Dieric Bouts (asi 1410, Haarlem – 6. května 1475, Lovaň) byl nizozemský malíř pozdní gotiky, který možná studoval malbu u Rogiera van der Weydena. Jeho práce byla také ovlivněna dvěma soudobými vzory Rogiera van der Weyden a Jana van Eycka. Od roku 1457 (nebo možná dříve) až do své smrti v roce 1475 pracoval a bydlel v Lovani.
Bouts byl jedním z prvních severských malířů, kteří použili pespektivu jednoho úběžníku, jak je známo z jeho Poslední večeře Páně.
Život náhled|Poslední večeře, 1464-1467 náhled|Triptych s mučením sv. Erasma Dieric Bouts pocházel ze severního Nizozemí. Kunsthistorikové předpokládají, že studoval v Bruselu u Rogiera Van der Weydena, neboť rozpoznávají na Boutsových malbách jeho vliv. Po studiích Bouts kolem roku 1440 odešel do belgické ]Lovaně. Smart A, 1972, s. 55, kde pak žil až do konce svého života. Maloval zde zakázky pro vlámskou šlechtu. 12. července 1476 mu bylo v Lovani vydáno potvrzení, že je přijatým cizincem (nativi ex patriam) a v roce 1468 byl jmenován lovaňským městským malířem.
O Boutsově životě není mnoho známo. Jeho manželkou byla Katharina van der Bruggenová, se kterou měl čtyři děti. Synové Dieric Bouts mladší a Albert (někdy psáno též Aelbrecht) se vyučili v malířské dílně svého otce. Dieric Bouts mladší, který zdědil dílnu, pokračoval ve stejném malířském stylu. U některých děl proto nelze s jistotou rozhodnout, zda jsou dílem Dierica Boutse staršího nebo jeho syna. U Alberta Boutse, který si zřídil vlastní dílnu v Lovani, se malba odlišuje užitím výrazných barev, bohatostí struktur a jemnými detaily.
Dieric Bouts byl významným a bohatým měšťanem Lovaně a krátce před smrtí (1473) se podruhé oženil s Elizabeth Van Voshem. Zemřel 6. května 1475 a byl pohřben ve františkánském kostele Minderbroerderkerk, který stojí jen kousek od domu, v němž v Lovani žil.
Dílo Většinou maloval obrazy s náboženskou tematikou a jeho raná díla jsou silně ovlivněna malířským stylem Rogiera Van der Weydena. Ač by měl časově náležet k renesanci, mají Boutsovy obrazy tak gotický ráz, že je označován za iniciátora "návratu ke gotice" v Severské renesanci (kolem roku 1450), případně je přímo ke gotice řazen. Vertikalita je zdůrazněna výškovým formátem obrazů a množstvím svislých prvků rámujících centrální scénu, velká pozornost je věnována podlaze. Ve srovnání s mistry z počátku 15. století má prostor v jeho obrazech velkou hloubku, ale vyvolává dojem prázdnoty. Postavy v zadním plánu mají silně redukovaný objem a působí plošně. Pro Boutse je typická přísně symetrická kompozice s uměle zdůrazněnou centrální osou.Suckale R, et al., Slovart 2007, s. 82 Jako jeden z prvních malířů používal perspektivu s mizejícím úběžníkem. Za mistrovské dílo portrétního umění je považován Boutsův Portrét mladého muže (National Gallery, Londýn).Web Gallery of Art: BOUTS, Dieric the Elder
Oltář s Poslední večeří (1468) vytvořil v době, kdy byl jmenován městským malířem v Lovani. Jeho interpretace svatého výjevu je pozoruhodně věcná a podává ho s nekompromisním realismem, téměř jako žánrový obrázek. Učedníci by mohli být Boutsovými současníky a sluha v pozadí je téměř jistě malířovým autoportrétem. Prostředím je středostavovský salon 15. století v Lovani. Bouts byl obeznámen s malbou van Eycka a užívá podobnou perspektivu i zobrazení účinků světla.
Roku 1468 dostal zakázku na výzdobu soudní síně v Lovani. Mělo jít o čtyři velké desky, ale nakonec dokončil pouze jednu z nich – Císařovnin Boží soud před císařem Ottou III. (dnes v Musées royaux des Beaux-Arts v Bruselu). Obraz byl inspirován příběhem o falešném obvinění hraběte císařovnou, jakožto msty za to, že nepodlehl jejím svodům. Na obraze je zachycen boží soud s císařovnou, který prokazuje nevinu hraběte. Odborníci soudí, že se Bouts inspiroval obrazy Rogiera Van der Weydena, který maloval podobná témata na zakázku bruselské radnice v roce 1436 (tyto obrazy se však nedochovaly, byly zničeny roku 1695). Císařovnin Boží soud patří k jeho nejoceňovanějším dílům. K dalším patří Oplakávání Krista (1460) nebo Poslední večeře (1464–67), kterou objednalo bratrstvo Nejsvětější svátosti a na provedení dohlíželi dva profesoři teologie.
