Dějiny Mezopotámie zahrnují dějiny území známého jako Mezopotámie od starší doby kamenné po jeho dobytí muslimy v 7. století n. l. Území Mezopotámie je zhruba vymezeno povodím Eufratu a Tigridu. Dějiny tohoto území jsou nám známy díky archeologickým vykopávkám a od 4. tisíciletí př. n. l., po vynálezu písma, také díky postupně se zvyšujícímu množství historických zdrojů. Zatímco v paleolitu a raném neolitu byly osídlené pouze části horní Mezopotámie, v pozdním neolitu byla osídlena i dolní mezopotámská pánev. Od doby bronzové Mezopotámii vzniklo mnoho velkých civilizací, pročež je často přezdívána "kolébka civilizace." Vznik prvních měst v jižní Mezopotámii se datuje do chalkolitu (urucké období), od c. 5300 př. n. l. Regionální nezávislost Mezopotámie skončila v roce 539 př. n. l. jejím připojením k Perské říši.

Datování Data před rokem 2350 př. n. l. jsou jen přibližná. Data mezi 2350 př. n. l. až 2100 př. n. l. jsou s přesností + / – 100 let Pro data mezi 2100 až 1500 př. n. l. existuje tzv. dlouhá, střední nebo krátká chronologie. Rozdíl mezi dlouhou a střední je zpravidla 56 let (směrem k dnešku), rozdíl mezi střední a krátkou zpravidla 64 let (směrem k dnešku). Dlouhá se již dnes nepoužívá, střední se tradičně používá v Česku a krátká je podle posledních výpočtů nejpravděpodobnější. Zde budeme používat střední s občasnou poznámkou "k ..." což znamená "krátká chronologie". Data mezi 1500 př. n. l. až 1000 př. n. l. jsou s přesností přinejhorším + / – 10 let Data po roce 1000 př. n. l. jsou s přesností přinejhorším + / – 1 nebo 2 roky

Mapa 550px|náhled|vpravo|Velké útvary v oblasti Mezopotámie a blízkého okolí od doby Obejdské kultury (5000 př. n. l.) po dobu novobabylonské říše (6. stol. př. n. l.)

Území vyznačená na mapě: Modrá přerušovaná: Obeidská kultura (podobný rozsah měla Halafská kultura, ale bez území jižně od Umm Dabagíja a jižně od Čóga Mami) Fialová tečkovaná: III. urská dynastie Oranžová přerušovaná: Staroasyrská říše za Šamši-Adada I. Fialová přerušovaná: Starobabylonská říše za Chammurapiho (1750) Modrá plná: Mitanni Fialová plná: Středobabylonská říše Oranžová plná: Středoasyrská říše za Tiglatpilesara I. Zelená: Novoasyrská říše za Asarhaddona a Aššurbanipala (plná čára), za Sargona II. (Plná čára kromě území vyznačených přerušovanou čarou) Zelená tečkovaná: Novobabylonská říše

Sídla vyznačená na mapě (podle abecedy): 41 Alalach 60 Altintepe 65 Argištichinili (severní okraj mapy) 46 Arrapcha 39 Aššur 30 Babylón 75 Bagdád 74 Borsippa 49 Byblos 61 Čavuštepe 12 Čóga Mami 76 Čóga Miš 70 Damašek 51 Dúr Kurilgazu 58 Dúr Šarrukín 27 Ebla 43 Emar 38 Erbil 68 Erbuni 1 Eridu 37 Ešnunna 42 Halab 56 Hasanlu 55 Hít 69 Charrán 35 Isin 19 Jarim Tepe74 Jeruzalém 40 Kaneš 53 Kalchu 52 Karchemiš 54 Kár Tukultí-Ninurta 18 Kermez Dere 31 Kiš 33 Lagaš 32 Larsa 28 Mari 59 Melitea 66 Menuachinili 57 Musasir 15 Ninive 47 Nuzi 36 Puzriš Dagan 63 Rusachinili 64 Rusai URU.TUR 9 Samarra 73 Samaria 71 Sidón 29 Sippar 7 Súsy 22 Šagar Bazar 45 Šemšara 44 Šubat Enlil 67 Teišebai Patari (severní okraj mapy)11 Tell Abada 21 Tell Brak 3 Tell al-Ubajd 4 Tell al-Avajlí 16 Tell Arpačíja 8 Tell as-Sauván 23 Tell Halaf 14 Tell Hassúna 10 Tell Madhúr 20 Tell Magzalíja 26 Tell Sabi Abjad 17 Tepe Gaura 48 Terka 25 Tilki Tepe 62 Tušpa 72 Tyros 24 Ugarit 34 Umma 13 Umm Dabagíja 2 Ur 5 Uruk 50 Vaššukkani

