Filip Josef František hrabě Kinský z Vchynic a Tetova ( Philipp Joseph Graf Kinsky von Wchinitz und Tettau, 1. května 1700, Praha – 12. ledna 1749, Vídeň) byl český šlechtic, diplomat a státník ze starého českého rodu Kinských. V letech 1728–1736 byl rakouským velvyslancem v Londýně, poté jako nejvyšší kancléř Českého království (1738–1745) patřil k vlivným rádcům Marie Terezie v počátcích její vlády. Jako politik i podnikatel na svých panstvích v Čechách (Česká Kamenice) byl stoupencem zásad merkantilismu. Byl rytířem Řádu zlatého rouna (1744).

Život Narodil se 1. května 1700 v Praze jako dvanáctý potomek Václava Norberta Oktaviána Kinského (1. duben 1642 Praha – 3. leden 1719 Vídeň nebo Praha), nejvyššího kancléře Českého království, z jeho druhého manželství (sňatek 3. června 1697) s Marií Annou Terezií z Nesselrode na Ereshoven († 6. říjen 1716).Rodokmen Kinských in: Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, díl VI. Východní Čechy; Praha, 1989; s. 619–620 V době otcova úmrtí byl ještě nezletilý, poručníkem byl stanoven starší nevlastní bratr Štěpán Vilém Kinský. Filip Josef absolvoval kavalírskou cestu, mimo jiné studoval v Leidenu.KUBEŠ, Jiří: Náročné dospívání urozených. Kavalírské cesty české a rakouské šlechty (1620–1750); Pelhřimov, 2013; s. 88 ISBN 978-80-7415-071-5 Filipova následná rychlá kariéra ve státních úřadech byla podmíněna patronátem prince Evžena Savojského, který byl přítelem celé rodiny Kinských. V roce 1721 byl jmenován císařským komořím a radou apelačního soudu. Byl účastníkem pražské korunovace Karla VI. a ve své tehdejší rezidenci v Celetné ulici hostil švagra hraběte Ludvíka Batthyányho (příbuzenské vztahy s rodem Batthyányů měly také vliv na protekci ze strany Evžena Savojského).Kolektiv: Karel VI. a Alžběta Kristýna. Česká korunovace 1723; Nakladatelství Paseka, Národní galerie, Praha, 2009; s. 107 ISBN 978-80-7432-002-6 Od roku 1724 byl Filip Kinský členem sboru místodržících Českého království. V roce 1727 se stal císařským tajným radou a viceprezidentem apelačního soudu.Filip Josef Kinský in: Schauplatz des landsässigen Niederösterrischen Adels, díl V.; Vídeň, 1804; s. 139 dostupné online Již v této době byl také aktivním členem komerčního kolegia Českého království zřízeného v roce 1724.

Vyslanec v Londýně Osm let zastával funkci císařského vyslance ve Velké Británii, v Londýně pobýval od září 1728 do září 1736. Vzhledem k malým diplomatickým zkušenostem měla jeho mise zpočátku spíše ceremoniální charakter a k důležitým politickým jednáním nebyl přizván (tzv. druhá vídeňská smlouva z roku 1731 byla uzavřena bez jeho účasti).WANNER, Michal, STANĚK, Karel: Císařský orel a vábení Orientu. Zámořská obchodní expanze habsburské monarchie (1715–1789); Praha, 2021; s. 250 ISBN 978-80-7649-010-9 Dopustil se také několika přehmatů, kdy jednal s vládní opozicí a Evženem Savojským byl kritizován za nízkou frekvenci diplomatických zpráv. Vzhledem k dlouhodobému pobytu se ale nakonec Kinský zařadil mezi důležité osobnosti londýnské společnosti a pravidelně se stýkal s premiérem Robertem Walpolem a s ministrem zahraničí lordem Townshendem. Obýval palác na Hanover Square pronajatý od hraběte ze Scarborough a nákladné slavnosti pořádané k různým příležitostem navštěvovali i členové královské rodiny. V roce 1731 byl jmenován členem Královské společnosti. Z postu mimořádného vyslance povýšil v roce 1732 na stálého velvyslance. V závěru diplomatické mise v Británii vyjednal vysokou půjčku pro Karla VI. (1735). Hostem na Kinského recepci při příležitosti sňatku Marie Terezie s Františkem Štěpánem Lotrinským byl i britský král Jiří II. (1736).KUBEŠ, Jiří a kolektiv: V zastoupení císaře. Česká a moravská aristokracie v habsburské diplomacii 1640–1740; NLN, Praha, 2018; s. 266–268 ISBN 978-80-7422-574-1

