náhled|Astronauté se účastní výcviku technik přežití na letecké základně Albrook Air Force Base poblíž Panamského průplavu. Zleva doprava: instruktor, Neil Armstrong, John H. Glenn, L. Gordon Cooper, Charles Conrad. Je pro ně důležitý, neboť při návratu na Zemi mohou přistát v odlehlé končině bez okamžité pomoci.

Techniky přežití (anglicky survival skills nebo obecně survival) jsou dovednosti, které může člověk využít v nebezpečných situacích (např. při živelních pohromách, při havárii na odlehlém místě, ztroskotání apod.) pro záchranu vlastního života nebo života jiných lidí. Jsou určeny k zajištění naprosto základních potřeb jako jsou voda, jídlo, přístřeší a teplo, k zachování rozvahy, ke schopnosti správné signalizace a navigace, k poskytnutí první pomoci a léčbě následků úrazů.

Odborníci soudí, že pokud je člověk nucen podstoupit boj o přežití, je to v prvé řadě psychologická záležitost. Člověk může mít rozsáhlé znalosti, co dělat, ale pokud nebude věřit v úspěch a nebude mít pevnou vůli, nepřežije. A naopak, přestože jedinec nemusí disponovat patřičnými znalostmi, ale uchová si rozvahu a nezpanikaří, bude se snažit situaci zvrátit ve svůj prospěch, má nemalou šanci, že to dokáže. Odhodlání, vůle, odolnost, vytrvalost – tyto atributy výrazně zvyšují šance na přežití. Znalosti poté situaci usnadňují.

Člověk (a zejména městský) již odvykl instinktům, které dokáží varovat před potenciálně nebezpečnou situací. Žije v pohodlí civilizace, kde má o své základní potřeby postaráno, aniž by musel podstupovat nějaký boj či vyvíjet větší úsilí pro jejich zajištění. I z tohoto důvodu někteří lidé, dostanou-li se do situace, v níž není jiná možnost výběru než boj o holý život, mohou utrpět šok a začít panikařit, v horším případě rezignují. Podlehnout strachu z neznáma, pocitu osamělosti a zmaru je snadné. Proto je nezbytně důležité zachovat si víru ve vlastní síly, v záchranu, stejně jako rozvahu a logické myšlení (chladnou hlavu). Je lepší snažit se proniknout do tajů přírody, splynout s prostředím spíše než proti němu bojovat. Je třeba být opatrný, a zároveň všímavý.

Během prvních okamžiků při krizové situaci je vhodné se řídit 4 pravidly, které se dají snadno zapamatovat použitím zkratky STOP:Wilderness Survival , adventuresportsonline.com S – Stop znamená stůj (příp. Sit jako sedni si). Zastav se, odpočiň si a snaž se uklidnit. S jasnou hlavou lépe přejdeš k dalším bodům. T – Think znamená uvažuj. Vzniklou situaci si vyhodnoť. Je zapotřebí si ujasnit, v jaké situaci se nacházíš, jaké zdroje máš k dispozici, zda např. zůstat po havárii u vraku a čekat na pomoc, či se vydat na cestu za záchranou na vlastní pěst, atp. O – Observe značí orientuj se. Je důležité mít základní geografické povědomí o oblasti, v níž se nacházíš, (pokud je k dispozici mapa, je vše snazší), je vhodné mít přehled o tom, kde se nachází osídlení lidí. Také je potřeba se zorientovat se v prostoru a určit světové strany pro zjištění směru, kudy se vydáš. P – Plan znamená plánuj. I když se může postavení zdát bezvýchodné, někdy stačí maličkost a situace se změní k lepšímu. Potřeby se mění podle prostředí, v němž se osoba nachází, ale priority zůstávají vždy stejné: voda, jídlo, úkryt, teplo.

Voda Voda je jednou z nejdůležitějších věcí pro přežití. Člověk bez ní dlouho nevydrží, zejména v horkém prostředí, kde ji hodně ztrácí pocením. Tělo vodu ztrácí v důsledku několika faktorů: horka, tělesné námahy, chladu, popálenin, nemocí. Ztrátu je vždy nutné doplnit. V extrémní situaci je člověk schopen za určitých podmínek vydržet až několik týdnů bez jídla. Bez vody však zemře během několika dní. Jelikož nedostatek vody vede k nežádoucí dehydrataci (která snižuje důležitou koncentraci), je třeba vědět, jak omezit její ztrátu: omezit fyzické aktivity na minimum zvolit vhodné oblečení – např. v horkém prostředí neodkládat části oděvu a nosit světlé oblečení nekouřit (kouření zvyšuje žízeň) zůstávat co nejdéle ve stínu jíst co nejméně (při trávení se spotřebovává voda)

