Studna je dvacátá šestá epizoda československého seriálu 30 případů majora Zemana. Její děj se odehrává v roce 1969. Epizoda byla inspirována skutečným kriminálním případem, který se stal v roce 1968 v obci Vonoklasy.

Herecké obsazení major Jan Zeman, příslušník OO VB/náčelník pražské kriminálky: Vladimír Brabec podplukovník Žitný, vyšší funkcionář kontrarozvědky: František Němec kapitán Stejskal, náčelník pražské kriminálky: Ladislav Mrkvička MUDr. Veselý, úřední lékař: Vladimír Ráž Maštalíř, pomocník VB: Miroslav Zounar psychiatr: Karel Houska Dr. Brůna, syn: Josef Kubíček otec Brůna: Jaromír Crha matka Brůnová: Valerie Kaplanová Koštýř: Petr Skála Koštýřová: Libuše Geprtová holič Seydl: Robert Vrchota strýc Hurych: Oldřich Velen hospodská Doupětová: Míla Myslíková Hádek: Vladimír Bičík řidič autobusu: zasloužilý umělec Čestmír Řanda žižkovská bába: Darja Hajská a další

Autoři Ideový námět: plk. Jan Kovář Námět, povídka a scénář: Jiří Procházka Odborná spolupráce: pplk. Adolf Gruber, pplk. PhDr. Vlastislav Kroupa, pplk. František Kruml, Jiří Čermák Dramaturgie: Jiří Procházka, mjr. Leoš Jirsák Hudba: Zdeněk Liška Nahrál: Filmový symfonický orchestr nositel vyzn. „Za zásluhy o výstavbu“ Dirigent: František Belfín Výtvarník dekorací: akademický architekt Karel Černý Asistent architekta: Michal Krška Výprava: Karel Kočí Výtvarník kostýmů: Lída Novotná Kostýmy: Eliška Vitvarová Umělecký maskér: Jaroslav Čermák Skript: Alena Mikeťuková Zástupci vedoucího výroby: Olga Mimrová, Petr Čepek, Jiří Radil II. kameraman: Jan Kváča II. režisér: Jiří Mikeťuk Střih: ing. Josef Valušiak Zvuk: Jiří Kejř Výroba: Josef Císař Kamera: zasloužilý umělec Václav Hanuš, Josef Hanuš Režie: národní umělec Jiří Sequens

Vyrobila Československá televize Praha, Ústřední redakce armády, bezpečnosti a brannosti ve Filmovém studiu Barrandov. Zpracovaly Filmové laboratoře Barrandov 1978.

Vysílání Epizoda Studna byla Československou televizí premiérově uvedena v neděli 27. ledna 1980. Reprízu si odbyla o tři dny později a ještě v srpnu téhož roku, pak znovu v letech 1985 a 1989. Poprvé od sametové revoluce se do vysílání tehdy již České televize Studna vrátila až v roce 2000.Informace o reprízách jsou dostupné v Archivu ČT. V dalších letech se Studna i celý seriál 30 případů majora Zemana opakovaně objevovaly na programu soukromé TV Barrandov. Od ledna 2025 je Studna součástí nabídky streamovací platformy iVysílání.Studna (30 případů majora Zemana) - iVysílání | Česká televize.

Celá epizoda online: https://www.ceskatelevize.cz/porady/16717484796-studna/

Děj Děj se odehrává v roce 1969. Jan Zeman po událostech pražského jara již nepracuje jako náčelník pražské kriminálky, nýbrž slouží na žižkovském obvodním oddělení Veřejné bezpečnosti. Podplukovník Žitný jej zde jednoho dne navštíví a požádá jej o přešetření již uzavřené hájické vraždy. Po objasnění případu šíleného Brůny, který zavraždil sekerou svou manželku a svého syna donutil podřezat se na zápěstí a krku a skočit do studny, se Jan Zeman vrací na své původní místo náčelníka pražské kriminálky.

Rozdíly oproti skutečnému případu Epizoda Studna je inspirována skutečným případem, ke kterému došlo v roce 1968 ve středočeských Vonoklasech. V roce 2022 byl objeven vyšetřovací spis v dosud neuspořádaném Státním oblastním archivu v Praze, ve kterém se dochovaly celkem tři různé výpovědi Ing. Stanislava Jelínka. Obecně se má za to, že jde zřejmě o nejvěrnější díl z celého seriálu. Přesto se v několika bodech od reálného případu liší: Skutečným důvodem kolapsu pachatele, který vyústil v pokus o rozšířenou sebevraždu, nebyly majetkové spory. Stanislav Jelínek (†57), předobraz starého Brůny, se měl účastnit soudu pro ublížení na zdraví, kterého se dopustil o několik měsíců dříve, kdy v šarvátce pobodal své dva sousedy nožem. Výsledku přelíčení se velmi obával a jeho duševní stav se až do osudné události prudce zhoršoval. Stromy nebyly úplně pokáceny, byla z nich pouze ořezána kůra. Vražedným nástrojem nebyla sekera, ale nikdy neurčený předmět, který mohl při požáru v prvním patře shořet. Ing. Stanislav Jelínek (v seriálu Brůna mladší) byl po obrně částečně ochrnutý a k chůzi používal hůl. Vylezení ze studny bylo pro něho tedy extrémně fyzicky náročné. Reálná studna měla napevno připevněné vědro, ze kterého se voda přelévala do přinesených nádob. Podobně jako v seriálu tyto nádoby posloužily k usvědčení Ing. Jelínka ze lži. Kvůli usvědčení ze lži změnil Ing. Jelínek svou výpověď dvakrát. Vyšetřování případu ve skutečnosti nebylo tak problematické a nebyl původně uzavřen s nesprávným závěrem (v seriálu kapitánem Stejskalem). Vyšetřovatelé měli od počátku pochybnosti o verzi Ing. Jelínka, který se snažil svalit otcův čin na své sousedy. Syn do studny skočil dobrovolně. Nesvrhl ho tam otec. Studna byla pouze 80 cm široká a neumožňovala tak smrtelný zápas, jak ho zobrazili filmaři (a s čím se spokojili kriminalisté). Když Ing. Jelínka našli, byl mokrý jen od pasu dolů, podle příbuzného ve studni nemohl být. V roce 2014 Jiří Strauss v pořadu Českého rozhlasu tvrdil, že se případ nemohl odehrát tak, jak ho Stanislav Jelínek ml. (v seriálu Brůna ml.) popsal. Vrahem mohl být on sám a StB ho kryla, protože pracoval na tajném armádním výzkumu. Podle nově objevených dokumentů z roku 2022 v případu StB neměla žádnou roli a hlavními příčinami byly duševní onemocnění v rodině. Jelínek starší byl kvůli tehdy neléčitelné duševní poruše ve 30. letech propuštěn z armády. U Jelínka mladšího šlo o člověka s patologickou psychikou (s původem ve výchově rodičů ke ctižádostivosti). Tajemné černé vozidlo, které se na místě objevilo den předem, nepatřilo podle nově objevených spisů StB, ale šlo o taxík, který přivezl Jelínkovy z delší schůzky s advokátem poté, co zmeškali autobus.

