Kinderlandverschickung (KLV) (česky vysílání dětí na venkov)Překlad pojmu do češtiny se v Protektorátu Čechy a Morava nepoužíval. V pramenech rovněž nalezneme výraz „akce KLV“ (KLV‑Aktion). Přívlastek erweiterte byl přidán v roce 1940 k původnímu označení za účelem vystihnout masovost celé akce. Jedná se tedy o „rozšířené vysílání dětí na venkov“. bylo již v roce 1933 označením zdravotně podmíněných prázdnin pro městské děti na venkově. Podobné venkovské pobyty pořádala po převzetí moci národními socialisty i nacistická organizace Volkswohlfahrt (NSV) nebo v omezené míře také církevní organizace jako třeba Červený kříž (Deutsches Rotes Kreuz), Charita (Deutscher Caritas verband) a evangelická Innere Mission. náhled|Děti z Berlína odjíždějí zvláštním vlakem do KLV
Hitlerův projekt Erweiterte Kinderlandverschickung (rozšířené vysílání dětí na venkov) se od těchto venkovských táborů značně odlišoval. Organizaci a chod celého projektu řídil Baldur von Schirach. Název „Erweiterte Kinderlandverschickung” měl obyvatelstvu vsugerovat, že se jedná o rozšířený model již existujících ozdravných pobytů a zastřít pravý důvod evakuace z oblastí ohrožených bombardováním. Z nouze vznikla ideologická ctnost. Děti byly jednak před leteckou válkou dostatečně chráněny a zároveň po delší dobu odděleny od rodičů a církve, takže se polovojenský dril a politický vliv na 10 – 14leté děti mohl plně rozvinout. Mladší 6 – 10letá dítka byla evakuována do pěstounských rodin. Od roku 1943 docházelo k evakuacím celých škol. I když děti braly KLV tábory jako dobrodružství, přesto se u některých projevoval i strach z často prvního odloučení od rodičů a známého okolí.
Počet celkově evakuovaných dětí, které prošly přibližně 5 000 tábory nebo v rámci KLV byly ubytovány u rodin, je dodnes nejasný. Odhady se pohybují od dvou do pěti milionů. Děti strávily někdy i roky po školách v přírodě, mládežnických ubytovnách, stanových táborech, penzionech, hotelech nebo klášterech. Po roce 1944 museli organizátoři čelit vlně odvážení dětí rodiči, která v podstatě trvala až do konce války. Po útěku výchovného personálu v posledních dnech války nastaly i takové případy, kdy děti opouštěly tábory na vlastní pěst a dostaly se do válečného pásma mezi oběma frontami.Zdroje Hartmut Radebold: Abwesende Väter und Kriegskindheit. Fortbestehende Folgen in Psychoanalysen. Vandenhoeck und Ruprecht Verlag Göttingen 2004, sowie Kindheiten im Zweiten Weltkrieg. Kriegserfahrungen und deren Folgen aus psychohistorischer Perspektive. Juventa-Verlag Weinheim/München 2006.
Organizované ozdravné pobyty na venkově Myšlenka organizovaných ozdravných táborů na venkově nebyla rozhodně nová. Již od konce 19. století takové pobyty provozovaly různé dobročinné spolky, později církev, dělnické dobročinné organizace, KPD a nakonec i Hitlerjugend. Statisíce dětí ze sociálně slabých rodin se na nich radovalo z několikatýdenního pobytu na zdravém vzduchu a z plnohodnotné stravy. Během druhé světové války probíhala taková opatření souběžně s nacionalistickým projektem „Erweiterten Kinderlandverschickung".Wolfgang Keim: Erziehung unter der Nazi-Diktatur. Bd. 2, Darmstadt 1997, , S. 394Eva Gehrken: Nationalsozialistische Erziehung in den Lagern der Erweiterten Kinderlandverschickung 1940–1945. Vznik centrální mládežnické organizace Hitlerjugend (HJ) v roce 1933 představoval zásadní mezník v mimoškolní výchově mládeže. Omezený prostor mimoškolní výchovy se nacisté snažili rozšířit například několikadenními stanovými tábory a od roku 1940 jej doplnily několikaměsíčními pobyty v rámci rozšířeného vysílání dětí na venkov.Gerhard Kock: „Der Führer sorgt für unsere Kinder“ – Die Kinderlandverschickung im Zweiten Weltkrieg. Paderborn 1997, , S. 143 / zur Zahlenproblematik siehe auch Carsten Kressel: Evakuierungen und Erweiterte Kinderlandverschickung im Vergleich. Frankfurt/M. u. a. 1996,
Erweiterte Kinderlandverschickung Dosavadní prameny uvádí, že projekt uvedl do života osobně Adolf Hitler a to po bilanci 24. září 1940, kdy už bylo jasné, že Británie není připravena kapitulovat. Nacionálně socialistický projekt KLV se týkal dětí z velkých a hlavně industriálních měst ohrožených bombardováním. Odezvu našel především u rodin z nižších sociálních vrstev. Akce „Erweiterte Kinderlandverschickung” se vyznačovala, tak jako všechna NS zařízení pro mládež, silnou ideologickou náplní a plnila funkci nacistické výchovné instituce. Od svých rodin až několik měsíců oddělené děti ve věku 10 – 14 let prožívaly na táborech KLV jednu z nejdůležitějších fází svého života. Projekt KLV byl zaváděn postupně. Nejprve se zařízení objevila v německých regionech (např. v Pomořanech, Bavorsku, Švábsku atd.) a postupně se rozšiřovala do dalších oblastí na východ od hranic „Staré říše“ (Altreich). S tábory KLV se tak setkáváme i v anektovaných územích. Protektorát Čechy a Morava patřil mezi jednu z nejvíce využívaných destinací.