Zdroje vody Téměř v každém prostředí lze najít nějakou vodu, je třeba jen vědět, jak se dá získat. Pokud v okolí není rybník, potok, řeka, lze pátrat po zelené ploše vegetace, kde je možné kopat. V horách se voda vyskytuje ve štěrbinách. Zdrojem pitné vody se může stát i dešťová voda a rosa. Vodu lze získat také kondenzací (např. na větev listnatého stromu je možné navléci a přivázat igelitový sáček, vláha z listů v sáčku zkondenzuje). Vodu nabízí také led a sníh (nikdy ale není vhodné jíst led či sníh, vždy je třeba rozpustit). Další možností je destilace mořské vody. Některé rostliny ve tvaru poháru (různé tropické) slouží jako sběrače vody, tekutinu lze ale získat i z popínavých rostlin, palem (buri, kokosové) nebo z některých kaktusů. Velké procento vody obsahuje ovoce. Určité indicie o blízkosti vody mohou poskytnout i další faktory, např. hojný výskyt hmyzu, stopy zvířat, mnoho druhů rostlin.

Dešťová voda se dá chytat např. do roztáhlé celty, přenášet např. v kondomu z KPZ nebo v kůži stáhlé z uloveného hada. Najít vodní tok znamená velkou výhodu, mimo zdroje vody je často k dispozici i potrava (ryby, raci atp.), navíc lidská osídlení se zhusta koncentrují kolem řek. Ve velké většině případů stačí sledovat vodní tok (jít po proudu) a dříve či později byste měli narazit na lidi. Je ovšem lepší mít základní geografické povědomí o oblasti, v níž se nacházíte.

Čištění vody Dešťová voda v čisté nádobě nebo na rostlinách je bezpečná pro pití. Vodu z jezera, rybníka, nádrží, i zdánlivě čistého potůčku je nutno vyčistit (o pár metrů výše se může ve vodě nacházet mršina). Existují speciální tablety k čištění vody a také filtry. Jistotu dá i převaření vody (nestačí pouze přejít varem, je zapotřebí ji chvíli vařit k odbourání mikroorganismů). Vážný problém je chemické znečištění vody (např. pesticidy), převaření zde nepostačuje (řeší se složitě chemikáliemi).

Pití moči Někteří experti survivalu nemají námitky proti pití moči při příznacích dehydratace. Nicméně příručka pro přežití amerického letectva USAF (AF 64-4) toto nedoporučuje. Mezi důvody uvádí vysoký obsah soli, potenciální kontaminanty a množení bakterií, ačkoli rozšířený názor je, že moč je sterilní.Peterson, Devin (2013). "Effects of Urine Consumption" . SCS. DNM International. p. 1. Retrieved 6 August 2013.

Přístřešek náhled|Civilní piloti staví při výcviku provizorní přístřešek. Přístřešek má chránit před sluncem, větrem, deštěm, sněhem, horkem nebo zimou a nepřítelem, příp. i hmyzem. Chybou při jeho stavbě bývá, že se dělá zbytečně veliký. Stačí jen tak velký, aby ochránil, zároveň by měl být tak malý, aby udržel tělesné teplo, obzvláště v zimě. Pokud není k dispozici žádný vhodný materiál (trosky vraku, různé plechy apod.), poslouží příroda. Dočasnou ochranu poskytnou převisy nebo jeskyně. V pustině je dobré sedět zády k větru s veškerou výstrojí za sebou jako větrolam. Lze využít také větve, kmeny stromů, přirozené dolíky, koryta (pozor však na vyschlá koryta potoků, která se při dešti o mnoho kilometrů dále mohou velmi rychle naplnit vodou).

Nevhodná místa ke stavbě přístřešku Při určení vhodného místa, kde postavit vhodný přístřešek, je třeba se vyvarovat např.: vrchol kopce nebo hory – je nevhodný, větrné a chladné místo, při bouřce možnost zásahu bleskem nejnižší místo – bývá často vlhké, v noci zde může mrznout výběžky k vodě – mohou to být oblíbená napajedla zvěře pod osamoceně stojícími stromy (riziko zásahu bleskem), suché stromy (vyvrácení při větru) poblíž stojaté vody – rojení obtížného hmyzu

Oheň Oheň není jen důležitým zdrojem tepla a atributem pro přípravu jídla, ale také ověřenou psychologickou vzpruhou. V blízkosti ohně člověk nalézá sílu nevzdávat se a bojovat dál. Schopnost rozdělání ohně může znamenat rozdíl mezi životem a smrtí. Oheň poslouží i ke sterilizaci vody, bandáže, k signalizaci či jako obrana před zvěří (na druhou stranu může zvěř přilákat do blízkosti nebo zničit přístřešek).

