Anton Neumann, také Neümann, či Neymon, uváděný též pod křestním jménem Johann Heinrich (7. března 1721 Horní Řasnice – 20. listopadu 1776), byl český hudební skladatel, houslista a kapelník z německého jazykového prostředí. Za svého života byl významnou osobností, o čemž svědčí mimo jiné nemalé množství originálních skladeb dochovaných v evropských hudebních sbírkách.
Jméno Skladatel je v pramenech a literatuře tradován pod křestním jménem Anton. Dirigent a hudební historik Marek Čermák však v roce 2019 na základě studia primárních zdrojů a dobových dokumentů u Neumanna prokázal změnu rodného jména Johann Heinrich na Anton, ke které dotyčný přistoupil v letech 1744–1753. Důvod ani přesné období změny však nejsou známy. Prokázání totožné identity skladatele Antona Neumanna a brněnského věžného tovaryše Johanna Heinricha Neumanna přispělo velkou měrou k určení data a místa narození skladatele, které bylo do roku 2019 uváděno nepřesně (1720–1730) nebo naprosto mylně (1740).Marek Čermák: Anton Neumann. Nové poznatky k životním osudům a tvorbě zapomenutého skladatele, houslisty a kapelníka, MUSICOLOGICA OLOMUCENSIA 30 (2019): 131-135.
Život Anton Neumann se narodil v Horní Řasnici (do r. 1949 Bernsdorf), pokřtěn byl 7. března 1721.matriční záznam o křtu Vzdělání získal pravděpodobně díky brněnským augustiniánům,Vazbu Neumanna na brněnské augustiniány dokládá množství skladeb ve zdejší sbírce. přičemž po studiích působil nejpozději od roku 1738 jako brněnský věžný tovaryš.matriční záznam o sňatku s označením "věžný tovaryš" a místem narození Před 12. 9. 1743 však dosáhl vzdělání věžného, neboť je v brněnské křestní matrice titulován jako měšťan a věžný. Jeho titul svědčí o faktu, že musel zdárně složit konkurz na městského věžného a být zaměstnáncem magistrátu některého z menších moravských měst. V rozmezí let 1748–1750 se s Neumannem setkáváme jako s hudebníkem kapely hraběte Ernesta von Montford (1700–1758) v Tettnangu. Jeho působení v jihoněmeckých šlechtických centrech dokládají také skladby zastoupené ve sbírkách v Karlsruhe, Damstadtu a v rámci incipitů tematického katalogu zámecké hudební sbírky uvnitř fondu Fürstlich Waldburg–Zeilsches Archiv. Mezi lety 1751–1754 působil jako komoří opata benediktínského kláštera v Lambachu Amanda Schickmayra (1716–1794). Roku 1755 zastával Neumann funkci komořího barona Karla Traugotta Skrbenského z Hříště v Hošťálkovech,matriční záznam uvádějící Neumanna jako komořího barona Skrbenského kde byl pravděpodobně kapelníkem zámeckého hudebního souboru.Spojení kapelnického místa s postem komorníka bývalo v 18. století častým jevem. V roce 1758 zastával místo věžného v Uničově.Marek Čermák: Anton Neumann. Nové poznatky k životním osudům a tvorbě zapomenutého skladatele, houslisty a kapelníka, MUSICOLOGICA OLOMUCENSIA 30 (2019): 135-136. Od počátku roku 1759 se s Neumannem setkáváme jako se zkušeným kapelníkem a skladatelem v Kroměříži. Jako ředitel kroměřížské kapely olomouckého biskupa hraběte Leopolda II. Fridricha z Egkhu a Hungersbachu zajišťoval od roku 1759 nejmodernější repertoár a hudební nástroje ve hlavním městě monarchie.Marek Čermák: Anton Neumann. Nové poznatky k životním osudům a tvorbě zapomenutého skladatele, houslisty a kapelníka, MUSICOLOGICA OLOMUCENSIA 30 (2019): 136-138. V Kroměříži setrval Neumann minimálně do roku 1763, a to ve funkci kapelníka dalšího olomouckého biskupa hraběte Maxmiliána z Hamiltonu (od roku 1761). Významnou událostí pro skladatele byly oslavy provázející korunovaci Josefa II. na císaře Svaté říše římské národa německého ve Frankfurtu nad Mohanem v dubnu 1764, kde vystupoval jako houslový virtuóz s císařsko-královskou dvorní kapelou.Marek Čermák: Anton Neumann. Nové poznatky k životním osudům a tvorbě zapomenutého