Další evakuační projekty Pod názvem „Erweiterte Kinderlandverschickung” běžely ještě tři další evakuační projekty, které se dotýkaly mnohem širšího okruhu osob a počtem evakuovaných přesahovaly žákovské projekty. Národně socialistická Volkswohlfahrt (NSV) pořádala v hostitelských rodinách (Gastfamilien) pro matky s malými dětmi (popřípadě společně se staršími sourozenci) také „Mutter-und-Kind-Verschickung“ (Pobyty matka a dítě). Zrovna tak organizovala a financovala pro žáky ve věku do deseti let pobyty u tzv. pěstounských rodin (Pflegefamilien). Pro děti v každém věku využívali rodiče i možnost evakuace v podobě dlouhodobého ubytování u vlastních příbuzných, kdy se NSV postarala o transport a přebrala cestovní náklady.
Organizace a podpora Organizace táborů KLV nebyla vůbec jednoduchá. Počínala propagandou a zajištěním zvláštních vlaků, ubytováním, vybavením a stravováním a končila u obstarání učitelů, vychovatelů, hospodářského personálu a administrativních pracovníků. Finanční dohled nad tábory převzala NSDAP, která žádala u říšského pokladníka o finanční pokrytí. Pokladník pak účtoval s říšským ministerstvem financí. Na organizaci se podílely i další stranické složky. Volkswohlfahrt přebírala cestovní náklady a péči o děti během cesty, zrovna tak do její kompetence spadaly lékařské prohlídky před nástupem. Hitlerjugend financovala ubytování, stravu, ošacení a pojištění mládeže na místě pobytu. Učitelský svaz Lehrerbund (NSLB) měl na starosti školní výuku a potřebné školní pomůcky. Koordinaci celého projektu řídilo říšské oddělení KLV při říšském vedení mládeže v Berlíně.Gerhard Dabel (Hrsg.): KLV – Die erweiterte Kinder-Land-Verschickung. KLV-Lager 1940–1945. Dokumentation über den „Größten soziologischen Versuch aller Zeiten“. Schillinger, Freiburg 1981, .
