Silvestr Hibler ( – 1710), někdy uváděný též jako Silvester Hibler, byl českýJako “Bohemus” tituloval sám sebe v kolofonech liturgických knih pro vratislavský konvent, Biblioteka Uniwersytecka we Wrocławiu; I F 419 a I F 434. Viz níže. Ne náhodou zmínku o svém češství Hibler uvedl v knihách pro slezský klášter, kde převládal řeholníci německého jazyka. františkán, kněz, písař, hudebník a někdy bývá považován i za malíře.
Život V roce 1681 se zřejmě v Praze připravoval jako klerik na kněžství, jako kněz získal obvyklé právo kazatele.„Clericus professus“ je titulován v chorální knize – Praha, františkáni, Ni 8 (viz níže). Jako „concionator“ je popsán v Liber memorabilium decanatus [sic, i.e. conventus] Zasmucensis, s. 964 – strojopisný přepis - - Jihočeská vědecká knihovna, Zlatá Koruna, sign. 1 JH 54. Měl hudební nadání a v roce 1686 působil jako ředitel sboru u P. Marie Sněžné v Praze.“Chori Pragensis director“ se Hibler podepsal v hymnáři žaltáře pro vratislavský konvent – Biblioteka Uniwersytecka we Wrocławiu, I F 434. Viz níže. Funkci ředitelů chóru nařídil soudobý františkánský provinční ministr Bernard Sannig roku 1685 a jejich úkolem bylo cvičit řeholníky ve zpěvu a řídit chrámový sbor. Viz . Od řádné provinční kapituly v červnu 1687 působil během následujících 14 měsíců jako vikář kláštera františkánů v Turnově. Podle pamětní knihy kláštera Archivum conventus Turnoviensis: titulus VIII, pag. 259 a n. - Národní archiv, fond Františkáni Turnov, sign. B-18 nebo B-59. Opakovaně se byl pak do téže funkce v Turnově zvolen na celkem tři roky pro období od července 1689 do července 1692.NOVOTNÝ. Turnovští františkáni... (cit.), s. 128. Především však proslul a do dnešní doby na sebe zanechal památku jako písař pergamenových notovaných liturgických rukopisů určených pro modlitbu řeholníků v chóru. Hiblerem napsané chórové modlitební knihy napsané na přelomu 17. a 18. století bychom v této době jistě nalezli v celé řadě konventů české františkánské provincie a dodnes se zachovalo nemalé množství z nich. Na řádové provinční kapitule 4. prosince 1695 byl zvolen vikářem (zástupcem představeného) nedávno založeného kláštera v Zásmukách, v této funkci sloužil jeden rok. Podle soudobých pamětních knih zásmuckého konventu - [Národní archiv], Řád františkánů, kniha 47 („Archivum Conventus Zasmucensis ... “ 1693), s. 195 (část „De superioribus... “, s. 195. Nebo tamtéž kniha 48 („Archivum Conventus Zasmucensis ... “ 1693), s. 1 (kapitola „Nomina superiorum huius conventus“). Podle některých úsudků pobýval nadále v Zásmukách celý zbytek života,MINAŘÍK, Provinciál P. Bernard Sannig (cit.). ŠÁROVCOVÁ. Choral books... (cit.), s. 326 vzhledem k zvyku františkánských řádů přesouvat bratry do jiných klášterů vždy po asi 2-3 letech je nicméně nepravděpodobné, že by Hibler strávil 15 let na jednom místě. Kolofony níže zmíněného graduálu a žaltáře určené pro vratislavský klášter z let 1684 a 1685 naznačují, že Silvestr Hibler mohl v tomto období pobývat v klášteře ve Slaném. Jisté je, že v tomto období, ať již kdekoli, psal další rukopisy a závěr života strávil opět v Zásmukách. V tamějším klášteře také tento „neúnavný písař chorálních knih mateřské provincie“, jak jej cituje zásmucké klášterní nekrologium a pamětní kniha, zemřel 27. ledna 1710 na následky opakované mrtvice. Pohřben byl v místní kostelní kryptě pro řeholníky. Liber memorabilium ... Zasmucensis (cit.), s. 343. STREITOVÁ, Františkánský klášter v Zásmukách a jeho knihovna (cit.), s. 189. Srov. zápisy o úmrtí Hiblera v zásmuckých klášterních pamětních knihách a jejich kapitolách o zemřelých bratřích: „Anno 1710. 27. Jan{uarii} 3tio quadrante ad octavam vers{pertinam} recidiva apopleptica tactus V. P{[ate]r} Silvester Hibler, indefessus librorum choralium pro alma provi[nci]a scribtor [!sic], pie in D[omi]no obiit omnib{us} sacram{entis} moribundo necessar{iis} munitus et in crypta Fratrum sepulus. Dominus angelorum collocet{/collocat} animam eius inter choros eorum et faciat inscribi in Libro vitae.“ - Národní archiv, Řád františkánů, kniha 47, s.343 (část De Patribus et Fratribus defunctis). Nebo strojopisný opis zásmucké pamětní knihy - Jihočeská vědecká knihovna, Zlatá Koruna, sign. 1 JH 54, fol. 149r. Texty v složených závorkách v strojopisném přepise chybí nebo se různí Skříňkové nekrologium ze Zásmuckého kláštera (Regionální muzeum Kolín, inv.č. 49/68, vystaveno v Muzeu Kuřimska) o Hiblerovi uvádí : „indefessus choralium pro alma provincia scriptor“. Viz ŠÁROVCOVÁ. Choral books... (cit.), s. 325-26..