Pravěk

Paleolit (do 10 000 př. n. l.) Nejstarší stopy osídlení jsou ze starého paleolitu (staré starší doby kamenné), přesněji z mladého acheuléenu (1,5 mil. – 200 000 př. n. l.), z nalezišť v pohoří Zagros v irácko-íránské oblasti (naleziště Barda Balka a Kermánšáh).

Bohatší jsou nálezy ze stejné oblasti ze středního paleolitu, přesněji nelevalloisienského mousteriénu. Jde zejména o nálezy neandrtálců z let 50 000 – 40 000 př. n. l. v jeskyních Šanídár, Hazer Merd a Tamtana.

V mladém paleolitu (40 000 – 10 000 př. n. l.) se (opět) v pohoří Zagros, ale i na jižním Kavkazu, objevuje kultura s čepelovou industrií, pojmenovaná baradostien podle horského masivu, ve kterém leží Šanídár. Rozlišujeme dvě fáze baradostienu: starší (38 000 – 30 000 př. n. l.) a mladší (30 000 – 20 000 př. n. l.). Baradostien byl ekvivalentem blízkovýchodní kultury émiréen. Následoval časový hiát (20 000 – 11 000 př. n. l.), možná způsobený posledním zaledněním v Zagrosu, a pak (opět) v pohoří Zagros, ale také v širokém pásu až k jižnímu Kavkazu, kultura zarzien (11 000 – 8000 př. n. l.). Šlo o kulturu s mikrolitickou čepelovou industrií a možná pocházela někde z okolí Kavkazu. Tato kultura je již často považována za mezolitickou.

Mezolit (10 000 – 8000 př. n. l.) Bohatší archeologické nálezy jsou až z mezolitu (střední doby kamenné).

V mezolitu v Mezopotámii vzniklo zemědělství a lidé si budovali první stálá sídla, a to v severní Mezopotámii (dnešním Kurdistánu). Nálezy jsou z jeskyní (Šanídár B1) i otevřených sídlišť – v povodí Velkého Zabu (Záví Čemi, 10 000 př. n. l.) a v oblasti dnešního Mosulu (např. M'lafaat, Karím Sahir 9000–8000 př. n. l.) – z nichž byl přinejmenším M'lafaat stálým sídlem. Ve spodní vrstvě v Záví Čemi byla objevena domestikovaná ovce (kolem 9000 př. n. l.). Obchod v těchto oblastech směřoval ke zdrojům obsidiánu v okolí jezera Van a ze zemí vzdálených asi 100 km na jih se dovážel bitumen používaný k upevňování kombinovaných nástrojů.

Neolit (8000–5000 př. n. l.)

Sever V neolitu (mladší době kamenné) vznikla jako první tzv. Džarmská kultura (přibližně 8. a 7. tisíciletí, jiné prameny: 6750–6500 př. n. l.) S hlavním nalezištěm ve městě Kal'at Džarmo u nejsevernější části řeky Dijála v severovýchodním Iráku. Jde o poslední akeramickou kulturu. Není zde diskontinuita mezi akeramickou a pozdější keramickou fází.

