Míšeň

náhled|vpravo|Pohled z vyhlídky Juchhöh na podzimní Míšeň náhled|Míšeň (pohled od dómu) náhled|upright|Míšeň, Hintermauer 7 (foto: Jörg Blobelt) Míšeň (, , , ) je velké okresní město v německé spolkové zemi Sasko, rozkládající se na Labi, 25 km severozápadně od centra Drážďan. Je správním centrem stejnojmenného zemského okresu. Město je proslulé míšeňským porcelánem, který se začal vyrábět ve zdejší manufaktuře roku 1710 jako první porcelán v Evropě. Míšeň má obyvatel, spadá do metropolitní oblasti Drážďan, v níž žije na 750 000 obyvatel a jež je hospodářsky nejsilnějším regionem východního Německa. Páteří míšeňské ekonomiky je tradičně keramický průmysl, k čemuž přispívají blízká ložiska jílu a kaolínu, dále zpracovávání kovů, lékařská technika, stavebnictví, potravinářství, obchod a tisk. Po roce 1990 se Míšeň stala vyhledávaným turistickým cílem a asi 40 % zaměstnanců je zde závislých na cestovním ruchu.

Míšeň je nejstarším městem Saska. Mezi rokem 600 až 400 před naším letopočtem se tu usadily germánské kmeny Svébů a Hermundurů, které později odešly na území dnešního Durynska. Kolem 6. století bylo okolí nedalekého města Lommatzsch osídleno srbským kmenem Glomačů, známých také pod označením Daleminci. V letech 928–929 založil Jindřich I. Ptáčník v rámci svého tažení proti Slovanům míšeňský hrad k zajištění hraniční linie tehdejšího Saského vévodství. Následník a syn Jindřicha, první římský císař Ota I. Veliký, začlenil roku 965 podrobená slovanská území v hraniční oblasti, tzv. marky, a dosadil zde markrabata jako své zástupce a úředníky. Tak vzniklo Míšeňské markrabství, které bylo od roku 968 rovněž sídlem biskupa. V podhradí se usadili nejprve rytíři a duchovní, civitas, tedy měšťanské město Míšeň je v pramenech poprvé zmíněno v roce 1150. Ve vrcholném středověku byl míšeňský hrad středobodem dvorské kultury a minnesangu. Po Lipském dělení na ernestinskou a albertinskou linii panovnického rodu Wettinů byla rezidence přemístěna do Drážďan, čímž Míšeň ztratila svůj politický význam. Město samo však zažilo v 16. století největší hospodářský rozkvět, který se opíral zejména o prosperující soukenictví. V roce 1710 byla na zámku Albrechtsburg zahájena výroba míšeňského porcelánu. V období industrializace vyrostlo v Míšni vícero keramických závodů na výrobu slínkových cihel, šamotu, pecí a jílů. Kolem roku 1900 byly odstřeleny středověké hradby a město se rozrostlo do svého okolí.

Míšeň je turisticky atraktivním městem, jehož návštěva vhodně doplňuje zážitek z Drážďan a přináší ucelení poznatků, čerpaných z renesančních a barokních památek saské metropole. Návštěvníkům může nabídnout jedinečné pamětihodnosti, jako je nejstarší německý pozdně gotický zámek Albrechtsburg, vrcholně gotický Míšeňský dóm s plastikami naumburské huti, malebné Staré město, městské muzeum a muzeum míšeňského porcelánu, v jehož inventáři je kolem 20 000 exponátů. Oslavou míšeňského vinařství je každoroční festival „Meißner Weinfest“, dlouhou tradici mají také místní vánoční trhy. Míšeň bývá spojována s následujícími přídomky: „město markrabat“, „město modrých mečů“, a konečně: „Míšeň – kolébka Saska“.

Geografie

Poloha Město Míšeň leží 25 km severozápadně od Drážďan, 75 km východně od Lipska a 30 km severně od Freibergu v ústí Labské kotliny na Labi a jeho přítoku Triebisch. Jihovýchodně od Míšně se nacházejí města Coswig a Radebeul. Nejníže položeným bodem města je střední hladina Labe ve výšce 95 m n. m. Jižně od Míšně leží Míšeňská vrchovina, severozápadně pak kopcovitá krajina Lommatzscher Pflege. Sousedními obcemi jsou města Coswig, Diera-Zehren, Käbschütztal, Klipphausen, Niederau a Weinböhla v Zemském okrese Míšeň.