Nejvyšší kancléř náhled|vlevo|Portrét Filipa Josefa Kinského s dekorací Řádu zlatého rouna Po návratu z Londýna byl v roce 1736 jmenován místokancléřem Českého království a následně v letech 1738–1745 zastával funkci nejvyššího kancléře. Od roku 1738 byl zároveň členem Tajné konference s titulem státního a konferenčního ministra.VONDRA, Roman: České země 1705–1792. Věk absolutismu, osvícenství, paruk a třírohých klobouků; Praha, 2010; s. 357 ISBN 978-80-7277-448-7 Po smrti císaře Karla VI. patřil k nejvlivnějším poradcům Marie Terezie, své kvality osvědčil za války o rakouské dědictví a v první fázi tereziánských reforem.RICHTER, Karel: Sága rodu Kinských; 2008; s. 41–43 ISBN 978-80-254-3592-2Heslo Kinský in: Ottův slovník naučný, díl 14., Praha, 1899 (reprint 1998); s. 243 ISBN 80-7185-200-7 Za francouzské okupace Prahy v letech 1741–1742 se díky pobytu u armády vyhnul konfrontaci s protikrálem Karlem Bavorským. Pomáhal financovat císařskou armádu, zajišťoval zásobování potravinami pro civilní obyvatelstvo a v boji proti okupačním vojskům neváhal sáhnout i k netradičním prostředkům (plánoval například vyvolat selské povstání). Funkci nejvyššího kancléře dočasně převzal hrabě Jan František z Kaisersteina.HLAVAČKA, Milan: Karel Albrecht. Příběh druhého zimního krále; Praha, 1997; s. 103 ISBN 80-85770-50-4 Po vytlačení francouzské armády z Čech pomáhal organizovat pražskou korunovaci Marie Terezie na českou královnu a z titulu své funkce byl také jejím důležitým účastníkem (1743).HLAVAČKA, Milan: Karel Albrecht. Příběh druhého zimního krále; Praha, 1997; s. 138–140 ISBN 80-85770-50-4 Za zásluhy byl v roce 1744 jmenován rytířem Řádu zlatého rouna.LOBKOWICZ, František: Zlaté rouno v zemích českých (Zvláštní otisk ze Zpravodaje Heraldika a genealogie), Praha, 1991; s. 273 Zhruba v roce 1744 byl pověřen řízením finančních záležitostí dědičných zemí a po smrti hraběte Gundakara Tomáše ze Starhembergu byl jmenován prezidentem Bankovní dvorské deputace (Bancohofdeputation, 1745–1747). V této funkci prosazoval efektivnější obchodní vztahy s Rakouským Nizozemím, usiloval také o zřízení obchodní společností v Terstu.WANNER, Michal, STANĚK, Karel: Císařský orel a vábení Orientu. Zámořská obchodní expanze habsburské monarchie (1715–1789); Praha, 2021; s. 356 ISBN 978-80-7649-010-9 Kvůli vysokému daňovému zatížení českých zemí a plánované reformě státní správy se zrušením české dvorské kanceláře se dostal do sporu s hrabětem Haugwitzem, v roce 1747 rezignoval a odešel do soukromí. V čele Bankovní deputace jej nahradil švagr Rudolf Chotek.S rodinou Chotků se Filip Kinský dostal do příbuzenského vztahu sňatkem své sestry Marie Aloisie (1707–1786) s Rudolfem Chotkem v roce 1737. Již předtím spoléhal na Filipovu protekci Rudolfův otec Václav Antonín Chotek, vzestup Chotků se ale nakonec odehrál bez přímého Kinského podílu. Jako svatební svědek figuruje Filip Josef Kinský v roce 1740 při sňatku Rudolfova staršího bratra Jana KarlaCERMAN, Ivo: Chotkové. Příběh úřednické šlechty, NLN, Praha, 2008; s. 92, 109 ISBN 978-80-7106-977-5

Majetek Závětí svého otce Václava Norberta se stal dědicem panství Česká Kamenice, které patřilo k velkým pozemkovým celkům v severních Čechách, kde žilo více než 14 000 obyvatel. I když Filip Kinský na kamenickém panství pobýval jen výjimečně, podporoval jeho ekonomický rozvoj.KUČA, Karel: Města a městečka v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, díl I.; Libri, Praha, 1996; s. 507–509 ISBN 80-85983-12-5 Navázal na podnikatelské aktivity svého otce v oboru sklářství, zasloužil se také o rozšíření textilní výroby. Na zakládání textilních manufaktur se podíleli i angličtí odborníci, které sem Kinský posílal v době svého pobytu v Londýně. Cílený přechod ze zemědělství na průmyslovou výrobu ovlivnil charakter celého regionu přetrvávající až do 20. století.Kolektiv: Česká Kamenice; Česká Lípa, 2002; s. 158–168 ISBN 80-238-9875-2 Krátce po převzetí dědictví rozšířil Filip Kinský svůj majetek o panství Zlonice, které koupil v roce 1721 od Kolovratů. Zámek Zlonice se stal jeho občasným sídlem a v jeho sousedství nechal postavit barokní kostel Nanebevzetí Panny Marie (architekt František Maxmilián Kaňka). Od příbuzných Martiniců získal pak ještě panství Mšené (1742)Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, díl III. Severní Čechy; Praha, 1984; s. 535 a Budenice (1748). Funkci panského sídla plnil zámek ve Zlonicích do roku 1758, po jeho požáru přesídlili Filipovi nástupci do zámku v Budenicích.Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, díl III. Severní Čechy; Praha, 1984; s. 56

