Vitalij Dmytrovyč Kyrejko, , , (23. prosince 1926 Šyroke – 19. října 2016) byl ukrajinský hudební skladatel a pedagog.

Život Vitalij Kyrejko pochází z města Šyroke v dnešní Dněpropetrovské oblasti. Jeho otec byl učitel a amatérský hudebník a hudební organizátor. Střední školu vystudoval v městě Kobeljaky v Poltavské oblasti (1935–1941). Za druhé světové války (1941–1944) Kyrejko působil jako koncertní mistr v amatérském divadelním souboru, s nímž uvedl např. Natalku Poltavku.

Jeho profesionální činnost je spojena s Kyjevskou konzervatoří, kde studoval v letech 1944–1949 kompozici u významného skladatele Levka Revuckého, který se stal Kyrejkovým celoživotním vzorem. Na konzervatoři zůstal i po absolvování jako vyučující a Revuckého vědecký asistent, dokončil tam roku 1952 aspiranturu, roku 1953 se stal kandidátem hudebních věd, roku 1961 docentem a roku 1978 profesorem; roku 1988 odešel na penzi. (omezený přístup) Z roku 1945 pochází Kyrejkova první díla opatřená opusovým číslem.

Základem pro Kyrejkovy tvorbu byla vždy ukrajinská lidová hudba a na ni navazující skladatelská tradice (Lysenko, Leontovyč, Stecenko, Verykivskyj, Revuckyj); profesorka Valentyna Antonjuková jej nazývá přímo „Lysenkovým vnukem“. K hudební avantgardě, která se na Ukrajině prosazovala od 60. let 20. století, zaujímal vždy záporný postoj. Je nazýván „posledním romantikem“ ukrajinské klasické hudby.

Kyrejko se soustavně vyhýbal tvorbě na prorežimní témata, což vedlo s jeho silným obdivem k národnímu folklóru (shledává vlivy ukrajinské lidové písně i u Beethovena) a antipatiemi k bolševikům a židům k ovlivnění z „buržoazního nacionalismu“. I když za své první dvě opery získal roku 1966 titul zasloužilého umělce USSR, byly vzápětí staženy z repertoáru; rovněž plánovaná opera Bojarka, zpodobňující konflikt ukrajinského nacionalismu a ruské rozpínavosti, byla za existence Sovětského svazu zakázána a koncertně provedena až roku 2008.

Po dobu brežněvovské éry se proto Kyrejko soustředil na instrumentální hudbu a na lyrické písně a za svou tvorbu – stylově konzervativní a odpovídající požadavkům socialistického realismu – získal roku 1977 i titul národního umělce USSR. Získal rovněž cenu M. V. Lysenka (1985), cenu L. Revuckého, cenu I. Nečuja-Levyckého a roku 2001 se stal rytířem ukrajinského řádu „Za zásluhy‟ („Орден «За заслуги»‟) III. stupně.

Dílo Dílo Vitalije Kyrejka je rozsáhlé a žánrově bohaté, obsahuje téměř 300 opusových čísel.

Hudební skladby opery Lesní píseň (Лісова пісня), na vlastní libreto podle stejnojmenné hry-féerie Lesji Ukrajinky, 1957 V neděli ráno sbírala byliny (У неділю рано зілля копала), na libreto М. Zocenka podle stejnojmenné povídky Olhy Kobyljanské, 1966 Marko v pekle (Марко в пеклі), na vlastní libreto podle stejnojmenné hry Ivana Antonovyče Kočerhy, 1966 Vernisáž na jarmarku (Вернісаж на ярмарку), na libreto Eduarda Javorského а N. Někrasovové podle hry H. Kvitka-Osnovjanenka Saldackyj patret, 1985 Bojarka (Бояриня), podle stejnojmenné dramatické básně Lesji Ukrajinky, 2008

balety Stíny zapomenutých předků (Тіні забутих предків), na libreto F. Kocjubinského a N. Skoruľské podle povídky Mychajla Kocjubynského, 1960 Vědma, (Відьма), na libreto V. Nerodenka podle básně T. Ševčenka, 1967 Orgie (Оргія), na libreto N. Skoruľské pole dramatické básně Lesji Ukrajinky, 1977 Sluneční kámen (Сонячний камінь), na libreto Je. Kušakova, 1982

vokálně-symfonická a symfonická díla kantáta Na památku M. Kropyvnyckého (Пам'яті М. Кропивницького, na slova M. Ryľského, 1965, a jiné symfonie č. 1, 1952 symfonie č. 2, 1964 symfonie č. 3, 1968 symfonie č. 4, 1970 symfonie č. 5, 1975 symfonie č. 6, 1977 symfonie č. 7, 1986 symfonie č. 8 Klasická, 1992 symfonie č. 9, 1994 symfonie č. 10, 2002 suita Ukrajinské tance (Українські танці), 1958 symfonická báseň Don Quijote (Дон Кіхот), 1981 a jiné sinfonietta pro smyčcový orchestr, 1971 koncert pro violoncello a orchestr, 1961 koncert pro housle a orchestr, 1967 dvojitý koncert pro housle, violoncello a orchestr a moll, 1971 Báseň pro klavír a orchestr, 1973 Fantazie pro klavír a orchestr, 1973 ouvertury a jiné

komorní instrumentální díla první klavírní trio, 1976 druhé klavírní trio klavírní kvintet 6 smyčcových kvartet díla pro sólový klavír, mj.: 24 skladbiček pro děti (1962), jedenáct sonát díla pro sólové housle, violy a violoncella

vokální díla sbory na slova H. Skorovody, Т. Ševčenka, A. S. Puškina, J. W. Goetha, М. Ryľského, P. Tyčyny, М. Tanka, G. Herwegha a jiných cyklus písní Barvy legend (Барви легенд) na slova А. Nimenka, 1973 romance na slova Т. Ševčenka, Lesji Ukrajinky, І. Franka a jiných písně a úpravy lidových písní

další hudba k činohrám

Hudebněvědné práce disertace Ukrajinské lidové písně v úpravách sovětských skladatelů pro hlas a klavír, 1953 jiné hudebněvědné články v odborném a obecném tisku

Odkazy

Reference

Literatura (omezený přístup)

Kategorie:Ukrajinští hudební skladatelé Kategorie:Sovětští hudební skladatelé Kategorie:Ukrajinští operní skladatelé Kategorie:Skladatelé 20. století Kategorie:Skladatelé 21. století Kategorie:Narození 23. prosince Kategorie:Narození v roce 1926 Kategorie:Úmrtí v roce 2016 Kategorie:Úmrtí 19. října Kategorie:Muži