Hrabě Alexander „Saša“ Joseph Kolowrat-Krakowský (29. ledna 1886, Glen Ridge, USA – 4. prosince 1927, Vídeň) byl český automobilový závodník, letec a zakladatel rakouského filmového průmyslu. Závodit začal již ve studentských letech, kdy také zajel světový rychlostní rekord. Byl spolumajitelem automobilky Laurin & Klement. Jeho dobrým přítelem byl například Ferdinand Porsche, díky kterému v roce 1922 vznikl lehký automobil Sascha. V pozdějších letech založil filmové ateliéry Sascha-Film ve Velkých Dvorcích a ve Vídni a stál za vznikem několika desítek filmů jako producent i režisér. Pro film objevil i hvězdu Marlene Dietrich a režiséra Michaela Curtize, který se proslavil filmem Casablanca .

Život náhled|vlevo|Hrabě Alexander Kolowrat-Krakowsky s manželkou Sofií, rozenou princeznou Trubeckou (Wiener Salonblatt, 1923) Narodil se jako nejstarší syn hraběte Leopolda Filipa Kolowrat-Krakowského (1852–1910) v Glen Ridge ve státě New Jersey, USA, kam jeho otec uprchl po nešťastném pistolovém duelu v roce 1876. Hrabě Leopold tehdy svého soupeře, knížete Wilhelma z Auerspergu, zastřelil. Jeho matka, baronka Nadine Huppmann-Valbella (1858–1942), byla dcerou bohatého tabákového magnáta. Pokřtěn byl 16. března 1886 v katolickém kostele sousedního města Bloomfield. Po táhlých soudních sporech o dědictví týneckého panství a také po udělení milosti císařskou výsostí se rodina v červnu 1887, kdy byl malému Sašovi pouhý rok, vrátila zpět do vlasti. Dětství Saša prožil obklopen týneckými dětmi a v letech 1892 až 1896 navštěvoval i místní obecnou školu.

Po roce studia na gymnáziu ve Stříbře (Mies), byl ve věku 10 let přijat na internátní římskokatolické gymnázium Kollegium Kalksburg u Vídně. Učil se německy, anglicky, latinsky, řecky a francouzsky. Maturitu složil na vídeňském gymnáziu Theresianum v roce 1904. Na přání svého otce nastoupil na katolickou univerzitu v belgické Lovani (Leuven), studiu se ale příliš nevěnoval. Přestože se jej hrabě Leopold snažil motivovat kurzy na školách v Anglii a Švýcarsku, mladý Saša se raději intenzivně věnoval tréninku na závody. Studia ukončil v roce 1907 a posléze nastoupil jako jednoroční dobrovolník do 13. dragounského pluku prince Evžena Savojského.

Již během studií se mladý hrabě zamiloval do motocyklů, automobilů a závodění. Lásku k rychlé jízdě pak doprovázelo i několik pokut nejen za překročení rychlosti, ale i chybějící osvětlení vozu či registrační značky. Druhou část jeho života pak tvořila fotografie, kterou objevil během služby v armádě díky Oskaru Berkovi, jednomu z nejlepších fotografických laborantů v monarchii, a o dva roky později pak i film. Díky svým úspěchům si nejprve vysloužil přezdívku hrabě Kilowatt, později Der Kinograf.

náhled|upright|Sophia Nikolajevna Kolowrat-Krakowská, rozená kněžna Trubecká Hrabě Alexander, kterému neřekli jinak než Saša (něm. Sascha), se oženil 30. dubna 1923 ve svatoštěpánském chrámu ve Vídni. Jeho manželství s kněžnou Sofií Nikolajevnou Trubeckou, dcerou carského generálmajora Nikolaje Andrejeviče Trubeckého a Isoliny Heinrichovny Moreno, však zůstalo bezdětné. Ještě v témže roce utrpěl hrabě Saša zranění při havárii svého vozu v Alpách. Když byl převezen do nemocnice v Simmeringu, byla mu zjištěna rakovina pankreatu. Na jaře 1927 u něho propukla žloutenka, léčil se v Karlových Varech, v létě byl operován a pak se zotavoval v lázních Semmering. V prosinci 1927 boj s rakovinou prohrál ve vídeňském sanatoriu Loew a zemřel tak ve věku 41 let. Poslední rozloučení se konalo 5. prosince 1927 v kostele Panny Marie u Skotů ve Vídni a 8. prosince byly ostatky uloženy do rodinné hrobky v Týnci.

Majetek V roce 1910 po smrti otce zdědil rodový majetek. Zatímco fideikomisní panství Velké Dvorce a Košátky spravoval sám, fideikomisní panství Týnec-Běšiny svěřil do správy mladšímu bratru Bedřichovi. Jeho majetku se dotkla pozemková reforma. Z velkostatku Velké Dvorce zůstal dvůr Velké Dvorce, zámek Velké Dvorce a zámek Diana, lesy a rybníky. Ze čtrnácti dvorů velkostatku Týnec-Běšiny zůstaly jen zemědělské dvory v Týnci a Lomci, vápenka v Loretě, cihelna ve Vacovech, zámek v Týnci a Kolowratská hrobka. V roce 1924 byl velkostatek Košátky se zámkem prodán rodině Otakara Čapka.