skladatele, houslisty a kapelníka, MUSICOLOGICA OLOMUCENSIA 30 (2019): 138. Nejdříve od poloviny roku 1763 nastoupil Neumann místo kapelníka u krakovského arcibiskupa Kajetana Sołtyka, kde působil do konce roku 1765.Marek Čermák: Anton Neumann. Nové poznatky k životním osudům a tvorbě zapomenutého skladatele, houslisty a kapelníka, MUSICOLOGICA OLOMUCENSIA 30 (2019): 138-139. V rozmezí let 1766 až 1768 zastával místo skladatele a hudebníka na dvoře biskupa hraběte Ferdinanda von Hallweil ve Wiener Neustadt. V rámci tohoto období hostoval u knížete Mikuláše I. Esterházyho de Galántha v Eisenstadtu, kde jako interpret a skladatel spolupracoval s Josephem Haydnem. Pro knížete komponoval divertimenta a dueta pro baryton.Marek Čermák: Anton Neumann – Charakteristika kompozičního stylu, OPUS MUSICUM 57 (2025): 35. Od 1. 4. do 30. 6. 1769 zastával místo olomouckého věžného, které získal na základě úspěšně složeného konkurzu a schválení městskou radou 11. 3.Marek Čermák: Anton Neumann – Charakteristika kompozičního stylu, OPUS MUSICUM 57 (2025): 36. Konkurz byl vyhlášen na základě propuštění předchozího věžného Antonína Pivoňky pro společenský přestupek a rozvod manželství.Záznam v knize Radních protokolů města Olomouce z roku 1769, 15. 6. ad 18. Po úmrtí kapelníka olomoucké katedrály Josefa Antonína Gureckého se přihlásil na jeho místo, které 10. 4. 1769 úspěšně získal a nastoupil od 1. 7. 1769. Místo bylo nejen vysoce prestižní, ale zpravidla doživotně perspektivní, protože zaměstnavatelem byla kapitula. Na základě Neumannova předčasného odstoupení postu věžného však musel za sebe sehnat plnohodnou náhradu. Proto oslovil virtuózního trombónistu, dvorního arcibiskupského komorního hudebníka ze Salzburgu Thomase Gschladta (1721–1806), který nastoupil místo po Neumannovi od 1. 7. 1769.Záznam v knize Radních protokolů města Olomouce z roku 1769, 11. 5. ad 7. Ve své nové funkci v katedrále začal Neumann sebevědomě zavádět moderní hudební reformy. Rozšířil instrumentální obsazení na kůru katedrály, pořídil nové nástroje a prosadil nekompromisní a precizní styl zkoušení s tvrdou disciplínou. Přes nemalý odpor podřízených své umělecké záměry vždy spolehlivě prosadil, neboť měl plné zastání zaměstnavatele. Ze vzájemné korespondence Neumanna s kapitulou vyplývá obrovský respekt nadřízených vůči sebevědomému umělci, který hodlal povýšit hudbu v olomoucké katedrále na „tu nejlepší v zemi“. V rámci tohoto záměru dokonce kapitula na apel Neumanna rozvázala pracovní poměr s městským hudebním institutem (olomouckým věžným) a poskytla skladateli prostředky i možnost samostatné volby při výběru hudebníků. Tento revoluční počin nemá v evropské hudební historii obdoby a prokazuje fakt, že zaměstnavatel neměl o kvalitách, proslulosti a zkušenostech svého kapelníka pochyb. Skladatel byl kvůli disciplíně a vysokým nárokům dokonce nucen v květnu 1772 požádat kapitulu o sjednání kázně s podřízenými choralisty a varhaníkem. Roku 1773 musel Neumann jako kapelník čelit pomluvám ohledně zanedbávání péče o diskantisty, kteří bydleli v jeho rezidenci.Jiří Sehnal: Hudba v olomoucké katedrále v 17. a 18. století (Brno 1988): 46-50. Díky revizi tohoto problému ve prospěch Neumanna scholastikem hrabětem Amandem Althannem máme dochován detailní časový rozvrh diskantistů sepsaný přímo Neumannem. 20. listopadu 1776 skladatel umírá po dlouhé a finančně nákladné nemoci. Olomoucká kapitula chovala k umění a odkazu skladatele vysokou úctu i po jeho smrti. Tento respekt nám dokládá do té doby nezvyklé hmotné i právní zajištění poskytnuté mladé vdově po skladateli, Julianě.Marek Čermák: Anton Neumann. Nové poznatky k životním osudům a tvorbě zapomenutého skladatele, houslisty a kapelníka, MUSICOLOGICA OLOMUCENSIA 30 (2019): 143-144.