Hlavním zdrojem obživy bylo zemědělství, chovali kozy a psy, loveni byli divočáci, ovce, tuři, ryby a další. Obyvatelé také sbírali hlemýždě, žaludy a pistácie. Potraviny byly ukládány v kamenných mísách a vypálených prohlubních v zemi. Domy sestávaly z několika malých místností, byly z proutí a omítnuté hlínou, později měly kamenné podezdívky a krby. Tuto kulturu nakonec překryla Chassunská kultura, některé sídliště džarmské kultury (např. Tell Šemšára) zůstaly však akeramickými až do nástupu pozdní chassunské, případně samarrské kultury.

Podobný vývoj se odehrál západněji, tzn. na pláních severního Iráku (Asýrie). Akeramické kultury jsou doloženy v Sindžáru a v okolí Tell Afaru a není zde diskontinuita s pozdějšími keramickými fázemi.

Významnou kulturou na severu byla Ummdabagíjská kultura (podle osady Umm Dabagíja) kolem roku (snad před rokem) 6000 př. n. l. (Jiné prameny 6000–5500 př. n. l.), kterou pak překryla Chassunská kultura (viz dole). V této kultuře se zemědělství opět velmi nevěnovali (dovoz většiny obilí), ale lovili onagery a gazely, zpracovávali kůže a obchodovali s nimi. Druhou osadou této kultury bylo Tell Sotto u Tell Afaru, které mezi ummdabagíjskou a pozdější chassunskou vrstvou obsahuje vrstvu neidentifikované kultury.

Dále existovala v letech 6500–5500 př. n. l. (jiné prameny 5800–5500/5000–4400 př. n. l.) v Asýrii chassunská kultura (a v Sýrii současně kultura Amuk). Významná sídliště chassunské kultury byla Tell Hassúna, Jarim Tepe, Kal'at Džarmo, Ninive a Umm Dagabíja. Nacházela se přibližně mezi řekami Chábur a Horní Záb. Šlo o první keramickou kulturu v Mezopotámii (užitková keramika i jemná zdobená). Její původ je nejasný, snad původně pochází z okolí Mardinu a Diyarbakıru. Tato kultura převzala ze severozápadního Íránu zemědělství, pluh, slaměná obydlí i dřevěná obydlí s hliněnými základy.

V letech 6000–5000 př. n. l. (jiné prameny 5600–5000/4400–3700 př. n. l.) existovala v Asýrii Samarrská kultura. Nacházela se přibližně na území Chassunské kultury plus na území jižně až po Samarru. Významná naleziště jsou Samarra, Tell as-Sauván, Čóga Mami a Tell Abada. Poprvé zde máme nálezy zavlažovacích kanálů (Čóga Mami u Bagdádu), které umožnily, aby sídla (od roku 5000 př. n. l.) vznikala i v jižnějších částech Mezopotámie. Původ je nejasný, někteří se domnívají, že pochází z Íránu, každopádně nevznikla z chassunské kultury. Objevují se už stavby mající tři místnosti a charakteristická keramika. Samarrské nádoby mají pozoruhodnou výtvarnou a technickou úroveň a rozmanité tvary. Náboženství bylo odlišné od náboženství halafské kultury.

V letech 5500–4000 př. n. l. (Jiné prameny 5500–4500/4400–3700 př. n. l.) existovala v severní Mezopotámii Chaláfská kultura. Táhla se v širokém pásu od řeky Karche (Írán) přes Bagdád až ke Středozemnímu moři v Sýrii a dnešním jihovýchodním Turecku. Centrem byla severní Mezopotámie a severovýchodní Sýrie. Významná naleziště jsou Tell Halaf, Tell Hassúna, Tell Brak, Šagar Bazar, Jarim Kepe, Tell Arpačíja, Tepe Guara a Ninive. Jejím původcem je zřejmě nějaký lid, který přišel ze severu. Hliněné základy obydlí i (malých) svatyň byly již z drceného kamene. Uctívali bohyni-matku (podobnou pozdější Ištar) a boha-buvola (pravděpodobně boha Měsíce). Kultura je známá zejména pěknými nádobami s barevnou malovanou výzdobou s geometrickými, rostlinnými i figurálními motivy. Byla to první kultura v Mezopotámii, která používala kovy (měď a olovo).

