Jaguár americký (Panthera onca) je kočkovitá šelma patřící do rodu Panthera. Je jediným zástupcem tohoto rodu v Americe. Po tygrovi (P. tigris) a lvu (P. leo) je největší kočkovitou šelmou a na západní polokouli úplně největší. Vyskytuje se od Mexika přes velkou část Střední Ameriky jižně do Paraguaye a severní Argentiny. Několik jedinců žije nedaleko Tucsonu v americkém státě Arizona.
Stavbou těla a zbarvením se nejvíce podobá levhartovi (P. pardus), i když je robustnější a obvykle většího vzrůstu. Jeho chování a areál jsou spíše podobné chování a areálu tygra. Preferuje deštné lesy, ale vyskytuje se i v zalesněných a otevřených terénech. Žije poblíž vody a stejně jako tygr je zdatným plavcem. Je to samotářský predátor lovící různé druhy živočichů. V potravním řetězci je na vrcholu (v hierarchii nemá vyššího predátora) a má velký význam pro přírodní rovnováhu. Jeho skus je mimořádně silný, a to i v poměru k ostatním velkým kočkám (lev, levhart, tygr). To mu umožňuje lovit krunýřem opatřené plazy a používat neobvyklou metodu usmrcování – prokousnutí lebky oběti mezi ušima a usmrcení narušením mozku.Rosa CL de la and Nocke, 2000. A guide to the carnivores of Central America: natural history, ecology, and conservation. The University of Texas Press.
Podle klasifikace IUCN patří mezi téměř ohrožené druhy a jeho populace klesá například z důvodu ztráty přirozeného prostředí. Mezinárodní obchod s jaguáry je zakázaný, ale každoročně zemře při konfliktech s lidmi, hlavně s farmáři v Jižní Americe, mnoho jedinců. Jaguár byl důležitým symbolem mnoha původních amerických kultur, například Mayů a Aztéků.
Etymologie náhled|upright|Jaguár v zoologické zahradě v Milwaukee ve Wisconsinu, USA Mezinárodní slovo jaguar se rozšířilo z portugalštiny, kam se dostalo z některého jazyka ze skupiny tupí-guaraní. V něm slovo yagua(ra) znamená „zvíře“ (yagua znamená v paraguayském guaraní „pes“) , ale označují se jím všichni masožraví savci. Pro jaguára se v tomto jazyku používá výraz yaguareté, kde přípona -eté znamená „pravý“ nebo „opravdový“.
První část jeho vědeckého jména, Panthera, je latinský výraz pocházející z řeckého slova πάνθηρ, což znamená levhart a je to typový druh tohoto rodu. Toto slovo je pravděpodobně složenina dvou slov: παν, což znamená „všechno“, a θήρ, „predátor“, dohromady tedy „predátor všech“ (zvířat). To může být ale jen lidová etymologie"panther", Oxford English Dictionary, 2nd edition a namísto toho může mít slovo původ ve slově pundarikam, což v sanskrtu znamená „tygr“.
Onca pochází z portugalského slova onça [onsa], které má z typografických důvodů přidanou cedillu. To pochází z latinského lyncea, lynx, kdy bylo písmeno l nesprávně považováno za člen určitý (italsky lonza, starofrancouzsky l'once)."ounce" 2, Oxford English Dictionary, 2nd edition
V mnoha středoamerických a jihoamerických zemích se jaguárovi říká el tigre („tygr“).
Ameriští indiáni nazývají jaguára mnoha názvy, například Aztékové: tecuani nebo ocelotl, Mayové: balam, Zapotékové: beedxe, Aravakové: kabadarohttp://www.native-languages.org/arawak_animals.htm, Chívarové: yawáahttp://www.native-languages.org/shuar_animals.htm, Karibové: kaikusi, Mapučové: nahuel, Šipivové: 'inú, Takanové: iba, Witótové: janallari,
Taxonomie Jaguár americký, Panthera onca, je jediný z rodu Panthera, který se vyskytuje v Americe. Rozbor DNA ukazuje, že má spolu se lvem (P. leo), irbisem (P. uncia), levhartem skvrnitým (P. pardus), tygrem (P. tigris) a levhartem obláčkovým (Neofelis nebulosa), společného předka, který žil před šesti až osmi miliony lety, ale nejstarší fosilní nálezy jsou jen 2–3,8 milionů let staré. Fylogenetické studie dokázaly, že levhart obláčkový z rodu Neofelis je bazálním kladem této skupiny. Pozice zbylých druhů v kladu se liší studie od studie a je zatím nejasná. Na základě morfologických znaků britský zoolog Reginald Pocock usoudil, že jaguár je nejvíce příbuzný levhartovi, ale testy DNA jsou v tomto ohledu nejednoznačné.
