náhled|Schéma zasedání říšského sněmu. U protější stěny císař a kurfiřtové, po pravé straně světská knížata (posl. 4 místa patří zástupcům hraběcích kolegií, mezi kolegii a knížaty hrabě Pappenheim, dědičný maršálek), po levé straně duchovní knížata (poslední 2 místa patří zástupcům prelátských kolegií), u stolu sedí sněmovní písař, na předsunuté lavici pro dva sedí evangeličtí biskupové a v popředí zástupci měst: vlevo rýnská města, vpravo švábská města. Tato stránka obsahuje seznam říšských stavů, zasedajících na sněmu Svaté říše římské v roce 1792, těsně po vypuknutí války s revoluční Francií a císařské volbě Františka II.

Struktura říšského sněmu Říšský sněm se dělil na tři základní složky, resp. kurie: kolegium kurfiřtů, knížecí radu a kolegium říšských měst. Druhé dvě kurie se dále dělily. Města zasedala na lavicích rýnských a švábských měst. Nejsložitější organizaci měla knížecí rada. Knížecí rada se dělila horizontálně na knížata s hlasy virilními, tedy každému knížeti připadal teoreticky jeden hlas, tzv. hlas virilní, i když v praxi se vyskytovaly odlišnosti, a na hrabata a preláty s hlasy kuriálními, kdy velká skupina, kolegium hrabat či prelátů, vlastnila dohromady jeden hlas. Knížecí rada se dělila i vertikálně na duchovní knížata a preláty na jedné straně a světská knížata a hrabata na druhé. Volilo se ve třech zmíněných velkých kuriích, a také ještě v rámci kolegií, z jejichž hlasování byl na sněm vyslán zástupce, aby doplnil kurii knížat a hlasoval podle rozhodnutí kolegia. hlasovalo se vždy veřejně a postupně, proto bylo důležité pořadí hlasů. Systém rozvržení hlasů ve sněmu byl velmi složitý. V následujícím přehledu platí, že první sloupec vpředu vždy označuje jeden hlas, pokud u něj není uvedeno více než jedno číslo, potom např. č. 41-44 značí 4 hlasy. Druhý, odsazený sloupeček značí hlas dělený, fungující podobně jako hlas kuriální, jen tak nebyl nazýván. Někdy se např. tři rody dělily o dva hlasy, dělit se mohly ale i dva rody o dva hlasy, aniž by si každý převzal jeden hlas. Číslo u hlasu znamená jeho původní pořadí uvedení na sněm a v důsledku dělení rodů se jedno číslo může vyskytovat vícekrát (navíc každá základní kurie, tedy kurfiřtská, knížecí i městská na straně jedné a hraběcí i prelátská kolegia jako celek na druhé straně měly vlastní číslování). Pořadí, ve kterém jsou čísla uvedena, znamená pořadí hlasování platné k roku 1792. Jak je z uvedeného vidět, pořadí se, zvláště mezi světskými knížaty a hrabaty, často měnilo.

Tato komplikovaná, až absurdní situace byla historicky podmíněná. Do roku 1582 byly hlasy na sněmu, především v kurii knížat, udělovány nikoli určitým územím, ale rodům (s výjimkou knížectví duchovních). Rod, který se rozštěpil na více větví, si mohl svůj hlas s původním pořadovým číslem zmnožit. Také platilo, že pokud nějaký rod vymřel, případně bylo zrušeno duchovní knížectví (např. biskupství Míšeň), hlas zanikal. Sněm z r. 1582, resp. z r. 1654,K definitivnímu zavedení teritoriálního principu došlo až roku 1654, rok 1582 však zůstal hraničním rokem pro příslušnost ke staroknížecím či novoknížecím rodům. tuto praxi obrátil a zavedl přísný teritoriální princip. Hlas vázaný na území proto vymřením vládnoucí dynastie již nezanikal, ale přecházel na nového vlastníka. Pouze bylo možné takto přesouvat hlasy duchovní do světské knížecí lavice a naopak (vlivem reformace a třicetileté války se některá duchovní knížectví jako Magdeburk, Kammin nebo Ratzeburg ocitla v rukou světských knížat, naproti tomu některé kláštery si zakupovaly světská hrabství a jejich hlasy). Toto opatření zabránilo nekontrolovatelnému množení hlasů v rámci rodin a způsobilo naopak dělení hlasů mezi rody, na druhou stranu přivodilo velkou kumulaci hlasů v rámci různých kurií v rukou mocnějších knížat i císaře. O vedení lavice světských knížat usilovali z titulu pravidelně volených císařů rakouští Habsburkové, ovšem protože první místo na lavici náleželo tradičně bavorským Wittelsbachům, spokojili se Habsburkové rakouští a španělští (z titulu vévodů burgundských) poněkud nelogicky s vedením lavice knížat duchovních. Knížata uvedená na sněm po roce 1582 patřila již k tzv. novoknížecím domům. Jejich hlas, nebyla-li udělena výjimka, byl taká vázán na nějaké teritorium, ovšem při vymření rodu hlas zanikal.Výjimka byla udělena pouze při vymření rodu Cirksena, knížat východofríských, v r. 1744. V jejich případě hlas nezanikl, ale přešel i s knížectvím na pruského krále Fridricha II. a jeho následovníky.

