Ballet de la Nuit (nebo také Ballet royal de la nuit, česky Balet Noci) je francouzský balet (ballet de cour) velkolepého rozsahu. Na jeho tvorbě se podílel kolektiv autorů (Jean-Baptiste Boësset, Jean de Cambefort, Michel Lambert a pravděpodobně i Jean-Baptiste Lully). Veršované libreto sepsal básník Isaac de Benserade a choreografii pro celý balet vytvořil Pierre Beauchamp.Pierre Beauchamp byl učitelem tance krále Ludvíka XIV. po dobu 22 let. Premiéru měl balet 23. února 1653 v Louvre.
Balet sestává ze 4 dějství, které obsahují celkem 43 entrées (vstupů), celková doba představení dosahuje 12 hodin.
Vznik a první představení Balet Noci je dvanáctihodinovou alegorickou hrou k oslavě krále, ve které on sám vystupoval (jednalo se o jeho první veřejné vystoupení). Hudba je kolektivní prací autorů Jeana-Baptiste Boësseta, Jeana de Cambeforta, Michela Lamberta, Louise Constantina, Luigiho Rossiho, Francesca Cavalliho a pravděpodobně i Jeana-Baptiste Lullyho,Některé zdroje uvádí J. B. Lullyho jako autora, jiné jej však pouze zmiňují jako tanečníka. který se v baletu objevil i v několika rolích. Veršované libreto je dílem básníka Isaaca de Benserada (ten se ke dvoru dostal díky kardinálovi Richelieu). Je volně inspirováno klasickou mytologií, a také běžnými činnostmi lidí. Zpracováním náročné choreografie byl pověřen Pierre Beauchamp (později dvorní choreograf ve Versailles).
Balet obsahuje 4 dějství, která jsou rozdělena na 43 vstupů (entrées), z nichž každý představuje určitou scénu (ve které se odehrávají různé životní situace mnoha osob).Vstupů (entrées) je celkem 43 (1. dějství: 14 vstupů, 2. dějství: 6 vstupů, 3. dějství: 13 vstupů, 4. dějství: 10 vstupů), ale v 2. dějství je vložen Ballet des Nopces de Thétis, který figuruje jako samostatný (5.) vstup (resp. sám obsahuje dalších 5 vstupů, nezapočítaných do celkového součtu, z nichž jeden obsahuje další 4 dějství). Celková délka představení proto dosáhla celých 12 hodin.Balet Labutí jezero od P. I. Čajkovského trvá pro porovnání zhruba "pouhé" 3 hodiny (záleží na konkrétním zpracování). Samotný děj pak obsahuje (ve 2. dějství) svatbu Pelea s Thetis (Ballet des Nopces de Thétis) pojatou jako balet v baletu. Šestý vstup nazvaný Comédie muette d’Amphitryon obsahuje další 4 dějství (s vlastním příběhem, který končí v posledním dějství, před začátkem 3. dějství hl. části).
Premiéru měl Balet Noci 23. února 1653 v Salle du Petit-Bourbon v Louvre (repríz bylo celkem šest: 25. a 27. února, 2., 4., 6. a 16. března 1653). Premiéry se účastnila královna-matka Anna Rakouská a první ministr Francie, kardinál Mazarin.
Kompletní rekonstrukci partitury k baletu dokončil po několika letech studií roku 2015 francouzský skladatel a odborník na barokní hudbu Sébastien Daucé.
Děj
1. dějství Prvním dějstvím celý děj začíná. Obsahem tototo dějství jsou obvyklé věci, které se odehrávají mezi šestou a devátou hodinou večerní.
Divadelní scéna představuje vzdálenou krajinu u moře se skalami, na které naráží vlny a postupně je pohlcuje šero.
Zazní overtura k baletu.
I. vstup náhled|Jeden z kostýmů, který měl během baletu Ludvík XIV. na sobě (Hráč na loutnu) Slunce (Le Soleil) zapadá, nad světem za chvíli zavládne Noc (La Nuit). Ve voze taženém sovami vstupuje na scénu Noc, která přednáší úvodní monolog, následovaná dvanácti Hodinami (Les Heures), jež na něj odpovídají. Předstupují čtyři z dvanácti Hodin, které představují čtyři části či „vigilie“ (Veilles); dvě z nich (představované králem a Florimondem Bruslartem markýzem de Genlis) recitují vlastní monology.
II. vstup Bůh moře Próteus, syn boha Poseidóna, (Gaston markýz de Roquelaure) se západem slunce svolává do své jeskyně mořské nestvůry, které připlouvají. Když Próteus vystoupí z moře, mění několikrát svou formu.
III. vstup Poté, co Próteus při příchodu noci uzavře mořské nestvůry, připlouvá k němu pět Néreoven z Poseidónovy družiny, aby přijaly Próteovy rozkazy; jedna z nich (Alexandre de Choiseul-Praslin hrabě du Plessis) v monologu opěvuje podivnou krásu mořských tvorů.
