Poutní cesta z Prahy do Staré Boleslavi původně kopírovala starou zemskou stezku. Ta vedla přes Boleslav, kde na počátku 10. století na soutoku řek Labe a Jizery vzniklo přemyslovské hradiště jako jeden ze strážních hradů. Za Boleslaví se stezka rozdělila – směrem na východ podél Labe vedla stezka zvaná polská a směrem na severovýchod vedla stezka nisko-jizerská, která se za dnešním Libercem napojovala na stezku žitavskou.
Svatováclavská poutní cesta náhled|Kaple č. 14, Jeníkovská Tudy putoval kníže Václav ze svého pražského sídla do přemyslovského hradiště v Boleslavi. Poté, co byl 28. září 935 (nebo 929) ve Staré Boleslavi zavražděn před tamním kostelem sv. Kosmy a Damiána a jeho tělo v tomto kostele dočasně uloženo, byl roku 938 (nebo 932) převezen do pražské rotundy sv. Víta severní cestou dne 4. března, který byl poté označován za den "přenesení svatého Václava" (jako svátek). Na Proseku, na místě, kde průvod s mrtvým knížetem odpočíval, byl později (na přelomu 11. a 12. století) postaven kostel sv. Václava, jeden z nejstarších v Praze. Románská (předrománská) rotunda svatého Václava vznikla na Malé Straně. Také na místě kostela sv. Kosmy a Damiána ve Staré Boleslavi byl postaven kostel, který byl zasvěcen sv. Václavovi. Ve 14. století byl goticky přestavěn.
Císař římský a král český Karel IV. spolu s arcibiskupem Arnoštem z Pardubic putoval do Staré Boleslavi roku 1351. Založil nadaci, aby každého dne na místě umučení byla ke cti svatého Václava sloužena zpívaná jitřní mše. Byl ctitelem svatováclavského kultu, autorem Legendy o svatém Václavu, symbolicky předal sv. Václavovi do vlastnictví korunu a správu české země. Svatováclavskou kapli v katedrále svatého Víta, vysvěcenou roku 1367, nechal vyzdobit a určil ji jako místo úschovy českých královských korunovačních klenotů.
V roce 2003, po padesátiletém přerušení svatováclavských poutí, se Kolegiální kapitula ve Staré Boleslavi dohodla s Radnicí města Brandýs nad Labem-Stará Boleslav o obnovení svatováclavské tradice a vytvoření kultu Národní svatováclavské pouti. Staroboleslavská svatováclavská bohoslužba byla vyvedena z kostela na veřejné prostranství a otevřena veřejnosti.
Katedrála sv. Víta bývá nejčastěji výchozím místem svatováclavských poutí. Ty směřují ke kostelu svatého Václava ve Staré Boleslavi každým rokem vždy 28. září.
Popis cesty Svatováclavská cesta vycházela z Prahy od Špitálské brány (Brány svatého Petra). Ta bývala v novoměstském opevnění až do roku 1663 blíže k Vltavě, v linii ulic Petrská – Pobřežní. Za ní pokračovala cesta přes Karlín (dříve Špitálsko) přibližně po dnešní ulici Pobřežní podél bývalého ramene Vltavy, v místě zvaném Švábky se stočila do Libně, nad hrází bývalého rybníka a podél sklepů nového Anglického pivovaru v usedlosti Kotlaska k vinici Císařecká,Libeň: historický nástin / Sepsal Ladislav Hejtmánek. - Praha : Obec Libeňská, 1896. - 265 s.: 3 mp., 26 ilustr.; 26 cm, (str.105). Dostupné online. poté po dnešní Prosecké ulici ke kostelu sv. Václava. Zde se v době poutí scházeli poutníci ze všech směrů a po požehnání pokračovali do Boleslavi uctít památku knížete.
Dál existují dvě verze průběhu cesty: první varianta vede poutní cestu po obchodní zemské stezce na Kbely, Vinoř, Podolanku, Dřevčice, Vrábí a Brandýs nad Labem; Miroslav Kuranda (viz Odkazy: Literatura) ve své knize uvádí pro Svatováclavskou poutní cestu severní variantu – od kostela sv. Václava na Proseku vede stezku kolmo přes ulici Vysočanskou do ulice Měšická, přes městský okruh do ulice Opočenská, jižním okrajem Letňan napříč nynějším průmyslovým areálem, dál po cestě v poli k Přezleticím, Popovicím a k Brandýsu nad Labem, přes jeho nejstarší část kolem hřbitova k brodu přes Labe a ke kostelu sv. Václava. Tato popisovaná stezka je velmi stará, na mapě II. vojenského mapování je zakreslena silně jako jedna z hlavních cest a dodnes na ní stojí i několik kapliček a křížů.
