České přípisky v zápisníku Alberta Bohema (ABoh, případně AlbBoh) představuje několik raných dokladů psané češtiny z první poloviny 13. století. Přípisky (také poznámky) se objevují v zápiscích děkana Alberta Bohema, které jsou psány latinsky, čeština je tam použita nejspíše jako tajná řeč (způsob šifrování).
Fyzicky se nacházely zápisky v dvojdílném papírovém zápisníku (jedná se o knihu, kde jsou záznamy různého druhu, náboženské i deníkové, v němčině např. označují tento zápisník Brief- und Memorialbuch), jehož první část se ztratila (jsou známy pouze výpisky od Johanna Aventina, který české přípisky neuvádí) a druhý se nachází v Bavorské státní knihovně v Mnichově (sign. Clm 2574b). Existuje moderní edice celého zápisníku z roku 2000, kterou připravil Thomas Frenz a která byla vydána v rámci Monumenta Germaniae Historica.
Známy jsou čtyři oddělené přípisky na fol. 35v, 40r, 111v, 120r psané více rukama. Není jasné, jestli sám Albert uměl česky, nebo někdo z jeho doprovodu (v zápisníku je zmiňován jistý Miklaf a ještě výrazněji Albertův notář Wolfgang/Lupus, kteří měli nejspíše slovanský původ). Přípisky jsou krátké, týkají se úschovy Albertových cenných věci u různých lidí a na různých místech (takto je v češtině starobyle doložen výraz pro kožešinový oděv, kožuch de liška), případně jinak choulostivých informací (např., že jistá rostlina způsobuje smrt nenarozeného dítěte: „…dítě mladé et staré v máteři umoří“Novotný, Václav. České dějiny I-3, s. 689, pozn. č. 1.). Jazykově se přípisky řadí nejspíše k jihočeským nářečím (v grafice jsou ještě zachyceny staroslovanské jery, které se právě zde udržely nejdéle, například v doudlebském nářečí se používali dokonce nejméně do 19. století).
Přípisky Dále jsou vlastní české přípisky (ve znění podle Frenze – jedná se o transliteraci, nové je členění textu a poněkud je přizpůsobena interpunkce)
Habuimus aput abbatem Altahen. in deposito devadezen grivny zelata. Ex hiis recepimus primo aput Wazzerburch V, postea personaliter duas, postea per Vkingarium duas, per tumplebanum I, per decanum Ratispon. V geptice moie mosny ze kenihami, a v caplana Wikprehta moy lizti wessebene we zude derivveneme. Item in pixide aput eundem due dispensationes et cosuch de lisca. / V keneze W. Wecomiri koztelnem moie komora v mesczv a ma nadobe et listi papeschovi dobre mulostive et Colinzkeho in quadam pixide longa sigillata meo sigillo sine sera. / V Ditmara popa moie rucho a ma bibla. Verte folium. Herba, que in theutonico liesse dicitur et crescit in locis paludosis, cruda et cocta masticata seu comesta dete mlade et ztare v materi vmori. Plantago bene pistata et ex ea sucus per pannum extractus cum adiecto oleo rosato vel violacio vel anna oleo olive: si poie inungatur, rozte welme nazilne.
Edice Die Briefe des späteren Mittelalters 1: Das Brief- und Memorialbuch des Albert Behaim Herausgegeben von Thomas Frenz. München 2000, (Monumenta Germaniae Historica), české přípisky editovány v zápiscích č. 59, s. 232; č. 71, s. 252-253; č. 157, s. 513; č. 159, s. 547. Josef Truhlář. Dvě staročeské památky z XIII století v Mnichově: b) Albertus Bohemus a české přípisky v jeho zápisníku z XIII století, in Časopis Musea království Českého 1879, roč. 53, s. 580-585, přípisky editovány na s. 581–582.
Reference
Kategorie:Historie češtiny Kategorie:13. století