náhled|upright=1.0|Královská oratoř u sv. Víta v Praze Oratoř (, „modlit se“ a , modlitebna) znamená v češtině vyvýšené a oddělené místo k modlitbě v kostele, obvykle se zvláštním vchodem.
Vývoj V pozdní gotice a v renesanci byly oratoře otevřené, jako například Královská oratoř v katedrále svatého Víta v Praze. V barokní době se často stavěly uzavřené a zasklené dřevěné oratoře na stěně kostela v blízkosti hlavního oltáře, určené buď pro šlechtu nebo pro soukromou pobožnost řeholníků a řeholnic. Pokud je chrám v blízkosti zámku, bývá oratoř přístupná přímo z něho.
Někdy se slovo užívá i pro latinské oratorium, které má širší a odlišný význam.
Odkazy
Literatura Oldřich J. Blažíček, Jiří Kropáček: Slovník pojmů z dějin umění, Praha, Odeon, 1991, Jaroslav Herout: Slabikář návštěvníků památek, Praha, SSPPOP, 1978, str. 188–189
Související články Oratoř Modlitebna Oratorium (modlitebna)
Externí odkazy
Kategorie:Interiér kostela