Mariánská poutní cesta – Svatá cesta (Via Sancta) náhled| Kostel Nanebevzetí Panny Marie ve Staré Boleslavi Navazuje na tradici svatováclavských poutí. Z Prahy do Staré Boleslavi vedla poutní cesta za Palladiem, ochranným obrazem Českých zemí. Dnes je kovový reliéf Madony z poloviny 15. století nejcennějším pokladem uchovávaným po staletí na hlavním oltáři staroboleslavského kostela Nanebevzetí Panny Marie, vysvěceného roku 1623. Podle křesťanské tradice je jeho osud spojován již se sv. Ludmilou, která jej převzala při svém křtu roku 882 od sv. Metoděje, a se sv. Václavem, který jej po smrti sv. Ludmily opatroval. Podle legendy sundal sluha Podiven reliéf z krku zavražděného knížete a ukryl jej do země. Kolem roku 1160, za doby panování Vladislava I., jakýsi rolník reliéf na svém poli nalezl a předal jej Staroboleslavské kapitule. Na místě nálezu byla postavena kaple a reliéf byl do ní umístěn. Kaple začala být poutním místem pro poutníky z okolí Boleslavi i z Prahy.
Roku 1421 byla Boleslav obsazena a zpustošena husity. Mariánský obraz byl poškozen, ale uchoval se, a proto byl podle něj na počátku 15. století zhotoven nový reliéf, který se uctívá dodnes. Po skončení válek patřila Boleslav spolu s Brandýsem až do roku 1547 Krajířům z Krajku, přívržencům Jednoty bratrské. Mariánské poutě na krátký čas ustaly, ale zásluhou Svatovítské kapituly byly ještě v témže století obnoveny. Po opravě kostela Nanebevzetí Panny Marie v polovině 16. století nabývaly na významu a původní důvod staletých poutí – místo mučednické Václavovy smrti, ustupoval do pozadí.
V červenci roku 1609 císař Rudolf II. stvrdil Majestát na náboženskou svobodu. Na svátek Nanebevzetí Panny Marie (15. srpna) téhož roku putovali katolíci do Staré Boleslavi prosit Pannu Marii za záchranu katolické víry v zemi a při této příležitosti byl poprvé zázračný reliéf nazván Palladiem. Od vydání Majestátu se poutě do Staré Boleslavi konaly pravidelně každý rok. Vycházely nejčastěji od Katedrály sv. Víta, někdy také od Svaté chýše v Loretě na Hradčanech nebo od Strahovského kláštera, vedly přes Karlův most a Starým Městem k Poříčské (Špitálské) bráně a dál boleslavskou cestou. Například první poutě vedli jezuité od kostela svatého Jakuba na Starém Městě.RYNEŠ, Václav: Paladium země české. Kapitola z českých dějin náboženských, Praha 1948, s. 46, 68
vlevo|náhled|Bývalá jezuitská rezidence ve Staré Boleslavi, Boleslavská 31 (1667-1773) V rámci mariánského kultu založili jezuité roku 1674 Svatou cestu – Via Sancta. Za finanční pomoci šlechtických rodů nechali podél cesty vystavět výklenkové kapličky („Dne 13. září 1676 začali dělati Boží muka na Špitálsku ke cti Páně Bohu a Matky Boží i sv. Václava a arcibiskup Valdštýn je posvětil.“)Posvátná místa král. hl. města Prahy: Dějiny a popsání chrámů, kaplí, posvátných soch, klášterů i jiných pomníků katolické víry a nábožnosti v hlavním městě království Českého; Svazek II / sepsal František Ekert. - Praha : Dědictví sv. Jana Nepomuckého, 1884. - 539, xiii s.: il.; 23 cm. - (Dědictví Svatojanské: Podíl údů na rok 1884; Číslo 71). S. 512. Dostupné online. V souvislosti s výstavbou kaplí je zmiňován jezuita Jan Tanner, který ve své knize Svatá cesta z Prahy do Staré Boleslavi (česky 1679) podrobně popisuje poutní zastavení spolu s přiložením rytiny původního obrazu kaple od pražského rytce Samuela Dvořáka a s informací: „Každé pak zastavení jest jedno od druhého vzdáli délky mostu Pražského“. Motivy ze života sv. Václava jsou převzaté z vydání „Serta“ P. Aegidia Himmelsteina, převora řádu sv. Augustina při kostele svatého Václava v Praze na Zderaze.Vilém Václav Kremer-Karlštejnský: Svatá cesta z Prahy do Staré Boleslavi: Zvláštní, upravený úryvek z práce „Přenesení ostatků sv. Václava“: Vydáno samostatně na paměť jubilea 300. výročí přenesení obrazu Panny Marie Staroboleslavské r. 1938 / - Stará Boleslav: Matice Staroboleslavská, 1939. - 13 s.: front. (str.6)
První a poslední kaple v řadě se svojí výmalbou a zasvěcením od ostatních odlišovaly. Zasvěceny nebyly mariánským poutním místům, ale staroboleslavskému Palladiu (první kaple od Prahy) a zidealizovanému rodokmenu knížete Václava (poslední kaple před Starou Boleslaví). Jejich donátory byli u první kaple probošt metropolitní kapituly (v letech 1674–1679 Jan Ignác Dlouhoveský) a u poslední kaple boleslavský probošt (v letech 1667–1681 Jiří Vojtěch Aster).
