náhled|Typická ukázka tohoto typu zahrady, jsou v ní okrasné prvky, ale prostor má jednoznačně přednost a okrasné prvky nejsou nijak bohaté a nezabírají více místa než trávník Moderní zahrada je označení, které je používáno pro úpravy zahrad, jež jsou považovány za obecně žádoucí, blížící se ideálu krásy respektované a někdy současně vzbuzující dojem novosti a neobvyklosti. Moderní zahrada a modernistická je současně výraz používaný pro zahrady ve spojitosti s úpravou synergickou s uměleckými a architektonickými styly používaným ve 20. století. Tyto směry byly často založeny na strukturách a liniích a byly označovány souhrnně modernismus či moderní umění (zahrnuje například dadaismus, kubismus, expresionismus, konstruktivismus, surrealismus, minimalismus, postmodernismus) a moderní architektura (například funkcionalismus, socialistický realismus, brutalismus, minimalismus).
Moderní zahrady jsou poplatné trendům daného období v architektuře, nejsou v kontrastu se stavebním dílem. Ve vrcholném období jsou jednoduché, více či méně praktické nebo smysluplné, někdy nákladné na pořízení a údržbu, jindy zcela levné. Mohou být pravidelné nebo chaotické, vytvořené amatéry nebo odborníky, zde podobnost není.
Design, který je považován za model „moderní zahrady“ se postupem času měnil. Tuto změnu, pomalou nebo převratnou, ovlivňovali především majitelé a správci majetku, ale i rodící se ideologie (náboženské i politické) a estetické směry, ekonomické změny, moderní technologie, zahraniční obchod a kulturní kontakty, a někdy i osoby, které lze považovat za zahradní architekty nebo osoby zabývající se nějak tímto oborem. V mnoha ohledech lze objekty které lze označit pojmem „moderní zahrada“ vnímat jako pozemky upravené tendenčním, módním způsobem, včetně zcela výstředních úprav nebo téměř žádných, s prvky a artefakty (nebo bez).
Zahrada označovaná jako „moderní zahrada“ v 21. století může být i naprosto bez okrasných prvků, a může na ní být jen trávník. Obvykle však bývá doplněna úpravami, jejichž linie jsou zcela geometrické a lomí se v ostrých nebo pravých úhlech. Nenapodobuje, neromantizuje a nestylizuje přírodu, je doplňkem budovy, další praktickou, využitelnou, otevřenou místností domu nebo kancelářského komplexu. Nejdůležitější součástí jsou umělé a stavební prvky, které mají často jen dekorativní charakter. Rostliny jsou v moderní zahradě zcela pominutelné. Moderní zahrada v 21. století je určena hlavně pro trávení volného času. Výzdoba směsicí často stálezelených keřů v zářivých odstínech nebo naopak stejnorodým porostem půdokryvných dřevin je nejčastěji vedena na okrajích zahrady podél živého plotu. Na zahradě je udržován dokonalý trávník, tvořený výhradně travinami, nízkým pokosem. Zahrada u budov na počátku 21. století bývá doplněna živým plotem, vodní plochou, keři nebo nízkými stromy. Hlavním znakem moderní nebo modernistické zahrady je jednoduchost až nezajímavost, která vhodně zdůrazňuje architekturu stavby a ladí s ní.
Účel Účel tvorby moderní zahrady je vytvořit objekt který je v souladu s aktuální módní vlnou a je předmětem obdivu. Smysl tvorby takových zahrad je obvykle touha majitele upoutat pozornost, vyvolat v pozorovateli nějaké pocity a představy, podobně jako je tomu u dalších uměleckých prací. Vytvářet zahradní úpravy oslavující nějakou ideologii, nebo teologii jsou více či méně běžné ve všech obdobích historie. Design podléhá stejné změně i u těchto zahrad, jen je oficiálně jinak zdůvodněn. Moderní trendy a úpravy nejsou odvislé od praktické funkčnosti, bezpečnosti a použitelnosti úprav.
V období starověku v Římě a Egyptě bylo cílem nejen vytvořit místo vhodné k odpočinku ale i ukázku moci, vkusu, inteligence a bohatství. V období starověku v Římě a Japonsku a středověku v Evropě některé úpravy okrasné zahrady měly náboženský význam a ačkoliv účel nebyl jiný bylo důležité ukázat náboženskou oddanost nebo filozofické nadání. V období 17. století byly přepychové a moderní barokní zahrady u sídel církevních hodnostářů a bohaté šlechty tvořeny jako ukázky moci, vkusu, inteligence, síly a bohatství. S nástupem osvícenství tomu bylo stejně, ale majitelé zahrad se snažili ukázat náklonnost dobovým ideálům moudrosti a příchylnosti k přírodě. Pod vlivem moderny se úpravy moderních zahrad jako ukázek vkusu obohacují o nečekané kreativní objekty, často bez nějakého smyslu. Moderní zahrady, jejich úpravy mohou být vedeny zcela proti vkusu majitele, s infantilní a romantickou touhou majitele po obdivu a zařazení se ve společnosti.
