Karel Šourek (28. července 1909 Praha – 29. března 1950 Praha) byl malíř, typograf, scénograf, výtvarný kritik a historik umění zaměřený na české moderní umění.

Život Karel Šourek studoval v letech 1925–1930 na Uměleckoprůmyslové škole v ateliérech prof. Arnošta Hofbauera a Josefa Kaplického. Navštěvoval přednášky dějin umění na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy (prof. Josef Pečírka, V. V. Štech), seminář Vojtěcha Birnbauma a přednášky estetiky Otakara Zicha.

V letech 1927–1928 byl scénografem v divadle Dada (spolu s F. Matouškem, F. Muzikou a F. Zelenkou), roku 1929 scénografem Moderního studia.

Jako výtvarný kritik nebo editor působil postupně v řadě časopisů – Signál (1927–1929, časopis skupiny D-Blok sdružující avantgardní divadelníky a filmaře: J. Frejka, E. F. Burian, O. Mrkvička, J. Lehovec, J. Kučera),K. Šourek, Čtyři články nového malířství, Signál I, 1928–1929, s. 132, Studentský časopis (1927–1928)K. Šourek, O nové umění, Studentský časopis 1927–1928, s. 142 Akce (1930),K. Šourek, Mezi idealismem a naturalismem, Akce I, č. 2, 1930, s. 18 Žijeme (1931–1932, časopis českých funkcionalistů),K. Šourek, Ještě není konec (Moderní galerie), Žijeme 1934–1935, s. 14 Útok (1933–1936),K. Šourek, Reforma Moderní galerie, Útok III, 1933–1934, s. 219K. Šourek, Surrealismus, tíha samoty, Útok IV, 1934–1935, s. 4K. Šourek, Moderní galerie pokračuje, Útok IV, 1934–1935, s. 14K. Šourek, Gotické umění v Umělecké besedě, Útok V, 1935–1936, s. 21 Brázda (1939–1940)K. Šourek, Umělecká památka a dnešek, Brázda, 1940, s. 515

Roku 1934 se stal členem Umělecké besedy a v letech 1935–1941 převzal výtvarnou redakci jejího časopisu Život. Během války psal jako výtvarný kritik pro Národní politikuK. Šourek, Směrem k realismu I, Národní politika 27. 10. 1942 a uspořádal řadu výstav (Umění na Slovensku, 1937, Umění v Čechách XVII. a XVIII. století. Pražské baroko 1600–1800, 1938).

Byl pracovníkem státní památkové péče. Ve spolupráci s fotografy Alexandrem Paulem a Františkem Illkem založil roku 1944 edici Documenta bohemiae artis phototypica, která měla dokumentovat zachované památky českého umění.K. Šourek, Fotografie a umění, Documenta bohemiae artis phototypica. Fotografie 2, 1945, s. 26K. Šourek, Fotograf před dílem architektonickým, Fotografie 3, 1946, s. 28 Na jeho výstavních projektech Staré umění na Slovensku (1937) a Pražské baroko (1938) se podílela řada historiků z okruhu V. Birnbauma (O. Stefan, V. Mencl, A. Birnbaumová).

Roku 1941 založil edici Cesta k umění a po válce (1946) novou edici Malíři a sochaři Umělecké besedy, kde do roku 1949 vyšlo 23 publikací. Na předválečný časopis Útok navázal po válce časopis Cíl, kam Šourek přispíval články o památkové péči.

Roku 1944 byl zatčen pro odbojovou činnost a odsouzen k trestu smrti, ale dočkal se osvobození v květnu 1945.

Jeho dlouholetý profesionální zájem o památky na Slovensku byl oceněn roku 1949 jmenováním do funkce ředitele Slovenské národní galerie a profesorem estetiky na slovenské Akademii výtvarných umění. Karel Šourek zemřel roku 1950 předčasně ve věku 40 let.Karel Hetteš, In memoriam K. Š., Tvar 3, 1950, s. 60 Jeho syn Jakub Vítovský (* 1947) je rovněž historikem umění, věnuje se převážně středověkému umění a průzkumu památek.

Dílo Karel Šourek patřil širokým okruhem svých aktivit k avantgardním umělcům a teoretikům 20. let. Ve svých textech vycházel z podnětů vídeňské školy, českého strukturalismu a v návaznosti na V. V. Štecha také z některých sociologických hledisek. Po celý život soustavně sledoval moderní české umění a připravoval soubornou publikaci České umění 20. století, z níž před smrtí stačil publikovat jen některé texty v monografiích malířů. Z jeho podnětu vznikly souborné publikace Staré umění na Slovensku (1938) nebo monografie Dílo Jana Zrzavého (1941) a Václava Rabase (1942), kam svými texty přispělo více historiků umění.

Během války se stala významnou jeho edice Cesta k umění, kde byly publikovány souborné práce o gotickém sochařství (Albert Kutal), umění 19. století (Vojtěch Volavka), pravěkém umění (Neústupný) nebo lidovém umění (Šourek).

Šourkem založená edice Documenta bohemiae artis phototypica navazovala na projekt, který ve Vídni realizoval Max Dvořák (Monumenta Artis Germanicae) a byla v Čechách první a svým rozsahem ojedinělá. Její pokračování zmařil komunistický převrat roku 1948.

Publikace Umění na Slovensku: odkaz země a lidu: soubor dokumentů. Praha: Melantrich, 1938; Lidové umění v Čechách a na Moravě: poznámky k jeho povaze. V Praze: Umělecká beseda, 1942; Dílo Cypriana Majerníka: soubor obrazů a kreseb. Praha: Výtvarný odbor Umělecké besedy, 1946; Monumentální Mikoláš Aleš. Praha: Výtvarný odbor Umělecké besedy, 1947; Čtyři rozpravy o malířství českém a sovětském: příspěvek k diskusi o úkolech nového českého umění. V Praze: Výtvarný odbor Umělecké besedy, 1947 (s Jiřím Kotalíkem).

Katalogy výstav Umělecké besedy Dílo Václava Rabasa 1908-1941. V Praze: Výtvarný odbor Umělecké besedy, 1942; Malíři a sochaři Umělecké besedy. V Praze: Výtvarný odbor Umělecké besedy, 1946; Sochař Karel Lidický: monografie o umělci. Malíři a sochaři Umělecké besedy, sv. 3. Praha: Umělecká beseda, 1947; Tradice realismu v díle Vlastimila Rady. Malíři a sochaři Umělecké besedy, sv. 22. V Praze: Umělecká beseda, 1949.

Autorské výstavy 1962/1963 Karel Šourek, Galerie Československý spisovatel, Praha 1990 Karel Šourek (1909–1950): Malba, Staroměstská radnice, Křížová chodba a Rytířský sál, Praha

Reference

Literatura Lubomír Slavíček (ed.), Slovník historiků umění, výtvarných kritiků, teoretiků a publicistů v českých zemích a jejich spolupracovníků z příbuzných oborů (asi 1800–2008), Sv. 2, s. 1461–1463, Academia Praha 2016, Horová A, Kapitoly z českého dějepisu umění II, Odeon 1987, Praha (s. 326–330) Karel Šourek 1909–1950, aut. katalog 49 s., Horová A a kol., 1990, Praha

Externí odkazy

Kategorie:Čeští historikové umění Kategorie:Čeští malíři 20. století Kategorie:Členové Umělecké besedy Kategorie:Narození v roce 1909 Kategorie:Narození v Praze Kategorie:Úmrtí v roce 1950 Kategorie:Úmrtí v Praze Kategorie:Muži