Prsní implantát je protéza, která se používá ke změně velikosti, tvaru a obrysu prsu. V rekonstrukční plastické chirurgii mohou být prsní implantáty umístěny k obnovení přirozeného vzhledu prsu po mastektomii, k nápravě vrozených vad a deformit hrudní stěny nebo ke kosmetickému zlepšení vzhledu prsu pomocí chirurgického zvětšení prsů.
Komplikace implantátů mohou zahrnovat bolest prsou, vyrážku, kožní změny, infekci, prasknutí, kosmetické změny prsou, jako je asymetrie a tvrdost, a hromadění tekutiny v okolí prsu.
Nejzávažnější komplikací je určitý typ lymfomu (rakoviny imunitního systému), známý jako anaplastický velkobuněčný lymfom spojený s prsním implantátem (BIA-ALCL).
Existují čtyři základní typy prsních implantátů, které jsou definovány podle výplňového materiálu: fyziologický roztok, silikonový gel, strukturovaná a kompozitní výplň. Fyziologický implantát má elastomerovou silikonovou skořepinu naplněnou během operace sterilním fyziologickým roztokem; silikonový implantát má elastomerovou silikonovou skořepinu předem naplněnou viskózním silikonovým gelem; strukturované implantáty používají vnořené elastomerové silikonové skořepiny a dvě výplně naplněné fyziologickým roztokem; a alternativní kompozitní implantáty obsahovaly různá plniva, například sójový olej nebo polypropylenové vlákno.
V chirurgické praxi se při rekonstrukci prsu používá tkáňový expandér jako dočasná prsní protéza, která slouží k vytvarování a zformování kapsy pro budoucí trvalý prsní implantát. Pro korekci defektů a deformit mužského prsu je prsní implantát prsní protézou používanou k rekonstrukci a estetické úpravě hrudní stěny muže (vizte gynekomastie a mastopexe).
Použití Mammoplastika pro umístění prsních implantátů má tři účely: primární rekonstrukce: náhrada tkání prsu poškozených úrazem (tupým, penetrujícím, výbuchem), nemocí (karcinom prsu) a nesprávným anatomickým vývojem (tuberózní deformita prsu). revize a rekonstrukce: revize (korekce) výsledku předchozí rekonstrukční operace prsu. primární augmentace: estetické zvětšení velikosti, tvaru a vzhledu prsou.
Doba na operačním sále při rekonstrukci prsu po mastektomii a při chirurgickém zvětšení prsu závisí na použitém postupu, typu řezů, prsním implantátu (typu a materiálu) a prsní lokalizaci kapsy pro implantát.
Nedávný výzkum ukázal, že mamografické vyšetření by se u pacientek podstupujících operaci prsou, včetně implantace, augmentace, mastopexe a zmenšení prsou nemělo provádět častěji, než je obvyklé.
Psychologie
Pacientem podstupujícím zvětšení prsů je obvykle mladá žena, jejíž osobnostní profil ukazuje na psychické potíže ohledně jejího osobního vzhledu a tělesného sebeobrazu a na to, že v minulosti byla vystavena kritice (posměchu) vůči estetické stránce své osoby. Studie Body Image Concerns of Breast Augmentation Patients (2003) a Body Dysmorphic Disorder and Cosmetic Surgery (2006) uvádějí, že žena, která podstoupila operaci zvětšení prsou, také podstoupila psychoterapii, trpěla nízkým sebevědomím, prezentovala častý výskyt psychické deprese, pokusila se o sebevraždu a trpěla tělesnou dysmorfií, což je typ duševní nemoci.
Pooperační dotazníky týkající se duševního zdraví a kvality života pacientů uváděly zlepšení fyzického zdraví, fyzického vzhledu, společenského života, sebevědomí, sebeúcty a uspokojivého sexuálního fungování. Kromě toho ženy uváděly dlouhodobou spokojenost s výsledky implantace prsních implantátů; některé z nich navzdory zdravotním komplikacím, které si vyžádaly chirurgickou revizi, ať už korekční nebo estetickou. Obdobně v Dánsku mělo 8 % pacientek se zvětšením prsů předoperační anamnézu psychiatrické hospitalizace.
Longitudinální studie Excess Mortality from Suicide and other External Causes of Death Among Women with Cosmetic Breast Implants (2007) z roku 2008 uvádí, že u žen, které si nechaly voperovat prsní implantáty, je téměř třikrát vyšší pravděpodobnost, že spáchají sebevraždu, než u žen bez prsních implantátů. V porovnání se standardní mírou sebevražd u žen z běžné populace zůstávala míra sebevražd u žen s augmentovanými prsy konstantní až do 10 let po implantaci, nicméně po 11 letech se zvýšila o 4,5-násobek a tak zůstala až do 19 let po augmentaci, kdy po 20 letech po implantaci se zvýšila na 6-násobek. Mimo rizika sebevraždy navíc ženy s prsními implantáty čelily také trojnásobně vyššímu riziku úmrtí v důsledku alkoholismu a zneužívání léků na předpis a rekreačních drog. Přestože sedm studií statisticky spojilo zvětšení prsou s vyšší mírou sebevražd, výzkumy ukazují, že operace zvětšení prsou nezvyšuje míru úmrtí; a že v první řadě jsou to ženy s psychopatologickými sklony, které častěji zákrok zvětšení prsů podstupují.