IV. vstup Scéna se mění, bůh moře a jeho společníci mizí. Na scéně se za zvuků loveckých rohů objevuje šest lovců. Jsou unaveni a noc je svolává k odpočinku. Lovecký sluha přivádí koně, který nese ně hřbetě skoleného jelena, a přivádí smečku loveckých psů na vodítcích. Jeden z lovců (Alphonse do Créqui hrabě de Canaples) v monologu porovnává vášně lovce s vášněmi vzbuzovanými Amorem.
V. vstup Scéna se opět mění, lovci odcházejí, a na scéně se objevují dva pastýři (jednoho z nich hrál Lully) a dvě pastýřky, kteří se vracejí z pastvin. Cestu přes pole zpět do vsi si zpříjemňují hrou na flétnu a dudy. Jeden z jiných pastýřů (Louis-Marie-Victor d’Aumont markýz de Villequier) si v monologu pochvaluje své prosté povolání.
VI. vstup Scéna se změnila na cestu, na které bandité pod vedením svého kapitána (markýz de Villequier) okrádají cestujícího kupce. Jeden z nich (Louis de Crevant markýz d’Humières) vysvětluje v monologu, že se stal loupežníkem z nešťastné lásky.
VII. vstup Na scéně se objevuje ulice plná krámků. V kočáře přijíždějí dva kavalíři (třináctiletý Filip vévoda z Anjou, bratr krále, a jeho pozdější favorit Armand de Gramont hrabě de Guiche) a dvě kokety, sestupují z něj a vybírají si zboží – stuhy a zavařeniny. První kavalír ve svém monologu naráží na to, že prvorození mají bohatství a moc a na druhorozené zbývá jen zábava; nevázaně mu přizvukují i druhý kavalír a jedna z koket (markýz de Villeroy). Po nějaké době je kočí upozorní, že se připozdívá, a společnost opět odjede. Veselí na ulici, kterého se účastní bohatí měšťané, vojáci i domácí zvířata, pokračuje (jednalo se o komediální vsuvku).
VIII. vstup V osmém vstupu se objevují dva Egypťané a dvě Egypťanky (věštci), kteří chodí od jednoho krámu k druhému, věští budoucnost a odnášejí si různou odměnu. Jeden z Egypťanů (velkokomoří Lous de Lorraine vévoda de Joyeuse) po straně odhaluje pochybnou podstatu svého řemesla, druhý (François Christophe de Lévis Ventadour vévoda de Damville) se holedbá, jaké míval štěstí u žen.
IX. vstup Dva pouliční obchodníčci s trakařem a brouskem na nože se vracejí domů, protože se stmívá; den byl dlouhý, výdělek slabý a mají hlad.
X. vstup Na scéně se opět objevují kupci a začínají zavírat své obchody.
XI. vstup Tři lampáři začínají na ulicích sundávat lampy, rozsvěcet v nich svíce a věšet je zpět. Následuje tanec čtyř luceren (dětští představitelé).
XII. a XIII. vstup náhled|Kostým vojáka. Jeden z kostýmů, které měl Ludvík XIV. během baletu na sobě Dvě měšťanky se vracejí z města v nosítkách. Dva zloději se k nim nejprve chovají galantně a jedna z měštek (François de Paule de Clermont markýz de Montglas) s nimi laškuje, pak je ale napadnou a okradou, zatímco nosiči uprchnou. Dva vojáci (jednoho z nich hrál Lully) přijdou a připraví zloděje o kořist; měšťanky uprchnou, zatímco mezi zloději a vojáky dojde k bitce.
XIV. vstup Dvůr Zázraků vede jeho mistr (hrál ho Louis Hesselin, superintendant královských zábav), který vychvaluje svůj podnik zvláštního určení („Zde se člověk léčí z tisíce neduhů / dosti příjemnou a snadnou metodou: / přijďte sem, okouzlující krásky / kterým je ctnost na obtíž“). Jako každý večer se zde shromažďují žebráci a mrzáci (jednoho z nich hrál Lully); ti vesele tančí a nakonec hrají pánovi domu posměšnou serenádu.
2. dějství Druhé dějství ihned navazuje na první. Začíná v devět hodin večer a trvá až do půlnoci; představuje „večerní zábavy“ (divertissements du soir). Obsahuje šest vstupů a Ballet des Nopces de Thétis (tzv. balet v baletu).
I. vstup Tři Sudičky (Parcae, Parques), Smutek (la Tristesse) a Stáří (la Vieillesse) tančí tanec znázorňující chaos způsobený stíny a nocí; hovoří o tom, že jejich moc, o níž se málo mluví, je přesto nepřekonatelná.
