Slavičín ( Slawičin (R-U), Slawitschin (Protektorát)) je město v okrese Zlín ve Zlínském kraji. Leží 22 kilometrů jihovýchodně od Zlína na potoce Říka. Z jihu je obklopen Bílými Karpaty a ze severu Vizovickými vrchy. Patří do oblasti jižního Valašska, téměř na pomezí Slovácka. Žije zde obyvatel.
Název Jméno osady bylo odvozeno od (mužského) osobního jména Slavika nebo Slavicě, což byly domácké podoby některého z jmen obsahujících -slav.
Historie První záznamy o Slavičínu, resp. jeho části s názvem Mladotice, pocházejí z listiny Jindřicha Zdíka z roku 1141. V roce 1256 daroval olomoucký biskup Bruno ze Schaumburgu svému maršálkovi Helembertu de Turri 210 lánů ve slavičínském újezdě, které bylo třeba znova osídlit po nájezdech Mongolů v roce 1241. V té době zde byl již kostel a fara. Slavičín byl olomouckým biskupským lénem a městečkem s právem tržním, celním, hrdelním.
V 17. a 18. století byl Slavičín často napadán Turky. Například v letech 1663, po prohrané bitvě u Starého Hrozenkova, pak i v r. 1704, kdy byl Slavičín vypálen. Roku 1831 vypukla ve Slavičíně epidemie cholery a některé oběti byly pohřbeny na cholerovém hřbitově, který leží nad nynější ulicí "Nad Cihelnou".
Škola byla ve Slavičíně založena již v 18. století. První zděnou budovu dostala slavičínská škola v roce 1807. Škola postavená po požáru v roce 1867 však brzy nestačila, a tak nová budova obecné školy z roku 1910 už měla šest tříd, dva kabinety a sborovnu a 8 učitelů slavnostně zahájilo vyučování v nové čtyřtřídní škole vybavené moderním nábytkem. 1923 byla dána do užívání budova nové měšťanské školy – dnes budovy Městské nemocnice Slavičín. Smutnými dozvuky války a řevnivostí v učitelském sboru byla tragická smrt odborného učitele Ladislava Výducha dne 4. září 1945. Po válce se začala stavět nová školní budova podle plánů architekta F. L. Gahury ze Zlína. Ta však nebyla v původním rozsahu a formě dokončena. Avšak pozorný návštěvník školní budovy si všimne betonových sloupů a příček mezi nimi, tak podobných baťovské zlínské architektuře.
Prozatímní zákon obecní (také Stadionovo prozatímní obecní zřízení), vyhlášené jako císařský patent č. 170/1849 ř. z., představovalo první právní vymezení a vznik obecní samosprávy ve Slavičíně. Městečko Slavičín tak mělo svého prvního starostu a první obecní výbor. Starostou byl Jan Vrba (1849-1850). Dne 1. listopadu 1880 začalo pracovat ve městě jednomužové c.k. četnické stanoviště. Historicky prvním četníkem zde sloužícím byl závodčí Martin Šalanda z Loukova. První četnické stanoviště a ubytování pro četníka bylo v dnes již zbouraném domku na nynější ulici Luhačovská, tehdy čp. 106, po přečíslování 174. 14. září 1885 za přispění svobodného pána Arnošta Lederera von Tratnern byl založen sbor dobrovolných hasičů. Hasičská zbrojnice byla přístavkem k obecnímu domu čp. 106. V r. 1893 byla postavena budova Záložny, která se stala kulturním středem městyse. V roce 1896 začal pracovat ve Slavičíně c.k. poštovní úřad. 1897 byl založen Čtenářsko-ochotnický spolek Palacký (zárodek dnešní knihovny). V roce 1908 se začala psát historie organizace Orel ve městě. Nejprve se Orli scházeli a cvičili ve "stodole", po Velké válce v hospodě Na Pinduli (dnes U Talafy).
V roce 1919 začal v obci působit první skautský oddíl s názvem Jestřábi (druhý nejstarší v bývalém politickém okrese Uherský Brod, právě po Uh. Brodě, kde byl založen roku 1915). Už roku 1912 došlo k založení jednoty Sokola. Pozdější náčelník jednoty a odborný učitel Karel Vystrčil byl v období II. světové války zatčen přímo ve vyučování dne 29. září 1941. Dne 15. července 1942 zahynul v koncentračním táboře Mauthausen. V roce 1927 byla postavena a do užívání dána nová budova Sokolovny. Těsně před příchodem německých okupantů byla dokončena stavba vojenských kasáren původně sloužících jako posádkové sídlo strážního vojska ku ostraze nedalekých vojenských objektů. Za druhé světové války pracovalo z donucení okupačních úřadů ve městě Kuratorium pro výchovu mládeže.
