náhled|300px|Národy Rakouska-Uherska (William R. Shepherd, 1911) Austroslavismus byl politický koncept a program, který měl řešit problémy Slovanů v Rakouském císařství a později v Rakousku-Uhersku. Název pochází z latinského Austria „Rakousko“ a S(c)lavus „Slovan“.
Byl rozšířený zejména mezi českými liberály v polovině 19. století. Jako první ho navrhl Karel Havlíček Borovský v roce 1846 jako protinávrh k panslavismu. Později ho rozvinul do uceleného politického programu český politik František Palacký. V každodenní praxi se ho snažil naplňovat spisovatel a novinář Čeněk Slepánek. Austroslavismus byl také částečně podporovaný dalšími slovanskými národy v Rakouském císařství.
Panslavismus Obrozenecký panslavismus, též slovanská vzájemnost, vyplýval nejen z jazykové příbuznosti, ale také ze společně sdíleného osudu Slovanů pod nadvládou jiných národů (Němců, Turků, Maďarů). Oblíbená byla také myšlenka Johanna Gottfrieda Herdera o specifické povaze slovanského národa, která jej svou mírností odlišuje od bojovných Germánů. Rusofilství pak znamenalo oblibu Ruska, jediné samostatné slovanské země, která by se mohla stát říší všech Slovanů.
Borovský: Slovan a Čech Karel Havlíček Borovský poznal Rusko a jeho odlišnou kulturu za svého tamního pobytu a panslovanství odsoudil v roce 1846 v textu Slovan a Čech. Argumentoval, že národ netvoří jen jazyk, ale i obyčeje, vzdělanost, vláda atd., že germánské nebo románské národy také netvoří jeden národ nebo že národem podobně nemohou být Indoevropané. Dále uvedl, že ruský panslavismus spočívá v představě nadvlády Rusů nad menšími slovanskými národy. Doporučil spojenectví s rakouskými jižními Slovany nazývanými Ilyry, se kterými Češi neměli sousedské spory.
Havlíček tak proti myšlence národnostního a politického sjednocování Slovanů postavil politickou spolupráci samostatných slovanských národů uvnitř Rakouska jako základ austroslavismu.
Program Když české národní obrození za vedení Františka Palackého vstoupilo v revolučním roce 1848 do své politické fáze, stal se austroslavismus programem na přetvoření Rakouska na federaci menších, nejen slovanských národů, která má sloužit na jejich ochranu před většími mocnostmi.
V reakci na pozvání na Frankfurtský sněm, který měl za cíl politické sjednocení německého národu, Palacký svou účast odmítl 11. dubna v Psaní do Frankfurktu. Zdůvodňuje jej zejména nezávislostí českého národa a země od národu německého a formulací austroslavismu. Vylíčil expandující Ruské impérium jako hrozbu pro jihovýchodní Evropu a Rakousko jako historického obhájce Evropy před asijským nebezpečím (rakousko-turecké války). Účast ve Frankfurtu by podle něj vedlo ke ztrátě významu Vídně a rozpadu soustátí, jehož nástupci by se staly kořistí Ruska.
Slovanská otázka se řešila na slovanském sjezdu na pražském Žofíně zahájeném 2. června, někdy označovaném za všeslovanský sjezd. Byl však organizován jako sjezd rakouských Slovanů, ostatní Slované měli být na sjezdu hosty. Palacký jako předseda sněmu navrhoval program austroslavismu jako federaci osmi národních krajů s výraznou samosprávou. Ač je Palacký počítán k umírněnému politickému proudu loajálnímu k Rakousku, jeho program by znamenal radikální přeměnu Rakouska dosud tvořeného historickými zeměmi.
Po porážce české revoluce v Praze v červnu 1848 tento program přestal být důležitým. Přeměna Rakouského císařství na Rakousko-Uhersko v roce 1867 dále tento program oslabila, protože Slované na rozdíl od Maďarů nezískali touženou samosprávu při vyrovnání.
Jako politický koncept přetrval Austroslavismus až do pádu Rakouska-Uherska v roce 1918. Byl několikrát použit v nepříliš významných návrzích federalizace Rakouska-Uherska (viz Spojené státy Velkého Rakouska).
Reference
Související články Panslavismus
Externí odkazy
Kategorie:Slovanská kultura Kategorie:František Palacký