Reliéf, geologie, půdy Centrum města leží na „Míšeňském masivu“ (dříve označovaném jako Míšeňský žulovo-syenitový masiv), který vznikl v horním karbonu. Vrstva žuly a syenitu byla v mladším horním karbonu překryta vyvřelými horninami (porfyr, porfyrit, smolek). Všechny tyto geologicky starší horniny dnes vystupují na povrch na svazích hluboce vykrojených údolí, např. na Burgbergu, Ratsweinbergu, Crassobergu, Tonbergu a v celém 3 km vzdáleném pohoří Spaargebirge. Žulové průsmyky se nacházejí v oblasti Nassau. Tyto horniny se ještě dnes těží v místech Steinweg a Dobritz. Dříve byly kamenolomy podél celého Labského údolí, v celém údolí Triebischtal, v pohoří Spaargebirge, na Ratsweinbergu, Tonbergu apod., neboť pro stavební účely nezbytný kámen bylo odtud možné přepravovat s nižšími náklady. Usazeniny z období křídy, tj. vápenito-hlinitá opuka, se nacházejí v oblasti zvané Zscheila. Zbytky této opuky překrývají žulu také na Tonbergu a Ratsweinbergu. V nížinách (Labské údolí, Nassau) je na povrchu usazená pleistocenní údolní hlína a hlinité údolní písky tvořené někdy holocenní lužní hlínou nebo štěrkem. Tyto hlíny byly základní surovinou pro míšeňské cihelny. Na samém povrchu jsou pleistocenní spraše, které zde tvoří nejúrodnější zemědělskou půdu. Krajinná forma Labské nížiny je důsledkem zlomu, respektive tektonického poklesu. Tento pohyb hornin pokračuje dodnes, takže lze říci, že Míšeň, i když v malé míře, je oblastí zřetelné seismické aktivity.

Vodstvo Nejvýznamnějším vodním tokem v prostoru Míšně je řeka Labe, která městskou oblastí protéká z jihozápadu na severovýchod v částečně hluboce vykrojeném a úzkém údolí. Povodí Labe na území města tvoří přítok Triebisch (zleva) a Fürstengraben (zprava). Průměrný střední vodní stav Labe v Míšni byl v roce 2020 na základě desetiletého měření 219 cm, střední průtok 0 m³/s. Pro hospodářský život Míšně byla po staletí významná lodní doprava, která přepravovala pískovce, vápence a později také české uhlí důležité pro zdejší keramický průmysl, stejně jako až donedávna dosti rozšířený rybolov.NAUMANN, Günter. Stadtlexikon Meißen, Kapitola Elbe, s. 71–73.

Pitná voda, kterou distribuují vodovody společnosti Meißner Stadtwerke (MSW), pochází z údolních přehrad Lehnmühle a Klingenberg a je ještě dodatečně upravována v Drážďanech. V roce 2016 bylo touto cestou do Míšně přivedeno 1 350 000 m³ pitné vody. Podle měření laboratoří společnosti Drewag Netz GmbH v témže roce je pitná voda v Míšni vysoce kvalitní a vyrovná se složením i vodě minerální.

Podnebí Klimatické podmínky v Míšni ukazují jasné rozdíly mezi oblastí údolí a horami. Vzhledem ke kontinentální poloze města je zde velmi málo srážek. Průměrné roční srážky jsou 590 až 640 mm. Průměrná roční teplota v oblasti Míšně je přibližně 8,6 °C. Na jižních svazích je roční průměrná teplota dokonce 9,1 až 9,5 °C, zatímco údolí a soutěsky na levém břehu Labe mají díky své převážně severovýchodní orientaci teploty až o 4 °C nižší. Převládajícím hlavním směrem větru je západ nebo severozápad a je částečně upraven teplotními poměry údolí Labe. Samotné Labe je vyrovnávacím prvkem klimatického systému města, takže lze hovořit o mírném podnebí ovlivňovaném kontinentem.

Flora a fauna Přirozená vegetace má na území Míšně četné floristické zvláštnosti. V údolích na levém břehu Labe dominují druhově bohaté smíšené listnaté lesy, zatímco na pravém břehu převládá dub. Dílčí oblasti se vyznačují také subkontinentálními společenstvy suchých trav. V rámci Saska se výlučně v okrese Míšeň – většinou na teplých, suchých a chráněných místech na Labi nebo v bočních údolích – vyskytují následující vzácné druhy: locika vytrvalá (Lactuca perennis), zvonek boloňský (Campanula bononiensis), čistec německý (Stachys germanica), mochna skalní (Drymocallis rupestris), vousatka prstnatá (Bothriochloa ischaemum), zapalička největší (Tordylium maximum), pochybek prodloužený (Androsace elongata), vstavač nachový (Orchis purpurea), divizna brunátná (Verbascum phoeniceum), mochna bílá (Potentilla alba), koniklec luční (Pulsatilla pratensis), křivatec nejmenší (Gagea minima), saranče lesní (Chorthippus vagans), šidélko ozdobné (Coenagrion ornatum) a užovka podplamatá (Natrix tesselata).