Předkem či nejbližším příbuzným současného jaguára by mohl být vyhynulý Panthera gombaszoegensis. Analýza mitochondriálního DNA určila zrod jaguárů na dobu před 280 000 až 510 000 lety, což je později, než ukazují fosilní nálezy.
Poddruhy náhled|I když bylo popsáno mnoho poddruhů jaguára, nejnovější toto dělení nepodporují a tvrdí, že jde o monotypický taxon. Poddruhy (subspecie) jaguára popsal v roce 1939 britský zoolog a taxonom Reginald Pocock. Na základě původu a morfologie lebky určil osm poddruhů. Neměl ale přístup ke vhodným vzorkům, aby mohl posoudit všechny poddruhy, a o existenci některých z nich vyjádřil pochyby. Pozdější přezkoumání jeho práce revidovalo jeho výsledky a konstatovalo, že existují jen tři poddruhy.
Nejnovějším studiím se také nepodařilo najít přesvědčivé důkazy o existenci poddruhů, a tak se od 90. let většinou neuznávají. Shawn Larson v roce 1997 studoval morfologické změny jaguára a objevil rozdíly mezi severními a jižními jedinci, ale také to, že rozdíly uvnitř těchto hypotetických poddruhů jsou větší než rozdíly mezi nimi, takže rozdělování na poddruhy není oprávněné. V roce 2017 vydali odborníci z SSC Cat Specialist Group, což je odnož Mezinárodního svazu ochrany přírody (IUCN), studii o taxonomické revizi recentních kočkovitých šelem. Jaguár je v ní veden jako monotypický taxon, tedy jako druh bez dalšího dělení na subspecie.
Pocockovo rozdělení na poddruhy se nicméně někdy používá při obecném popisu jaguára."Guidelines for Captive Management of Jaguars , Taxonomy, pp. 5–7, Jaguar Species Survival Plan K. L. Seymour je rozdělil do tří skupin. Panthera onca onca (jaguár brazilský): od Venezuely po Amazonský prales P. onca peruviana: pobřeží Peru Panthera onca hernandesii (jaguár mexický): západní Mexiko P. onca centralis: od Salvadoru ke Kolumbii P. onca arizonensis: od západní Arizony k Sonoře P. onca veraecrucis: od středního Texasu k jihovýchodnímu Mexiku P. onca goldmani: od Yucatánu k Belize a Guatemale Panthera onca palustris (jaguár paraguayský), největší poddruh, který váží i více než 135 kg: pantanalské regiony Mato Grosso a Mato Grosso do Sul, Brazílie, a podél řeky Paraguay do Paraguaye a severovýchodní Argentiny.
Vyhynulé poddruhy: Panthera onca augusta: vyhynulý pleistocenní jaguár, pravděpodobný předek dnešního jaguára Panthera onca mesembrina: vyhynulý jaguár, o něco větší než Panthera onca augusta
Popis a etologie
Fyzická charakteristika Jaguár je velmi silné zvíře. Podle místa výskytu dosahuje různého vzrůstu a mohutnosti, normální váha jedince se pohybuje v rozmezí 56–96 kilogramů, největší z nich mohou vážit až 158 kilogramů (což zhruba odpovídá váze velké samice či malého samce tygra nebo lva), nejmenší pak pouze 36 kilogramů. Samice jsou většinou o 30–40 % menší než samec. Průměrná hmotnost samic ze Střední Ameriky je 41 kg a samců 56 kg. Dospělý jedinec dorůstá průměrně délky 1,12–1,85 metru a s oháňkou měří až o 45–75 cm více. Výška v kohoutku jaguára je 63–76 centimetrů.