Říšská centrála KLV Na samém vrcholu stál říšský odbor KLV „Reichsdienststelle Kinderlandverschickung" v čele s říšským vedoucím Baldurem von Schirachem, který na říšský odbor mládeže (Reichsjugendführung) dosadil do funkce vedoucího kanceláře a svého náměstka Helmuta Möckla. V říšské centrále sídlila další důležitá oddělení: transport, zdravotnictví, ubytování a oddělení správy a výživy. Möckel k nim nechal dodatečně zřídil dva referáty pro ideologické vzdělávání mládeže. Rozhodnutí z centrály delegovali oblastní vůdci HJ na místní organizace. Tím vznikla celkem hustá síť vykonávajících a dohlížejících – od oblastního pověřence KLV (Gebietsbeauftragten), který často zastával také funkci oblastního vůdce, přes pověřence banu (Bannbeauftragten) a místního pověřence (Standortbeauftragten) až k místnímu vedoucímu oddílu (Standortmannschaftsführer, popřípadě Standortmädelführerinnen). překlad Reichsdienststelle KLV
NS-Volkswohlfahrt (NSV) NSV (Nacionálně socialistický svaz pro dobročinnost) se od roku 1933 snažil ze sociální oblasti vytlačit ostatní organizace jako byly Deutscher Caritasverband, Innere Mission a Deutsches Rotes Kreuz. Svaz pro dobročinnost poskytoval sociální péči plně v duchu národně socialistické ideologie – rasově a politicky vhodným občanům (Volksgenossen). V rámci projektu KLV zastával svaz dva hlavní úkoly. Zodpovídal za všechny děti umístěné v rodinách (Familienpflegestellen) ve věku do deseti let a vyplácel náhradním rodinám pečovatelský příplatek (Pflegegeld). Dále zajišťoval transport budoucích matek nebo matek s kojenci a malými dětmi do domovů (Mutter-und-Kind-Heimen). Druhý důležitý úkol spočíval v logistickém zajištění transportů a obstarání ubytovacího místa. Jakmile vyjasnil počet uchazečů a zorganizoval transport, plnil už jen funkci kontrolní. V místě pobytu mu k tomu sloužily župní a okresní spojky (Gauverbindungsmänner a Kreisverbindungsmänner), které prováděly inspekci ubytování a vyřizovaly stížnosti. překlad NS-Volkswohlfahrt (NSV)
Hitlerjugend (HJ) Členové HJ doprovázeli žáky od 10 do 14 let během transportu a rozdělovali je do příslušných táborů. Podle velikosti zařízení byl do tábora přidělován minimálně jeden vedoucí táborového týmu (Lagermannschaftsführer nebo Lagermädelführerin). Na své úkoly se připravovali v KLV-říšských školách (KLV-Reichsschulen), nejprve v Tiefensee nedaleko Berlína, pak v polském městě Ścinawa (Steinau an der Oder), v českých Poděbradech (Podiebrad) nebo v Harrachově (Harrachsdorf).Adresa odesílatele na pohlednici (Handschriftliche Absenderangabe der KLV-Reichsschule) z Harachova Vůdci HJ se starali o mimoškolní náplň táborového života a podle jednou za měsíc vycházejícího ideologického časopisu Unser Lager (Náš tábor) organizovali: sport, volný čas, pestrá odpoledne, ale také politické týdenní zprávy, pochodová a útvarová cvičení a samozřejmě dbali na pořádek, disciplínu a vojenský výcvik. překlad Hitlerjugend (HJ) Funkci vedoucího zastávali členové Hitlerjugend nebo BDM většinou ve věku 17 – 18 let. Vedoucí táborového týmu si byli s pedagogickým táborovým vedoucím (učitelem) pro školní výuku rovni.
NS-Lehrerbund (NSLB) NS-Lehrerbund (česky Nacionálně socialistický svaz učitelů) měl na starosti politicko-ideologické vzdělávání, proto zajištění potřebného počtu vyučujících a samotné výuky leželo na jeho bedrech. Vzhledem k tomu, že výuka v táborech spadala do kompetence župního vedoucího (NSLB-Gauwalter), nesměli učitelé KLV kontaktovat školu nebo úřady ve vlasti, ale obraceli se na místního školního táborového pověřence (KLV-Schulbeauftragten). Ten předal celou záležitost k potřebnému vyřízení úředníku (KLV-Kreissachbearbeiter) do místa, odkud děti pocházely. Jemu pak příslušelo nevděčné vyřizování stížností a chlácholení rodičů. NS-Lehrerbund prováděl samozřejmě také skrze své inspektory potřebné táborové kontroly (NSLB-Inspekteure). překlad NS-Lehrerbund (NSLB) Do kompetence KLV učitelů spadalo jednak vedení tábora spojené i s hospodářskými a organizačními záležitostmi, vlastní výuka všech předmětů a nepřetržitý pedagogický dohled. V počátku projektu absolvovali krátké třídenní instruktáže pro vedoucí tábora (Lagerleiter), které byly od roku 1943 prodlouženy na dva týdny.Lehrer
Transport Doprava statisíce dětí do místa pobytu nebyla jednoduchá, někdy se u říšských drah rezervovaly pouze jednotlivé vagony, ale většinou se jednalo o transport celých zvláštních vlaků. V prvních dvou letech jich bylo od začátku projektu vypraveno 1 700. Každé dva až tři měsíce se konaly mezi zástupci centrály (Reichsdienststelle KLV) a říšských drah Deutsche Reichsbahn plánovací konference. Vzhledem k tomu, že děti nemohly být vysílány na cestu samotné, doprovázeli je vedoucí transportu, lékaři a průvodci (Transportleiter, Transportärzte a Transportbegleiter) z HJ a BDM, kteří ovšem nebyli mnohdy o moc starší než děti samotné. Stížnosti na chováním během transportu nebyly výjimkou a dráhy požadovaly za poškozené sedačky, stoly, okna a závěsy odškodné.