Kristina Ringlová (6. června 1878 Suchý Důl – 27. října 1957 Hořice) byla chudá česká dívka, římská katolička, vizionářka mariánského zjevení v Suchém Dole.
Dětství Narodila se jako druhé dítě Františka Ringla a jeho ženy Anny, rozené Osobové. Ve čtyřech letech jí zemřel otec a matka vydělávala na skromné živobytí u tkalcovského stavu, chodila též vypomáhat sedlákům na pole a do chlévů. Své děti Kristinu a Františka brávala často s sebou, což mělo za následek, že děti zanedbávaly školu. Kristina však měla často možnost procházet cestou do Šolcova lesa okolo kaple Panny Marie Lurdské, kterou dal v Suchodole postavit z milodarů v roce 1883 Václav Ticháček. Lze předpokládat, že mladá Kristina znala příběh o lurdském zjevení a francouzské dívce Bernadette Soubirous.
Mariánské zjevení
Začátek zjevení K dramatickému zlomu v jejím životě došlo v jejích čtrnácti letech, kdy se jí poprvé měla zjevit v den svátku sv. Vavřince 10. srpna 1892 odpoledne Panna Maria. Tuto událost zaznamenal místní řídící učitel Jan Stahl v suchodolské školní kronice krasopisně, velkým a stínovaným písmem:
Zjevení budilo dojem, že se vznáší nad zemí. Dívka se po útěku z lesa zastavila až doma v chalupě na kraji Suchodola čp. 99, kde žila s matkou a bratrem. Když o podivném setkání vyprávěla sousedům, známým a příbuzným, matka jí zakázala chodit do lesa. Událost byla interpretována různě, nicméně za čtrnáct dní se Kristina ocitla v lese na stejném místě. Zjevení se opakovalo 25. srpna 1892. Jeho průběh opět zapsal místní učitel slovy:
Kristina se po druhém zjevení přestala bát, zamířila domů a to, co viděla a slyšela, si zapsala. Všechny informace, který údajně dostávala od záhadné paní, však prý nemohla nikomu prozradit. Následovala prý další a další zjevení, celkem třiadvacetkrát. O události se začalo mluvit a v souvislosti se známým zjevením v Lurdech, které proběhlo necelé čtvrtstoletí předtím a analogií s Bernadette Soubirous, které bylo v době zjevení také čtrnáct let a byla takřka nevzdělaná jako Kristina, začalo místo přitahovat poutníky. Nicméně v době suchodolského zjevení ještě nemohli poutníci tušit, že v roce 1933 bude Bernadette svatořečena.
Po 25. srpnu 1892 se v Šolcově lese začaly na stromech objevovat první svaté obrázky a růžence, jako projev spontánní lidové zbožnosti. O pět dnů později, 30. srpna, se Kristina opět chystala do lesa. Na radu své matky si nesla malý obrázek. Ten chtěla přibít na strom stojící blízko místa, kde měla již dvakrát vidění. Přitom se, jak literárně zachytil nadšený školní kronikář, opět zjevení opakovalo:
Tak bylo vytyčeno místo, kde se lidé mají modlit k tajemné paní. Dívka dokonce prostor vyměřila pomocí klubka nití, které měla v kapse. Aby na nic nezapomněla, udělala v lese i orientační značky z větviček a kamenů a vše, co slyšela, si zapsala na kousek papíru.
Náboženská euforie Informace o soukromém zjevení se šířily velice rychle ústním podáním a začal být o ně velký zájem. Mezi lidmi z okolí propukla náboženská euforie, později označovaná za fanatismus, ale také se začaly objevovat prvky připomínající podnikatelský záměr. Majitel lesa Václav Ticháček nechal prostor, označený Kristinou, ohradit jednoduchým plotem se vstupní brankou. Denně začaly přicházet desítky i stovky lidí, kteří přinášeli náboženské obrazy a růžence, zapalovali svíčky, zpívali a vykonávali pobožnosti.
Kristina Ringlová přicházela na místo každý den, aby se – jak slíbila tajemné postavě – modlila růženec. Jednou se růženec pomodlila sama a třikrát s ostatními přítomnými poutníky.
