Let Malaysia Airlines 17 (MH17) byl pravidelný let společnosti Malaysia Airlines z amsterdamského mezinárodního letiště Schiphol s cílem plánovaného doletu na mezinárodní letiště Kuala Lumpur, který byl proveden dopravním letadlem Boeing 777. Toto letadlo bylo 17. července 2014 zasaženo raketou ruské výroby, patřící do protiletadlového raketového kompletu Buk, a poté se zřítilo poblíž vesničky Hrabove severně od města Torez v Doněcké oblasti na Ukrajině. Zahynulo všech 298 lidí na palubě letadla. Pro společnost Malaysia Airlines to byla po zmizení letu 370 v březnu 2014 už druhá ztráta letadla ve stejném roce.
Vyšetřováním byly pověřeny Nizozemský bezpečnostní úřad (DSB) a nizozemský Společný vyšetřovací tým (JIT). JIT 13. října 2015 dospěl k závěru, že let Malaysia Airlines 17 byl sestřelen raketou odpálenou z protiletadlového systému 9K37 Buk. Protiletadlový raketový systém Buk, dopravený v den sestřelu z Ruska, patřil 53. protiletadlové raketové brigádě Ruské federace z města Kursk. Podle zprávy komise došlo k odpálení rakety na území ovládaném proruskými separatisty. Použitý komplet byl poté odvezen zpět do Ruska.
Zjištění DSB a JIT jsou v souladu s dřívějšími tvrzeními amerických a německých zpravodajských zdrojů a tvrzeními ukrajinské vlády. Na základě závěrů JIT vlády Nizozemska a Austrálie shledaly Rusko odpovědným za zapojení systému Buk do válečného konfliktu.
Ruská vláda popřela účast na sestřelení letadla. Ze zničení letadla obviňovala ukrajinskou vládu. Ruskem podporovaní separatisté zpočátku popírali, že by letadlo sestřelili, a že by vůbec měli prostředky jako rakety Buk, aby mohli letadlo sestřelit. Ruské orgány se výrazně zapojily na obranu separatistů, popíraly jejich vinu, obviňovaly ze sestřelení ukrajinské jednotky a předkládaly množství svých verzí zničení letu MH17, včetně tvrzení státních televizních stanic o sestřelu ukrajinským stíhacím letounem. Podle další verze ruského ministerstva obrany se mělo podle sériových čísel rakety dát odvodit, že raketa z roku 1986 patřila ukrajinskému pluku se stanovištěm u Lvova. Všechny tyto rakety byly prý v Rusku vyřazeny a zlikvidovány po roce 2011.
Tyto verze byly postupně odhalovány jako dezinformace.
Ředitel nizozemského bezpečnostního úřadu uvedl, že se ukázalo jako nedostatečné, když ukrajinské úřady neuzavřely celý vzdušný prostor nad oblastí konfliktu, ale jen nižší letové hladiny. Uvedl také, že: „Nikdo se nedomníval, že civilnímu dopravnímu letounu hrozí jakékoliv nebezpečí. Všichni byli přesvědčeni, že vzdušný prostor je bezpečný.“ Během tří dnů – den před až den po tragédii – přelétalo vzdušný prostor v dané oblasti 160 různých dopravních letadel patřících 61 společnostem.
V červenci 2015 Malajsie vznesla k Radě bezpečnosti OSN návrh na stíhání viníků sestřelu před mezinárodním tribunálem, který získal většinovou podporu členských států Rady, ale byl vetován Ruskem.
Průběh letu náhled|vlevo|upright=1.4|Trasa letu přes vzdušný prostor Nizozemska, Německa, Polska a Ukrajiny
Letoun odstartoval z amsterdamského mezinárodního letiště Schiphol ve čtvrtek 17. července ve 12.14 místního času (SELČ), předpokládaný přílet na mezinárodní letiště v Kuala Lumpuru byl v 00.00 (18. července, 6.00 lokálního času). Poslední kontakt malajsijské společnosti s letadlem proběhl ve 14.15. Stroj se zřítil nedaleko vesnice Hrabove, severně od města Torez v Doněcké oblasti, přibližně 50 km od ukrajinsko-ruské hranice, v lokalitě kontrolované proruskými separatisty. Podle Evropské organizace pro bezpečnost leteckého provozu (Eurocontrol) nemělo letadlo žádné problémy. Před zřícením se pohybovalo ve výšce 10 tisíc metrů (33 tisíc stop), tedy 300 metrů nad úrovní zakázaného prostoru, který Ukrajina vymezila ve výšce 32 tisíc stop.
