Ibn Bádždža Abú Bakr Muhammad, arabsky أبو بكر محمد بن يحيى بن الصائ, na Západě znám pod latinským jménem Avempace (1095, Zaragoza – 1138 Fes) byl arabský filozof, astronom, fyzik, lékař, botanik, básník, hudebník a politik (vezír) narozený a působící v Andalusii (tzv. muslimské Španělsko). Byl vězněn pro obvinění z kacířství a zemřel v Maroku, otráven svými odpůrci.
V botanice byla ceněna jeho práce Kitab al-Nabat (Kniha květin), kde jako první definoval pohlaví rostlin. Jeho poezie byla objevena až roku 1951.
Filozofie Ibn Bádždža se pokládá za zakladatele andaluského peripatetismu. Byl raným představitelem arabské aristotelsko-neoplatónské filozofické tradice. Jeho nejvýznamnější prací je kniha Tadbīr al-mutawaḥḥid, kterou ovšem nestihl dokončit.
Zajímal se především o proces poznání a jeho postupný přechod od smyslových vjemů (intellectus materialis) přes čistě rozumové nazírání (intellectus acquisitus), po sebeuvědomění člověka, které je emanací činného rozumu.
V politické filozofii Avempace reagoval na svého předchůdce al-Farábího, který inspirován Platónem hledal definici ideální hlavy státu. Avempace proti tomu hledal definici „ideálního občana“. Francouzský filozof Alain de Libera o něm napsal: „Ibn Bádždžův politický program je individuální. Nevztahuje se už k vrcholu státu, nýbrž k základně společnosti, týká se každého člověka zvlášť. […] Ibn Bádždžův filosof není al-Farábího imám-filosof-prorok, který se od ostatních liší souborem svých vrozených nadání. Je to člověk, který na sobě pracuje, a tak se ve dvojím smyslu odděluje: intelektuálním nazíráním či kontemplací se odděluje od empirického světa a osamělostí, do níž se uzavírá a v níž se vymyká veškeré náboženské či dogmatické tradici a vlivu, se odděluje od ostatních lidí.“DE LIBERA, Alain Středověká filosofie. Byzantská, islámská, židovská a latinská filosofie. Viz str. 159.
Mnozí muslimští autoři dokonce považují Avempace za ateistu. Avempacův velký odpůrce al-Fath ibn Cháqán o něm napsal, že „odmítá Korán, popírá vzkříšení, staví lidský úděl do výhradní závislosti na hvězdách a zcela opomíjí Boží hrozby a zásahy“.DE LIBERA, Alain Středověká filosofie. Byzantská, islámská, židovská a latinská filosofie. Viz str. 155.
Vliv Pokračovatelem Ibn Bádždžova směru byl Ibn Tufajl. V islámské tradici silně ovlivnil Averroa, v křesťanské Alberta Velikého, v židovské Maimonida (který převzal – a tak dochoval – zejména jeho poznatky astronomické a fyzikální).
Reference
Literatura BONDY, Egon. Středověká islámská a židovská filosofie; Filosofie renesance a reformace. Praha: Vokno, 1995. 221 s. Poznámky k dějinám filosofie; 5. . [Viz str. 72–73.] LIBERA, Alain de. Středověká filosofie: Byzantská, islámská, židovská a latinská filosofie. Přeložil Martin Pokorný. Praha: Oikoymenh, 2001. 551 s. . [Viz str. 154–160.] PRŮŠEK, Jaroslav a kol. Slovník spisovatelů. Asie a Afrika. Díl 1. A–J. Vydání 1. Praha: Odeon, 1967. 449 s. [Viz str. 409–410.]
Související články Islámská filosofie
Externí odkazy
Heslo ve Stanford Encyclopedia of Philosophy Heslo v encyklopedii Britannica Heslo v Gran Enciclopedia Aragonesa Heslo v encyklopedii Treccani Heslo v he Biographical Encyclopedia of Astronomers Heslo v Catholic Encyclopedia Heslo v internetové encyklopedii Vševěd
Kategorie:Arabští astronomové Kategorie:Arabští básníci Kategorie:Botanici Kategorie:Fyzici Kategorie:Arabští lékaři Kategorie:Arabští politici Kategorie:Arabští filozofové Kategorie:Středověcí filozofové Kategorie:Narození v roce 1095 Kategorie:Úmrtí v roce 1138 Kategorie:Muži Kategorie:Narození v Zaragoze Kategorie:Básníci tvořící arabsky