František Stejskal-Lažanský (13. dubna 1844 DačiceSOA Třeboň, Matrika narozených Dačice 1783-1855, kniha 5, s. 450. Dostupné online – 14. července 1887 SteinMatriční záznam o úmrtí a pohřbu farnost Stein, Dolní Rakousy, Kremže, Dolní RakousyDiözesenarchiv St. Pölten, Sterbebuch Stein/Donau 03/08, s. 176. Dostupné online (odkaz vede na titulní stranu)), uváděný i s příjmením Steyskal, byl český novinář, spisovatel a překladatel. Působil jako redaktor a vydavatel tisku v Praze, Plzni a Vídni. Roku 1884 neúspěšně kandidoval do moravského zemského sněmu. Z nedostatku peněz se opakovaně dopouštěl finančních nesrovnalostí. Roku 1886 byl za podvody a zpronevěry páchané zejména na vídeňských Češích odsouzen k pěti letům odnětí svobody; zemřel ve vězení.
Život Narodil se 13. dubna 1844ZEMANOVÁ, Veronika. Marie Stejskalová, život a dílo ženy na přelomu 19. a 20. století. Magisterská diplomová práce. Brno, Masarykova univerzita 2013. Kapitola 2.1 Rodinné vztahy, s. 10—12. Dostupné online. jako nejstarší syn moravského vlasteneckého učitele Jana Vlastimila Stejskala (Steyskala) (1816–1868), který v té době působil v Dačicích. Otec byl v roce 1848 veřejně činný – přispíval do českojazyčných novin a časopisů, redigoval učitelskou přílohu listu Vídeňský posel a v říjnu téhož roku zorganizoval sjezd asi tří set moravských a slezských pedagogů ve Slavkově u Brna. Ačkoliv většinu života prožil s rodinou v bídě a nakonec zemřel vyčerpaný na tuberkulózu, jeho buditelská činnost silně ovlivnila jeho potomky – především Františka, který se v řadě ohledů vydal v jeho stopách.ZEMANOVÁ, Veronika. Marie Stejskalová, život a dílo ženy na přelomu 19. a 20. století. Magisterská diplomová práce. Brno, Masarykova univerzita 2013. Kapitola 2.2.1 Jan Vlastimil Stejskal, s. 13—16. Dostupné online.
František Stejskal absolvoval gymnázium a pedagogický kurs. Byl velmi dobrým studentem a podle přání otce se měl stát učitelem; mnohem víc ho ale lákala profese novináře a spisovatele – k nelibosti rodičů, kteří se obávali, že si psaním nezajistí existenci. Jednou byl při své novinářské cestě po Moravě dokonce zatčen jako pruský špión a od hrozícího zastřelení ho zachránila až otcova intervence. Na přání rodičů se nakrátko podvolil, ale po otcově smrti definitivně opustil školství a naplno se zaměřil na žurnalistiku.
Do časopisů přispíval nejpozději od roku 1867.Hledání Ječmínka. Květy, 25.04.1867, roč. 2, č. 17, str. 202. V letech 1868–69 redigoval Plzeňské noviny;Zmínku o tom viz Tábory lidu v Čechách. 04.07.1869, Budivoj, roč. 5, č. 53, str. 4. ; viz též přehled v databázi . v Plzni pro ně společně s Františkem Kohoutem založil novou knihtiskárnu.Viz Plzeňské listy, 01.01.1904, č. 1, str. 2. pouze v prostorách NK ČR; útržek textu možno zobrazit zadáním hesla „Stejskal“ do vyhledávání v aktuálním výtisku. Viz též inzerát této tiskárny v Národních listech z 15.12.1869, roč. 9, č. 346, s. 6. Roku 1870 byl list přejmenován na Český lev. Za obsah uveřejněných článků byl opakovaně stíhán. Například 12. prosince 1870 byl postaven před soud za urážku císařovny Alžběty; porota ho ale zprostila viny. O den později byl obžalován jeho redakční kolega Josef Kummer za jiný článek, týkající se prusko-francouzské války; i ten na základě výroku poroty vyvázl bez trestu. Další soudní spor vyhrál Stejskal 17. prosince. V té době však již v Českém lvu nepůsobil, ale redigoval časopis Prapor svobody a přispíval jako korespondent do vídeňského časopisu Slovanská Lípa. Zřejmě z důvodu konkurenčního boje se přitom dostal s novým vedením Českého lva do sporu – zaslal jim dopis, který považovali za urážlivý, a nepřímo vyzýval duchovní k bojkotu tohoto údajně bezbožného časopisu. Praporu svobody vyšla jen tři čísla a počátkem roku 1871 pro nedostatek odběratelů zanikl.
