náhled|Znak Jihlavy v Gelnhausenově kodexu, právní knize města Město Jihlava má dlouhou historii, sahající až do 12. století.
Počátky osídlení a legendy o založení města Nejstarší připomínka o osídlení území Jihlavy je únětický bronzový náramek ze tří spirál z doby bronzové, na ulici Na Hliništi byla nalezena athénská tetradrachma (kolem 187 n. l.).Historie a současnost podnikání na Jihlavsku. S. 9 Počátky Staré Jihlavy jsou kladeny do 2. poloviny 12. století. Tržní ves vznikla nad brodem na levé straně řeky Jihlavy pravděpodobně jako jedna z etapových osad na Haberské stezce. Založena byla českými osadníky tzv. vnitřní kolonizací. Osada se tak stala východiskem pro další osidlování okolí. Se založením osady souvisí i stavba kostelíku svatého Jana Křtitele s hospitálem a hřbitovem,Historie a současnost podnikání na Jihlavsku. S. 13. která je řazena do poslední čtvrtiny 12. století či před rok 1200. První písemná zmínka pochází z roku 1233, kdy je osada uvedena v listině želivského kláštera jako Giglava. Do stejného roku se hlásí i listina olomouckého biskupa Roberta, která potvrzuje koupi majetků v Jihlavě želivským klášterem. V listině je vyjmenováno i 13 desátkových vsí náležejících ke kostelu sv. Jana Křtitele v Jihlavě. Tato listina ale není pravá a byla napsána nejdříve v roce 1243. Při jejím psaní byla ale využita i nějaká pravá listina biskupa Roberta. vpravo|náhled|Kostel sv. Jana Křtitele V souvislosti se založením Jihlavy se tradují tři legendy. V té nejznámější se vyskytuje hrnčíř, který žil ve Starých Horách a jemuž všechny výrobky hrnčířské dílny praskaly. S tímto problémem se svěřil projíždějícímu kupci. Ten pochopil, že řemeslníkovy nezdary způsobuje stříbro obsažené v hlíně. Cizinec koupil hrnčířův domek s pecí, kterou rozbořil a nalezl v ní kus stříbra. Povolal horníky, kteří zde založili důl a na nedalekém návrší kostelík zasvěcený sv. Janu Křtiteli i město. Další pověst pochází od Václava Hájka z Libočan, podle ní zde město založili Moravané a Němci, kteří se vydali do Čech na loupežnou výpravu. Město pojmenovali podle množství ježků (ježek je v němčině Igel) v okolí. Třetí zkazka dává vznik Jihlavy do souvislosti s vojenským tažením franckého vládce Karla Velikého proti Avarům. Francký král měl podpořit své krajany při budování města – Jihlavy. Všechny tři pověsti však mají společné jedno – dataci založení města do roku 799.
Dějiny od 13. století do současnosti 13. století K objevu stříbrných rud v okolí osady došlo v období let 1234–1240 a v té době král Václav I. vyměnil Jihlavu, Brtnici a další statky, aby tak výnosnou půdu získal zpět. Roku 1233 totiž území připadlo tišnovskému klášteru.Pisková, Renáta. Jihlava. S. 44–45. Intenzivní těžba stříbra se rozvinula od 40. let 13. století. Tehdy docházelo k intenzivnímu osídlení přímo v místech těžby (tzn. ve Starých Horách).Pisková, Renáta. Jihlava. S. 51–52. V Jihlavě se poprvé v českých zemích těžilo pod povrchem.Pisková, Renáta. Jihlava. S. 88. Nejstarší doklad o těžbě pochází z 30. září 1275.Pisková, Renáta. Jihlava. S. 84. Od počátku 40. až do 80. let 13. století je jihlavské stříbro hlavní zdroj hospodářské moci českých králů Václava I. a Přemysla Otakara II. Těžba rovněž umožnila rychlý a dynamický rozvoj nového města, jenž ovlivňuje v horním právu i středoevropský vývoj.Pisková, Renáta. Jihlava. S. 62. Mezi nejvýznamnější tehdejší obyvatele patřil pražský patricij a podnikatel Eberhard, velkou moc však měli urburéři, kteří udělovali jménem krále kutací povolení, za což byla králi povinně odváděna podnikateli příslušná část výtěžku ve formě tzv. urbury.Historie a současnost podnikání na Jihlavsku. S. 16.