Na tvorbu běžných okrasných zahrad v 21. století má velký vliv požadavek upravit pozemek s co nejnižšími náklady na úpravu a údržbu. Úprava moderní zahrady má být často provedena tak, aby byla jednoduše vyplněna plocha v okolí domu. Tak, aby z psychohygienického hlediska plocha nevypadala nevzhledně. U úprav zahrad u mnoha obytných a veřejných objektů je preferováno, aby plochu bylo možné využít k rekreaci nebo pořádání společenských a komerčních akcí (velké rovné zpevněné plochy).
Tendence snižovat náklady na založení zahrady se objevuje už na přelomu 20. století v USA, F. A. Waugh ve své knize popisuje:
„Lidé, kteří vlastní pozemky ve městě a předměstských čtvrtích jsou největší milovníci domova a rodiny v celém národě. Podle společenské kasty ke které náleží, investují prostředky, touhy a vkus - často nevzdělaní v tomto specifickém oboru - do úprav domácnosti. Zatímco tento domácí kutil rád vydá 3000 $ nebo 20 000 $ na úpravy svého domu, pohlíží na 50 $ nebo 100 $ jako na přemrštěné výdaje na výzdobu pozemků obklopujících dům.… A pokud majitel domu zadá práci na úpravě domu nějakému architektu a zaplatí mu 100 $ až 500 $ za projekt úpravy domu, ani náhodou neuvažuje o konzultaci se zahradním architektem, aby navrhl úpravy pozemku kolem domu a výsadbu.“
Zjednodušeně: I majitelé rodinných domů investují raději do materiálů které potřebují ke kutilským úpravám domu, než aby práci svěřili odborné firmě pod vedením architekta a i nicotné částky považuje za zbytečné mrhání při zkrášlování zahrady. O úpravách zahradním architektem ani neuvažuje. Tato situace se během 20. století výrazně nemění a architektem nebo odborníkem navržené úpravy zahrady jsou výsadou a znakem sociálně nadřazených vrstev. Smysl moderně upravené zahrady, být znakem sídla významné a movité osoby, je tak naplněn.
Změny v designu „Změn ideálů v architektuře během posledních dvě stě let bylo mnoho, různých a často křehkých, …architekti byli více než obvykle oběťmi jakéhokoliv nápadu který se zdál být hodnotný a nechali se jím vést. Architekti byli částečně umělci… bylo obvykle očekáváno, že mají cit pro změny… více než ostatní.“
1840 Dokonalost zahradní architektury záleží ve čtyřech následujících úkolech: Zaprvé musí zobrazit přírodní krásy a skrýt přírodní defekty každé situace. Za druhé, by měla dát zobrazit rozsah a svobodu, pečlivým maskováním nebo skrýváním omezení. Za třetí, musí důkladně zakrýt každý zásah umění, ať tak nebo onak nákladný, kterým kompozice byla zlepšena a vytvořit celek jako výtvor přírody. A za čtvrté, veškeré předměty pouhé výhody nebo pohodlí, pokud nejsou schopny ozdobit kompozici, nebo se stát vhodným prvkem hlavní scenérie, musí být odstraněny nebo skryty. Komfort a pohodlí, přísahám, příležitostně svedly moderní zahradní architekty k nesmyslnosti, nejen skrýváním, ale skutečným odsunutím všech předmětů pohodlí a výhody do vzdálených míst. Často jsem například našel ve špatně zvoleném prostoru umístěnou zelinářskou zahradu… . …Majestátnost je zřídka malebná, ať už to spočívá v značné velikosti, rozsahu, nebo v skvostných a početných předmětech nádhery, ale je zdrojem potěšení spojeného s velebností. Zde není, ať tak nebo onak, žádná chyba běžnější než pokus nahradit rozsahem krásu v parkové scenérii. Vytvoření hmoty, která prokazuje zaujetí člověka pro obdiv k čemukoliv, co je obrovské (větší než nadprůměrné pozn. překl.) nebo ohromující. …Přivlastnění. Slovo zesměšňované panem Price, které jsem nedávno vytvořil, k tomu, aby popisovalo rozsah majetku, který se jeví vlastnictvím, a ukázku takového rozsahu jako zdroj potěšení. Nikdo nebude pohrdán, kdo má něco, zdroj obdivu, ať je to mentální