Dne 29. srpna 1944 se nad jižní Moravou odehrála letecká bitva, která dostala jméno letecká bitva nad Bílými Karpaty. Část padlých amerických letců byla i ve městě dočasně pohřbena. Dnes je na jejich počest na místním hřbitově památník a o bitvě samotné pojednává expozice v místním muzeu.Památník letecké bitvy nad Bílými Karpaty 1944 Slavičín byl osvobozen v noci z 1. na 2. května 1945 rumunskou královskou armádou, jako součástí vojsk Rudé armády. Při osvobozování Slavičína a blízkého okolí zahynulo 12 rumunských vojáků, z čehož jeden byl pohřben na hřbitově ve Slavičíně, jeden v Hrádku, 7 v Rudimově a 2 v Lipové.
Po druhé světové válce prošel Slavičín rozsáhlým vývojem. Do roku 1946 nesla obec název Slavičín-Mladotice.Vyhláška ministra vnitra č. 123/1947 Sb., o změnách úředních názvů měst, obcí, osad a částí osad, povolených v roce 1946. Dostupné online. V roce 1964 získal Slavičín status města. Od roku 1992 ve městě funguje Gymnázium Jana Pivečky.
Obyvatelstvo
Městská správa Části města Divnice Hrádek na Vlárské dráze Nevšová Slavičín
Od 15. července 1976 do 31. prosince 2000 k městu patřily i Bohuslavice nad Vláří, od 1. ledna 1980 do 31. prosince 1991 Lipová a Rudimov, od 1. ledna 1980 do 31. prosince 1998 Petrůvka, od 1. července 1980 do 31. prosince 1991 Šanov, od 1. července 1980 do 31. prosince 1999 Rokytnice a od 30. října 1997 do 31. prosince 1999 také Kochavec.
Bytová výstvba byla zaměřena na sídliště Vlára, sídliště Míru, Zahradní čtvrt a Hrubé pole pro výstavbu RD. U Zámku je Zámecký park, za Zahradní čtvrtí je Pivečkův lesopark. V 80. letech patřilo město Slavičín mezi čtyři největší města okresu Gottwaldov.
Městské symboly Znak města navrhl heraldik Jiří Louda a patří mezi Loudovy první československé obecní znaky. Ve znaku schváleném 8. ledna 1970 odkazuje na osobnost svatého Vojtěcha (patrona farního kostela) zúžené horní modré pole děleného štítu se stříbrnou biskupskou mitrou se zlatým lemováním a červenou podšívkou. Do dolního stříbrného pole Louda vložil červenou vykrajovanou kůži, na níž leží zlaté ozubené kolo (symboly kožedělné a kovozpracující výroby).
Vlajku Slavičína odvozenou od znaku navrhl heraldik Miroslav Pavlů. Udělena městu byla předsedou Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky Milanem Uhde 12. ledna 1996 a její slavnostní svěcení proběhlo v následujícím roce v rámci oslav svatovojtěšského milénia.
Hospodářství Z průmyslu je zde tradičně velmi rozšířeno strojírenství a obuvnictví. Tradice koželužského průmyslu ve Slavičíně sahá až k roku 1861 – spojitost s příchodem rodiny Pivečků z Valašských Klobouk, když se zde začaly vyrábět a zpracovávat usně. Podle novějších výsledků bádání toto řemeslo mělo již delší tradici – historie židovských rodin počínaje Ascherem Deutschem od posledního desetiletí 18. století ukázala to, že součástí pachtovních smluv na palírnu na Mezišenčí od panstva bylo (zejména pak pro židovskou rodinu Zimlichových) i právo a povinnost vydělávat kůže hovězího dobytka.). Krátce po Velké válce zahájil zakladatel společnosti Jan Pivečka (1852-1918) velkovýrobu obuvi. JAPIS byl původní název slavičínské firmy - ve zkratce název JAn PIvečka – Slavičín. Firma JAPIS kupovala část úsní pro výrobu obuvi od fy Bratří Reichsfeldů z Veselí nad Moravou, kteří obchodovali s kůžemi a zásobovali jak drobné ševce ve svém okolí, tak i firmu JAPIS ve Slavičíně.