Nejjednodušším způsobem rozdělání ohně je využití zápalek (ideální je mít je zabalené – chráněné proti vlhkosti). Pokud nejsou k dispozici, alternativou může být křesadlo, hořčíkový podpalovač, zapálení troudu pomocí soustředěného slunečního paprsku (s využitím lupy, sklenice, čočky fotoaparátu), pomocí elektrického výboje (jiskrou z akumulátoru nebo i obyčejné baterie), chemickou reakcí (výroba vznětlivé směsi z dostupných chemikálií). Techniky typu tření vyžadují cvik. Kapesní zapalovač je vhodnější benzínový (snáze lze sehnat palivo).

Troud

Troud je materiál vhodný k rozdělávání ohně. Je výhodné jej nosit v určitém množství nasušený s sebou ve vodotěsném obalu. Možností je mnoho, suchá tráva, suché listí (za vlhka lze najít v norách hlodavců), všelijaké rostlinné chmýří (např. z pampelišek, orobince, rákosu, bodláku…), suché jehličí, suchá nadrcená kůra stromů, suché listí z palmy, suché shnilé dřevo, ptačí peří (výstelky ptačích hnízd obsahují prachová peříčka a slámu), usušené rozdrcené houby (vhodné jsou např. choroše, které mají vnitřek často suchý i za mokra, také pýchavky), kousky papíru, piliny, kožovitá blána zevnitř bambusu, vata, chomáčky bavlny, hedvábí, střapce nití z kapes a lemů, zuhelnatělá látka, malé kousky gumových pneumatik, střelný prach atd. Výborným troudem je březová kůra, která obsahuje oleje (ideální je svrchní tenká vrstva podobná papíru), chytne i za vlhka.

Otop Otop je materiál, který hoří a poskytuje teplo. Nejužívanější je dřevo, ale i další materiály mohou dobře posloužit. dřevo – měkké dřevo je z jehličnanů (borovice, modřín, jedle, cedr…). Z pryskyřičnatého měkkého dřeva jsou nejlepší třísky. Měkké dřevo rychle hoří, kouří a při hoření z něj létají jiskry (při troše neopatrnosti mohou poškodit vybavení). Tvrdé dřevo je z listnatých stromů. Suchá a tvrdá dřeva většinou dávají dlouhotrvající stabilní oheň, který je ideální pro přípravu jídla. Dobré dřevo je z uschlých stojících stromů, v nahnilých jehličnatých stromech bývá vysoce hořlavé pryskyřičné jádro. uhlí suchá rašelina – ke vznícení vyžaduje silný plamen (pozor tedy na zadušení malého ohně), je vysoce výhřevná a nevydává téměř žádný kouř a plameny. usušený zvířecí trus – např. kravince.

Orientace a navigace náhled|Buzola náhled|Příklad topografické mapy náhled|Užití ručičkových hodinek jako kompasu. Dvojice nahoře je pro severní polokouli, dole pro jižní. Dvojice vlevo je pro standardní čas, vpravo pro letní čas. náhled|I úplněk může pomoci s určením světových stran. náhled|Nalezení Polárky na obloze Orientace je důležitá v neznámém prostředí, může být klíčovou podmínkou k přežití. Předpokládá schopnost číst mapy nebo dokázat určit jednotlivé světové strany. Zorientovat se je možné více způsoby: pomocí kompasu nebo buzoly. Magnetická střelka ukazuje k severu, nikoli k zeměpisnému, ale k severnímu magnetickému pólu. Proto je třeba vzít do úvahy i magnetickou deklinaci. Pro mírný podnebný pás je relativně zanedbatelná, ale např. v polárních oblastech je významná. Kompas nebo buzolu je třeba držet ve vodorovné poloze a mimo kovové předměty. Neprospívá ani bouřka nebo blízké elektrické vedení (narazit na el. vedení je de facto záchrana, stačí jít podél něj). pomocí mapy. Pokud má člověk představu o okolí a má k dispozici mapu, zorientuje ji podle terénu (identifikuje význačné body v terénu) a horní strana mapy pak ukazuje sever. Na turistických mapách je sever vždy nahoře.