Podle zápisů v samotných rukopisech (kolofonech, explicitech), případně dle shodného písma a úpravy svazků byl bratr Silvestr Hibler písařem vícero liturgických knih pro různé kláštery. Psal je zpravidla z rozhodnutí provinčních představených (ministrů provinciálů), náklady někdy hradili místní rozhodnutí. Postupně se stal v řádu natolik proslulý jako písař knih pro bohoslužby, že i františkánské soupisy zemřelých jej uvádějí jako "písaře", nikoli klášterního vikáře, jímž byl v Zásmukách, a šlo o zřejmě o jeho nejvyšší dosaženou funkci v řádu běžně ve františkánských soupisech zesnulých uváděnou.
Liturgické knihy psané Hiblerem
Kniha pro klášter u P. Marie Sněžné v Praze Liber choralis ad usum Fratrum Minorum Reformatorum provinciae Bohemiae conventus s. Mariae ad Nives napsaná roku 1681 Hiblerem, ještě jako klerikem. „... anno 1681... confectus a F. Sylvestro Hibler, clerico professo“ - Knihovna františkánů u P. Marie Sněžné v Praze, signatura Ni 8. Viz SVOBODOVÁ, Milada. Interní inventář rukopisů františkánů v Praze. Je nejstarším známým rukopisem napsaným Hiblerem již v období jeho teologických studií v Praze.
Knihy pro klášter u sv. Antonína ve Vratislavi Hiblerovy písařské schopnosti zaznamenali řádoví představení – provinciálové a pověřili jej tvorbou modlitebních knih pro řádový chór tehdy nově založeného k české provincii františkánů náležejícího konventu sv. Antonína ve Vratislavi. Rukopisy pro vratislavský konvent založený roku 1679 psal Hibler přinejmenším zčásti v Praze a snad ve Slaném v 80. letech 17. století: Psalterium per hebdomadam, cum Hymnis. Pergamenový žaltář napsal Hibler dle kolofonu na základě rozhodnutí provinciála Archangela Mascula v roce 1683, část s modlitebními hymny doplnil v Praze roku 1686, tentokrát již z mandátu provinčního ministra Bernarda Sanniga.Biblioteka Uniwersytecka we Wrocławiu, signatura I F 434. 185 listů, 37x55cm. Explicit první části - žaltáře na fol. 88r: „Anno Domini 1683. ex mandato admodum Reverendi Patris Archangeli Mascul, Provinciae Bohemiae pro tempore ministri provincialis, conscriptum est hoc psalterium diurnum per manus Fratris Silvestri Hibler, eiusdem Provinciae sacerdotis, terminatumq[ue] est die 5. Decembris anni praementionati.”. Explicit hymnáře - fol. 184v: „Soli Deo honor et gloria. Conscriptum est hoc hymnariu[m] ad laudes om[n]ipotentis Dei, Immaculate Virginis Marie et s[ancti] Antonii de Padua ex ma[n]dato R[everendissi]mi P[at]ris Bernardi San[n]ig, Ord[inis] Min[orum] S[ancti] Fra[n]cisci Refor[matorum] praed[icator]is, s[acro]s[anctae] theologiae lectoris iubilati, religio[n]is scriptoris, toti[us] ord[in]is P[at]ris, ex-co[mm]issarii gen[era]lis Cismo[n]tani et Pro[vinci]ae Boe[m]ie iterati min[ist]ri pro[vinci]alis, a Fr[atr]e Silvestro Hibler, praedicatore Boemo et p[ro] tempore chori Pragensis directore, pro choro ecclesiae n[ost]rae Wratislavie[n]sis anno 1686.” Popis rukopisu dle staršího soupisu této knihovny podává databáze Manuscriptorium nebo Obě části jsou bohatě iluminované figurální a ornamentální výzdobou. Úvodní iniciála žaltáře – Kristus na Olivové hoře je signována rokem 1685 a monogramem „F.O.H.”, což zřejmě znamená podpis františkánského iluminátora Oswalda Hermundta činného pro kladský klášter.„F.O.H.” jako „F[rater] O[swaldus] H[ermunt]” identifikovala ŠÁROVCOVÁ. 