Řídící učitel Stahl sepsal v srpnu roku 1893 brožurku, která vyšla vzápětí tiskem pod názvem: Výpis školní kroniky Suchodolské o zjevování se Panny Marie v lese „Šolcově“. Také oficiálně uzavřel školní docházku Kristiny, která nebyla příliš valná. Učitel také dodává, že Kristina chodila do školy málo a takřka s přinucením a konstatuje, že příčinou toho byla bída. Jen o několik měsíců později Karel Jánský, učitel z Dřevíče na Hronovsku, vydává téměř padesátistránkovou publikaci s názvem Tajemná zjevení matičky Boží v Suchodole. Tato publikace je obsažnější a má i jisté reportážní prvky. Vycházel z již dříve napsaného, avšak v letech 1892 nebo 1893 mluvil s ní i s její matkou několikrát. Navštívil jejich chalupu a přesvědčil se i o bídě, ve které dívka vyrůstala.
Mezitím se v tomto období veřejnost rozdělila do několika táborů. Jedni se domnívali, jak píše Karel Janský, že děvče je stiženo halucinacemi a v rozbouřené obrazotvornosti se domnívá, že vidí tajemný zjev, se kterým rozpráví, modlí se apod., tak jako když psychiatrický pacient mluví s domnělými osobami. Jiní podezírali Kristinu z podvodu, ke kterému je navedena svou matkou, a že celá historie o suchodolském zjevení je pouhým humbukem. Někteří se domnívali, že v pozadí je komplot katolických kněží za účelem ovládnutí prostého lidu. Nejpočetnější však byla skupina těch, kteří ve zjevení uvěřili, a již na podzim roku 1892 po stovkách putovali do Suchodolu. Pověsti se šířily ústně a přidaly se i zprávy o zázračných uzdraveních. Annu Klimšovou ze Suchodola jako první napadlo použít lesní hlínu z místa zjevení jako léčivého prostředku pro svou nemocnou dcerku, která se po čase skutečně uzdravila. Již tisíce lidí počaly přicházet k záhadnému místu. Po lednu 1893 příliv poutníků natolik vzrostl, že se dokonce musely posilovat vlakové spoje.
Komitét K posouzení pravosti zjevení se v neděli 27. listopadu 1892 sešla patnáctičlenná skupina vážených občanů města Police nad Metují, přilehlé Ledhuje a Suchodola, která ustavila „komitét“ k prošetření záležitosti. Před tento výbor musela Kristina Ringlová předstoupit a následoval výslech. Nebyl to ovšem výslech první. Již v období od srpna do listopadu absolvovala několik takových výslechů a byla také vyšetřována několika lékaři. Suchodolský komitét konstatoval, „že děvče nelže a že její stav je v úplném pořádku“. V otázkách víry ať rozhodne církevní autorita.
Mezitím situace akceleruje. Příliv poutníků vzrůstá a přijíždějí poutníci z Čech, z Moravy i ze sousedního Pruska (Slezska a Kladska). Na to pragmaticky reagují živnostníci, kteří s přílivem poutníků mohou nabídnout své služby.
Další zjevení Ke čtvrtému zjevení došlo 17. listopadu 1892 a Kristina si k němu zapsala, že se jí v deset hodin dopoledne zjevila paní oblečená v bílých šatech a vyzvala ji, aby se modlila za svět, který Bůh brzy potrestá. Dívka tento trest charakterizovala jako „velké zatopení“, což způsobilo pozdvižení (obava z protržení přehrad). O měsíc později, na Štědrý den, bílá paní vyjádřila přání, aby místo v Šolcově lese bylo náležitě zvelebeno. To způsobilo, že 26. prosince na sv. Štěpána si komitét opět předvolal Kristinu. Ta podrobně vylíčila, co viděla a byl sepsán protokol. Komitét rozhodl, že v případě dalších zjevení bude pokračovat protokolárním způsobem. Už 4. ledna dívka oznámila další zjevení. Bílá paní jí oznámila, že nazítří 5. ledna 1893 přijde ještě jednou a naposledy. Kristině pak dovolila, aby si s sebou vzala více lidí. Komitét jí dal za úkol, aby položila zjevení jasnou otázku: Kdo jsi?
Tentokrát s Kristinou vyšlo celé procesí. Když lidé došli na místo zjevení, protrhly se těžké mraky a paprsek světla ozářil toto místo. Kristina oznámila vedle klečící matce: „Matko, již jde.“ Poblíž stojící lidé pozorovali nápadnou změnu ve tváři děvčete. Na dané znamení přestali zpívat a nastalo hrobové ticho. Kristina oslovila paní takto: „Mocná Paní, povězte mi, jaké je vaše jméno? Paní na tuto otázku neodpověděla, ale pravila: Otaž se těch mužů, jestli to mé místo zvelebí.“ Všichni přítomní viděli proud světla, ale vedly se polemiky, zda jde jen o paprsky slunce nebo zda světlo vycházelo z jámy. Z označeného místa totiž poutníci si odnášeli hlínu ve víře, že má zázračnou moc a tak na místě již stačila vzniknout jáma. Z lesa se stala svatyně pod širým nebem.