Roku 1870 publikoval ve Vídni rovněž edici nenáročných románů Přítel lidu čili Lidumil;Písemnictví a umění. Beseda učitelská, 23.02.1871, roč. 3, č. 8, str. 93. za nezaplacení inzertních poplatků (daní) byl v září 1872 odsouzen k osmi dnům vězení.Nová obžaloba pro podvod a zpronevěření. Průmyslník, 12.12.1872, roč. 4, č. 12, str. 339.
V letech 1873-76 vydával list Český lev – pražské noviny předměstskéViz Český lev 1873-76 v katalogu NK ČR. (s předchozím plzeňským titulem se shodovaly jen názvem; plzeňský Český lev byl r. 1872 přejmenován zpět na Plzeňské noviny).Viz Plzeňské noviny (1872-76) v . Na podzim 1874 byl v Třemošné u Plzně zatčen a odsouzen jeho kolportér, který se při kontrole vykázal neplatným oprávněním. Vystavil mu jej Stejskal proti kauci 30 zlatých, ačkoliv na to mělo právo jen místodržitelství. Roku 1876 byl Stejskal jako redaktor tohoto listu odsouzen za zpronevěru na dva měsíce, protože třem propouštěným zaměstnancům nevrátil předem složenou kauci.Redaktor odsouzen. Pražský deník, 06.02.1876, roč. 11, č. 29, str. 2.
V 80. letech působil jako český redaktor ve Vídni. Roku 1884 kandidoval v Dačicích do moravského zemského sněmu,Z Dačic. Moravská orlice, 20.06.1884, roč. 22, č. 141, str. 2. ale těsně před volbami odstoupil.Volby do sněmu. Kroměřížské noviny, 24.06.1884, roč. 1, č. 32, str. 1.
Zápasil s finančními problémy. Byl ochoten porušovat zákony, aby zachránil svůj český vídeňský časopis Lev. V říjnu 1885 byl zatčen kvůli zpronevěře peněžní sbírky na vybudování českého divadla ve Vídni.Stejskal-Lažanský zatčen. Národní politika, 14.10.1885, roč. 3, č. 282, s. 2. 9. února 1886 byl za zpronevěření kaucí a různé podvody, které páchal převážně na komunitě vídeňských Čechů, odsouzen k pěti letům těžkého žaláře.Pověstný Stejskal-Lažanský. Národní politika, roč. 4, č. 41, s. 2. Zemřel na tuberkulózu 14. července 1887 ve věznici v dolnorakouském SteinuZemřel v trestnici. Národní listy, 19.07.1887, roč. 27, č. 196, s. 2. (dnes část města Krems an der Donau). Ve Vídni po něm zbyly dvě děti, syn a dcera.
Dílo Samostatně vyšly tyto práce:Podle seznamu prací v NK ČR, není-li uvedeno jinak. Povídky dějepisné (1867) Věnec slávy žen slovanských (1868) Povídky cizokrajné dle skutečných událostí (1869), podle francouzského originálu Svatoplukovci (1869), libreto pro Karla Šebora
Překlady: Alexandre Dumas mladší: Le demi-monde (1868), divadelní hra Adolf Fischhof: Rakousko a záruky jeho trvání (1870) B. Kaiser: Nepokradeš! aneb: Cizé zboží statku nemnoží (1872), divadelní hra
Příbuzenstvo Otec Jan Vlastimil Steyskal (1816–1868) byl vlastenecký učitel a spisovatel. Nevlastní sestra Marie Steyskalová (1862–1928) byla sociální pracovnice a organizátorka emancipačního hnutí žen v Brně.
Reference
Externí odkazy
Kategorie:Čeští novináři Kategorie:Čeští spisovatelé 19. století Kategorie:Čeští překladatelé Kategorie:Čeští překladatelé z němčiny Kategorie:Čeští překladatelé z francouzštiny Kategorie:Překladatelé do češtiny Kategorie:Čeští podvodníci Kategorie:Narození v roce 1844 Kategorie:Narození 13. dubna Kategorie:Úmrtí v roce 1887 Kategorie:Úmrtí 14. července Kategorie:Muži Kategorie:Narození v Dačicích