Raná díla (před 1464) Boutsovo nejranější dílo je Triptych života Panny v Pradu v Madridu, datované kolem roku 1445. Oltářní obraz Snímání z kříže v Granadě v Capilla Real pravděpodobně také pochází z tohoto období, přibližně mezi lety 1450 až 1460. Rozdělený plátnový oltářní obraz – nyní v Královských muzeích výtvarných umění Belgie v Bruselu, Muzeu J. Paula Gettyho v Los Angeles, Národní galerii v Londýně, Muzeu Nortona Simona v Pasadeně a ve švýcarské soukromé sbírce – se stejnými rozměry jako Oltářní obraz svátosti oltářní může rovněž pocházet z této doby. Dalším raným dílem je Lamentace (Pietà) v Louvru.
Známá díla 1445 Mariánský oltář, Prado, Madrid 1455 Pašijový oltář (centrální scéna Snímání z kříže, křídla: Ukřižování, Zmrtvýchvstání), Museo de la Capilla Real, Granada 1455 Narození Ježíška, Metropolitan Museum of Art, New York 1450–60 Oltář s Ukřižováním, polyptych, jednotlivé desky v Musées Royaux des Beaux-Arts, Brusel, Muzeum J. Paula Gettyho v Los Angeles, National Gallery, Londýn, Norton Simon Museum, Pasadena 1462 Portrét mladého muže, National Gallery, Londýn 1462–64 Ecce Agnus Dei, Alte Pinakotek, Mnichov po 1460 Brabantská perla (autorství nejisté, někdy uváděn neznámý vlámský mistr "Meister der Perle von Brabant"), Alte Pinakothek, Mnichov 1465 Madona s dítětem, National gallery, Londýn 1450–60 Triptych s Mučením sv. Erasma, Sint-Pieterskerk, Museum voor Kerkelijke Kunst, Lovaň 1464-67 Setkání Abraháma se Melchisedechem, Kcolegiátní kostel sv. Petra, Lovaň 1464–68 Oltář s obrazem Poslední večeře Páně, kopie v kostele sv. Petra (Sint-Pieterskerk) v Lovani, originál v Muzeu chrámového umění (Museum voor Kerkelijke Kunstú, Lovaň 1468 Cesta do ráje, Pád hříšníků (dvě části původního triptychu), Palais des beaux-arts, Lille 1470 Ráj a peklo, Louvre, Paříž 1471 Soud římského císaře Otty III.(2 deskové obrazy), Musées royaux des beaux-arts de Belgique, BruselLa justice de l'empereur Otton, Musées royaux des beaux-arts de Belgique 1473–75 Cyklus obrazů Posledního soudu (nedokončeno), Musées Royaux des Beaux-Arts, BruselBrittanica: Dieric Bouts
Odkazy
Poznámky
Reference
Literatura Robert Suckale, Matthias Weniger, Manfred Wundram, Gotika (přel. z něm. originálu), Taschen 2007, Slovart 2007, Catheline Périer-D'Ieteren: (en) Dieric Bouts. The complete works. Mercatorfonds, Antwerpen 2005, , Thierry Bouts : l’œuvre complète, Bruxelles, Fonds Mercator, 2005 (en) Bert Cardon et al. (éd.), Bouts studies : proceedings of the international colloquium (Leuven, 26-28 November 1998), Louvain, Peeters, 2001. Flämische Meister: Jan van Eyck, Rogier van der Weyden, Hans Memling, Dirk de Vos. DuMont, Köln, . s. 143–156. (nl) Maurits Smeyers (éd.), Dirk Bouts (ca 1410-1475), een Vlaams primitief te Leuven, Leuven, Peeters, 1998 Alastair Smart, The Renaissance and Mannerism Outside Italy, Thames and Hudson, London 1972 (en) Max Jakob Friedländer (éd. Nicole Veronee-Verhaegen), Early Netherlandish Painting, III : Dieric Bouts and Joos van Gent, New York, Praeger, 1968 (fr) Arnold Goffin, Thiéry Bouts, Bruxelles, Van Oest, 1907
Externí odkazy
Veronique Vandekerchove: Dieric Bouts Visual Arts Cork: Dieric (Dirk) Bouts Artmuseum.cz: Dieric Bouts starší Encyclopaedia Britannica: Dieric Bouts Profil na Web Art Gallery
Kategorie:Nizozemští malíři Kategorie:Gotičtí malíři Kategorie:Renesanční malíři Kategorie:Narození v roce 1410 Kategorie:Úmrtí v roce 1475 Kategorie:Muži Kategorie:Úmrtí 6. května Kategorie:Narození v Haarlemu Kategorie:Úmrtí v Lovani