V polovině ledna se rozšířily zprávy, že Ringlová měla další zjevení a tajemná postava se jí prý dala poznat jako Panna Maria a oznámila, že navzdory svému původnímu rozhodnutí se zjeví ještě dvakrát, a to dokonce i v přítomnosti ostatních lidí. Mělo se to odehrát 23. a 27. ledna 1893. K jedenáctému zjevení 27. ledna přišlo do Šolcova lesa odhadem kolem sedmi tisíc lidí. Přitom v Suchodole žilo v té době něco přes 800 obyvatel. Při obou zjeveních nikdo z přítomných Pannu Marii neviděl, kromě Kristiny, která ji odpovídala a slibovala pevnost ve víře. Následně byly všechny Kristiny poznámky zaprotokolovány.
Po lednu 1893 příliv poutníků natolik vzrostl, že se dokonce musely posilovat vlakové spoje mířící do Police nad Metují, již od Václavic. Někdy jich totiž přijelo až 15 tisíc denně. To přineslo také velkou komercionalizaci místa i okolí. Vznikla také stavba křížové cesty, byla vytesána socha Panny Marie pro kamenný výklenek nad studánkou (za dohledu Josefa Václava Myslbeka) a zbývalo jediné – postavit chrám.
Postoj církve Ke zjevením byl dobový postoj církve odtažitý a vyskytli se z řad duchovenstva i tvrdí odpůrci. K nejsilnějším patřil Sigismund Bouška. Rovněž nově ustavený královéhradecký biskup Edvard Jan Brynych, jinak podporující české katolíky zejména v Trutnově, zaujal k suchodolským zjevením negativní postoj a vydal dokonce dva pastýřské listy, které se přímo týkaly Suchodola, ve kterých vyzýval, aby se tam věřící nemodlili a nekonali pobožnosti, dokud církevní vrchnost nerozhodne. Postoj církve v 2. polovině 19. století zachycuje samostatný článek Zjevení Panny Marie v Suchém Dole.
Konflikt s četnictvem náhled|vpravo|Lesní růžencová kaple na místě zjevení (17. května 2014) Dne 2. ledna 1895 měla být Kristina čtyřmi četníky odvedena na hejtmanství, na základě obsílky od okresního hejtmana z Broumova, kterou obdržela již několik dní předtím. Když ji čtyři četníci oslovili: „jménem zákona“ a chtěli ji odvést, ona odpověděla: „Jménem zákona jdu za svou povinností,“ a obrátila se k Šolcovu lesu. Nastala potyčka, při které jednoho četníka shodila do závějí a druhého uhodila do břicha. Načež byla přemožena a deportována do Police na Metují a poté přes „broumovská pasa“ na hejtmanství. Zde strávila noc a poté byla propuštěna. Vrátila se domů prvním vlakem. Důvodem jejího zatčení bylo, že na ten den děvče oznámilo další zjevení. Mezitím totiž 28 četníků se pokoušelo vytlačit poutníky z lesa. Kdosi vykřikl: „Kristinu zatkli!“. Srocený dav se dal do pohybu a začal přítomné četníky koulovat, nechyběly i rány pěstí a holí. Pro četnictvo skončil tento boj debaklem. Je s podivem, že do té doby umírněné obyvatelstvo se projevilo takto bojovně.
Hejtman Karel Pohl však z událostí 2. ledna 1895 vyvodil důsledky. V průběhu následujících tří let bylo přes 70 aktérů útoku na četníky potrestáno krátkodobým vězením. I Kristina si odpykala měsíc tvrdého žaláře v Hradci Králové. Kniha Police nad Metují v datech k tomu dodává: „Jeden fakt je však nesporný, že tento incident byl zřejmě předposlední tečkou za suchodolskými ,zjeveními’. K poslednímu, třiadvacátému zjevení, došlo zanedlouho 8. ledna a pak se již nikdy Kristině Ringlové neukázalo… Snad se polekalo četníků!“ Na místě zjevení však dodnes stojí dřevěná kaplička.
Další život Kristiny Ringlové V roce 1901 se začala naplňovat předpověď ze čtvrtého zjevení, kdy tajemná Paní pravila Kristině: „Dítě, do své smrti se modli a trp za svět. Vytrpíš si na světě a potom přijdeš ku bráně mé.“
Novinový skandál