Pasažéři a posádka Státní příslušnost obětíStátPočetDvojíobčanství Austrálie 27 1 Belgie 4 1 Filipíny 3 0 Hongkong 0 1 Indonésie 12 0 Irsko 0 1 Itálie 0 1 Izrael 0 1 Jihoafrická republika 0 1 Kanada 1 0 Malajsie 43 0 Nizozemsko 193 0 Německo 4 0 Nový Zéland 1 1 Rumunsko 0 1 Spojené království 10 0 Spojené státy 0 1 Vietnam 0 3Celkem298
V letadle letělo 283 pasažérů dvanácti národností a 15 členů posádky malajsijské národnosti. Mezi cestujícími byli mimo jiné odborníci na infekci virem HIV, kteří letěli na konferenci o epidemii AIDS v australském Melbourne, včetně Joepa Lange.
Následky Letoun se rozpadl ještě ve vzduchu a trosky se zřítily na území ovládané Ruskem podporovanými separatisty. Všech 298 lidí na palubě letadla zahynulo, nejvíce obětí pocházelo z Nizozemska. Trosky byly rozprostřeny na velkém území, kolem 20 km². Oblast dopadu vzali pod kontrolu separatisté, kteří sice umožnili volný přístup záchranným týmům, ovšem bránili ve volném pohybu vyšetřovatelům. Mezinárodní tým vyšetřovatelů získal přístup do oblasti až po několika dnech. Obě černé skříňky také nalezli a vyzvedli separatisté, kteří je až po několika dnech (23. 7.) předali v Doněcku malajsijským vyšetřovatelům. Dlouho také nebyl jasný osud mrtvých těl. Objevovaly se zprávy, že zůstávají na místě nálezu a tlejí. Nakonec se vyjasnilo, že byla uskladněna do chladírenských vagónů u města Torez. Odtud byla následně převezena přes Doněck do Charkova. Zde si je vyzvedli nizozemští představitelé. Po identifikaci v Nizozemsku byly ostatky obětí repatriovány do příslušných zemí.
V důsledku katastrofy uzavřela Ukrajina letový prostor nad východní Ukrajinou pro veškeré lety ve všech letových výškách. Letový prostor nad Doněckou oblastí byl již od 1. července 2014 uzavřen až do výšky 26 000 stop (7 900 m), od 14. července 2014 pak až do výšky 32 000 stop (9 800 m). Řízení letového provozu Eurocontrol vydalo prohlášení, dle kterého byl v okamžiku ztráty kontaktu let MH 17 v letové výšce 33 000 stop (10 060 m), tedy nad hranicí uzavřeného prostoru. Letadla některých letových společnosti, například Qantas, Korean Airlines či British Airways se již několik měsíců před katastrofou oblasti vyhýbala kvůli obavám z bezpečnosti letu, nicméně další aerolinie, například Aeroflot, Lufthansa, Virgin Airways, Transaero či Turkish Airlines oznámily, že se nadále budou vyhýbat dotčenému ukrajinskému vzdušnému prostoru až po nehodě.
Vyšetřování Den po nehodě se sešli k trojstrannému jednání zástupci Organizace pro bezpečnost a spolupráci v Evropě (OBSE), Ukrajiny a Ruska. Po videokonferenci se zástupci proruských rebelů tito přislíbili „bezpečný přístup a záruku bezpečnosti“ pro mezinárodní vyšetřovací komisi a spolupráci s ukrajinskými úřady a pozorovateli OBSE. Avšak hned 18. července ozbrojenci zabránili týmu OBSE v přístupu na místo neštěstí. Po 75 minutách marného čekání na místě se tým vrátil do Doněcku. První dva dny po neštěstí, 18. a 19. července ozbrojenci bránili týmu OBSE a mezinárodním pozorovatelům ve svobodném vyšetřování na místě katastrofy.
Zástupce ukrajinského ministerstva zahraničí oznámil, že těla byla převezena k ohledání a identifikaci do Charkova, asi 270 kilometrů severně od místa dopadu. K 18. červenci bylo nalezeno 181 těl. Téhož dne bylo oznámeno, že jedna ze dvou černých skříněk nacházejících se na palubě letounu je v rukou separatistů; ti to však popřeli. Ve stejný den oznámil zástupce separatistické tzv. Doněcké lidové republiky, že obě černé skříňky byly nalezeny jejich záchrannými týmy. Nebyl však schopen sdělit, kde se momentálně nachází.
19. července ukrajinský představitel prohlásil před zástupci tisku, že separatisté odvezli z místa neštěstí 38 těl za účelem odstranění střepin z vybuchlé rakety a zničení důkazů. V tisku se objevily zprávy o okrádání obětí o kreditní a debetní karty. Ukrajinské úřady vyzvaly příbuzné obětí k preventivnímu zablokování těchto karet. Předseda nizozemské vlády Mark Rutte 19. července vyjádřil znechucení nad nedostatkem respektu k osobním věcem obětí a šok nad neúctou k mrtvým tělům.
