Kavalírská cesta (německy Kavalierstour, Länderreise, anglicky grand tour, z francouzštiny "velká cesta") označovala v období přibližně od renesance do přelomu 18. a 19. století typ cestování, který podnikali dospívající synové šlechtických vrstev (případně, zejména v pozdější době všech bohatších vrstev) v Evropě jako součást a vyvrcholení jejich vzdělávání. Cesty trvaly několik let, byly spojeny se studiem na zahraničních univerzitách, ale též se zde cestovatelé seznamovali s jazyky, fungováním cizích dvorů, získávali potřebné kontakty. Oblíbené země, kam cestovatelé směřovali (obliba částečně závisela na místě původu cestovatele, konfesi, politické konstelaci v Evropě), byly zejména Itálie, Francie, Nizozemí, Španělsko a méně i místa ve Svaté říši. Mladí cestovatelé (nezletilí) zpravidla necestovali sami, většinou s sebou měli hofmistra (vychovatele), případně další služebnictvo, případně mohlo spolu cestovat více šlechticů.

Kavalírská cesta

Rozhodnutí o kavalírské cestě O kavalírské cestě rozhodovali rodiče, zpravidla otec. Tato cesta trvala většinou tři roky. Kavalírovi, tedy synovi, bylo zpravidla kolem 15 let a při vydání na cestu mu bylo uloženo aby plně poslouchat hofmistra. Ten musel na kavalíra po celou dobu dohlížet.  V době cesty docházelo k dospívání a tak hofmistr musel řešit i problémy s tím spojené. Rozhodnutí o cestě také řešilo otázku služebnictva, zda s kavalírem pojede či zda bude při pobytu najímáno. Bylo rozhodnuto i financování, které bylo pak řešeno průběžně. Mimo to byly v dohodě stanoveny i další závazné body, v prvé řadě náboženství a vysoké školy, které měl kavalír navštěvovat.

Hofmistr Za průběh a obsah cesty odpovídal hofmistr. Ten, který byl vybrán, přijel několik dní před zahájením cesty a po seznámení s rodinou se vydali s kavalírem na cestu. Odměna se pohybovala zpravidla od 300 zlatých, ale dosahovala v některých případech i částky 1000 zlatých. Úkolem hofmistra bylo zabezpečit plně cestu, tedy ubytování i školy. Cesty se prováděly prostřednictvím dostavníků. O průběhu cesty byla podávána zpravidla týdně zpráva, avšak je nutné mít na zřeteli, že doba doručení dopisu byla někdy až 2 týdny. Hofmistr musel zabezpečit společenské postavení kvalíra, obrátil se na vyslance a použil svých kontaktů, aby umožnil návštěvu šlechticů, kardinálů, aby se mu podařilo získat audienci u panovníka. Jsou záznammy i o audienci u papeže. Toto sdělovali ve svých dopisech a psali o tom i kavalíři, kteří se pyšnili tím, s kým se setkali.

Kavalír a rozvrh hodin Po celou dobu cesta byl v podstatě přerušen kontakt s rodinou, informace byly podávány pouze formou dopisů. Před vydáním se na cestu bylo rámcově rozhodnuto i samotné vzdělání. Hofmistr musel zabezpečit výuku kavalíra. Ten navštěvoval universitu, a jeho hodiny se zaměřovaly zpravidla na právo, matematiku, zeměpis, historii a další obory. V rozvrhu nebyly opomenuty ani jízda na koni a šerm, armáda které měly pro šlechtu velký význam a k tomu přistupovalo společenské chování a tanec. Nedílnou součástí byla také výuka jazykú, zejmény italšitna a francouzština. Kavalíři psali o svých návštěvách a setkáních ve význačných a kontaktech s vysokou společností. V dopisech také psali o potřebě obblečení dle dobové módy a také zmiňovali i nutnosti si koupit alonžové paruky. Také psali, že je nutné si zapůjčit dobrý kočár se dvěma lokaji, což stálo nikoliv 12, ale 30 zlatých měsičně. Tuto presentaci pokládali velice naléhavou.

Protože délka kavalírské cesty nebyla závazná, mohla se i měnit.

Trasy kavalírských cest Kavalírské cesty vedly k významným místům, značná část cest vedla na apeninský poloostrov, kde byla celá řada význačných universit a míst. V té době nebyla Itálie sjednocena a tak cesty vedly do Benátek, Florencie a Sieny a dále do Říma a do Turínu. Dalším význačným cílem byla Francie, ale byly navštěvovány i další místa a země jako byl Londýn, Dánsko nebo Švédsko. Tyto návštěvy však byly méně časté. Doba pobytu na jednotlivých místech byla pochopitelně různá, ale v souhrnu celá cesta kavalíra trvala přibližně 3 roky.

Časové vymezení Je jistá rozkolísanost ve vymezování období, během kterého kavalírské cesty probíhaly. Středoevropské pojetí počítá s obdobím 1600–1750 (v českém prostředí je přijímané zejména vymezení Zdeňkem Hojdou 1570–1740, Ivo Cerman období rozšiřuje i pro 19. století), angličtí autoři vymezují „grand tours“ obdobím 1650–1850.

Reference

Literatura

HOJDA, Zdeněk. „Kavalírské cesty“ v 17. století a zájem české šlechty o Itálii, in: Itálie, Čechy a střední Evropa: referáty z konference pořádané ve dnech 6.-8. 12. 1983, katedra dějin umění a estetiky FFUK v Praze. 1. vyd. Praha: Videopress MON, 1986. HOLÝ, Martin. Zrození renesančního kavalíra: výchova a vzdělávání šlechty z českých zemí na prahu novověku (1500-1620). Praha: Historický ústav, 2010. 588 s. Práce Historického ústavu AV ČR = Opera Instituti historici Pragae. Řada A, Monographia; sv. 28. . KUBEŠ, Jiří. Náročné dospívání urozených: kavalírské cesty české a rakouské šlechty (1620-1750). Pelhřimov: Nová tiskárna Pelhřimov, 2013. 463 s. .

Externí odkazy

Kategorie:Cestování Kategorie:Turistické trasy Kategorie:Šlechta