Zemřel ve Vídni ve věku 48 let, pohřben byl v kostele sv. Salvátora v Praze. Ve své závěti vyčlenil vysoké finanční částky pro zřízení špitálů a chudobinců v České Kamenici a Zlonicích. Dědicem většiny majetku se stal syn František Oldřich (1726–1792), který zároveň po potomstvu strýce Štěpána Viléma převzal v roce 1752 také titul knížete.Vzestup celého rodu Kinských a jejich ambice během 17. a 18. století směřovaly delší dobu ke získání nejvyššího titulu šlechtické hierarchie. Před korunovací Františka Štěpána římským císařem v roce 1745 bylo již patrné, že Kinští titulu knížete dosáhnou. V srpnu 1745 podepsal Filip Josef rodinnou dohodu se svým starším bratrem Štěpánem Vilémem, že v případě zisku knížecího titulu se jej vzdá v jeho prospěch. Do stavu českých a říšských knížat byl na přelomu let 1746–1747 povýšen Štěpán Vilém. Jeho přímé potomstvo však vymřelo již v následující generaci a knížecí titul přešel již v roce 1752 na rodinu Filipa Josefa.BRŇOVJÁK, Jiří: Šlechticem z moci úřední. Udělování šlechtických titulů v českých zemích 1705–1780; Ostravská univerzita, Ostrava, 2015; s. 177–178, 304 ISBN 978-80-7464-461-0

Rodina náhled|vlevo|Hraběnka Marie Karolína Kinská, rozená z Martinic Oženil se 17. listopadu 1722 s hraběnkou Marií Karolínou z Martinic (26. 12. 1700 Modena – 12. 5. 1785 Vídeň), dcerou diplomata a neapolského místokrále Jiřího Adama II. hraběte z Martinic (1650 – 24. 7. 1714 Praha) a jeho manželky Marie Josefíny hraběnky ze Šternberka (31. 10. 1668 – 28. 12. 1747). Měli spolu osm dětí:

1. František Karel (2. 11. 1722 – 6. 1. 1728) 2. Karel Josef (30. 8. 1723 – 1. 10. 1724) 3. Marie Josefa (14. 10. 1724 Praha – 11. 8. 1754 Vídeň) ∞ (2. květen 1740 Vídeň) Michael Jan z Althannu (5. 4. 1710 – 16. 12. 1778) 4. František de Paula Oldřich (23. 4. 1726 Zlonice – 18. 12. 1792 Praha), 3. kníže Kinský z Vchynic a Tetova ∞ (14. duben 1749) Marie Sidonie z Hohenzollern-Hechingenu (24. 2. 1729 – 28. 4. 1815), jejich děti: Filip-Josef (14. 2. 1750 – 1751) Josef Arnošt (12. 1. 1751 Vídeň – 11. 8. 1798 Praha), 4. kníže Kinský ∞ (23. duben 1777) Vídeň Marie Rosa z Harrachu (25. 11. 1758 – 31. 3. 1814) Václav Oktavián (23. 9. 1752 – 1771) Marie Anna (26. 11. 1754 – 23. 8. 1828) 1. ∞ (27. duben 1778; rozvedeni) Rudolf Ferdinand ze Salburgu (1732 – 19. 4. 1806) 2. ∞ (18. duben 1789) Václav ze Sinzendorfu (2. 8. 1755 – 2. 5. 1810) 5. Marie Anna (10. 7. 1727 – 13. 9. 1733) 6. Marie Tereza (14. 4. 1730 – 27. 3. 1797) ∞ (15. duben 1765) Otto-Filip z Hohenfeldu (18. 2. 1733 – 17. 4. 1799) 7. Marie Antonie (2. 2. 1732–1803) 1. ∞ (1752) Mikuláš Erdödy (1719 – 31. 8. 1757) (?) 2. ∞ (1759) Kryštof Erdődy z Monyorókeréku a Monoszló (1726–1777) 8. Jan Josef Maxmilián (1. 5. 1734 – 16. 5. 1790) ∞ (25. duben 1758) Marie Terezie z Auerspergu (22. 3. 1735 – 15. 11. 1800), jejich děti: 1. Marie Franziska de Paula Xaverie (15. 8. 1760 – 12. 4. 1811) 1. ∞ (18. duben 1781) Oktavián ze Sinzendorfu (6. 1. 1755 – 10. 5. 1799) 2. ∞ (7. leden 1800) Karel Leonhard II. z Harrachu na Rohrau (11. 6. 1765 – 8. 3. 1831) 2. Bedřich (Fridrich) Josef (4. 1. 1767 – 2. 12. 1794) ∞ (1794) Marie Anna z Althannu (1775 – 1840)

Zajímavosti V koprodukčním televizním projektu Marie Terezie z roku 2017 ztvárnil jeho postavu slovenský herec Alexander Bárta.

Odkazy

Poznámky

Reference

Literatura KUBEŠ, Jiří a kolektiv: V zastoupení císaře. Česká a moravská aristokracie v habsburské diplomacii 1640–1740, NLN, Praha, 2018; 638 s. ISBN 978-80-7422-574-1