Dílo Neumannův skladatelský význam spočívá v kráse, jedinečnosti a také množství jeho dochované tvorby vykazující z nemalé části rysy bouřlivého stylu, dnes často nazývaného Sturm und Drang. Skladatel má vysoce expresivní vyjadřovací styl založený na příkře se střídajících afektech. Neumann využívá výrazové efekty vypjaté harmonie, kontrastní dynamiku, barvy nástrojů, které působivě využívá mnohdy sólovým způsobem. Interpret jeho hudby je do značné míry odkázán na využití intenzivní agogiky.
Do dnešní doby bylo objeveno přes 200 dochovaných děl v rámci sbírek v Rakousku, Česku, Polsku, Maďarsku, Německu, Slovensku, Itálii, Francii, Švýcarsku, Chorvatsku, Švédsku. Penzum skladatelského fondu tvoří 32 symfonií (historické doklady dokonce prokazují vznik 81 symfonií), desítky trií, kvartet, divertiment (významný je cyklus 24 barytonových divertiment pro knížete Mikuláše I. Josefa Esterházyho z Galanty), dechové harmonie, instrumentální koncerty, mše, rekviem, Te Deum, Salve Regina, nešpory, pastorely, množství propriální hudby, oratorium a opera. Tvorba A. Neumanna vykazuje značně individuální rysy, díky jejichž specifitě je možné definovat autorství také u materiálů, kde nemáme uvedeno křestní jméno. Autor za svého života dokonce publikoval skladby u známých vydavatelů (Breitkopf v Lipsku, Ringmacher v Berlíně, Marescalchi v Benátkách).
Odkazy
Poznámky
Reference
Literatura Jiří Sehnal: Hudba v olomoucké katedrále v 17. a 18. století (Brno 1988). Jiří Sehnal: Kapela olomouckého biskupa Leopolda Egka (1758–1760) a její repertoár, Časopis Moravského musea – Vědy společenské 50 (1965): 203–230. Jiří Sehnal: Die Musikkapelle des Olmützer Bischofs Maximilian Hamilton (1761–1776), Die Musikforschung 24 (1971): 411–417. Jiří Sehnal: Das Musikinventar des Olmützer Bischofs Leopold Egk aus dem Jahre 1760 als Quelle vorklassischer Instrumentalmusik, Archiv für Musikwissenschaft 29 (1971): 285–317. Marek Čermák: Anton Neumann. Nové poznatky k životním osudům a tvorbě zapomenutého skladatele, houslisty a kapelníka, MUSICOLOGICA OLOMUCENSIA 30 (2019): 131-152. The New Grove Dictionary of Music and Musicians. Second Edition.(ed. John Tyrrell, London 2001 ŘEZNÍČKOVÁ, Marie. Hudební dění v Olomouci v 17. a 18. století. Brno, 2006. 42 s. Bakalářská práce. Masarykova univerzita v Brně, Pedagogická fakulta – Katedra hudební výchovy. Vedoucí práce Vladimír Richter. Dostupné online.
Externí odkazy Anton Neumann: Symfonie C dur (videoukázka) Anton Neumann: Missa Solemnis (Lambach 1753) - Kyrie Anton Neumann: Missa Solemnis (Lambach 1753) - Benedictus Anton Neumann: Missa Sanctissimae Trinitatis - Domine Deus, Qui tollis (videoukázka) Anton Neumann: Missa Sanctissimae Trinitatis - Cum Sancto (videoukázka) Anton Neumann: Missa Sanctissimae Trinitatis - Agnus, Dona (videoukázka) Anton Neumann: Salve Regina in Es - Ad Te clamamus (videoukázka) Anton Neumann: Sinfonia in C con Clarini ed Oboi obbligati - Allegro (videoukázka)
Kategorie:Skladatelé klasické hudby Kategorie:Skladatelé chrámové hudby Kategorie:Klasicistní skladatelé Kategorie:Čeští hudební skladatelé Kategorie:Rakouští hudební skladatelé Kategorie:Úmrtí v roce 1776 Kategorie:Muži