Předchozí čtyři kultury se částečně překrývaly (časově i geograficky). Z vývojového hlediska je však rozdíl v tom, že samarrská kultura chassúnskou kulturu vystřídala, zatímco chaláfská kultura ze samarrské vznikala postupně a zčásti souběžně. Pro další vývoj byla zřejmě nejdůležitější samarrská kultura.

Jih Přestože se většina laiků domnívá, že první sídla vznikla v Sumeru, není tomu tak. První lidská sídliště v jižní Mezopotámii se na rozdíl od severu objevila pravděpodobně až v druhé polovině 6. tisíciletí př. n. l., určitě však až kolem roku 5000 př. n. l., a to pravděpodobně nejdříve v Eridu (Eridu bylo podle sumerské tradice nejstarším městem na světě).

Kolem roku 5000–4500 př. n. l. (Jiné prameny 4200–3800 př. n. l.) existovala v jižní Mezopotámii kultura Eridu-Hádždží Muhammad, která se často považuje za první fázi obeidské kultury. Naleziště jsou Eridu, Hádždží Muhammad, Ur, Tell al-Ubajd (Obejd), Nippur a Rás el-Amjá. Hojně se již používaly kanály. Sídliště jsou stále vesnicemi. V Eridu vznikl první chrám na terase (prototyp budoucích zikkuratů).

Chalkolit (5000–3500 př. n. l.) V období chalkolitu (doby měděné) se již častěji objevují i ozdoby a přístroje z mědi a vzácně i z vzácných kovů. Centrum vývoje se definitivně přesouvá do jižní Mezopotámie. Tvoří se základní rysy budoucí mezopotámské civilizace. Vznikají zárodky budoucích měst a složitější formy ekonomické a společenské organizace.

Prehistorické období v Mezopotámii (6500–3800 př. n. l.) je jako celek nazýváno Obeidská kultura (podle naleziště Tell al-Ubajd, též Obeid, el-Obejd, Ubaid), které leží poblíž zřícenin sumerských měst Uru a Eridu. Rozšířila se z jižní Mezopotámie na území předchozí chaláfské kultury, zahrnovala tedy území od Sýrie až po Perský záliv. Nejvýznamnější naleziště jsou Eridu a Tell Avajlí, dalšími jsou Ur, Uruk, Hádždží Muhammad, Girsu, Nippur, Čóga Mami, Tell Madhúr, Tell Arpačíja, Tepe Guara, Tell Brak, Sagar Bazar a samozřejmě Tell Ubajd (Obejd). Vznikaly už velké veřejné stavby (chrámy) a formovala se první města. Kultura na konci zaznamenala jistý úpadek. Obeidská kultura v severních oblastech byla trochu odlišná od jihu – častěji se používají kovy (pro blízkost Arménie bohaté na kovy), malby mají jiné a bohatší motivy, svatyně vypadají trochu jinak a i domy jsou jiné (kulaté stavby rozdělené na větší počet místností).

Starověk

Počátek starověku – vznik mezopotámské civilizace (3500–3000 př. n. l.) náhled|300px|Mapa Mezopotámie s nejdůležitějšími městy a s hladinou moře kolem roku 5500 př. n. l. – Perský záliv sahal mnohem dále než dnes a některá města, nacházející se dnes hluboko ve vnitrozemí, ležela tehdy na břehu moře.

Sumerové a Semité