Po druhé světové válce obuvnický rodinný podnik JAPIS, v té době patřící Janu Klimentu Pivečkovi, přešel pod národní správu n. p. Baťa Zlín. V padesátých letech byl začleněn do národního podniku Svit (přejmenované závody Baťa) Gottwaldov (Zlín). V závodě Slavičín pracovalo v průměru 1 200 pracovníků a vyrábělo se cca 1 mil. párů pánské obuvi za rok. V r. 1971 bylo uvedeno do provozu nové energetické centrum s kotelnou, kompresorovnou a rozvodnou VN/NN. Koncem 80. let byla postavena nová výrobní budova. V organizační struktuře podniku Svit n.p. Gottwaldov, byly v 70. letech 20. století pod závod Svit Slavičín zařazeny provozy ve Veselí nad Moravou – výroba pánské a dámské kožené vycházkové obuvi, a dále v té době nejnovější provoz Svitu v Dolním Němčí (dnes firmy Baťa) – pánská kožená vycházková obuv. Celý závod Slavičín vyráběl cca 2,5 milionů párů obuvi za rok. Od roku 1991 se podnik přejmenoval a vznikl Prabos (PRAcovní BOty Slavičín). Podnik pokračoval ve výrobě pracovní, bezpečnostní i vojenské obuvi, obuvi pro hasiče, policii a také se zaměřil i na výrobu turistické obuvi. V současnosti PRABOS dodává boty armádě ČR, celní správě, vězeňské službě, bezpečnostním agenturám a dalším uniformovaným složkám nejen v České republice, ale i v Evropě a prodejnám turistické kvalitní obuvi pro běžnou, ale i náročnou turistiku.
V roce 1919 byla ve Slavičíně založena sodovkárna Osvalda Strachoty (dnes integrované domy a Komerční banka). Podnik byl nuceně uzavřen v roce 1950. Od roku 1939 podniku šéfoval syn původního majitele Jaroslav Strachota se svojí manželkou Blaženou roz. Fibichovou (* 9.2.1917), která se dožila 108 let a byla v letech 2024 až 2025 nejstarší žijící osobou v České republice. Byla také až do svého úmrtí v Českých Budějovicích dne 28. září 2025 nejstarší žijící slavičínskou rodačkou.
Historie pyrotechnické a zbrojní výroby na Slavičínsku započala v roce 1934, kdy ministerstvo národní obrany ČSR zahájilo jednání o výstavbě Vojenské Muniční Továrny č. 2 (VMT-2) s přilehlými sklady ve velmi členitém a vyhovujícím terénním prostoru mezi obcemi Bohuslavice, Divnice, Vlachovice, Vrbětice, Haluzice, Lipová a Slavičín. Stavět se začalo v roce 1936. V období Protektorátu a druhé světové války se její výroba zaměřovala na zbraně a munici pro nacistické Německo. Po II. světové válce firma prodělala několik reorganizací – přičleňování a oddělování od velkých koncernů, změny obsahu výroby až ji zastihl rok 1990 jako koncern pod názvem Vlárské strojírny, což byl největší místní zaměstnavatel. Vlárské strojírny byly po roce 1990 rozčleněny a rozprodány na řadu menších firem. Za zmínku současných stabilních firem stojí např. společnosti REMERX – vyrábějící ráfky pro jízdní kola, firma KRAJČI vyrábějící Cyrilovy brambůrky, MELADO – Královský medovník.
Ve Slavičíně je i Vojenský technický ústav, s. p. odštěpný závod VTÚVM, zabývající se certifikovaným zkušebnictvím potápěčské techniky, ochranných prostředků a obalů, vývojem, výzkumem a speciálním měřením.
Doprava Městem v části Hrádek prochází Vlárská dráha se zastávkami Slavičín a Divnice a silnice druhé třídy II/493, II/494, /495 od Luhačovic do Valašských Kloubouk, do Brumova - Býlnice a dále na Slovensko - Dubnica nad Váhom.
Čestní občané města JUDr. Mořic Hruban (30. listopadu 1862 Brodek u Prostějova – 16. září 1945 Olomouc) byl český politik a právník z Moravy, počátkem 20. století vůdčí představitel moravského katolického politického tábora a předseda Katolické strany národní na Moravě, po vzniku republiky politik Československé strany lidové.
Tomáš Garrigue Masaryk, (7. března 1850 Hodonín – 14. září 1937 Lány), byl československý státník, filozof, sociolog a pedagog, první prezident Československé republiky.
Pamětihodnosti Nejstarší stavbou ve Slavičíně je kostel svatého Vojtěcha a svaté Cecílie, pocházející pravděpodobně z přelomu 11. a 12. století,Historie kostela sv. Vojtěcha – Slavičín jehož zasvěcení tomuto patronu Uher zřejmě souvisí s polohou města na hranicích moravsko-uherské pomezní Lucké provincie.
Unikátním místem pro odpočinek je Pivečkův lesopark. Ve Slavičíně je rovněž zámek, který byl postaven kolem roku 1750, ale je pravděpodobné, že nějaký hrádek nebo tvrz tu stávala o mnoho let dříve. K zámku, v němž dnes sídlí hotel, přiléhá veřejnosti přístupný zámecký park s letním kinem a sportovišti.
Mezi další místa stojící za pozornost patří sakrální památky ve formě pískovcových křížů a božích muk a cholerový hřbitov nad bývalým areálem Agropodniku (cihelny Strážnických).
Osobnosti