Svatá Kateřina Labouré (, rodným jménem Zoé Labouré; 2. května 1806, Fain-lès-Moutiers – 31. prosince 1876, Enghien-les-Bains) byla francouzská sestra vincentinka, řeholnice ze Společnosti Dcer křesťanské lásky sv. Vincence de Paul a Mariánská vizionářka.

Mládí Narodila se 2. května 1806 v Fain-lès-Moutiers farmáři Pierrovi Labouré a Louise Madeleine Gontard jako devátá z jedenácti dětí. Když jí bylo devět let, její matka zemřela. Říká se, že po pohřbu své matky vzala sochu Panny Marie, políbila ji a řekla: „Nyní budete má matka“. Sestra jejího otce navrhla, že se bude starat o jeho nejmladší děti Catherine a Tonine. Poté, co souhlasil, se sestry odstěhovaly do domu své tety v Saint-Rémy, obce devět kilometrů od jejich domova. Tam Kateřina 25. ledna 1818 přijala první svaté přijímání. Potom se vrátila na otcovu farmu, pečovala o jeho domácnost, vařila a starala se o zvířata (dojila krávy, krmila prasata a 800 holubů), takže nemohla chodit do školy. Její starší sestra Marie-Louise tehdy již vstoupila mezi řeholnice - Dcery křesťanské lásky sv. Vincence z Pauly.

V 18 letech kateřina vyprávěla, jak ve snu uviděla starého kněze sloužícího mši, a který na ni zavolal: „Dcero moje, je dobré starat se o nemocné. Teď přede mnou utíkáš, ale jednoho dne budeš ráda, když ke mně přijdeš. Bůh s tebou má plány. Nezapomeň na to!“ Proto vstoupila do společnosti ošetřovatelů, založené svatým Vincencem z Pauly.

Sestřenice Kateřině nabídla, že ji vezme do prestižní internátní školy v Chatillonu nad Seinou, kterou vedla a kde ji naučili číst a psát. Když v klášteře Dcer křesťanské lásky v Châtillonu nad Seinou náhodou objevila obraz Vincence z Pauly, který řád založil, poznala na něm starého kněze, kterého viděla ve snu. Proto se rozhodla vstoupit do tohoto řádu.

Její otec ji chtěl provdat a odradit od této volby, proto ji poslal pracovat do Paříže, kde jeden z jejích bratrů provozoval kantýnu pro dělníky. Kateřina tam poznala bídu lidí, která ji dále povzbudila, aby vstoupila do řádu Dcer křesťanské lásky svatého Vincence z Pauly.

Vizionářka náhled|Zázračná medailka|vlevo Jako novicka se svěřila svému zpovědníkovi, otci Aladèlovi, že v červenci, listopadu a prosinci 1830 měla zjevení v klášterní kapli, založené roku 1815 ve dvoře kláštera v ulici du Bac 136-140 v Paříži, v 7. obvodu. Uvedla, že v předvečer svátku sv. Vincence roku 1830 ji probudil hlas dítěte, jenž ji volal do kaple, kde uslyšela Pannu Marii, která jí řekla „Pán Bůh tě chce něčím pověřit. Budeš hodně trpět, ale vydržíš to s přesvědčením, že je to pro Boží chválu. Poznáš, co chce Pán Bůh. Budeš trpět, dokud vše neřekneš zpovědníkovi, jenž je tvým duchovním vůdcem. Bude mít námitky, ale neboj se, obdržíš zvláštní milost. Mluv s ním prostě a s důvěrou. Důvěřuj beze strachu! Určité věci, které uvidíš, mu oznam. V rozjímání obdržíš zvláštní vnuknutí.“ Dne 27. listopadu 1830 oznámila, že se k ní Panna Maria vrátila v nočních meditacích. Ukázala se jí uvnitř oválného rámu stojící na zeměkouli a z jejích rukou vycházely paprsky, které směřovaly na celý svět, pouze některé ne. Kolem okrajů rámu se objevila slova „Ó, Maria, bez hříchu počatá, oroduj za nás, kteří se k tobě utíkáme“. Pak uslyšela Pannu Marii, která jí řekla, aby dala razit medailky této podoby s nápisem: „Všichni, kteří jej budou nosit, obdrží velké milosti“.

Kateřina udělala, co jí Panna Maria nařídila. Po dvou letech sledování jejího každodenního chování předal její kněz tuto informaci arcibiskupovi, aniž by odhalil Kateřininu identitu. Žádost o veřejnou úctu k Panně Marii byla schválena roku 1834 a k sériové výrobě milostných medailek byl pověřen zlatník Adrien Vachette. Medailky se ukázaly být velmi populární. Dogma o Neposkvrněném početí nebylo tehdy ještě vyhlášeno oficiálně, ale povolená medailka s formulí „počata bez hříchů“ se z kaple šířila a její oslava vedla k postupnému rozšiřování kaple na dnešní trojlodní baziliku, k doplnění dalších oltářů (včetně oltáře zakladatelky řádu svaté Louisy de Marillac) a jejich výzdoby.

Poslední léta Kateřinina života 1870–1871 Paříž trpěla obléháním pruskými vojsky, hladomorem a poté nepokoji Pařížské komuny. Během nich údajně i revolucionáři přišli do kláštera žádat o mariánské medailky. Rakev se zemřelou Kateřinou byla vystavena v klášterní kapli k veřejné úctě již před pohřbem. Přicházely k ní davy lidí. Jedna chudá žena přivezla ve vozíku na kolečkách svého od narození postiženého dvanáctiletého syna. Před rakví se prý dítě náhle samo postavilo. To byl první zázrak připisovaný sestře Kateřině.

Proces svatořečení Procesu předcházelo uznání Neposkvrněného početí Panny Marie za dogma, jež svou bulou Innefabilis Deus z 8. prosince 1854 slavnostně vyhlásil papež Pius IX.. Proces probíhal v arcidiecézi Paříž. Postulace byla zahájena roku 1896. Dne 28. května 1933 byla Kateřina papežem Piem XI. prohlášena Ctihodnou. Blahořečena byla 28. května 1933. Svatořečil ji papež Pius XII. 27. července 1947.

Galerie

Odkazy Reference

Související články Zjevení Panny Marie v Paříži Prostřednice všech milostí Zázračná medailka

Externí odkazy

Catholica

Kategorie:Francouzští svatí Kategorie:Francouzské řeholnice Kategorie:Narození 2. května Kategorie:Narození v roce 1806 Kategorie:Úmrtí 31. prosince Kategorie:Úmrtí v roce 1876 Kategorie:Pohřbení v Paříži Kategorie:Ženy