Ochrana životního prostředí S oblastí Míšně se překrývá pět lokalit chráněných podle směrnice o stanovištích. Jsou to: Elbtal zwischen Schöna und Mühlberg, Bosel und Elbhänge nördlich Meißen, Linkselbische Täler zwischen Dresden und Meißen, Triebischtäler, Täler südöstlich Lommatzsch. Na základě evropské směrnice o ptácích je chráněna oblast: Linkselbische Bachtälere. Dále jsou zde lokality s výskytem chráněných netopýrů, čtyři chráněné krajinné oblasti (Riesaer Elbtal und Seußlitzer Elbhügelland, Nassau, Elbtal zwischen Dresden und Meißen mit linkselbischen Tälern und Spaargebirge, Meißner Triebischtäler), jedna chráněná přírodní oblast a šest plošných přírodních památek. Konečně na území města Míšeň je celkem asi 100 pozemků zákonně chráněno jako biotopy. Celkem 1605 ha z plochy městské oblasti (ca 51,9 %) je využíváno zemědělsky, 291 ha (9,4 %) tvoří lesy. Podle zprávy Akčního plánu pro hluk z roku 2019 je hlavním zdrojem hluku silnice B 101. V roce 2019 bylo ve městě 15 povolených provozů vyžadujících schválení podle Spolkového zákona o kontrole imisí (BImSchG).Stadt Meißen. Fortschreibung des Integrierten Stadtentwicklungskonzeptes (INSEK) : Schlussentwurf 17.09.2019, s. 90–93.

Městské části Altstadt Bohnitzsch Cölln Dobritz a Buschbad Fischergasse Görnische Vorstadt Hintermauer Klostergasse Kloster Heilig Kreuz Klosterhäuser Korbitz Kynastsiedlung Lercha Nassau Neudörfchen Niederfähre Niedermeisa Niederspaar Obermeisa Oberspaar Proschwitz Questenberg Rauenthal Rottewitz Siebeneichen Triebischtal Triebischvorstadt Vorbrücke Winkwitz Zaschendorf Zscheila

Historie

Osídlení Míšeňska náhled|Wendové na vyobrazení ze Saského zrcadla (14. stol.). Žena (vlevo) má na skráních typickou čelenku, muži punčochy s vinutým vzorem, které však nejsou ani archeologicky, ani z písemných zdrojů známy. Vyobrazení je určeno negramotným jako tzv. „mluvící“ obraz. Nejstarší zřetelné stopy osídlení Míšeňska pocházejí z počátku mladší doby kamenné, tedy z období před asi 6000 lety před naším letopočtem. Stopy sídlišť, např. keramika a kultické figurky, z prvních tří až čtyř tisíciletí se našly v obcích Kmehlen a Birmenitz. První neolitickou kulturou byla patrně kultura s lineární keramikou, jejíž nositelé pravděpodobně přišli z Čech. Pozdější kultura se šňůrovou keramikou zanechala stopy v téže oblasti. V následné době bronzové vznikla zde a v okolí obce Weinböhla sídliště pozoruhodné kultury, po níž se zachovaly příkopové dispozice a systém opevnění. Za zmínku stojí také mohyly v Gävernitz, jedna z nich má průměr 14 m. Jednalo se zřejmě o keltské kmeny, které zde zaujaly obrannou pozici proti Germánům přicházejícím ze severu. Ti, konkrétně Svébové a Hermunduři, kraj obsadili mezi rokem 600 až 400 před naším letopočtem. Se stěhováním národů však odešli do Durynska. Poté bylo kolem 6. století Míšeňsko osídleno srbskými kmeny, které přicházely ve směru od Čech. V úrodné bezlesé oblasti v okolí města Lommatzsch vzniklo sídliště kmene označovaného jako Glomačové (Glomaci/Lommatzscher), později v němčině také Daleminci (Daleminzien). Okrajovou částí této oblasti bylo pozdější území Míšně. Jejich kultickým a politickým střediskem však byla Lommatzsch. Názvy původních srbských sídlišť se dodnes vyznačují koncovkami -itz, -ütz, -a, -ig.

Založení Míšně náhled|upright=0.8|Pečeť Jindřicha I. Ptáčníka na listině z 18. října 927 ukazuje Jindřicha jako vítězného vojevůdce, který je podle pozdní antické tradice zobrazen z poloprofilu.