Automobily Přestože jako teprve čtrnáctý v pořadí v celém Rakousku-Uhersku složil pilotní zkoušky a byl jedním z prvních, kdo si v Čechách koupil letadlo, jeho největší životní láskou se stal automobilismus. Jeho brzké úspěchy se objevovaly i v médiích, mimo jiné i v Allgemeine Automobil-Zeitung, Cycling & Moting či The Motor. Od mladých let se také přátelil s Václavem Klementem a Ferdinandem Porsche. V pozdějších letech se pak stal akcionářem automobilek Laurin & Klement (akcie podědil po svém otci) i Austro Daimler-Motoren AG.

V roce 1902 dostal Saša od svého otce kolo, které o pár let později vyměnil za motocykl od matky. Hrabě Leopold se synovou zálibou v závodění nesouhlasil, přesto mu daroval motocykl značky Laurin & Klement, který si Saša nechal upravit. Sám hrabě Leopold se v roce 1903 stal členem Rakouského automobilového klubu, o rok později dokonce jeho místopředsedou. Byl také jedním z organizátorů mezinárodní automobilové výstavy ve Vídni a členem zakládající komise organizace Association Internationale des Automobile Clubs Reconnus (AIACR) v Paříži.

Již během středoškolských studií si mladý hrabě zamiloval motocykly a od svých 17 let navštěvoval automobilku Laurin & Klement, za kterou také později závodil. Protože jeho rodina tomuto sportu nepřála, skrýval se pod různými pseudonymy. Svůj první závod Praha–Písek, který pořádal Český klub motocyklistů, odjel v roce 1904 na motocyklu Laurin & Klement. Stejné značky se držel i při závodě Coupé Internationale v Pacově v roce 1906.

vlevo|náhled|upright|Saša Kolovrat na svém závodním automobilu

V roce 1906 dostal Saša od otce své první auto. Přestože ho jeho otec, ve snaze zabránit mu v dalším závodění, poslal na studia chovu dobytka do Švýcarska, mladý hrabě se své záliby nevzdal. Zatímco doprovod přidělený otcem posílal domů předem připravené pohlednice, Saša trénoval na závod do vrchu Gaillon. Pod pseudonymem Donald nejen zvítězil, ale dokonce vytvořil dlouho nepřekonaný traťový rekord v čase 1 minuty a 24 sekund. Po zveřejnění fotografie v novinách se hrabě Leopold s koníčkem svého syna smířil a dále mu nebránil. V 1908 pak Saša dosáhl ještě jednoho rekordu, kdy na okruhu v Brooklands (Surrey, Spojené království) dosáhl tehdy neuvěřitelné průměrné rychlosti 112, 26 km/hod. V listopadu následujícího roku se pak Saša stal řidičem vozu Laurin & Klement s novým osmiválcovým motorem, který byl automobilkou vyslán na propagační cestu z Mladé Boleslavi do Paříže a jejímž cílem byl Pařížský autosalon v Grand Palais.

náhled|upright=1.2|Ferdinand Porsche, Alexander Kolowrat-Krakowský, Ettore Bugatti

V roce 1909 byl členem vítězného týmu Laurin & Klement na trase Vídeň–Terst, krátce nato pak zvítězil v závodě do vrchu Ries ve třídě do dvou litrů a na Simmeringu se umístil jako druhý za svým přítelem Ottou Hieronymem. V témže roce se účastnil také slavné soutěže o cenu prince Jindřicha, na jejímž startu bylo celkem 109 vozů. Na trati Berlín–Vratislav–Tatry–Budapešť–Vídeň–Salcburk–Mnichov dlouhé 2 000 km získal v jedné z rychlostních zkoušek druhé místo. O rok později dojel druhý i v závodě Zbraslav–Jíloviště. V několika dalších letech se úspěšně účastnil i závodů Petrohrad–Sevastopol, soutěže o Kavkazský pohár, v níž se stal absolutním vítězem, hvězdicové jízdy ve španělském San Sebastianu či jízdy Tatry–Adrie.

náhled|Alexander Kolowrat-Krakowský při závodu v Ries Za zmínku stojí i Sašova cesta na závod do vrchu Gaillon v roce 1908. Auto z dílny Laurin & Klement bylo posláno vlakem, mladý hrabě se pak vydal na cestu automobilem, na níž ho doprovázel mechanik Krutský. Zastavili se například na dva dny v Plzni na pivo a šunku, v Mnichově na návštěvu 60 pivnic, ve Frankfurtu na párky, ve Štrasburku na pečeni, v Bruselu na krevety a v Rouenu na ústřice. Když dorazili do Paříže dva dny před závodem, mladý hrabě zjistil, že mu došly peníze, které na závod potřeboval. Potřebné finanční prostředky mu půjčila jeho teta Františka Xaverie hraběnka Kolowrat-Krakowská, kterou jízda automobilem nadchla. Samotný závod pak popisuje kniha Dědeček automobil od Adolfa Branalda.

