Estetika aranžování květin je kritérium hodnocení aranžovaných květin pomocí souboru výtvarných zásad, zvyků a subjektivních vjemů. Estetika jako hodnotící kritérium umožňuje srovnání i zcela stylové různých, rozdílně velkých, technicky méně a více složitých děl v logickém měřítku. Pomocí estetiky má být vyvolána v pozorovateli psychologická odezva. Estetizované dílo tedy (obvykle) není rutinně zpracovaným výrobkem, ale umožňuje požitek z vjemu a požitek z představy.Bittnerová, Marie a kol. Floristika. Děčín - Libverda: Střední škola zahradnická a zemědělská Antonína Emanuela Komerse, 2007. 1. sv. (28.strana), .
Koncepce uspořádání Prvky z nichž je složena celá koncepce díla jsou a musí být alespoň v některých charakteristikách různorodé, aby dílo nepůsobilo stereotypně a únavně. Také naopak různorodost nesmí dosáhnout té míry, aby jednotlivé prvky narušovaly celkové uspořádání, kontext a působily chaoticky, nebo nevhodně, nelogicky a nepřirozeně. Nepřirozeně jako libovolná směs hmot, prvků, linií, barev, struktur, bez ladu a ohledu na přirozenost, vzhled, vztahy a umístění.
Lze tedy shrnout frází, že hlavním účelem kompozice je podřídit rozmanitost ucelenosti.
Geometrie Vlastnosti aranžmá odvozené od topologie a geometrie.
Bod Významově a esteticky je důležitá poloha bodu v celku, v třídimenzním prostoru. Jinak působí prvek v prázdném prostoru umístěný ve středu, zlatém řezu nebo na horní nebo dolní linii pohledu. Od uvedené polohy a souvislostí se subjektivně usuzuje význam umístění. Jako výrazný bod je vnímán prvek, který je v celku cizorodý nebo nějakou vlastností jedinečný. Použití výrazného bodu koncentruje pozornost, a to tím více, čím unikátněji působí prvek v prostoru. Takový prvek (nebo kompozice) může být stejně vhodný jako nevhodný pro použití, důležité jsou souvislosti, celkový vjem a provedení.
Použití více bodů dává další možnosti kombinací pomocí nástrojů jako je vzor, rytmus, množství, barevná škála, kontrast, vzájemný vztah, pozice.
Linie Jsou hodnoceny směřování zjevných spojitých linií výrazných prvků v aranžmá, linie navazujících (podobných) prvků v celku, případně výrazné okraje celku, linie které jsou součástí jednotlivých prvků, jež jsou například dány i texturou. Rovněž je jako podstatné vnímáno společné působení těchto linií, protože společně vytváří dynamický celek. Použití stejných prvků v jednoduchém rytmu a tvaru činí linie velmi významnými. S liniemi v aranžmá pracuje nejpromyšleněji ikebana.
Výrazné body v kompozici jsou obvykle body, odkud jsou vedeny linie, po kterých je vedeno aranžérem oko pozorovatele, tzv. startovací body.
Tvar Tvar je významným výrazovým prvkem. Často bývá používán symbolický tvar aranžmá, jako je kruh, kříž, hvězda. Jednoduché symbolické tvary jsou obvykle při posouzení estetického dojmu, i výběru pozorovatelem, preferovány. Tvar je estetickým výrazem, působí zde linie okrajů plochy, svírané úhly, hmota (plocha) tvaru a směřování (prodloužení na délku). Tvar může být takto vnímán jako vyjádření pohybu, děje.
Velikost Velikost a vzájemný poměr velikostí jednotlivých prvků, množin a ploch je významný výrazový prvek. Celková velikost aranžmá je sama o sobě i ve vztahu k velikosti jednotlivých prvků a množin prvků rovněž důležitá.
Prostor Vztah prostoru a aranžovaného celku je významný z hlediska vnímání aranžmá. Aranžované celky tak mají, pokud je to možné, pracovat s výrazem, barevností, velikostí prostoru a umístěním aranžovaného celku v prostoru.
Těžiště Těžiště kompozice je bod, který je ve vztahu k tvaru, liniím, uspořádání hmot, ale i dalším vlastnostem aranžmá. Optické (zdánlivé, pozorovatelem vnímané) těžiště kompozice přitom může být odlišné od těžiště skutečného. Vnímané těžiště může negativně ovlivňovat pocity pozorovatele, budit obavy z pádu. Vnímané těžiště může být ale také zdrojem zajímavých efektů, vzbudit zájem (například u ikebany). Obvykle je těžiště chápáno v souvislosti s proporcemi aranžmá a má být ve spodní třetině kompozice.