dar, nebo síla, nebo majetek. Získává respekt v poměru, jak je jeho majetek známý, poskytuje jej nepříliš marnivě a ukazuje na odiv. Jen špinavý skrblík se z něj těší sám, přeje si, aby svět neznal jeho bohatství. Potěšení z přivlastňování je potěšení z prohlížení krajiny, která nemůže být zraněná zlou vůlí nebo nevkusem sousedního vetřelce, jako ošklivá stodola, zorané pole, nebo nějaký dotěrný předmět, který by byl zdrojem potupy malebné scenérie parku. Žádný z předmětů kompozice nevypadá jako by patřil někomu jinému, aby olupoval mysl o potěšení odvozené z přivlastňování, nebo jednoty a souvislosti nerozděleného majetku.…Repton, Umění zahradní architektury
1899 F. A. Waugh: „Nejmodernější tendence je připouštět architektonický, přírodní a všechny další možné styly zahradničení, považovat za stejně hodnotné, uznávat, že každý z nich může ukázat největší výhodu v zvláštních případech, zvolit mezi různými styly, docela bez zaujatosti, ten nejvhodnější k daným okolnostem prostředí a potřeb. Byla doba, nedávno, že angličtí a američtí zahradníci byli velice zaujatí proti geometrickým způsobům jakéhokoliv druhu. Následkem toho se pokoušeli o přirozené efekty v situacích kdy museli nutně žalostně selhat,…“
1908 „…povinnost, kterou dlužíme našim zahradám a našemu zlepšování v našich zahradách je použít rostliny tak, aby vytvořily krásné obrazy. Ty, při potěše v našich očích, by měly vždy cvičit oči k zasvěcenější kritice vjemu a uměleckého svědomí, které netoleruje špatnou nebo nedbalou kombinaci nebo nějaký druh nesprávného použití rostlin, ale v kterém je otázkou cti se vždy snažit o to nejlepší. Je jen cestou, způsobem, protože v tomto leží celý rozdíl mezi všedním zahradničením a zahradničením, které může právem tvrdit, že se řadí mezi krásná umění. Na stejném prostoru země a ze stejného materiálu, může být zhmotněn sen o kráse, místo perfektního odpočinku a občerstvení mysli a těla, série duševně uspokojujících obrázků, poklad rostoucích klenotů, nebo mohou být materiály nesprávně použity a všechno působí rušivě a nepříjemně. K učení jak je třeba zjištění jak si povšimnout rozdílu a jak správně vnímat zahradničení jako výtvarné umění. Prakticky to znamená umístit každou rostlinu nebo skupinu rostlin s takovou promyšlenou pečlivostí a úmyslem, že vytvoří část harmonického celku a následné části, nebo v některých případech dokonce jednotlivé detaily, nabízející při pohledu série obrazů. Je třeba tak seřadit stromy a podrost dřevin v jejich liniích a hmotách, aby tvořily krásné formy a harmonické proporce… “wikisource, Barvy v květinové zahradě, Gertrude Jekyll
1909 „Vytvořit vzhledný a pohodlný dům s omezenou sumou peněz je asi jedním z nejobtížnějších problémů moderního architekta, který musí řešit.… Nevidím výjimky v solventnosti slušných lidí žijících v příbytcích jasně ani nenavržených, ani upravených pro jejich potřeby, v takovém plýtvání prací a takovém odmítání krásy. Je to teď pouze takto. Začal jsem sám přemýšlel o zásadní absurditě inteligentní komunity žijící v provizorních domovech. To mne překvapilo jako další věc, kromě nošení oblečení z druhé ruky.“
1930 Vývoj architektury po roce 1930 vedl k standardizaci bydlení, výstavbě vyšších budov, industrializaci konstrukčních prvků. „(Jako) Moderní… klasifikováno vše… „funkční“ nebo „racionální“. …Není možné jít cestou odůvodňující sloupy, portika a další zbytečnosti.“
1960 V šedesátých letech dochází k zjednodušení linií zahradních úprav, které je přisuzováno vlivu japonské zahradní tvorby nebo anglických parků. Je více používán kámen, kamenné prvky, šlapáky, stupně a kameny se staly moderními jako solitéry a ústřední prvky zahrady.