Brom (též bróm, chemická značka Br, Bromum) je prvek ze skupiny halogenů, za normálních podmínek toxická, červenohnědá kapalina.
Základní fyzikálně-chemické vlastnosti Brom je velmi reaktivní prvek, který se ochotně slučuje s většinou prvků periodické soustavy. Byl objeven roku 1826 Antoine-Jérôme Balardem. Nezávisle na něm brom izoloval o rok dříve Carl Jacob Löwig.
Výskyt a výroba náhled|vlevo|Zatavená ampule bromu pro studijní účely Na Zemi je brom přítomen pouze ve formě sloučenin, většina z nich je rozpuštěna v mořské vodě a ve vodě některých vnitrozemských jezer (Mrtvé moře, Velké solné jezero). Mineralogicky doprovázejí sloučeniny bromu analogické sloučeniny chloru, ovšem pouze ve velmi nízkých koncentracích.
Relativní zastoupení bromu v zemské kůře i ve vesmíru je velmi nízké. V zemské kůře je brom přítomen v koncentraci 2–3 ppm (mg/kg). V mořské vodě, kde se vyskytuje většina bromu přítomného na Zemi, dosahuje jeho koncentrace průměrné hodnoty 67 mg/l. Předpokládá se, že ve Vesmíru na 1 atom bromu připadá 1 miliarda atomů vodíku.
Brom se průmyslově vyrábí chlorováním mořské vody, popř. solanky (koncentrovaného roztoku mořské soli) při pH kolem 3,5. Vyloučený elementární brom se z vody odstraňuje probubláním proudem vzduchu a následnou kondenzací ochlazením par.
Sloučeniny a využití Elementární brom je velmi silné oxidační činidlo. Je značně toxický. Díky poměrně nízkému bodu varu se rychle odpařuje a jeho páry ve vyšších koncentracích mohou způsobit smrt zadušením, i v nižších koncentracích však poškozují pokožku a především oči.
Ve sloučeninách se brom vyskytuje v oxidačních stavech -I, I, III, V, VII.
V každém z uvedených mocenství vytváří brom příslušnou kyselinu: v oxidačním stavu -I vytváří brom bromovodík HBr, jehož následným rozpuštěním ve vodě vzniká kyselina bromovodíková HBr kyselina bromná HBrO odpovídá oxidačnímu stavu +I v oxidačním stavu +III je známa kyselina bromitá HBrO2, ta je stabilní pouze v roztoku kyselina bromičná HBrO3 odpovídá oxidačnímu stavu +V v oxidačním stavu +VII vytváří brom kyselinu bromistou, HBrO4
Praktický význam mají pouze soli některých z uvedených kyselin. Např. nerozpustný bromid stříbrný, AgBr, nachází využití ve fotografickém průmyslu. V První světové válce byl díky jeho iritačním vlastnostem od roku 1915 ojediněle společně s ostatními více běžnými látkami (bromaceton, xylylbromid) testován jako otravný plyn.
Mezi další sloučeniny bromu patří např. bromoform.
Průmyslové se využívají některé bromované sloučeniny jako tzv. zhášeče nebo zpomalovače hoření, jde např. o polybromované difenyletery (PBDE), hexabromcyklododekan (HBCD), polybromované bifenyly (PBB) a bromované bisfenoly (například tetrabrombisfenol A).Miroslav Šuta: Bromované zpomalovače hoření a jejich rizika , Odpady, 13.6.2005
Brom obsahují i některé léky, např. bromhexin, ambroxol.
Odkazy
Reference
Literatura Cotton F.A., Wilkinson J.:Anorganická chemie, souborné zpracování pro pokročilé, ACADEMIA, Praha 1973 Holzbecher Z.:Analytická chemie, SNTL, Praha 1974 Heinrich Remy, Anorganická chemie 1. díl, 1. vydání 1961 N. N. Greenwood – A. Earnshaw, Chemie prvků 1. díl, 1. vydání 1993
Externí odkazy
Kategorie:Chemické prvky Kategorie:Halogeny Kategorie:Oxidační činidla