Uspořádání Uspořádání prvků, linií a částí kompozice je způsobem, kterým lze působit na pozorovatele. Pravidelné uspořádání symetrických prvků působí klidně, chaotické uspořádání přírodních úprav překvapivě nebo přirozeně, směrované linie dynamicky, směřované plochy dramaticky a podobně.
Povrchy Vlastnosti odvozené od použitého materiálu.
Struktura V aranžmá je důležité vnímání povrchů použitého materiálu, jiný pocit vyvolá materiál, který je silně lesklý, hedvábně lesklý, matný, zrnitý, vláknitý, ostnitý, děravý nebo roztřepený. Stejně tak jiný pocit vyvolá spleť jemných vláken kavylu a provazce amarantusu.
Barevnost Barevnost (nebo bezbarvost) je vlastnost použitelná při aranžování. Důležitý je především jas, nasycení, teplota barev. Pomocí kontrastu nebo souladu lze barvy snadno kombinovat a vytvářet vjemy. Vnímání barev je vždy spojeno s osobními asociacemi pozorovatele, některé asociace jsou však společné. Takové asociace jsou ve sociální skupině tradiční nebo zkušenostně zakotvené. Ve spojitosti s komunistickým režimem tak byla dlouho dobu vnímána rudá barva, zelená barva je obecně barvou přikládanou přírodě pro zelené listoví, ačkoliv zelené listoví je méně nápadné než zelené rybníky a řeky. Bílá barva je vnímána jako barva čistoty, ale i svatební, může být poměrně těžké odpoutat pozorovatele, ženu, od této asociace při pohledu na aranžmá s bílými květinami. Ačkoliv je bílá barva vnímána jako symbol čistoty, černá barva neasociuje špínu, ale smutek (pohřeb), eleganci (černý oděv modelek, barva je používaná, protože ve vhodném střihu „zeštíhluje“ a černou lze esteticky s vysokým kontrastem kombinovat s většinou barev), prázdnotu. Z toho je zřejmé, že barva je používána jako rozšířená zkratka pro zážitky a pocity, ale především je používána ve společnosti jako symbol. Způsoby kombinace barev emoci mohou podpořit nebo upřesnit – žlutočerné pruhy, červenofialový přechod, černobílé čtverce, bílé tečky na modré ploše.
Nástroje Smyslem aranžování je vytvoření celku, který bude harmonický a bude mít jasný estetický výraz, bude působit na vnímání osob.
Kontrast Kontrast je vnímaný rozdíl mezi kvalitami a kvantitami použitých prvků a jejich formami. Kontrast je jedním z nejjednodušších nástrojů k vytvoření nějakého estetického celku. Násilný kontrast ale může působit nevhodně nebo kýčovitě. Vhodné kontrastní kombinace barev jsou předpokládány pomocí teorie barevného kruhu. Fakticky, s ohledem na podstatu použití a vnímání barev, jsou ale zřejmě všechny kombinace barev vhodné, avšak záleží na souvislostech použití. Podobně je tomu s mírou použití kontrastu, souladu a dalších nástrojů.
Soulad Soulad je založen na použití prvků s podobnými vlastnostmi. Nesnáze je soulad vytvořen ve skupině se stejnými prvky, jež jsou rovnoměrně umístěny.
Symetrie Symetrie v kompozici může být zřejmá nebo skrytá, nemusí být dokonalá. Úprava, kde je použita dokonalá symetrie, naopak někdy působí pro svou zjevnost a statickou povahu nevhodně. Jednoduchá symetrie je dosažena optickou vahou prvků, stejným nebo podobným tvarem nebo velikostí prvků. Skrytá symetrie spočívá ve vnímané opticky vyvážené kompozici. Vyvážení může být dosaženo jednoduše, například pomocí kontrastu použitých prvků nebo jejich významem. Takové úpravy působí podstatně dynamičtěji, zajímavěji a přirozeněji.
Opakování Opakování prvků nebo vzoru (rytmus), nebo postupná změna vlastností prvků nebo některých prvků vzorku během opakování (sled) je způsobem vytvoření snadné harmonické kombinace prvků.
Rytmus motivu se může skládat z použitých rostlin, jejich skupin, nebo umělých prvků. Prvky jednoho typu mohou být seskupeny v řadě. Potom směřují pohled diváka ve směru rytmického seskupení. Tím vytvářejí linie pohledu, které oko pozorovatele sleduje. Opakování vyvolává pocit řádu svojí pravidelností. Opakování tak mohou působit uklidňujícím dojmem předvídatelností a jednotou. Uklidňující dojem rytmu může rychle vést až k pocitu stereotypu.