Rozdělení na "staré" a "nové" sněmovníky platilo i v kolegiích hrabat, tam ovšem nebylo tak pevně dáno, že by starohraběcí rody musely hlasovat před novohraběcími. V říšských sněmovních matrikách bylo obvyklé zapisovat starohraběcí rody k číslu hlasu jménem rodu, pokud měly svým rodovým jménem pojmenované své hrabství. u novohraběcích naproti tomu mělo přednost teritorium a k němu doplňkově jméno vlastníka. Opět to však nebylo přísně daným pravidlem. Uvedený seznam kopíruje způsob zapisování dle sněmovních matrik. Staré hraběcí rody jsou označeny zkratkou SH. Rody Reussů, Schönburgů, Königseggů, Quadtů a Truchsassů z Waldburgu sice zasedaly na říšském sněmu již před r. 1582, ovšem do hraběcího stavu byly povýšeny až během 17. či dokonce 18. století. Hraběcí kolegia totiž původně sdružovala nejen hrabata, ale i staré říšské panské rody, pokud tyto byly zároveň svrchovanými říšskými vládci. Zhruba od počátku 17. století však již kolegia přestala nové pány přijímat a nově povýšeným říšským bezprostředním svobodným pánům, kteří dále nezískali hraběcí titul, byly vyhrazeny jen řady říšského rytířstva (kde ostatně končila i některá později povýšená říšská hrabata, pokud jejich statek nebyl z řad rytířstva výslovně vyjmut). Ačkoli v říši platil teritoriální princip, bývalo běžné přijímat ještě tzv. personalisty bez vlastního suverénního, resp. bezprostředního území. Personalisty obvykle navrhoval císař, ale jmenovat je musel sněm a tito obvykle hlasovali až na konci dané kurie či kolegia. Titul personalisty býval udílen většinou dočasně (na 12 let či doživotně), výjimečně na delší období či na stálo. Duchovní kurie a kolegia ani kolegium měst rozdělení na "staré" a "nové" stavy neznaly a města neznala ani důstojenství personalisty. Rok 1792 před začátkem dlouhých válek s Francií a rozsáhlých územních změn a přesunů, vedoucích nakonec k zániku říše, můžeme prakticky bez nadsázky označit za poslední "normální" rok v životě říše.

Kolegium kurfiřtů 1 25px arcibiskup mohučský (svobodný pán Friedrich Karl Joseph von Erthal, 1719–1802) 2 25px arcibiskup trevírský (princ Klement Václav Saský, 1739–1812) 3 25px arcibiskup kolínský (arcivévoda Maxmilián František Rakouský) 4 25px král český (císař František II.) 5 25px falckrabě rýnský (Karel Theodor Bavorsko-Falcký) 6 25px vévoda saský (Bedřich August III.) 7 25px markrabě braniborský (Bedřich Vilém II., král pruský) 9 25px vévoda brunšvicko-lüneburský (Jiří III., král Velké Británie)

