Státní zámek Zákupy ( je rokokový zámek ve městě Zákupy 8 km východně od města Česká Lípa u říčky Svitavka. Součástí zámeckého areálu jsou četné hospodářské objekty, hradní příkop, anglický a francouzský park. Zámek je ve správě Národního památkového ústavu a přístupný veřejnosti. Je chráněn jako kulturní památka a je součástí v dubnu 2003 vytvořené městské památkové zóny.
Historie náhled|Letecký pohled na zámek|vlevo náhled|vlevo|Přední (jižní) část zámku náhled|Budovy na předpolí zámku v Zákupech
Tvrz u Svitavky První záznamy o zdejším kraji pochází z přelomu 13. a 14. století. Je zřejmé, že na místě zámku stávala dříve dřevěná gotická tvrz Smojen vladycké rodiny Pancířů ze Smojna. V roce 1296 je citován Fridman ze Smojna ve smlouvě s Hynkem z Dubé. V roce 1311 jej král Jan Lucemburský pasoval na rytíře a v roce 1313 byl jmenován Fridman ze Zákup u jedné smlouvy Jindřicha z Lipé. Rodina vladyků ze Smojna ovládala tehdy i okolí tvrze.
Kolem roku 1363 se stal vlastníkem tvrze i panství Václav (či Vaněk) z Vartenberka Toho roku je psán spolu s Ondřejem ze Smojna jako patron zákupského kostela. Jeho potomci (zmiňováni Vilémové, Jan a Beneš) jsou uváděni jako majitelé Zákup minimálně po dobu sta let.
Stavba zámku Někdy po roce 1463 se panství ujal rod Berků z Dubé, který už tehdy vládl i v Lipé (vodní hrad v dnešní České Lípě). První z rodu byl v Zákupech (tehdy německy Richinstadt) v roce 1492 zesnulý Jan Berka, po něm jeho synové. Od roku 1518 pak rozsáhlé Zákupské panství získal Zdislav Berka, definitivně vykoupil i podíly svých příbuzných roku 1532 Stavbu zámku v renesančním stylu započal až v roce 1541 (což byl rok povýšení Zákup na město) a ukončil ji v roce 1552. Rok poté sám zemřel při morové epidemii a protože byl bezdětný, zámku se ujal jeho příbuzný Zbyněk Berka.
Změny po požáru V roce 1573 zámek vyhořel a během požáru v něm přišlo o život mnoho lidí. Zámek byl do pěti let Berky obnoven a zároveň i rozšířen o mohutné východní křídlo. V roce 1578 zámecký pán Zbyněk Berka zemřel a panství i zámek převzal na 30 let další z Berků, Václav. Po jeho smrti roku 1608 se majetku měli ujmout jeho čtyři nezletilí synové, jenže kvůli Václavovým dluhům byl zámek roku 1612 prodán Janu Novohradskému z Kolovrat. Novohradským zámek náležel do roku 1632. V době jejich panování byl v lednu 1621 zámek poprvé vypleněn vojskem. V roce 1632 zámek převzal přiženivší se vévoda Julius Jindřich Sasko-Lauenburský. V tomto období třicetileté války se zde opakovaly násilnosti vojsk ze Saska i Švédska, zámek byl opakovaně vyrabován.
Velká přestavba Když se zámku ujal roku 1665 bohatý syn zesnulého vévody Jindřicha, Julius František, vévoda Sasko-Lauenburský, rozhodl se zámek přestavět v barokním stylu.Liberecký kraj - Zákupy, str. 31 Byla postupně dokončena čtyři mohutná křídla, přistavěno druhé patro s honosnými sály a komnatami určenými k bydlení, vybudován hospodářský dvůr, budovy na předzámčí, vytvořena zahrada s terasami, přistavěny konírny a voliéra. K přestavbám si pozval italské architekty a jejich dekoratéry: od 40. let do roku 1674 to byl Giovanni Domenico Orsi a po něm Octavio Broggio.