Rytmický sled Rytmický sled je rytmus opakujících se objektů, v průběhu nějž jsou některé vlastnosti použitých prvků pozměněny tak, aby změna byla patrná v plynulé radě a v určitém směru. Opakování, pravidelný rytmus podporuje jednotu. Překročením míry použití může být jednota běžného opakování únavná, může vést ke stereotypu. Proto je vhodné pravidelný rytmus ozvláštnit. Jednou z cest je použití rostlin, které se liší v textuře. Textura je natolik jemný prvek, že může být použita, aniž by tím zničena jednota vyjádření. V souladu s kontrastem v dalších vlastnostech použitých rostlin lze rytmus v pravidelných rozestupech povýšit na rytmický sled. V aranžmá tak lze použít k harmonizaci výsadby sestavu prvků, které mají sice některé vlastnosti viditelně odlišné, ale jsou podobné, nebo příbuzné alespoň v jiných charakteristikách. V průběhu rytmu se může měnit tvar, velikost nebo zbarvení, ale většina ostatních vlastností zůstává stejná. Sledem dodáváme obrazu pohyb, z rytmu se stává příběh. Pro toto uspořádanější je nejvhodnější pokud, můžeme změny plynule pozorovat. Jakkoliv mohou být v okolí sledu i jiné zajímavé celky, nesmějí porušovat souvislost sledu a rytmus pohybu. V průběhu rytmu se může měnit tvar, velikost nebo zbarvení, ale většina ostatních vlastností zůstává stejná. Sledem dodáváme obrazu pohyb, z rytmu se stává příběh. Pro toto uspořádanější je nejvhodnější, pokud lze změny plynule pozorovat.
Plynulý sled lze v této souvislosti chápat jako postupnou změnu nějaké vlastnosti objektů v řadě. Takto třeba zahradnice G. Jekkyl prováděla výsadby záhonů měníce postupně po odstínu barvy z jedné do druhé. Takové výsadby sice poutají silně pozornost, ale opět nikoliv na dlouhou dobu, protože jde v podstatě o velmi jednoduchý efekt.
Hierarchie prvků Při vytváření kompozice je vytvářena hierarchie prvků, částí kompozice. Jednotlivé části musí být v náležitém vzájemném vztahu a zároveň podřízeny celkovému záměru. Je zásadně vhodné při tvorbě kompozice použít aspoň několik druhů rostlinných materiálů, tedy více než dva, přestože je tím úkol vytvořit harmonickou kompozici komplikován.
Lze si snadno představit sladěné dílo, v kterém budou všechny prvky stejně nápadné, hodnotné a stejně důležité. V takovém případě jde o kompozice bez hierarchie. Samotné rostliny v takovém celku jsou stereotypní, bezvýznamné, nenápadné jednotlivě. Nejsou vnímány vůbec, vnímán je celek. Příkladem jsou kytice oblíbené v 21. století vytvářené jako stejnorodý chumáč, nebo snop, vyprázdněné od jakékoliv invence i sdělení.
Skutečná kompozice má prvky podřízené a nadřízené. Není tím míněna skutečná významnost, protože vhodné pozadí je stejně důležité jako vhodné popředí. Jde o rozdíl, mezi výraznější a méně výraznou součástí kompozice. Květy poutají pozornost více na méně výrazném pozadí, nejlépe pozadí odlišné barvy a světlosti, než je barva květu.
Je třeba uspořádat všechny rozmanité části a prvky kompozice tak, aby výraznější prvky byly umístěny na důležitějších místech, než prvky tvořící skupiny, prvky doplňkové. V souladu s jejich estetickou hodnotou a podle předpokládaného účinku. Bez vzájemného nadřazování a podřizování jednotlivých částí (princip hierarchie) bychom nedosáhli celkově krásného dojmu ani tehdy, kdybychom v zahradě soustředili množství atraktivních rostlin a cenných dekorací. Jak už zde bylo mnohokrát řečeno, úprava bez kompozice by nebyla skutečným aranžmá, nýbrž pouhou sbírkou exponátů, úhrnem prvků, ve kterém by snad byly zajímavé jednotlivé detaily nebo exempláře. Rozhodně však ne celek, celá kompozice.
Dominanta V každém uměleckém díle může být některý z použitých prvků tak výrazný a tak umístěný, aby poutal pozornost, byl hlavní částí celé skladby. Prvek zde jedinečný a vynikající nad ostatní. Dominanta není nezbytnou součástí kompozice. Naopak. Je mnoho krásných a harmonických kompozic bez těchto výrazných prvků. Takové aranžmá mohou být tvořeny i jen výrazně kontrastními skupinami. Příkladem jsou symetrické aranžmá.