Svatojiřské přípisky označují tři posměšné charakteristiky připsané ke třem z dohromady šesti jednoduchým perokresebným karikujícím portrétům, které byly připojeny na prázdná místa na stránkách procesionálu svatojiřského (rukopis Národní knihovny ČR, VI.G.15.) na přelomu 13. a 14. století. Vznik knihy se klade většinou do poslední třetiny 13. století, vznik přípisků a karikatur je méně jednoznačný. Dnes je vcelku přijímaný výklad, který podala Zdeňka Hledíková, podle kterého byl procesionál jeptiškami od sv. Jiří zapůjčen do kapitulní školy u sv. Víta, kde některý z žáků karikoval své učitele (Hledíková zejména upozorňuje, že písmo je listinné, kurzíva, přičemž jeptišky, které sice byly nejspíš gramotné, ale nepsaly běžně, by takovouto ruku neměly).
Text přípisků Transliterace: [ folio 137r] Aldik craſen iako angelik ie[n]ſ v blati ze vale [pokračuje věta odlišnou rukou] u tet angelic imyeſe lokti ptilikNebo „pcilik“. [143r] berhel zoci[us] viti Scerni yaco Zmek [145v] Lecctor vituz NecraſniTruhlář přepisuje: „je craſni“. Curbizin Transkripce: Aldík krásen jako anjelík, jenž u blátě se válé. Tet anjelík jmieše lokty, ptilíknejisté čtení. Berhel, socius Viti, černý jako zmek. Lector Vitus nekrásný kurvy syn.
Odkazy Reference
Poznámky
Literatura Hledíková, Zdeňka. Lector, Vitus, Berhel a Aldík. In Seminář a jeho hosté: Sborník prací k 60. narozeninám doc. dr. Rostislava Nového. Praha 1992. S. 45–52. Truhlář, Josef. České přípisky v chorální knize kláštera Svatojiřského. Listy filologické a pedagogické, 1879, s. 244—245.
Externí odkazy Nejstarší česky psané posměšné charakteristiky Černá, Alena M. Svatojiřské přípisky . 2013. Edice v projektu Vokabulář webový. Processionale – digitalizovaná kniha na Manuscriptorium.com
Kategorie:Historie češtiny