Patricia Highsmithová, rodným jménem Mary Patricia Plangmanová (19. ledna 1921, Fort Worth – 4. února 1995, Locarno) byla americká spisovatelka.
Život a dílo
Narodila se jako Mary Patricia Plangman ve Fort Worth v Texasu. Byla jediným a nechtěným dítětem umělců Jaye Bernarda Plangmana (1889–1975) a Mary Plangmanové (rozené Coatesové; 1895–1991), matka se neúspěšně pokusila o potrat vypitím terpentýnu a manželé se rozvedli devět dní před narozením dcery.
V roce 1927 se Highsmithová přestěhovala do New Yorku se svou matkou a nevlastním otcem, Stanleym Highsmithem, za kterého se její matka provdala v roce 1924. Patricia ve škole vynikala a hodně četla knihy Jacka Londona, Louisy May Alcottové, Roberta Louise Stevensona, Brama Stokera a Johna Ruskina. Již v devíti letech ji fascinovala abnormální psychologie v knize The Human Mind od Karla Menningera, popularizátora psychoanalýzy Sigmunda Freuda.
Jako dvanáctiletá se v létě 1933 zúčastnila dívčího tábora a její dopisy, které psala domů, byly o dva roky později publikovány v časopise Woman's World. Po návratu z tábora byla poslána do Fort Worthu, kde jeden rok žila se svou babičkou z matčiny strany, označila ho za „nejsmutnější rok svého života, cítila se svou matkou opuštěná“. V roce 1934 se vrátila do New Yorku, k matce a nevlastnímu otci do Greenwich Village na Manhattanu, kde byla nešťastná. Svého otčíma nenáviděla a s matkou měla celoživotní vztah lásky a nenávisti, který později ztvrárnila v příbězích jako „The Terrapin“ o chlapci, který ubodá svou matku k smrti.Wilson, Andrew. Beautiful Shadow: A Life of Patricia Highsmith. New York and London: Bloomsbury 2003. ISBN 1582341982, s. 100–102.
V New Yorku navštěvovala dívčí střední školu Julie Richmanové s průměrnými známkami B mínus. Pokračovala v četbě, jejím oblíbeným autorem byl Edgar Allan Poe, a začala si psát deník a povídky. Její povídka „Primroses Are Pink“ byla publikována ve školním literárním časopise. V roce 1938 Highsmithová nastoupila na Barnardovu kolej Kolumbijské univerzity na Manhattanu, kde studovala anglickou literaturu, dramatickou tvorbu a tvorbu povídek. Spolužáci ji považovali za samotářku, která si střežila soukromí, celoživotní přátelství tam navázala se spolužačkou Kate Kingsley Skattebolovou. Podle deníků a vlastních zápisků se zajímala o východní filozofii, četla Karla Marxe, Sigmunda Freuda, obdivovala Thomase Wolfaeho, Marcela Prousta a Juliena Greena.
Témata Highsmithové tvorby ovlivnili Dostojevskij, Kierkegaard, Nietzsche, Kafka a existencialismus Sartrův a Camusův.Wilson, Andrew. Beautiful Shadow: A Life of Patricia Highsmith. New York and London: Bloomsbury. 2003, ISBN 1582341982. Andrew Wilson napsal, že její dílo představuje amorální světonázor, v němž vrazi zůstávají nepotrestáni nebo jsou potrestáni pouze náhodou. sama Highsmithová v roce 1966 napsala: „Ani život, ani příroda se nestarají o to, zda je spravedlnosti někdy učiněno zadost, či nikoliv.“
Proslula svými psychologickými thrillery s násilnickým obsahem a prvky černého humoru. Hned ten první, Strangers on a train, proslavil svou stejnojmennou filmovou adaptací z roku 1950 Alfred Hitchcock.http://www.imdb.com/title/tt0044079/ Slavnou se stala rovněž postava vraha Toma Ripleyho, která se objevuje v několika jejích knihách, jimž se někdy říká "ripliáda". Z nich nejznámější – opět i díky filmovým adaptacím (1960 s Alainem Delonem,http://www.imdb.com/title/tt0054189/ 1999 s Mattem Damonemhttp://www.imdb.com/title/tt0134119/) – je Talentovaný pan Ripley (The Talented Mr. Ripley).
Literární kritika vede spory o to, zda Highsmithovou vnímat jako představitelku literárního popu, či vážného umění. V mládí psala i komiksy. Knihu The Price of Salt napsala pod pseudonymem Claire Morganová a dlouho se k ní nehlásila, patrně kvůli autobiografickému lesbickému obsahu.