Když zemřel roku 1689 vévoda Julius František, panství i zámku se ujala na 52 let jeho starší dcera Anna Marie Františka, velkovévodkyně z Toskány.Českolipsko do kapsy, str. 195 V zámku si nechala z prestižních důvodů v roce 1718 zřídit výtah na ruční pohon jezdící přes tři patra, který je tak druhý nejstarší na světě po výtahu v pařížském Louvru (kabina z té doby se bohužel nedochovala). Bohatá šlechtična si při zámku vydržovala 120 dvořanů a sluhů. Najala si architekta a stavitele Václava Špačka, který v letech 1733–1734 zámecký areál rozšířil o hospodářské budovy a konírny na půdorysu písmene "U".Lubomír Zeman, Princezny sasko-lauensburské Anna Marie Františka a Františka Sibylla Augusta jako zakladatelky. Stavební činnost, ve které se zračil stesk po domově. In: Významné ženy Ostrova sborník přednášel z historického sympozia, editorka Miluše Kobesová; vydalo město Ostrov 2019, s. 159-178. isbn 978-80-907668-0-8 Postarala se nejen o zámek, ale také o další stavby ve městě. Vytvořila tzv. Toskánské panství, kde druhým rezidenčním sídlem byl zámek v Ploskovicích a třetím zámek Kácov. Dokončila barokní přestavby areálu, započaté svým otcem. Po smrti velkovévodkyně roku 1741 vládla její dcera a po ní do roku 1780 vnuk, Pak se desítky let na zámku měnila jména jeho držitelů, samotný zámek se neměnil, byl však občas vojáky či vzbouřenými sedláky vyrabován.
Habsburkové Roku 1805 zanedbané, ovšem značně rozsáhlé panství v době napoleonských válek převzal arcivévoda Ferdinand z toskánské větve Habsburků a po něm je získal císař. V roce 1815 byl zákupským titulárním vévodou jmenován syn Napoleona Bonaparta, Napoleon II., zvaný Orlík. V důsledku své předčasné smrti se však správy zámku a vévodství Zákupského (1818–1832) nestačil ujmout.
Po roce 1850 sloužil zámek v Zákupech jako letní sídlo císaře Ferdinanda I. Dobrotivého, který měl hlavní sídlo na Pražském hradě. Často pobýval také na zámku v Ploskovicích. Zámek se dočkal úprav hodných významu reprezentace císařské rodiny, i přesto, že se 2. prosince 1848 pod nátlakem vzdal císařského trůnu a po zrušení poddanství již nebyl zámek střediskem panství. Poprvé se Ferdinand na zámku ubytoval v květnu roku 1851, pak sem jezdil každoročně (s výjimkou roku 1866). Doprovázela jej často jeho manželka, česká královna Marie Anna Savojská. V čele pečlivé správy panství stál hofmistr. V této funkci se postupně vystřídaly čtyři osoby: krátce hrabě Charles-René de Bombelles, vdovec po excísařovně Marii Luise Habsburské, po něm jeho mladší bratr Heinrich, hrabě František Brandis a nejdéle sloužila Terezie Eleonora Fürstenbergová, rozená kněžna ze Schwarzenberga (1839-1920), dosavadní hofmistryně císařovny Marie Anny. Další praktické činnosti obstarávaly dvorní dámy, hraběnky Wallisová a Schönbornová. Kněz Nicola Negrelli (mladší bratr architekta Aloise Negrelliho) učil císařovnu němčině.WEISS Petr-TRÉGL Vladimír, Zámek Zákupy. Vega 2017
V letech 1850 až 1853 zámek ve stylu druhého rokoka výrazně přestavěl architekt Jan Bělský za spolupráce malířů Josefa Navrátila a Viléma Kandlera, sochaře Václava Levého a štukatéra Josefa Effenbergera. V sálech byly nově vymalovány stropy a v místnostech instalovány četné dřevěné vyřezávané doplňky.
Sály a pokoje Prohlídková trasa pro návštěvníky zámku zahrnuje: rohový biliárový sál (hernu) s nástropními malbami Josefa Navrátila Čtyři roční období a s diptychem rozměrných protějškových obrazů Viléma Kandlera: Papež Řehoř IX. v kruhu svých kardinálů roku 1240 uklidňuje dav vzbouřeného lidu a Odsouzení posledního velmistra řádu templářů Jakuba de Molay francouzským královským soudcem, dále císařův rohový pokoj, ložnici a oblékárnu. Pokračuje dvěma salóny: v prvním přijímacím salónu vymaloval Josef Navrátil na strop italské krajiny, ve druhém salónu je veduta Zákup. Zimní prohlídkový okruh zahrnuje obytné křídlo služebnictva a kuchyni.
Zámecká kaple náhled|Kaple sv. Františka z Assisi na zámku Zákupy Původní architektura jednolodní kaple sv. Františka Serafinského s valenou klenbou, varhanní kruchtou a panskou emporou (lóží) pochází z barokní přestavby zámku, kterou pro Julia Františka vévodu Sasko-Lauenburského do roku 1674 prováděl Giovanni Domenico Orsi a štukatéři skupiny komasků.Viktorie Wachsmannová, život a dílo Abrahama Leuthnera, in: Památky archaeologické, skupina historická, č. 1/1946, s.41, pozn. 65Shodně je určili Oliva Pechová a Otakar Votoček, Zákupy státní zámek a památky v okolí. STN Praha 1965, s. 7 Z téže etapy se dochovaly štukové kartuše maleb na klenbě a na stěnách, stejně jako postavy adolescentních andělů s nástroji Kristova umučení. K původnímu zařízení patří ještě barokní obraz Panny Marie Pasovské na severní stěně kaple.