23. července Alexandr Chodakovskij, vůdce žoldnéřského praporu Vostok, připustil, že v době pádu letadla separatisté systémem Buk disponovali. Také naznačil, že systém pocházel z Ruska, kam byl zřejmě po katastrofě letu MH-17 opět navrácen.
Vlády Malajsie a Nizozemska požadovaly zřízení speciálního tribunálu OSN, který by měl být vybaven pravomocí zjistit a potrestat viníky, v čemž je podpořily i vlády Austrálie, Belgie a Ukrajiny, avšak představitelé ministerstva zahraničních věcí Ruské federace označili takový krok za „nešťastný a kontraproduktivní“, a pro Rusko nepřijatelný. Ruský prezident Putin jej odmítl i v telefonickém rozhovoru s nizozemským premiérem Ruttem a návrh na jeho zřízení byl 29. července 2015 Ruskem v RB OSN vetován.
13. října 2015 oznámil Nizozemský bezpečnostní úřad, odpovědný za leteckou bezpečnost, že let Malaysia Airlines 17 byl sestřelen raketou odpálenou z protiletadlového systému 9K37 Buk.
V prosinci roku 2017 byla uveřejněna zpráva investigativních deníků, že řízení sestřelení tohoto letadla s největší pravděpodobností osobně řídil, či jinak koordinoval dráhu letu rakety BUK ruský generálplukovník Nikolaj Fjodorovič Tkačev (), oslovovaný vojáky jako Delfín ().
Příčina náhled|vpravo|Protiletadlový systém Buk-M2
Za bezprostřední příčinu pádu letadla byl nizozemskými vyšetřovateli označen zásah raketou země-vzduch. Ukrajinští představitelé od začátku považovali za nejpravděpodobnější příčinu neštěstí právě sestřelení raketou země-vzduch. Stejný názor vyjádřily i americké úřady. Bylo téměř jisté, že šlo o raketu vypálenou protiletadlovým systémem Buk, jelikož se jedná o jediný typ rakety země-vzduch používaný v dané oblasti, schopný zasáhnout cíl v tak vysoké letové výšce. Systém Buk mají ve své výzbroji jak Ukrajinci, tak Rusové.
Video zachycující vrak sestřeleného malajsijského Boeingu 777 na východě Ukrajiny zveřejnila společnost News Corp Australia. Záznam bezprostředně po pádu letounu 17. července 2014 pořídili povstalci, kteří se mezi ještě hořícími troskami a mrtvými těly probírali věcmi včetně osobních zavazadel pasažérů a s překvapením zjišťovali, že se jedná o cizince a letoun byl civilní.
Dne 9. září 2014 byla zveřejněna předběžná zpráva nizozemských vyšetřovatelů. Zpráva jednoznačně vyloučila, že by se letoun zřítil v důsledku technického selhání, chyby pilota nebo leteckého dispečinku. Pád letadla způsobilo proražení trupu „vnějšími objekty“ letícími vysokou rychlostí. Poté se letadlo rozlomilo ve vzduchu. Vyšetřovatelé zároveň vyloučili, že by někdo manipuloval s černými skříňkami. Veškerá komunikace mezi letadlem a věží v Dněpropetrovsku skončila ve 13:20:03.
Dne 8. září 2014 zveřejnil publicista stanice BBC John Sweeney reportáž dokládající svědectvími místních obyvatel, že v době pádu letadla se v dané oblasti povstaleckého území vyskytoval raketový systém 9K37 Buk, jehož obsluha hovořila s ruským přízvukem. 19. března 2015 oznámila nizozemská stanice RTL, že na místě katastrofy byly nalezeny střepiny, odpovídající úlomkům z bojové hlavice rakety komplexu „Buk“, a agentura Jane's Information Group, specializovaná na oblast vojenství a obranných technologií, informovala 18. března, že předběžné závěry vyšetřování, uniklé do nizozemských médií, nasvědčují tomu, že stroj byl sestřelen raketou systému Buk-M1-2 ruských ozbrojených sil a pravděpodobně s ruskou obsluhou. Vyšetřovací komise Onderzoeksraad Voor Veiligheid však uvedla, že vyšetřování stále pokračuje a zaměřuje se i na mnoho dalších indicií než pouze na střepiny bojové hlavice, aby mohla své konečné závěry opřít o vícečetné důkazy, zejména s ohledem na potvrzení vztahu mezi materiálními důkazy a místem nálezu. 3. dubna 2015 byla také nizozemskou policií zveřejněna výzva hledající osoby schopné poskytnout svědectví o pohybech bílého podvalníku značky Volvo přepravujícího 17. a 18. července 2014 vozidlo systému Buk v oblasti Donbasu a samotného samohybného systému v okolí města Snižne, případně i další detaily, vztahující se k jeho obsluze a její identitě.