Její životopisci ji popsali jako velmi samotářskou, obsesivní, misantropickou, krutou, rasistickou, antisemitskou alkoholičku a silnou kuřačku. Kvůli své sbírce povídek Little Tales of Misogyny byla rovněž obviněna z misogynie.
Vztah ke zvířatům Highsmithová byla pobouřena lidskou krutostí páchanou na zvířatech, kritizovala například chov kuřat v klecích. Ve sbírce povídek The Animal Lover's Book of Beastly Murder (Kniha milovníků zvířat o brutálních vraždách) z roku 1975) líčí týraná zvířata, jak se mstí na lidech. Podle Skatterbola Highsmithová vnímala zvířata jako „individuální osobnosti, které se často chovají lépe a jsou obdařeny větší důstojností a čestností než lidé“. Wilson Andrew. Beautiful Shadow: A Life of Patricia Highsmith. New York and London: Bloomsbury 2003, s. 330–332 Obzvlášť ráda prý měla kočky kočky a říkala, že „spisovatelům poskytují něco, co lidé nemohou: společnost, která si neklade žádné požadavky ani je neruší.“ V roce 1991 Highsmithová tvrdila, že nakrmí každé hladovějící kotě či jiné mládě, které potká. Její laskavý vztah ke zvířatům několik jejích přátel potvrdilo, ale někteří návštěvníci jejího domova Francii a ve Švýcarsku uvedli, že se ke svým kočkám chovala špatně. Také neměla ráda psy a přiznala se, že kopla sousedova psa, o kterém si myslela, že se chová špatně. Podle Bradforda její příběhy zvířata antropomorfizují a dávají jim nejhorší lidské vlastnosti.Schenkar, Joan. The Talented Miss Highsmith: The Secret Life and Serious Art of Patricia Highsmith (1st edition). New York: St. Martin's Press 2000, ISBN 978-0312303754. Na své zahradě údajně chovala tři sta plžů.
Bibliografie Romány Strangers on a Train (1950), česky Neznámí z expresu (1971) The Price of Salt (1952) The Blunderer (1954) The Talented Mr. Ripley (1955) Deep Water (1957) A Game for the Living (1958) This Sweet Sickness (1960) The Cry of the Owl (1962) The Two Faces of January (1964) The Glass Cell (1964), česky Skleněná cela (1993) A Suspension of Mercy (1965) Those Who Walk Away (1967) The Tremor of Forgery (1969) Ripley Under Ground (1970) A Dog's Ransom (1972) Ripley's Game (1974) Edith's Diary (1977) The Boy Who Followed Ripley (1980) People Who Knock on the Door (1983) Found in the Street (1987) Ripley Under Water (1991), Small g: a Summer Idyll (1995)
Sbírky povídek Eleven (1970) Little Tales of Misogyny (1974) The Animal Lover's Book of Beastly Murder (1975) Slowly, Slowly in the Wind (1979) The Black House (1981) Mermaids on the Golf Course (1985) Tales of Natural and Unnatural Catastrophes (1987) Nothing That Meets the Eye: The Uncollected Stories'' (2002)
České dramatizace 5× Tom Ripley, překlad Pavla Horáková (2016) 2016, Český rozhlas, dramatizace: Stephen Wyatt, osoby a obsazení: Tom Ripley (Jan Vondráček), Dickie (Martin Zahálka), Greenleaf (Ladislav Frej), Greenleafová (Dana Batulková), Marge (Sabina Laurinová), Roverini (Marcel Rošetzký), Buffi (Jan Szymik), policista (Robert Tyleček), recepční (Barbora Mošnová) a další; dramaturg: Hynek Pekárek, hudba: Kryštof Marek, režie: Vlado Rusko.
Odkazy Reference
Externí odkazy
Heslo v encyklopedii Britannica Encyklopedické zdroje na Answers.com
Kategorie:Americké spisovatelky 20. století Kategorie:LGBT spisovatelé Kategorie:Absolventi Kolumbijské univerzity Kategorie:Lidé z New Yorku Kategorie:Narození v roce 1921 Kategorie:Narození ve Fort Worthu Kategorie:Úmrtí v roce 1995 Kategorie:Ženy Kategorie:Narození 19. ledna Kategorie:Úmrtí 4. února Kategorie:Úmrtí v Locarnu