Otto Rudolf hrabě Černín ( Otto Rudolph Theobald Maria Graf Czernin von und zu Chudenitz) (27. srpna 1875 DymokuryMatriční záznam o narození a křtu farnost Dymokury – 14. června 1962 Salcburk) byl český šlechtic z rodu Černínů z Chudenic a rakousko-uherský diplomat za první světové války. Jeho starším bratrem byl Otakar Černín (1872–1932), předposlední rakousko-uherský ministr zahraničí.
Život Pocházel ze starého českého rodu Černínů z Chudenic, patřil k tzv. vinořské linii. Narodil se na zámku Dymokury jako třetí syn hraběte Děpolda (Theobalda) Černína z Chudenic (1836–1893) a jeho manželky Anny Marie, rozené Westphalenové z Fürstenbergu (1850–1924).Rodokmen vinořské linie Černínů na webu euweb.cz dostupné online Studoval na Tereziánské akademii ve Vídni, během studií absolvoval jednoroční službu v c. k. armádě, z níž byl v hodnosti poručíka převeden do stavu záloh, později byl mimo aktivní službu povýšen na nadporučíka v záloze. Vstoupil do rakousko-uherských diplomatických služeb a začínal jako atašé v DrážďanechHof- und Staats-Handbuch der Österreichisch-Ungarischen Monarchie: für das Jahr 1901; Vídeň, 1901; s. 240 dostupné online a Londýně. V roce 1904 byl ve funkci vyslaneckého sekretáře přeložen do Vatikánu.Hof- und Staats-Handbuch der Österreichisch-Ungarischen Monarchie: für das Jahr 1905; Vídeň, 1905; s. 250 dostupné online Jeho mentorem byl pozdější ministr zahraničních věcí Alois Lexa von Aehrenthal a Otto Černín podpořil okupaci Bosny a Hercegoviny.Ralph Melville (Hrsg.): Deutschland und Europa in der Neuzeit. Festschrift für Karl Otmar Frhr. von Aretin zum 65. Geburtstag. Verlag Steiner, Stuttgart 1988, , sv. 1, str. 663. Před začátkem války byl velvyslaneckým radou (respektive legačním radou I. kategorie) v ruském PetrohraduJahrbuch des k.u.k. auswärtigen Dienstes 1914; Vídeň, 1914; s. 53 dostupné online a jako přímý jednací partner ruského ministra zahraničních věcí Sazonova se bezprostředně podílel na červencovém ultimátu a tím i na vypuknutí první světové války. Po návratu do Vídně působil Černín ve zpravodajském oddělení c.k. armády a během četných návštěv na frontě se informoval o skutečném stavu, přičemž se podle svých možností podílel také na samotných bojích.Heinrich Benedikt: Damals im alten Österreich. Erinnerungen. Verlag Amaltea, Wien 1979, , S. 292.
Jako vyslanec monarchie v Sofii od ledna 1917 do 4. listopadu 1918 měl Černín zásadní vliv na bulharskou politiku v rámci dohody centrálních mocností.Elisabeth Kovács: Untergang oder Rettung der Donaumonarchie? Band 2: Politische Dokumente zu Kaiser und König Karl I. (IV.) aus internationalen Archiven. Verlag Böhlau, Wien 2004, , S. 322. „Krásný hrabě (schöne Graf)“ byl podle mínění mnohých lepším diplomatem, než jeho charismatický, avšak roztržitý bratr Otakar.Erwin Matsch (Hrsg.): November 1918 auf dem Ballhausplatz. Erinnerungen Ludwigs Freiherrn von Flotow, des letzten Chefs des Österreichisch-Ungarischen Auswärtigen Dienstes 1895–1920. Verlag Böhlau, Wien 1982, , S. 108 und 321.
Po válce roku 1919 Otto Černín odešel ze státních služeb a zastupoval zájmy německojazyčných vlastníků pozemků v Československu. On a další aristokraté se bez větších výsledků snažili bránit vyvlastnění ze strany ČSR a získat angloamerický kapitál.Eagle Glassheim: Noble nationalists. The transformation of the Bohemian aristocracy. Harvard University Press, Cambridge (Mass.) 2005, , S. 109.
Ve 30. letech 20. století sympatizoval s politikou NSDAP, když v prosinci 1933 zveřejnil jako vyslanec v době klidu příspěvek ve štvavém časopise Der Stürmer pod „agresivním titulkem“ Pan-Juda im Kleide Pan-Europas (Panjudaismus v rouše panevropském).Michael Gehler: Der lange Weg nach Europa. Österreich vom Ende der Monarchie bis zur EU. Studien-Verlag, Innsbruck/Wien 2002, , S. 497. Po druhé světové válce se Otto Černín při mnoha setkáních v Bavorsku znovu sblížil s Otou Habsburským, Panevropským hnutím a Habsburky.Stephan Baier, Eva Demmerle: Otto von Habsburg. Die autorisierte Biografie. Verlag Amaltea, Wien 2002, , S. 216.