II. vstup Venuše, bohyně lásky, se však snáší na Zemi, aby Sudičky, Smutek a Stáří zahnala. Ne ona, ale „největší z monarchů“ Ludvík má moc je zahnat, a ona si na pomoc zve svého syna Amora a Hry, Smíchy a bohy Hymena (bůh manželské lásky) a Comuse (bůh hodování). Jedna z her (představovaná Ludvíkem XIV.) Venuši v monologu mírní: největší král světa Venuši uctívá a doufá v její přízeň, více jej však lákají Čest a bůh války Mars a následuje především Ctnost.
III. vstup Dvě pážata připravily taneční sál pro ples. Přichází Roger s Bradamante a posílají pro Medora, Angeliku, Marphise, Ricciardetto a Fleur d’Épine (postavy z renesančních románů).
IV. vstup Ples začíná kurantou (courante) a branlem (branle) ve starém stylu. Jednotlivé postavy mají komické monology: kojná (Antoine Charles de Gramont hrabě de Louvigny) upozorňuje na svou korpulentnost, Medor (Charles de la Porte vévoda de la Meilleraye) na svůj velký nos a Angelika (vévoda de Damville) se má za krásku, byť je poněkud pokročilého věku.
V. vstup: Ballet des Nopces de Thétis náhled|Slavnost bohů: svatba Pélea a Thetidy (Vilém V. Oranžský, 1795, obrazárna Mauritshuis, Haag) Balet v baletu: Svatba Pélea a Thetidy (Les Nopces de Thétis, Ballet en Ballet).
I. vstup Vbíhá Thetis pronásledovaná Péleem; aby mu unikla, proměňuje se ve zvíře, v kámen a v oheň a plameny. Když se domnívá, že Péleovi unikla, unavena usne. Péleus ji však najde, spoutá a přiměje k tomu, aby po procitnutí souhlasila se sňatkem. Tři Grácie Thetidu odějí do svatebního roucha a učeší, Merkur jako bůh kupců přináší Thetidě ozdoby. Péleus se vrací ve svatebním úboru a odvádí svou milenku.
II. vstup Vulkán a čtyři kyklopové připravují na bezdýmném ohni hostinu.
III. vstup Themis, bohyně zákonného pořádku, bdí nad celým průběhem, Ganymédés a Hébé přinášejí nektar a ambrózii, následováni Dionýsem a Ceres.
IV. vstup Janus a dva satyrové dorazili, aby také pomohli. Setkávají se s Apollónem, který má na starosti smyčcový soubor e je provázen múzami hudby, Kleió, Euterpé a Erató, které se také účastní svatby.
V. vstup Svár (hrabě de Troye) se záměrně pokouší do všeho vnést zmatek.
VI. vstup: Comédie muette d’Amphitryon (Pantomima o Amphitryonovi)
I. dějství Amphitryon se připravuje se svým sluhou Sosiem (J.-B. Lully) na odjezd za obchodními záležitostmi; dává přivolat svou manželku Alcmene a loučí se s ní.
II. dějství Jupiter se svěřuje Merkurovi se svou vášní pro Alcmene. Vládce bohu se rozhodne svést ji tak, že na sebe vezme podobu jejího muže. Merkur mu přináší potřebné šatstvo a sám se přemění na Sosieho.
III. dějství náhled|Socha Jupitera Alcmene se vrací s Bromiou, svou služkou, které si stýská, že jí chybí manžel. Jupiter a Merkur dorazí; Alcmene, oklamána jejich vzhledem, je nadšeně vítá. Jupiter vchází dovnitř, ale Merkur zůstává u dveří.
IV. dějství a závěr Pravý Sosia se vrací ze své cesty a chce se vstoupit do Alcmenina domu, nicméně u vrat jej uvítá dvojník. A když přijde Amphitrion, zahlédne v okně svého domu svou vlastní podobu. Vzniká série zmatků a nedorozumění mezi oběma dvojicemi, jakož i Aclmene a Bromií,. Když pak Blefaro chce všechny ukáznit, dají se Jupiter a Merkur poznat ve své pravé podobě a všichni ostatní jim vzdávají povinnou úctu.
Hra končí sarabandou, hranou na housle a čtyři malé Španělky a jeden Španěl tancují závěrečný tanec.
3. dějství Třetí dějství začíná ihned po druhém, přesně o půlnoci. Trvá pak do tří hodin ráno. Jeho tématem je láska, tajemství a astrologie, jakož i démoni noci.
I. vstup Luna (vévoda de Damville) jede svým vozem, následována hvězdami. Ty ji však chtějí opustit. Chtějí totiž obdivovat krásu Endymióna (monolog Luny: Moi dont les froideurs sont connues...). I Endymión (vévoda de Joyeuse) se ve svém monologu přiznává, že jí dává přednost před všemi hvězdami.
II. vstup Luna, která je zamilovaná do Endymióna, k němu sestupuje z nebe, přistupuje k němu a mrak je zakrývá před pohledem diváků; nastává temná noc.
III. vstup