Řízení celé obnovy zámecké kaple, nástropních a nástěnných maleb, návrhů k oltářům, císařské lóže, dodatky k barokním štukaturám, ornamenty a nářadí vedl akademický malíř Vilém Kandler. Hlavní oltář v podobě menzy, svatostánku a niky mezi dvěma sloupy zhotovil z karrarského mramoru kameník a sochař Pietro Bonanni mladší (původem z Carrary). Obraz Nanebevzetí svatého Františka Serafínského do něj namaloval Vilém Kandler, stejně jako dvě dvojice svatých patronů po jeho stranách. Oltářní obraz Svatý Antonín Paduánský káže rybám na jižní stěně namaloval rovněž Kandler, architekturu postranního oltáře z českého mramoru, podlahu, schody a mramorové sokly v celé kapli jsou dílem pražského kameníka Svobody. Čtyři sochy andělů - světlonošů na hlavní oltář dodal pražský akademický sochař Václav Levý, do současnosti se z nich dochovaly jen dvě. Malby na skle do tří oken zhotovil pražský malíř Jan Zachariáš Quast, v kapli se dochovalo jen jediné, s polopostavoui Spasitele v kvadrilobu nad hlavním olářem, okna se sv. Václavem a Ludmilou byla přemístěna do oken na schodišti z přízemí do prvního patra. Železné zábradlí dodal pan Janoušek, fabrikant zámečnického zboží v Praze; veškeré pozlacení ornamentů a dřevěného nářadí pozlacoval pan Behr. Stavitelské práce celé obnovy řídil císařský stavitelský inspektor a architekt Jan Bělský.K. V. Zap: Kaple sv. Františka Seraf. v císařském zámku zákupském, in:Památky archaeologické a místopisné, roč. I, č. 1, 1854-1855, s. 41-42. V roce 1870 byl pro emeritního císaře Ferdinanda I. Dobrotivého zrenovován v zámku výtah.
Během letních pobytů zde excísaře a jeho manželku v letech 1853 až 1869 navštívila řada členů vládnoucího rodu, jeho příbuzných.Bezděz 2006, str. 59 Naposledy tu pobýval excísař v říjnu roku 1874, to již byl hodně nemocný. Péči o provoz zámku nejdéle obstarávala hofmistryně kněžna Marie Terezie z Fürstenbergu, rozená ze Schwarzenbergu, manželka Bedřicha Karla z Fürstenbergu. Po smrti excísaře Ferdinanda I. v roce 1875 v Praze zámek převzal císař František Josef I., ten zde však pobýval jen zřídka. V roce 1876 na zámku proběhlo státnické setkání císaře Františka Josefa I. s carem Alexandrem II., při němž byla projednána neutralita Rakouska-Uherska v rusko-turecké válce (více viz Zákupská dohoda).
Dne 1. července roku 1900 se ve zdejší kapli následník rakousko-uherského trůnu František Ferdinand d’Este (1863–1914) oženil s hraběnkou Žofií Chotkovou (1868–1914). O čtyři roky později byla na zámku poslední návštěva z císařské rodiny, vnučka císaře Františka Josefa I. arcivévodkyně Alžběta Marie Rakouská (1883–1963) se svým manželem Otou z Windisch-Graetze (1873–1952).
Během první světové války byla na zámku zřízena záložní nemocnice.
Státní zámek a státní statky Po válce přešel zámek se třemi nádvořími a 188 místnostmi do majetku státního podniku Československé lesy a statky, v roce 1938 spadal zámek pod Ředitelství státních lesů a statků v Liberci (vládní rada Ing. Karel Dobrý); společně s II. instanční správou státních lesů a statků v Ostrově u Karl. Varů; správou stát. lesů v Binsdorfu, ve Cvikově, ve Frýdlantě, v Horní Blatné, v Hor. Litvínově, v Jáchymově, v Kraslicích, v Liberci, v Novém Světě-Harrachově, v Přísečnici, v Rybništi, ve Vrchlabí, v Zákupech (správa státních statků v Zákupech); správa lesů a statků české náboženské matice v Nejdku.Politický kalendář republiky Československé, roč. 1938, s. 122-123. náhled|Pohled na bývalý skleník a hospodářský dvůr ze zámeckého parku (rok 2018)|vlevo V přízemí byly vytvořeny kanceláře státních lesů a statků, v prostorách zámku byl umístěn státní zemědělský archiv, některé druhy nábytku byly odvezeny do Prahy. Prohlídky areálu byly možné jen na objednání. V předzámčí byla zřízena česká škola a také české loutkové divadlo a hrálo se i na balustrádách zámeckého parku.