Nové obyvatelstvo do Jihlavy přicházelo v souvislosti s těžbou stříbra zejména z německy mluvících zemí – rakouského Podunají a alpských zemí, což se stalo základem pro Jihlavský jazykový ostrov. Do nového města přicházelo pravděpodobně množství lidí, ochotných se účastnit na těžbě a zpracování stříbra. O stěhování lidu do okolí Jihlavy se zmiňuje i kronika dominikánského kláštera v alsaském Colmaru za Rýnem.Pisková, Renáta. Jihlava. S. 60–61. Počáteční chaotické osidlování nahradila rychlá a plánovaná výstavba. náhled|Brána Matky Boží Nové jihlavské město vzniklo na široké ostrožně jižně od Staré Jihlavy snad již kolem roku 1243. Mělo horní i městské právo. K přemístění došlo z vojenských, bezpečnostních a prostorových důvodů.Pisková, Renáta. Jihlava. S. 64. Okolo velkého obdélného tržiště vzniká světská zástavba, okolo tržiště se nachází kostel sv. Jakuba Většího (31. května 1257 stal farním), klášter dominikánů s kostelem Povýšení sv. Kříže (založen roku 1247 a vysvěcen roku 1261) a konvent minoritů s chrámem Nanebevzetí Panny Marie (postaven kolem roku 1250),Historie a současnost podnikání na Jihlavsku. S. 18–19. jenž se stal první kamennou stavbou ve městě.Pisková, Renáta. Jihlava. S. 67. Plocha tržiště je orientována v ose SSZ–JJV, terén se ovšem svažuje od severu k jihu. Ve 2. polovině 13. století uprostřed vznikl kupecký dům, který rozdělil náměstí na horní a dolní. Počátky kupeckého domu souvisí s právem skladu, které město obdrželo roku 1269.Pisková, Renáta. Jihlava. S. 69–70.
Hradební systém je doložen v 60. letech 13. století. První byla mohutná zeď, u paty šířka 2–2,5 m a výška 5–6 m, jejíž materiál tvořily migmatitizované ruly a navětralé žuly na plášti a méně kvalitní kámen uvnitř. Pak následovala parkánová hradba o šířce jeden metr, parkán navyšovaly postupné navážky, které spojovaly obě kamenné zdi. Fortifikace byla zpevňována válcovitými či hranolovými věžemi. Třetí obranný pás sestával z příkopu. Do města se vstupovalo pěti hlavními branami – západní Matky Boží, severní Křížová a Špitálská (dnešní ulice Komenského), jižní Brtnická a východní Česká (dnes Brněnská).Pisková, Renáta. Jihlava. S. 78–79.
Stavební řád Přemysla Otakara II. pochází z 12. ledna 1270, jde o nejstarší stavební řád v českých zemích. Vznikl tak půdorys s pravoúhlým křížením ulic se středovým tržištěm – náměstí o rozloze 3,6 ha. V 80. letech 13. století byla Jihlava druhým největším a nejvýznamnějším městem království. Špitál vznikl roku 1258,Historie a současnost podnikání na Jihlavsku. S. 20. již v 70. letech 13. století v Jihlavě existovala městská škola na faře sv. Jakuba Většího.Pisková, Renáta. Jihlava. S. 85. Od králů Václava I. i Přemysla Otakara II. dostala Jihlava řadu privilegií. Např. roku 1272 získalo město právo těžit zlato až po Sezimovo Ústí.Historie a současnost podnikání na Jihlavsku. S. 23. V roce 1275 tu vznikla mincovna, kde se razily denáry a brakteáty. Koncem 80. let 13. století se objevují přírodní a technické problémy s těžbou, když se vyčerpala povrchová ložiska. Od roku 1290 je jihlavská těžba ve stínu té kutnohorské.
14. století Roku 1300 je uzavřena jihlavská mincovna, jež je přesunuta právě do Kutné Hory. Dláždění města proběhlo na počátku 14. století. Nejbohatší vrstvy obyvatel v té době bydlely kolem náměstí a v ulicích Matky Boží, Špitálské a Křížové.Pisková, Renáta. Jihlava. S. 73. V roce 1306 byla Jihlava obsazena vojskem Rudolfa Habsburského, v prosinci 1307 ji obsadil Rajmund z Lichtenburka jménem Jindřicha Korutanského. Znojemskými dohodami 14. srpna 1308 byla zastavena Fridrichu Sličnému a vykoupena byla až následující rok.Historie a současnost podnikání na Jihlavsku. S. 29. V průběhu 14. století rychtářovu moc částečně přejímá nově tvořená městská rada. Již roku 1321 je doložen purkmistr.Historie a současnost podnikání na Jihlavsku. S. 30–31. vpravo|náhled|Konšelská přísaha z Gelnhausenova kodexu (14. století) Od 14. století význam těžby v Jihlavě klesal, přesto jihlavské horní právo zůstávalo základem právního pořádku i v jiných horních oblastech. Král Jan Lucemburský Jihlavu roku 1325 zval prvním horním městem Českého království.Pisková, Renáta. Jihlava. S. 100. Z příkazu moravského markraběte Karla z 15. srpna 1345 musela Jihlava přijmout do města Židy, ti přišli z Brna a usadili se v místech dnešní Židovské ulice, rychle tu vznikla škola i synagoga. Židovská komunita měla svou samosprávu s rychtářem a přispěla k velkému hospodářskému rozmachu v 70. a 80. letech 14. století.Historie a současnost podnikání na Jihlavsku. S. 35.
