípisu plnomocného pro Slovensko, oddělení obchodu, řemesel a průmyslu č. 4663/1921 Stanovy pro penzionování úředníků Volná diskuze

Program 26. valné hromady Předložení výroční zprávy generální rady, závěrečná účetní uzávěrka a bilance za finanční rok 1920/21, jakož i zpráva dozorčí rady Usnesení vyvozené na podkladě účetní uzávěrky a předložené bilance, rozdělení zisku a udělení absolutoria generální a dozorčí radě Volba generální rady Volba dozorčí rady

Spojení rafinérií Apollo a Moravské těžební společnosti V roce 1917 vyjednal notář L. Odstrčil s jednatelem polské společnosti Juliem Muscolinim prodej části svých kutisek u Hodonína. Společnost „Vulkan" („Vulkan" Rohöl-Bergbau Ges. m. b. H.) pod vedením Hermanna Rosenblatta (Wien, Bellariastraße 6) a Julia Muscoliniho (Wien, Strozzigasse 1.) předala těžební práva dceřiné společnosti „I. Mährische Bergbau Gesellschaft“ (I. Moravská těžařská společnost s r. o.) se sídlem ve Vídni. Ta po vzniku Československa převedla sídlo firmy na čsl. území do Brna a v letech 1919–1925 prováděla těžbu na Hodonínsku.

Moravská těžařská společnost, z poloviny majetek rakouský („Schodnica“ Aktiengesellschaft für Petroleum-Industrie) a z poloviny švýcarský („EOS“, Erdöl-Syndikat, nyní EOS Holding SA), nemohla těženou ropu zpracovávat v bývalých rakouských (haličských) rafinériích ve Schodnice (Schidnyzja u Lvova), takže začala vyjednávat s čsl. rafinériemi Apollo v Bratislavě.Prager Tagblatt, Do, 26. Februar 192, S. 8 V roce 1925 akciová společnost „Rafinérie Apollo“ se sídlem v Bratislavě fúzovala s „I. Moravskou těžařskou společností“ a převzala všechna její kutiska u Hodonína. Akcionáři I. Mor. spol. dostali za svá pole a práva od Apolla 25.000 akcií firmy Apolla.Moravská orlice, 17.4.1936, s. 3: Spor o stamilionové podzemní bohatství

Akciovými společníky tehdejších rafinérií Apolla byli:

Dr. Arnold Segal, zastupce společnosti „Société des Petroles de Dabrowa“ v Paříži, počtem 13.660 akcií, s absolutní většinou (693 hlasy)http://davidkultur.at/artikel/schwarzes-gold-und-gelber-sternBéni von Enyedy v Budapešti zastupoval 5.000 akcií (250 hl.),Jaques Theby zastupoval 600 akcií (30 hl.),Kornel Stodola, senátor, Bratislava 200 akcií (10 hl.),Julius Mayer 125 akcií (6 hl.),Moritz Blaugrund 125 akcií (6 hl.)

V nové správní radě takto fúzované společnosti Apollo, rafinerie minerálních olejů, a. s. Bratislava, závodní správa dolů v Hodoníně („Apollo Mineralöl-Raffinerie A.G., Pressburg-Göding“) zasedali: předseda Petit Jean Pavel v Paříži a její členové:

Ing. Béni von Enyedy de Nagyenyed, předseda uherské uhelné kreditní banky v Budapešti, Henri Gollard Hortingar z Paříže, Robert Cousin (Francouz),Univ. Prof., Dr. Josef Drachovský z Prahy, Ing. Viktor Klasko ze Lwova, Norbert Feith, gen. ředitel z Vídně, Emil Homan von Herinberg z Vídně, Josef Hucel, Max Kantor z Vídně, Dr. Ing. Josef Kavan z Prahy, Arthur Kubie z Vídně, Dr. Juraj Slávik, býv. ministr ČSR a vyslanec ve Varšavě, Kornel Stodola, senátor a předseda obchodní komory v Bratislavě.

Na počátku 30. let 20. století pracovalo na moravských nesytských ropných polích asi 28 vrtných věží. Provozovat je však firma mohla pod podmínkou, že nebude ropu vyvážet do zahraničí.Zbyněk Sekanina: Historie a současnost těžby ropy na jižní Moravě, Olomouc 2009, bakalářská práce Největší čsl. ropné doly se ale nacházely u obce Gbely na západním Slovensku.

Firma Apollo, rafinérie minerálních olejů, a. s. Bratislava se stala na Hodonínsku nástupkyní Moravské těžařské společnosti a majitelkou kutisek nejen v oblasti, rozprostírající se mezi Dubňany a Hodonínem, ale i státem smluvně propůjčeného státního kutiskového území, rozprostírajícího se jižně od naftových dolů Nesyt mezi železniční tratí Břeclav-Přerov a řekou Moravou až po Kostice. Vedle toho těžila zemní plyn, využívaný k pohonu důlních strojů a generátorů k osvětlování dolů. Nafta se čerpala do velkých nádrží na okraji města u dráhy, odkud se přečerpávala přímo do cisteren.Lidové noviny, 31.8.1938, s. 13: Průmysl v Hodoníně

Crédit Général des Pétroles - francouzský kapitál