Komplikace Chirurgické voperování prsních implantátů, ať už za účelem rekonstrukce prsu nebo pro estetické účely, představuje stejná zdravotní rizika, která jsou běžná u jiných chirurgických zákroků, jako jsou nežádoucí reakce na anestezii, hematom (pooperační krvácení), pozdní hematom (pooperační krvácení po 6 a více měsících), serom (nahromadění tekutiny), porucha v místě řezu (infekce rány). Mezi komplikace specifické pro zvětšení prsou patří bolest prsou, změna citlivosti, ztížená funkce kojení, viditelné vrásky, asymetrie, ztenčení prsní tkáně a symmastie, „bochníkovité“ poprsí, které narušuje přirozenou linii mezi prsy. Specifickou léčbou komplikací spojených s prsními implantáty – kapsulární kontraktury a kapsulární ruptury – je pravidelné vyšetřování magnetickou rezonancí a fyzická vyšetření. Kromě toho mohou komplikace a reoperace související s implantací a s tkáňovými expandéry (implantáty umístěnými během operace) způsobit nepříznivé jizvení přibližně u 6–7 % pacientek. Statisticky 20 procent žen, které podstoupily kosmetickou implantaci, a 50 procent žen, které podstoupily implantaci pro rekonstrukci prsu, vyžadovalo po 10 letech jejich explantaci.
Bezpečnost V 90. letech 20. století bylo v několika přehledech uvedeno několik studií, které se zabývaly zvýšeným rizikem systémových a autoimunitních onemocnění u žen s prsními implantáty. Závěr tehdy zněl, že neexistují žádné důkazy, které by prokázaly příčinnou souvislost mezi implantací silikonových prsních implantátů a oběma typy onemocnění. Zpráva Institutu medicíny však upozornila, že tyto dřívější studie zahrnovaly příliš málo žen na to, aby bylo možné přesvědčivě vyhodnotit vliv na tato vzácná onemocnění. Navíc mnoho studií zahrnovalo ženy, které měly prsní implantáty jen několik měsíců, což by bylo příliš brzy na to, aby se u nich rozvinulo diagnostikované autoimunitní onemocnění. V posledních letech velké epidemiologické studie zaznamenaly klinicky a statisticky významný nárůst některých z těchto onemocnění. Studie Watadové a jejích kolegů, která byla publikována v roce 2018, porovnávala a zkoumala zdravotní dokumentaci více než 24 000 žen s prsními implantáty s více než 98 000 „odpovídajícími kontrolními osobami“, které prsní implantáty neměly, ale měly velmi podobné demografické znaky. Studie zjistila statisticky významný 22% celkový nárůst diagnostikovaných autoimunitních nebo revmatických onemocnění. Největší nárůst diagnóz u žen s prsními implantáty byl zaznamenán u Sjögrenova syndromu, roztroušené sklerózy (RS) a sarkoidózy, přičemž u každé z těchto diagnóz byl nárůst o 58–98 % vyšší u žen s prsními implantáty. Tato analýza byla založena na izraelských ženách s prsními implantáty potvrzenými lékařskými záznamy a analýzy nemocí byly založeny na diagnózách stanovených poté, co ženy dostaly prsní implantáty, které byly zahrnuty do lékařských záznamů během až 20 let sledování.
V roce 2019 publikoval Coroneos a jeho kolegové z MD Anderson Medical Center studii amerických žen s podobnými výsledky. Údaje vycházely ze dvou studií, kterých se dohromady zúčastnilo téměř 100 000 žen s prsními implantáty, ale mnoho z nich ze studie během několika let po operaci prsních implantátů vypadlo. Nicméně z žen, které byly ve studii alespoň dva roky, vědci zaznamenali 800% nárůst výskytu Sjögrenova syndromu, 700% nárůst výskytu sklerodermie a téměř 600% nárůst výskytu revmatoidní artritidy u žen s prsními implantáty ve srovnání s běžnou populací žen stejného věku a demografických údajů.
Nedávná studie na ženách, které uváděly autoimunitní a jiné systémové příznaky, ale nebylo u nich diagnostikováno autoimunitní onemocnění, hodnotila, zda se příznaky těchto žen změnily po odstranění implantátů. Studie z roku 2020 o účinnosti explantace u žen s onemocněním z prsních implantátů zjistila, že téměř všechny ze 750 žen, které podstoupily explantaci, hlásily výrazné zlepšení zdravotního stavu do jednoho měsíce po operaci. Výzkumníci se zaměřili na následující příznaky: vypadávání vlasů, ztráta paměti, suché oči a/nebo rozmazané vidění, necitlivost nebo brnění končetin, chronická únava, bolesti kloubů, vyrážky, bolesti prsou, nesnášenlivost jídla, příznaky podobné chřipce a potíže s dýcháním. Stejní autoři také publikovali studii o vlivu odstranění prsních implantátů na dýchací obtíže a zjistili statisticky významné zlepšení dobře stanovených objektivních ukazatelů plicních funkcí po explantační operaci.