V květnu 1353 město poničil obrovský požár, který postihl původní dřevěnou zastávku i podloubí lemující náměstí.Historie a současnost podnikání na Jihlavsku. S. 36. Pro tuto tragédii jí moravský markrabě Jan Jindřich odpustil na 5 let daně. Bohatí jihlavští měšťané skupovali statky v okolí, často tak v polovině 14. století vlastnili tolik majetku jako drobné i střední zemskodesková šlechta. Výnosy z majetku investovali do výstavby nákladných městských paláců. Nově se stavěly ve středu města patrové domy s gotickými štíty. V polovině 14. století okolo kupeckého krámu na náměstí vzniká další zástavba, která je od roku 1551 nazývána Gröczl (Kretzl).
Stříbrné doly poničily rovněž záplavy a zemětřesení v letech 1328 a 1376. Václav IV. v roce 1378 pověřil hormistra Mauritia obnovou vodou zničených jihlavských dolů, vytěžené stříbro je odváženo do brněnské mincovny. Město se však více než na těžbu orientuje na řemesla a obchod. Dalším zdrojem rozkvětu byl dálkový obchod. Do Jihlavy se dováželo víno (z Moravy, Rakous a Uher), dále pak sůl, kůže, dobytek, solené ryby a koření a z Jihlavy se vyváželo především sukno a to do Vídně, Tullnu, Kremže a Eggenburgu, dále se vyváželo pivo, dřevěné uhlí, olovo a řemeslnické výrobky.
Po úpadku těžba stříbra se rozvíjí řemesla, řemeslníci se druží do cechů. V roce 1349 byl založen cech soukeníků, dále 1361 pekařů, 1368 kramářů, 1385 nožířů, 1386 koželuhů, 1387 řezníků atd. Roku 1391 se v Jihlavě odehrálo „povstání cechů“, kdy řemeslníci protestovali proti údajnému omezování obecních práv ve prospěch městské rady, které měl schválit markrabě výměnou za dodávku stříbra do brněnské mincovny. Po několika násilnostech se řemeslníci radě podrobili.Historie a současnost podnikání na Jihlavsku. S. 33. Koncem 14. století je připomínána i jihlavská radnice. Na konci 14. století měla Jihlava necelých 5000 obyvatel. Od Lucemburků získala řadu dalších privilegií, např. Jan Lucemburský město osvobodil od řady daní a poplatků a Karel IV. potvrdil a rozšířil městská práva a svobody.
15. století vlevo|náhled|Kostel Nanebevzetí Panny Marie Počátkem 15. století byla ražba mincí v Jihlavě obnovena – měšťané Jan Magdalenin a Zlatník razili asi drobné, méně hodnotné mince se čtyřhrannými ražbami, s obrazem orlice a písmenem I. Během 15. století ražba pokračovala, kontramarkovaly se české groše.Pisková, Renáta. Jihlava. S. 144. Ve střejné době, během moravských markraběcích válek, byla Jihlava vystavena pokusu o ozbrojený přepad: 19. února 1402 loupeživí rytíři vedeni Zikmundem z Křižanova zaútočili na Jihlavu jako odvetu za věznění zadluženého Zikmundova švagra Heřmana z Bukové. Měšťané však v noci útočníky zpozorovali a zahnali. Na jihlavské straně byly čtyři oběti, na straně útočníků sedm mrtvých a 12 zajatců.Historie a současnost podnikání na Jihlavsku. S. 40. V roce 1436 bylo v kostele Nanebevzetí Panny Marie vytvořeno nástěnné vyobrazení přepadení Jihlavy z tohoto roku. Nemá obdobu v českých zemích.Pisková, Renáta. Jihlava. S. 156.
V roce 1420 na jihlavské faře našli útočiště želivští mniši s klenoty a archivem. O rok později sem přišli i mniši ze zničeného sedleckého kláštera. Z čehož se dochoval rukopis Kroniky zbraslavské.Pisková, Renáta. Jihlava. S. 169. Během husitských válek se Jihlava přiklonila k Zikmundovi a katolíkům. V září 1423 obléhal Jihlavu samotný Jan Žižka. Další obléhání přišlo o dva roky později, kdy na přelomu srpna a září 1425 pod vedením Zikmunda Korybuta a na přelomu března a dubna 1427 Jihlavu obléhali táborité a sirotci pod vedením Jana Roháče.Historie a současnost podnikání na Jihlavsku. S. 41–42. Židé nebyli i vzhledem k rostoucím dluhům Jihlavanů příliš populární, v roce 1425 je proto Albrecht II. Habsburský nechal pod záminkou spolčení s husity vyhnat z města.