Antonius Johannes „Anton“ Geesink [Anton Chésink] (6. dubna 1934 – 27. srpna 2010, Utrecht, Nizozemsko), byl reprezentant Nizozemska v judu.
Sportovní kariéra
Úspěchy olympijský vítěz z roku 1964 mistr světa z roku 1961 a první západní judista, který porazil zástupce kolébky juda celkem 24 titulů mistra Evropy 6× ve váhových kategoriích 11× bez omezení (váha / stupeň) 4× v technických stupních 3× v týmové soutěži (1953, 1960, 1961)
Zajímavosti náhled|r. 1966 v Praze s rozhodčím Karlem Zrůbkem (7. DAN)|alt= Vyrůstal v dělnické čtvrti v Utrechtu. Odmala rád sportoval – hrál fotbal, závodil na kole, zápasil, vzpíral apod. Nejvíce ho však uchvátilo judo. Seznámil se s ním, když jejich tělocvičnu navštívil instruktor z Francie. Geesink nebyl dobrým žákem, proto hned po základním škole šel pracovat na stavbu jako pomocný dělník. Při této práci nabral svoji pověstnou sílu. Vítězil převážně na zemi. Soupeře unavil a následně dostal na zem a do držení. S věkem a s pravidelnými návštěvami Japonska se naučil obstojně i techniku v postoji – velmi účinná byla především jeho uči-mata.
Od poloviny padesátých let 20. století neměl v Evropě konkurenta. Na začátku 60. let měl již dostatečné zkušenosti a techniku na to, aby v kombinaci se svými parametry (byl o hlavu vyšší než Japonci) mohl zástupce kolébky juda porazit. Na mistrovství světa v roce 1961 porazil ve finále Kodži Soneho a zapsal se nesmazatelně do dějin juda jako první západní judista, který získal vítězství na úkor zástupců kolébky juda. V roce 1964 svůj úspěch zopakoval na olympijských hrách v Tokiu, kdy nedal šanci domácímu Kaminagovi. Geesink se dá považovat za prototyp nového sportovního směřovaní juda. Sportovec odhodlaný a fyzicky zdatný, mající respekt k soupeři, ale ne strach, zná své možnosti. Tyto vlastnosti jsou ve sportovním judu daleko důležitější než vytříbená technika.
Geesink ukončil sportovní kariéru celkem čtyřikrát. Poprvé po vyhraném mistrovství světa v roce 1961, podruhé po olympijských hrách v roce 1964, potřetí v roce 1965. V tomto roce ho sužovala různá zranění – na mistrovství Evropy si v soutěži týmů natrhl sval a v individuálních soutěžích potom nestačil v semifinále na své soupeře. V roce 1967 ohlásil comeback, získal svůj další titul mistra Evropy, ale před mistrovstvím světa v roce 1967 se opět zranil. Poté, co se potvrdilo, že judo nebude součástí olympijských her v roce 1968, ukončil sportovní kariéru definitivně.
Geesinkův přínos pro evropské sportovní judo byl obrovský. V 60. letech s sebou vytáhl na špičkovou úroveň několik svých krajanů. Wim Ruska se stal dokonce jeho důstojným nástupcem co do rivality s japonskými soupeři. Inspiroval celou řadu chlapců z jiných, i tehdy málo judistických zemí k tréninku. V roce 1966 navštívil jako čestný host Prahu, kde probíhalo první akademické mistrovství světa v judu.
Po skončení sportovní kariéry pracoval, mimo krátkých epizod mezi profesionálními zápasníky nebo hraní ve filmu, jako funkcionář v domácím i mezinárodním sportu. O judu napsal několik publikací. Jedno období byl členem Mezinárodního olympijské výboru a nevyhnul se skandálu s hlasováním pro olympijské hry v Salt Lake City v roce 2002. Na jeho návrh se zápasící judisté od sebe odlišují barvou judogi (bílá vs. modrá). V roce 1997 mu Mezinárodní judistická federace udělila 10. technický stupeň (judan). Kodokan (nejstarší a nejvýznamnější japonská škola juda) však udělení judanu až do jeho smrti (2010) nepotvrdil.
Výsledky
Váhové kategorie Turnaj 1951 1952 1953 1954 1955 1956 1957 1958 1959 1960 1961 1962 1963 1964 1965 1966 1967 17 18 19 20 21 22 23 24 25 26 27 28 29 30 31 32 33 těžká váha Mistrovství světa 1. — Mistrovství Evropy — — — 1. 1. 1. 1. 1. 1. 4. — —
Bez omezení (váhy / tech. stupně) Turnaj 1951 1952 1953 1954 1955 1956 1957 1958 1959 1960 1961 1962 1963 1964 1965 1966 1967 17 18 19 20 21 22 23 24 25 26 27 28 29 30 31 32 33 Olympijské hry 1. Mistrovství světa 3. 5. 1. — — Mistrovství Evropy — ? 1. 1. 2. 1. 1. 1. 1. 1. 1. 1. 1. 4. — 1.
Technické stupně Turnaj 1951 1952 1953 1954 1955 1956 1957 1958 1959 1960 1961 1962 1963 17 18 19 20 21 22 23 24 25 26 27 28 29 1.K 1.D 3.D 4.Dan Mistrovství Evropy 2. 1. — 1. 1. 1. — — — — —
Podrobnější výsledky
Olympijské hry Rok Kategorie skupina A semifinále finále LOH 1964 bez rozdílu vah výhra Alan Petherbridge výhra Akio Kaminaga výhra Ted Boronovskis výhra Akio Kaminaga
Mistrovství světa Rok Kategorie 1/32 1/16 čtvrtfinále semifinále finále MS 1965 těžká váha výhra John Oostermann výhra Peter Herrmann výhra Seidži Sakaguči výhra Parnaoz Čikviladze výhra Micuo Macunaga
Mistrovství světa - bez omezení Rok 1/64 1/32 1/16 čtvrtfinále semifinále finále MS 1956 x výhra Étienne Plaige výhra Reynaldo Forti výhra Vince Tamura prohra Jošihiko Jošimacu - MS 1958 výhra Bonkan výhra Lien Kwenho výhra Prock prohra Kimijoši Jamašiki – - MS 1961 výhra Suddžono výhra Michel Bourgoin výhra Stojan Stojaković výhra Akio Kaminaga výhra Hitoši Koga výhra Kodži Sone
Reference Několik článků z časopisu Black Belt – volně přístupný na serveru books.google.com.
Externí odkazy
Judo FactFiles
Kategorie:Nizozemští judisté Kategorie:Nizozemští olympijští vítězové Kategorie:Olympijští vítězové v judu Kategorie:Mistři světa v judu Kategorie:Mistři Evropy v judu Kategorie:Narození 6. dubna Kategorie:Narození v roce 1934 Kategorie:Narození v Utrechtu Kategorie:Úmrtí 27. srpna Kategorie:Úmrtí v roce 2010 Kategorie:Úmrtí v Utrechtu Kategorie:Muži Kategorie:Sportovec roku (Nizozemsko) Kategorie:Nizozemští olympijští vlajkonoši