'Choral books ...' (cit.), s. 321-322. Graduale fratrum minorum de dominicis et sanctis pro choro, ve 2 svazcích: jeden pro neděle a další pro svátky a mimořádné příležitosti. Pro vratislavský konvent byl Hiblerem napsán na pergamenu v letech 1684 (sváteční část) a 1686 (nedělní část) na základě mandátu provinciála Bernarda Sanniga.Biblioteka Uniwersytecka we Wrocławiu, signatura I F 419. Popis rukopisu viz Manuscriptorium nebo . Explicit 1. části (I F 419/I), fol. 1r: „In nom[in]e Sanctissime Trinitatis et sancti Antonii Paduani incipit graduale de do[m]inicis ex mandato Rev[eren]d[issi]mi Pa[tr]is Bernhardi San[n]ig, Ord Min Sancti Francisci Reform praedicatoris, ss th[eo]l[og]iae lectoris iubilati, scriptoris religionis, totius ordinis Patris, ex-commisarii gen[era]lis Cismo[n]tanae familiae et reformatae Provinciae Bohemiae s[anc]ti Wenceslai ducis et martyris iterati ministri provincialis, Pragae conscriptu[m] a Fr[atr]e Silvestro Hibler Bohemo, praefatae Pro[vincia]e sacerdote, pro usu chori ecc[es]iae n[os]traw Wratislaviensis. Anno 1684.” Druhá část - de sanctis (I F 419/II) dokončená 6.9.1686 má první kolofon na fol. 53v: „Conscriptum est hoc graduale ad laudem omnipotentis Dei, s. Antonii Paduani et omnium coelitum honorem ex mandato Rmi Pris Bernardi Sannig, prae[dicato]ris, ss. theologiae lectoris iubilati, religionis scriptoris, totius ordinis Patris, ex-commissarii gen[era]lis Cismontani et Provinciae Bohemiae s. Wenceslai ducis et martyris iterati ministri provincialis, a F[rat]re Silvestro Hibler, praedicatore Bohemo et pro tempore in metropolitano conventu Pragensi B. Virginis ad Nives chori magistro, pro choro ecclesiae nostrae Wratislaviensis ad s. Antonium Paduanum. Anno reparatae salutis post millesium sextcentesimum octagesimo sexto die 6. Septem[bris].” Explicit 1. části se kromě patrona vratislavského konventu svatého Antonína odvolává na Nejsvětější Trojici, takže je možné, že Hibler psal knihu ve slánském konventu. Oba svazky byly vyzdobeny vícero, přinejmenším dvěma anonymními iluminátory, kteří vytvořili bohaté figurální iniciály, převážně s tematikou Ježíšova pozemského života dle evangelií, Seslání Ducha svatého či s motivem hostie. Psalterium pro choro cum hymnis fratrum ordinis minorum rovněž napsaný na pergamenu z rozhodnutí provinciála Sanniga a dokončený bratrem Hiblerem 30. listopadu 1685. Biblioteka Uniwersytecka we Wrocławiu; signatura I F 436. 130 listů, 42x65 cm. Kolofon v kaligrafické stuze na fol. 130r: "In nomine Ss. Trinitatis et s. Antonii de Padua co[n]scriptum est hoc psalter[ium] ex ma[n]dato Rmi. P. Bernhardi Sanig [sic, i.e. Sannig], Ord. Min. S. Francisci Ref. praed[icatoris], ss. th[eo]l[og]iae lectoris iubilati, religio[n]is scriptoris, toti[us] ord[inis] P[at]ris, ex-com[m]misarii gen[era]lis Cismo[n]tani et reformatae Pro[vincia]e Boemiae s. We[n]ceslai d[ucis] et m[artyris] iterati ministri provincialis, Pragae a Fratre Silvestro Hibler, praedicatore, praefatae provinciae sacerdote Bohemo, pro usu chori ecclesiae nostrae Wratislaviensis. Anno Domini MDCLXXXV. die xxx. Novembris." Viz ŠÁROVCOVÁ. 'Choral books ...' (cit.), s. 322. Jako i předchozí zmíněný graduál kolofon tohoto žaltáře vzývá Nejsvětější Trojici, a rukopis mohl být psán ve Slaném.
Knihy pro klášter v Zásmukách Podobně jako v případě konventu ve Vratislavi, i v případě Zásmuky psal Silvestr pergamenové liturgické knihy pro nově založený klášter. Nákup pergamenů pro ně také zajistil hlavní fundátor kláštera hrabě Adolf Vratislav ze Šternberka. Dnes známe: