Sumeček černý (Ameiurus melas) je paprskoploutvá sladkovodní ryba z čeledi sumečkovitých (Ictaluridae). Vyskytuje se ve stojatých nebo velmi pomalu tekoucích vodách s měkkým písčitým, kamenitým nebo bahnitým dnem. Původem pochází ze střední části Severní Ameriky, kde jeho přirozený areál rozšíření sahá od jižní Kanady přes celé povodí Mississippi až po severní Mexiko.Görner, T. (2026). Sumeček černý, informační karta, Agentura ochrany přírody a krajiny ČR. Sumeček černý byl do Evropy zavlečen koncem 19. století, přičemž první záznam o jeho výskytu pochází z Francie z roku 1871. Od té doby se rozšířil do mnoha zemí, přičemž jeho expanze na kontinentu stále pokračuje, o čemž svědčí i první oficiální nález v Belgii z roku 2023. V rámci Evropské unie je zařazen na seznam invazních nepůvodních druhů s významným dopadem na Unii, což znamená zákaz jeho dovozu, chovu i vypouštění. V evropských podmínkách se sumeček černý dokáže křížit s blízce příbuzným sumečkem americkým (Ameiurus nebulosus), s nímž je kvůli značné morfologické podobnosti, zejména u mladých jedinců, velmi obtížně rozlišitelný.

Popis Sumeček černý dorůstá max. velikosti 66 cm (TL) a váhy 3,6 kg, nejvyšší zaznamenaný věk 10 let. Běžné rozměry dospělých jedinců jsou však do 20 cm nebo 26,6 cm. Evropské populace sumečka černého dorůstají od 5,2 cm do 15,5 cm ve věku 1 - 3,4 roky pro samce, samice dorůstají 6,3 cm – 13,5 cm ve věku 1 - 3,6 roků. Zaznamenané velikostní rozpětí původních severoamerických druhů je 25,4 cm (TL) ve věku 3 let u samic (řeka Mississippi, stát Illinois), dále 20,03 cm (TL) u samic a 21,6 cm u samců (jezero Clear Lake, Iowa).

Sumeček černý má protáhlé válcovité tělo, které je vzadu ze stran zploštělé. Hlava je nízká a široká a celkově velká. Oči má malé. Kolem tlamy se nachází 8 vousků: a to 2 vousky na horní čelisti, 4 vousky na spodní čelisti a 2 v oblasti nosních otvorů. Tělo je holé, kryté jen kůží bez šupin. Na hřbetě mají tukovou ploutvičku. Přítomné tvrdé paprsky (trny) v přední části hřbetní ploutve a v přední části prsních a břišních ploutví. Ocasní ploutev je mírně vroubkovaná. Báze anální ploutve je relativně krátká, zakulacená, obsahující 19-23 paprsků, přičemž anteriorní paprsky jsou kratší než paprsky posteriorní. Hřbetní ploutev má pouze jeden tvrdý paprsek (trn) a 6 paprsků měkkých. Kraje trnů v prsních ploutvích často nemají pilovité výběžky.

Sumečci černí jsou často zbarveni do tmavě olivové, žlutohnědé, nebo břidlicově olivové barvy, nebo i do světlejších odstínů, ze stran často do lesklé zeleno-zlatavé barvy, břišní strana bílo-žlutá, paprsky bývají tmavé či zcela černé. Vousky rovněž bývají tmavé až černé. Mají krátké, špičaté kuželovité zuby rostlé v několika řadách.

Rozšíření Sumeček černý byl původně rozšířen ve Spojených státech a Kanadě, konkrétně východně od Montany k Velkým jezerům a dále na jih. V současnosti je aklimatizován i v Evropě. Vyhovují mu stojaté nebo jen velmi pomalu tekoucí vody s měkkým dnem.

Mechanismus, kterým se sumeček rozšířil do evropských vod, není doposud zcela objasněn. Předpokládá se však, že je spojen s neúmyslným a nelegálním vysazováním, po němž následovalo přirozené šíření mezi sousedními zeměmi prostřednictvím přírodních a umělých vodních toků.

Vzhledem k přetrvávajícímu trendu, kdy se tento druh v Evropě šíří i do oblastí mimo svůj původní areál výskytu, je vysoce pravděpodobné, že jeho vliv na původní společenstva a ekosystémové služby bude i nadále narůstat.

Potrava Sumeček je považován za všežravce. Živí se larvami hmyzu, korýši, měkkýši, organickými zbytky nebo malými rybami. Jeho stravovací návyky se v průběhu života mění. Mladší ryby se orientují na drobné bezobratlé, kdežto starší jedinci přecházejí k větší, energeticky bohatší bentické kořisti. Hlavní složkou kořisti je ve všech fázích života hmyz z čeledi pakomárovití (Chironomidae). Sumeček vykazuje vysokou trofickou přizpůsobivost a jasné věkově podmíněné změny v potravě, což podtrhuje jeho schopnost využívat široké spektrum potravních zdrojů.