Před válkou se hrabě Saša zúčastnil mnoha dalších závodů, mimo jiné i Alpské jízdy, kterou s týmem Laurin & Klement pětkrát vyhrál, a společně se tak v roce 1914 stali držiteli do té doby putovního poháru.

V roce 1920 opět vzrostla poptávka po automobilových závodech. Jako divák se zúčastnil Grand Prix v Le Mans, poté se objevil na okružním závodě Karlovy Vary – Mariánské Lázně – Sokolov – Karlovy Vary, který byl vůbec prvním pořádaným na českém území. Na svém vlastním stroji Laurin & Klement si dojel pro první místo ve své třídě. Finančně pak podpořil závody na okruhu v Guggingu, kde také vypsal Kolowratovu stříbrnou cenu pro vítěze kategorie cyclecarů, či závody v Semmeringu.

Po roce 1920 pak také finančně podporoval výrobu Laurin & Klement, která se po válce nebyla schopna opět vrátit k civilní produkci. V následujících letech se pak hrabě snažil automobilku zachránit a hledal společníka, s nímž by mohl továrnu opět postavit na nohy. Jelikož společníka nenašel, v roce 1925 došlo k fúzi Laurin & Klement se Škodovými závody. V automobilce Austro Daimler-Motoren AG, kde byl od roku 1921 nejen akcionářem, ale i členem správní rady, pak zaplatil vývoj a výrobu lehkého sportovního vozu Sascha, a to i přes nevoli ředitele firmy.

Během svých několika cest do USA hrabě navštívil i Fordovy továrny. Sašovým snem bylo vytvořil dostupný lidový vůz, jaký nabízel právě Ford. Své poznatky a nápady pak sdílel se svým přítelem Ferdinandem Porsche, konstruktérem automobilky Austro Daimler-Motoren AG. I přes veškerou snahu a jednání například i s automobilkou Citroën se Sašův sen o malém lidovém voze nesplnil.

Ernst Piëch, dědic automobilky Porsche, na hraběte Sašu vzpomíná takto:

Automobil Sascha Po první světové válce se Ferdinand Porsche rozhodl sestrojit malý závodní vůz pro svého přítele Sašu Kolowrata. Původně měl mít vodou chlazený čtyřválcový motor s obsahem 1098 cm³ (68 cm vrtání a 75 cm zdvih) a váhu jen 775 kg. I to bylo na tehdejší poměry značně málo, přesto se Porsche rozhodl této výzvě postavit a v práci pokračovat. Vznikl tak lehký sportovní vůz Austro-Daimler o váze pouhých 598 kg se dvěma vačkovými hřídelemi v hlavě.

Poprvé tento automobil odstartoval 2. dubna 1922 na závodě Targa Florio na Sicílii. Na 42 závodníků čekalo 432 km, 6 000 zatáček a maximální stoupání 12,5 %. V kategorii sériových vozů do 1100 cm³ zvítězil Fritz Kuhn s časem 8:19:48, na druhém místě skončil Lambert Pöcher s časem 8:20:37, oba s vozy typu Sascha. Do cíle závodu dojelo pouze 26 závodníků. Saša Kolowrat se sám vlastní chybou ze závodu vyřadil.

náhled|Vozy na závodě Targa Florio

Jízda Saši Kolowrata K uctění památky hraběte Alexandra se každoročně koná sraz historických vozidel s okružní jízdou v okolí hradu Přimda a s návštěvou sousedních měst v Bavorsku. Stokilometrovou jízdu pořádá Auto moto veterán klub Český les a zaštiťuje ji rodina Kolowrat-Krakowský.

Úspěchy v motocyklových závodech Hrabě Alexander jezdil především s motocykly z dílny Laurin & Klement, v několika závodech ale nastoupil i na stroji značky Puch.

náhled1904, říjen Praha–Písek (9. místo, pod pseudonymem „hrabě Klatovský“) 1905, září Semmering (3. místo) 1906, září Semmering (1. místo) 1906 Herbst-Prüfungs Fahrt (1. místo) 1907, červen Riesberg (1. místo v kategorii amatérů + 1. místo v kategorii továrních jezdců do 5,5 koňských sil) 1907 Semmering (3. místo) 1908, září Semmering (3. místo) 1911, duben Zbraslav–Jíloviště (3. místo)

Úspěchy v automobilových závodech náhled|Tým automobilky Laurin & Klement před startem Alpské jízdy ve Vídni