Knížecí rada Lavice duchovních knížat 53 25px arcivévoda rakouský (císař) 54 25px vévoda burgundský (císař) – titul se vztahoval k Rakouskému Nizozemí 2 25px arcibiskup salcburský (hrabě Jeroným Colloredo-Waldsee, 1732–1812) 3 25px arcibiskup z Besançonu (personalista, s ohledem na Francii hlas nevykonáván, Raymond de Durfort, †1792; Philippe Charles François Seguin, †1793) 75 25px velmistr Řádu německých rytířů (arcibiskup kolínský) 5 25px biskup bamberský (svobodný pán Franz Ludwig von Erthal, 1730–1795) 6 25px biskup würzburský (Dtto.) 7 25px biskup wormský (arcibiskup mohučský) 8 25px biskup špýrský (hrabě Damian August von Limburg-Vehlen-Styrum, 1721–1797) 9 25px biskup štrasburský (princ Louis René Édouard de Rohan-Guéméné, 1734–1803) 10 25px biskup eichstättský (hrabě Joseph von Stubenberg, 1740-1824) 12 25px biskup kostnický (svobodný pán Maximilian Augustinus von Rodt, 1717–1800) 11 25px biskup augsburský (arcibiskup trevírský) 13 25pxbiskup hildesheimský (svobodný pán Franz Egon von Fürstenberg, 1737–1825 14 25px biskup paderbornský (biskup hildesheimský) 21 25px biskup freisinský (svobodný pán Joseph Konrad von Schroffenberg-Mös, 1743-1803) 28 25px biskup řezenský (Dtto.) 20 25px biskup pasovský (hrabě Josef František Antonín, kardinál von Auersperg, 1734–1795) 43 25px biskup tridentskýTridentské a brixenské biskupství bylo částečně omezeno ve své bezprostřednosti Rakouskem. Své říšské stavovství si ovšem obě biskupství udržela. V Tridentsku převzalo Rakousko, resp. Tyrolsko fojtská práva kol. roku 1150, v Brixensku v roce 1363. KÖBLER..., s. 77–78; 562 (hrabě Petr Michael Vigilius von Thun-Hohenstein, †1800) 44 25px biskup brixenský (hrabě Karl Franz von Lodron, 1748–1828) 26 25px biskup basilejský (Franz Joseph Sigismund von Roggenbach, 1726–1794) 18 25px biskup münsterský (arcibiskup kolínský) 19 25px biskup osnabrücký (aktuálně luterán: princ Frederik August, vévoda z Yorku a Albany, 1763–1827)Od Vestfálského míru bylo ujednáno, že se v držbě biskupství budou střídat volený katolický biskup a luteránský princ z rodu Hannoverských. Šlo o jediné říšské biskupství s takovýmto uspořádáním. KÖBLER..., s. 393–94. 42 25px biskup lutyšský (hrabě Cesar Constantijn Frans van Hoensbroech, 1724-1792; hrabě/kníže François Antoine de Méan de Beaurieux, 1756–1831) 32 25px biskup lübecký (luterán, biskupství dědičné, Peter I. Friedrich Holštýnsko-Gottorpský, 1755–1829) 15 25px biskup z Churu (personalista, svobodný pán Franz Dionys von Rost, 1716–1793) 76 25px biskup fuldský (svobodný pán Adalbert von Harstall, 1737-1814) 77 25px benediktinský opat kemptenský (svobodný pán Rupert von Neuenstein, 1736-1793) 78 25px probošt kolegiátní kapituly ellwangenské (biskup augsburský) 81 25px německý velkopřevor řádu Johanitů (hrabě Franz Benedikt von Reinach zu Fuchsmänningen, 1710–1796) 82 25px augustiniánský probošt berchtesgadenský (biskup freisinský) 83 25px probošt kolegiátní kapituly weißenburské (personalista, biskup špýrský) 84 25px benediktinský opat prümský (arcibiskup trevírský) 85 25px benediktinský opat ze Stablo a Malméd (Célestin van Thys, hrabě de Logne,Titul hraběte de Logne se vztahoval k hrabství, patřící k oběma klášterům a děděné jednotlivými opaty stejně jako knížecí titul. Nešlo tedy o šlechtický rod z něhož by tento opat, sám nešlechtic, pocházel. KÖBLER..., s. 308, 531 †1794) 86 25px biskup z Corvey (svobodný pán Johann Karl Theodor von Brabeck, 1738–1794) – opatství Corvey povýšeno v r. 1783 na biskupství, císařem potvrzeno r. 1793 25px oprávněno zasedat bylo od r. 1701 také benediktinské okněžněné opatství Muri, nikdy tak ale neučinilo 104 kolegium švábských prelátů 106 kolegium rýnských prelátů

Lavice světských knížat 52 25px vévoda bavorský (kurfiřt falcký) 1 25px vévoda magdeburský (král pruský) 52 25px falckrabě falcko-lauternský (kurfiřt falcký) 52 25px falckrabě falcko-simmernský (Dtto.) 52 25px falckrabě falcko-neuburský (Dtto.) 4 25px vévoda brémský (král Velké Británie) 52 25px falckrabě falcko-zweibrückenský (kurfiřt falcký) 52 25px falckrabě falcko-veldenzký (Dtto.) 55 25px vévoda sasko-výmarský (Karl August, 1757-1828) 55 25px vévoda sasko-eisenašský (Dtto.) 55 25px vévoda sasko-coburský (hlas neuplatňován, kvůli sporům o právo hlasovat) 25px25px vévoda Sasko-saalfeldský (Arnošt Fridrich, 1724–1800) 25px vévoda Sasko-meiningenský (Jiří I., 1761–1803) 55 25px vévoda Sasko-gothajský (Arnošt II., 1745–1804) 55 25px vévoda Sasko-altenburský (Dtto.) 58 25px markrabě Braniborsko-ansbašský (král pruský) 58 25px markrabě Braniborsko-kulmbašský (Dtto.) 59 25px kníže Brunšvicko-lünebursko-cellský (král Velké Británie) 59 25px kníže Brunšvicko-calenberský (Dtto.) 59 25px kníže Brunšvicko-grubenhagenský (Dtto.)