Vznik a propaganda Zřejmě právě proto, že tento díl je nejméně politický ze tří krizových dílů (Klauni – 1967, Štvanice – 1968, Studna – 1969), vyhnuly se Studně zásadní zásahy ze strany vedení ČST a ÚV KSČ. V červnu 1976 plukovník Kovář z titulu náčelníka tiskového odboru ministerstva vnitra předložil, spolu s díly z let 1967 a 1968, Studnu ke schválení ministru vnitra ČSSR Jaromíru Obzinovi, který na nich zřejmě neshledal nic závadného. V lednu 1977 jej Jiří Procházka mohl předat šéfredaktorovi ÚRABB. Šéfredaktor ÚRABB vědom si politické citlivosti tématu, neboť už to nebyla historie, ale současnost, předložil scénáře k vyjádření řediteli Československé televize. Podle jeho připomínek byl Jiří Procházka posléze donucen upravit scénář Studny. Tvůrcům bylo například doporučeno, aby z jedné scény vystřihli: „V dubnu, ještě tam budou.“ a nahradili ji větou „Duben, ještě tam budem.“ Protože se do poslední chvíle nevědělo, jak o třech krizových dílech bude rozhodnuto, měla dramaturgie v záloze ještě tři jiné scénáře: Hřbitovní kvítí, Akce Dürrer a Úzkost. V srpnu 1977 šéfredaktor ÚRABB formálně scénáře schválil a teprve pak Klauny, Štvanici a Studnu dostala produkce seriálu. 26. díl měl premiéru 27. ledna 1980.

Ani Studně se však nevyhnuly drobné propagandistické vložky: Nepřátelé režimu křivě obviňují příslušníky Státní bezpečnosti z vraždy údajného řidiče Jana Masaryka. Téměř na konci se objevuje odkaz na nastupující normalizaci, když major Zeman říká pomocníku VB Maštalířovi: „Jo kamaráde. Dá nám to asi ještě dost práce než uklidíme ten… Ten svinčík po těch loňských nesmyslech a zmatcích. No ale snad to dokážeme, ne?“ V závěrečné sekvenci se Stejskal Zemana ptá, jestli už ví, „Že zasedá ÚV! Dubček padl!“ a major Zeman jej na oplátku posílá na „kádrovku. Chtěj s tebou mluvit.“ Takže normalizace je už v plném proudu.

Popularita

Přes nutné politické sekvence, kterým se jako součást seriálu vzniklého na objednávku a pod dohledem ministerstva vnitra ani hororová Studna nemohla vyhnout, se Studna dočkala obrovské divácké popularity — cyklus měl vysokou sledovanost i vysoký index hodnocení. O jeho velké popularitě nejen v době předlistopadové svědčí i to, že skupina J.A.R. věnovala tomuto dílu stejnojmennou písničku s originálním klipem, v němž jsou nejznámější sekvence tohoto dílu vtipně zanimované. Vedle Studny byly nejsledovanějšími díly Prokleté dědictví, Kvadratura ženy, Romance o nenápadné paní, Poselství z neznámé země a Mimikry, naopak s nejmenším úspěchem se setkaly díly Třetí housle a Štvanice.

Divácký úspěch seriálu byl skutečně ohromný, o jeho uvedení měly zájem i televize všech socialistických zemí, a dále televize portugalská, švédská, britská, nizozemská, západoněmecká. Zvlášť vysokého ocenění se tvůrcům cyklu dostalo při oficiální návštěvě Jurije Andropova v Praze koncem srpna 1976. Seriál byl s velkým úspěchem vysílán i v NDR, kde dosáhl ještě většího úspěchu a popularity než u nás. Major Zeman se stal rázem hrdinou pro miliony lidí v NDR, o čemž svědčí nejen divácký a kritický ohlas, ale i Zlaté vavříny, nejvyšší televizní umělecká cena, kterou tvůrci tohoto cyklu za své dílo v NDR dostali.

Odkazy Reference J.A.R. – Studna na YouTube

Externí odkazy Studna (30 případů majora Zemana) ke zhlédnutí online – iVysílání | Česká televize Seriál 30 případů majora Zemana na totalita.cz Stránky Oficiálního fanklubu majora Zemana Případy majora Zemana na webu Historie českého zločinu

Kategorie:Díly seriálu 30 případů majora Zemana