Podle porovnání erbů a Tannerem uváděného společenského postavení donátorů lze zjistit, ve kterém roce nejdříve nebo nejdéle mohly být jednotlivé kaple postaveny. Například donátor první kaple Jan Ignác Dlouhoveský je Tannerem uveden již jako probošt svatovítský a tím se stal 3. června 1674, nebo donátor 25. kaple Jan Bedřich hrabě z Valdštejna je zde uveden jako arcibiskup pražský, kterým se stal v březnu 1676. Celá poutní cesta byla pravděpodobně hotova v první polovině roku 1679, kdy se probošt Dlouhoveský stal pomocným biskupem. Tohoto roku vyšlo i první vydání Tannerova popisu kaplí s kresebnými návrhy scén, na kterých však ještě nebyly zakresleny erby a jména donátorů.Pokorný, Pavel R.: Zmizelá erbovní galerie, Heraldická ročenka 1999-2000 (str.126)Na webu praha9.cz ve článku Kolčavka je uvedeno, že poutní cesta byla postavena za pomoci hraběnky Leopoldiny Příchovské, majitelky uvedené viniční usedlosti. Hraběnka Příchovská žila až v 18. století († př. 1781) a jako majitelka Kolčavky byla zapsána v Tereziánském katastru, který vznikl po roce 1741. Mezi donátory uvedenými Janem Tannerem jméno hraběnky Leopoldiny Příchovské není. Rodokmen Příchovský (č.145), rodokmen Khevenhüller-Metsch (č.A11).
Palladium několikrát opustilo svoje místo na oltáři kostela, např. v knize „Dějiny Prahy“ je uvedeno: „Velkou církevní slavnost prožili Pražané roku 1638, kdy za účasti císaře Ferdinanda III. a jeho dvora bylo z Prahy do Staré Boleslavi navráceno mariánské paládium, uloupené při saském vpádu a draze vykoupené za peníze získané veřejnou sbírkou v Čechách. Procesí od hradčanských kapucínů do Staré Boleslavi představovalo jednu z nejnádhernějších slavností své doby.“Dějiny Prahy; [Díl] 1. Od nejstarších dob do sloučení pražských měst (1784) ; [Aut.] Pavel Bělina ...[aj.] ; fot. a reprod. fot. Karel Fink ...[aj.] ; věd. red. Jan Vlk. - 1. vyd. - Praha, Litomyšl : Paseka, 1997. - 488 s.: obr.; 21 cm, . - ISBN (soubor) 80-7185-144-2 : Kč 298,00. (str.392)
Katedrála sv. Víta bývá i dnes nejčastěji výchozím místem mariánských poutí. Ty směřují ke kostelu Nanebevzetí Panny Marie ve Staré Boleslavi každým rokem vždy 15. srpna.
V roce 2019 vznikl spolek Via Sancta Mariana.Historie Via Sancta Mariana. In: Via Sancta Mariana, Karolína Stráníková. 2020. [cit. 2020-01-26]. Dostupné online. Ten si klade tento cíl: "Na poutní cestě, kterou lemovalo 44 kaplí, kterých je teď pouze 13, bychom rádi obnovili chybějící a opravili poslední mohykány z původní cesty vybudované v roce 1692." Při první pouti, kterou spolek pořádal 31. 12. 2019, byly vztyčeny dřevěné kříže místo chybějících kaplí. Kříže jsou očíslované a označené Via Sancta Mariana. Bohužel jejich poloha je v některých místech jiná než historická poloha kaplí. Například v úseku stoupání na Klíčov se trasa drží mladší aleje a dokonce se vyhýbá stojící 12. Horažďovské kapli. Ve Kbelích trasa prochází po hlavní silnici a vyhýbá se tak i znovu postavené 19. Kutnohorské kapli. Ve Vinoři je kříž umístěn u autobusové zastávky Vinořský zámek, ačkoliv stále stojící 25. Obergürgentálská kaple je jen 80 m od něj. Poloha poutních zastavení s vyznačením umístěných křížů a do poutní cesty zařazených stojících kaplí je zde: Via Sancta Mariana, trasa pouti Praha - Stará Boleslav
Vzhled kaplí