Vyhledávání potravy a přezimování Sumečci mají po celém těle rozmístěno přibližně 100 000 chuťových receptorů. Mnohé z nich se nacházejí na vouscích v blízkosti tlamy. Tyto receptory jim pomáhají identifikovat potravu v prostředí, kde není možné se orientovat pomocí zraku.

Během zimního období sumečci omezují příjem potravy nebo dokonce přestávají žrát úplně. Namísto toho se zahrabávají do nánosů u břehů jezer tak, že jim vyčnívají pouze žábry. Tato forma „hibernace“ jim umožňuje přežít v podmínkách s nízkým obsahem kyslíku a nízkou teplotou.Krueger, C. C. & Dehring, T. BULLHEADS­ Black (Ictalurus Melas) Brown (Ictalurus Nebulosus) Yellow (Ictalurus Natalis). (2008).

Rozmnožování Sumeček černý je druh, který střeží své hnízdo a jeho reprodukční cyklus je úzce spjat s teplotou vody. Tření obvykle začíná v dubnu a pokračuje až do června. Samice obvykle vyhloubí malou díru nebo prohlubeň, do které naklade od dvou do šesti tisíc jiker. Samec jikry oplodní a následně o ně pečuje. Když se jikry zhruba týden po nakladení vylíhnou, juvenilní jedinci vytvoří hejna, která jejich rodiče chrání, dokud potomci nedosáhnou délky kolem 2,5 - 3 cm. Tření je obvykle zahájeno, když teplota vody dosáhne přibližně 21 °C. Hnízda se většinou nacházejí na chráněných místech, například pod potopenými předměty nebo ve vegetaci.

Strategie a dospívání Jikry jsou relativně velké (obecně o průměru 1,5–2,7 mm) a oba rodiče, zejména však samec, vůči nim vykazují aktivní ochranné chování.

Samice obvykle dosahují pohlavní dospělosti ve věku 2 až 5 let. V teplejších nebo produktivnějších prostředích však může dospívání nastat dříve, protože rychlejší růst mláďat je spojen s dřívější reprodukcí. Reprodukční schopnosti tohoto druhu jsou velmi flexibilní. Populace vysazené v Evropě často vykazují relativně vysokou produkci jiker na jednotku tělesné hmotnosti. Tato strategie jim umožňuje rychlé usídlení a nárůst populace v nových biotopech.

Umělý chov Tyto ryby se chovají převážně v jezírkách a v rybníčcích. Dají se použít i do studenovodního akvária. Pro jejich chov je důležitá dostatečně velká nádrž (minimálně 400 l). Velmi rychle rostou. Je pro ně vhodné použít štěrkovité nebo písčité dno, jako úkryty poslouží jeskyně z kořenů a kamenů. Část akvária by měla být hustěji zarostlá a část nádrže musí zůstat volná a určená pro plavání. Optimální je bohatě osázet především boky a zadní stěnu. Z rostlin je nutné vybrat odolnější druhy, kterým vyhovuje nižší teplota vody. Jako úkryty se dají použít např. skupiny větších zaoblených kamenů. Osvětlení je nejlepší tlumené. Aktivnější jsou na večer a v noci. Zdržují se při dně. Chovat se dají jen ve společnosti dostatečně velkých ryb. Menší ryby považují za kořist. Potravu vyhledávají pomocí vousků.

Teplota vody by se měla pohybovat mezi 10–24 °C, s pH kolem 7. Tvrdost vody nehraje významnou roli. Tito sumečci ale nemají rádi pokles pH pod 7 a zvýšené dusíkaté látky a jsou citliví na vysoké teploty nad 24 °C a nedostatek kyslíku ve vodě. Dále je citlivý na chemikálie a léčiva. V létě je nutné zajistit chlazení nádrže a vydatně prokysličovat.

Vzhledem k tomu, že se jedná o větší ryby, které mají zejména význam konzumní, jsou poměrně často vyhledávané rybáři.

Podobné druhy Český názevLatinský názevSumeček americkýAmeiurus nebulosusSumec velkýSilurus glanisSumeček tečkovanýIctalurus punctatus

Reference

Literatura

Externí odkazy

Sumeček černý - Ameiurus melas na Rybicky.net http://www.worldcarp.cz/zajimavosti/atlas-kaprovitych-ryb/410-sumecek-cerny.html http://www.catfish.cz/popisy/ictal/ictalur.htm

Kategorie:Sumečkovití