náhled|vpravo|Stavba lebky jaguára a schopnost rozevření čelistí. náhled|vlevo|Hlava jaguára je robustní a jeho čelist mimořádně silná. Čím jižněji se vyskytuje, tím větší má rozměry. náhled|vlevo|Lebka a čelist jaguára Byly pozorovány rozdíly ve velikosti v závislosti na oblasti a prostředí výskytu. Od severu k jihu se jeho rozměry zvětšují. Výzkum ukázal, že jedinec na území mexického státu Jalisco váží průměrně mezi 30–50 kilogramy, což je zhruba stejně jako samice pumy americké (Puma concolor). Na druhou stranu v brazilském Pantanalu a venezuelských llanos váží průměrně 102 kilogramů a starší samec mnohdy 136 kg a někdy i více. Jaguár žijící v lese je často tmavší a menší než ten na otevřeném prostranství (Pantanal jsou otevřené mokřady), nejspíše kvůli menšímu výskytu velkých býložravců v lesích.Nowell, K. and Jackson, P. (compilers and editors) 1996. Wild Cats. Status Survey and Conservation Action Plan (PDF). IUCN/SSC Cat Specialist Group. IUCN, Gland, Switzerland. (see Panthera Onca, pp 118–122)
Díky krátkým a podsaditým končetinám je jaguár zdatný ve šplhání, plazení a plavání. Má ze všech kočkovitých šelem jedny z nejsilnějších čelisti; v pomyslném žebříčku se nachází na třetím místě, hned za tygrem a lvem. Co se týče síly stisku v poměru k velikosti těla, porovnávací studie ho spolu s levhartem obláčkovým zařadila rovnou na první místo mezi kočkovitými. Sevřením svých čelistí dokáže vyvinout tlak o síle 879,5 N (neboli 1275 Psi), což je 89,6 kg/cm2 (o pár čísel předčí i největšího suchozemského predátora, medvěda ledního). Je to druh adaptace, který mu umožňuje proniknout do želvích krunýřů. V jednom článku se píše, že „jaguár je schopný v zubech táhnout býka vážícího 300 kg 8 metrů a také rozdrtit nejtěžší kosti“. Jaguár loví v husté džungli divoká zvířata vážící až 300 kilogramů a jeho robustní tělesná konstrukce je tedy adaptací na potravu a prostředí. náhled|Melanický jaguár. Melanismus je způsoben nadměrnou tvorbou melaninu a u jaguárů se vyskytuje jen občas. Srst má jaguár většinou žlutohnědou, ale může být také červenohnědá nebo černá. Na srsti má skvrny (rozety), které připomínají květ růže a které používá jako maskování v džungli. Skvrny jsou u každého jedince jiné – rozety mohou mít jednu nebo více skvrn a tvar těchto skvrn se také různí. Skvrny na hlavě, krku a ocasu jsou plnější a mohou splynout v pás. Pod břichem, na krku, na vnitřních stranách končetin a v dolní části boků je jaguár bílý.
U jaguára se může objevit melanismus, což je černé zbarvení pokožky. Je méně časté než skvrnité zbarvení (objevuje se asi u šesti procent populace) a je způsobeno dominantní alelou. Melanický jaguár je celý černý, ale při bližším zkoumání jsou skvrny vidět. Někdy bývá označován jako černý panter, i když to není jiný druh. Výjimečně se u jaguára nebo jiné velké kočky může objevit albinismus a tomuto jedinci se pak občas říká bílý panter.
I když je jaguár velmi podobný levhartovi, je robustnější a těžší a má jiné skvrny – rozety jsou větší, většinou tmavší, se silnějšími liniemi a malými skvrnami uvnitř a je jich méně. Jaguár má také kulatější hlavu a kratší a zavalitější končetiny.
Rozmnožování Samice sexuálně dospívá zhruba ve dvou letech, samec ve třech nebo čtyřech. Jaguáři se páří během celého roku. Výzkum na jedincích chovaných v zajetí neprokázal žádné sezónní výkyvy v kvalitě semene, ale kvůli celkově špatné kvalitě semene u nich ukázal menší úspěch v rozmnožování. Schopnost reprodukce se u samice projevuje estrálním cyklem, který trvá 6–17 dní a opakuje se vždy po 37 dnech. Samice v říji na sebe upozorňují řevem a jejich moč zanechává speciální pach."Guidelines", Reproduction, pp. 28–38 náhled|vlevo|Matka se chystá zvednout své mládě za krk. Dvojice jaguárů se po páření oddělí a mládě vychovává jen samice. Období březosti trvá 93–105 dnů a samice poté porodí až čtyři mláďata, většinou ale dvě. Samice k mláďatům nepouští samce, protože by je mohl zabít. Toto chování je známé i u tygrů."Guidelines", Natural History & Behavior, pp. 8–16
Mládě vážící obvykle 700–900 g se rodí slepé, zrak získá až po dvou týdnech. Po třech měsících ho matka odstaví, ale někdy může být kojeno až do 6 měsíců. V noře zůstává cca 2 měsíce, než ji začne doprovázet při lovu. Se svou matkou zůstane jeden až dva roky, než ji opustí. Z počátku mladý samec hodně cestuje se staršími jedinci do té doby, než si uplatní nárok na vlastní teritorium. Jaguár se v přírodě dožívá 12–15 roků, ale v zajetí může žít až 23 let, což z něj dělá jednu z nejdéle žijících kočkovitých šelem.
Sociální chování