Tituly a ocenění Jako příslušník starého šlechtického rodu byl v roce 1900 jmenován c. k. komořím.Hof- und Staats-Handbuch der Österreichisch-Ungarischen Monarchie: für das Jahr 1902; Vídeň, 1902; s. 221 dostupné online Během svého působení v diplomatických službách získal řadu ocenění v Rakousku-Uhersku i od zahraničních panovníků.Přehled řádů a vyznamenání Otto Černína in: Jahrbuch des k.u.k. auswärtigen Dienstes 1917; Vídeň, 1917; s. 52 dostupné onlineHof- und Staats-Handbuch der Österreichisch-Ungarischen Monarchie: für das Jahr 1918; Vídeň, 1918; s. 378 dostupné online
Rakousko-Uhersko 60x60pixelů Řád železné koruny III. třídy (1908) 60x60pixelů rytířský kříž Leopoldova řádu (1913) 60x60pixelů Vyznamenání za zásluhy o Červený kříž s válečnou dekorací (1918) 60x60pixelů|bezrámu|velkokříž velkokříž Řádu Františka Josefa s válečnou dekorací (1918)
Zahraničí 60x60pixelů velkodůstojník Řádu rumunské koruny (Rumunsko) 60x60pixelů velkokříž Královského řádu za občanské zásluhy (Bulharsko) 60x60pixelů komandér Řádu svatého Řehoře Velikého (Papežský stát) 60x60pixelů rytíř Řádu württemberské koruny (Württembersko) 60x60pixelů rytíř Řádu Albrechtova (Sasko) 60x60pixelů rytíř Vévodského sasko-ernestinského domácího řádu (Sasko) 60x60pixelů rytíř Řádu zähringenského lva (Bádensko) 60x60pixelů rytíř Řádu Filipa Velkomyslného (Hesensko) 60x60pixelů rytíř Řádu Spasitele (Řecko)
Rodina V roce 1903 se v Londýně oženil s Lucy Katherine Beckettovou (1884–1979), dcerou britského bankéře a konzervativního politika Ernesta Williama Becketta, 2. barona de Grimthorpe.Kolektiv: Ve znamení Merkura. Šlechta českých zemí v evropské diplomacii; Národní památkový ústav České Budějovice, s. 488–489 (kapitola Společenské postavení a rodinné zázemí diplomatů) ISBN 978-80-87890-31-8 Z manželství se narodili tři synové. Krátce po vypuknutí války v roce 1914 byl svazek rozveden. Roku 1939 se v Bratislavě oženil podruhé s Marií Lisou Pfeifferovou.
Jeho nejstarší syn Pavel (1904–1955) byl rytířem Maltézského řádu a žil v Rakousku. Další bratr Eugen Jaromír (1905–1921) zahynul tragicky v severní Itálii.Úmrtí Eugena Jaromíra Černína na webu ceskearchivy.cz dostupné online Nejmladší syn Manfred (1913–1962) po rozvodu rodičů odešel se svou matkou do Itálie a vzdělání získal ve Spojeném království. Manfred byl pilotem RAF a od roku 1943 člen britské tajné služby Special Operations Executive (SOE) a důstojník odpovědný za nasazení britských vojáků v Rakousku.Dokumentensammlung Manfred Czernin aus der ROYAL AIR FORCE (Eric Campion Collection). Auktionsbeschreibung September 2003, Dix Noonan Webb. Abgerufen am 8. November 2010.Peter Pirker (Hrsg.), Patrick Martin-Smith: Widerstand vom Himmel. Österreicheinsätze des britischen Geheimdienstes SOE 1944. Verlag Czernin, Wien 2004, , S. 36ff.
Otto Černín pocházel z početné rodiny, měl šest sourozenců. Nejstarší bratr Děpold (1871–1931) byl dědicem velkostatku Dymokury, další bratr Otakar (1872–1932) vlastnil Vinoř, byl též rakousko-uherským diplomatem a v letech 1916–1918 ministrem zahraničí. Nejmladší bratr Pavel (1879–1938) sloužil v armádě a byl státním úředníkem.
Odkazy Reference
Literatura Kolektiv: Almanach českých šlechtických rodů 2024, Praha, 2023; s. 113–125 (kapitola Vinořská větev Czerninů) ISBN 978-80-85955-53-8 Externí odkazy Rodokmen současné větve Černínů
Otto Černín Kategorie:Čeští šlechtici Kategorie:Rakouští šlechtici Kategorie:Diplomaté Rakouska-Uherska Kategorie:Rakousko-uherské osobnosti první světové války Kategorie:Císařští komoří Kategorie:Nositelé Řádu Františka Josefa Kategorie:Nositelé Řádu Leopoldova Kategorie:Nositelé Řádu železné koruny Kategorie:Nositelé Řádu svatého Řehoře Velikého Kategorie:Nositelé Řádu rumunské koruny Kategorie:Nositelé Řádu württemberské koruny Kategorie:Nositelé Řádu Albrechtova Kategorie:Nositelé Vévodského sasko-ernestinského domácího řádu Kategorie:Nositelé Řádu Spasitele Kategorie:Nositelé Řádu zähringenského lva Kategorie:Nositelé Královského řádu za občanské zásluhy Kategorie:Narození v roce 1875 Kategorie:Narození 27. srpna Kategorie:Narození v Dymokurech Kategorie:Úmrtí v roce 1962 Kategorie:Úmrtí 14. června Kategorie:Úmrtí v Salcburku Kategorie:Muži