Lajos Batthyány [lajoš baťáňi], česky znám také jako Ludvík František Josef Batthyány nebo slovensky Ľudovít Batthyány (10. února 1807 Prešpurk (Bratislava) – 6. října 1849 Pešť), byl uherský šlechtic z rodu Batthyányů, maďarský vlastenecký politik a v roce 1848 první předseda maďarské parlamentní vlády.
Život náhled|M. Barabás: Lajos Batthyány (1848)|285x285px|vlevoPocházel z bohaté a historicky významné šlechtické rodiny Batthyányů, z níž pocházela řada biskupů, politiků a vojevůdců. Když se rodiče rozvedli, odjel s matkou do Vídně a byl vychováván v internátní škole. Po studiu akademie v Záhřebu odjel na čtyři roky do Itálie, kde získal hodnost poručíka a promoval v právu. Od roku 1830 zasedal jako dědičný člen uherské horní komory a roku 1834 se oženil s hraběnkou Antonií Zichyovou, s níž měl tři dcery. Zasazoval se o reformy v hospodářství, podporoval chov koní a pěstování bource morušového a zakládal zemědělské akademie.
Politická činnost Od roku 1839 byl ve sněmu aktivnější a později začal podporovat Kossutha, i když se s ním jako šlechtic a zastánce konstituční monarchie v názorech neshodoval. Od roku 1847 byl ve sněmu vůdcem opozice a byl členem delegace, která nakonec ve Vídni prosadila, aby maďarská vláda byla v Uhrách suverénní. Dne 17. března 1848 jej císař Ferdinand I. Dobrotivý jmenoval prvním ministerským předsedou Uherska. Vláda zápasila s mnoha problémy a Batthyány se snažil zorganizovat krajské vlády a nezávislou maďarskou armádu. 29. srpna odjel s Ferencem Deákem do Vídně, aby přiměli císaře odvolat bána Josipa Jelačiče a podřídit rakouskou armádu v Uhrách uherské vládě, s čímž císař nakonec souhlasil. Batthyány však současně nabídl Jelačičovi, aby se Chorvatsko osamostatnilo, jenže Jelačič místo toho vtrhl 11. září do Uher.
Samostatná maďarská republika náhled|Lajos Batthyány Batthyány resignoval, ale na nátlak uherského palatina Štěpána vzal resignaci zpět. 13. září vyhlásil Batthyány vzpouru proti císaři a chtěl, aby ji palatin vedl, což ten odmítl a opustil Uhry. 25. září císař odmítl uznat Batthyányho vládu a jmenoval velitelem armády hraběte von Lamberg, jehož však vzbouřenci 28. září v Pešti zabili. 29. září porazila Batthyányho armáda Jelačiče v bitvě u Pákozdu, 2. října však Batthyány resignoval a vstoupil do armády jako voják. 11. října spadl s koně a zlomil si ruku, takže se vrátil do politiky. Snažil se jednat s generálem Windischgrätzem, který ho však nepřijal. 8. ledna 1849 se vrátil do Pešti, kde byl zajat, odvezen do Bratislavy, Lublaně a Olomouce, kde byl 16. srpna vojenským tribunálem odsouzen k trestu smrti. Ve vězení se neúspěšně pokusil o sebevraždu dýkou, kterou mu přinesla jeho žena, a 6. října byl zastřelen.
Týž den bylo v Aradu popraveno i 13 maďarských velitelů (Aradští mučedníci).
Roku 1870 byly jeho ostatky přeneseny do mauzolea na hřbitově Kerekesi v Budapešti.
Odkazy Reference
Literatura náhled|215x215px|Lajos Batthyány Ottův slovník naučný, heslo Batthyány, Ludvík. Sv. 3, str. 484
Související články Uhersko Dějiny Maďarska Maďarská revoluce 1848–1849 Lajos Kossuth Štěpán Széchenyi
Externí odkazy
Website rodiny Batthyány Rodokmen rodiny Batthyány na GENEALOGY.EU
Kategorie:Narození 10. února Kategorie:Narození v roce 1807 Kategorie:Narození v Bratislavě Kategorie:Hlavy maďarského státu Kategorie:Politici Rakouského císařství maďarské národnosti Kategorie:Poslanci uherského sněmu Kategorie:Úmrtí v roce 1849 Kategorie:Úmrtí 6. října Kategorie:Batthyányové Kategorie:Muži Kategorie:Popravení zastřelením Kategorie:Uherští šlechtici Kategorie:Pohřbení na hřbitově Kerepesi