Spolkový život Němců v českých zemích a v Československu

Spolkový život Němců umožnila v českých zemích, ostatně jako i dalším národnostem Rakouska-Uherska, zejména prosincová ústava z roku 1867, v níž císař František Josef I. uzákonil občanské právo „shromažďovat se a tvořit spolky“. V českých zemích se tak rozvinula mezi zdejším německým obyvatelstvem široká základna německých spolků. Ve spolcích mohli sdílet a prohlubovat své společné zájmy s ostatními německými obyvateli obcí a měst zemí Koruny české a později i mezi německým obyvatelstvem na území Československa. 80. léta 19. století vedla u Němců i u Čechů ke vzniku masových nacionálních spolků, jejichž heslem bylo „udržení a rozšíření národní državy“.Gawrecká Marie: Němci v českých zemích v 19. a 20. století. Společnost a kultura, OPVK 2.3 - Lidské zdroje ve výzkumu a vývoji, č. proj. CZ.1.07/2.3.00/35.0037 (2012-2014): Popularizace nejnovějších výzkumných a vědeckých výsledků ÚHV FPF SU v oblasti historických věd v rámci středoevropské komparace, Ústav historických věd, Filozoficko-přírodovědecká fakulta v Opavě, Slezská univerzita v Opavě

Charakteristika a členství ve spolku Ve spolcích se jednotliví občané setkávali za účelem společných zájmů a cílů. Proto také plnily spolky významnou roli při prosazování zájmů jednotlivých skupin obyvatelstva, rozšiřování jejich myšlenek a názorů. Některé spolky měly zcela charitativní ráz nebo plnily funkci ryze zábavnou či vzdělávací. Ačkoliv spolky byly dobrovolné a zakládat je mohly všechny sociální vrstvy, přece jen v nich hrála roli příslušnost k etniku a vedení spolku příslušelo většinou někomu z obecní či městské elity – právníkům, učitelům a profesorům, majitelům průmyslových nebo zemědělských podniků, velkostatkářům nebo na malé vesnici mlynářům, farářům a velkým sedlákům.

Doba do roku 1848 Nejprve se Němci sdružovali na úrovni profesní a to do cechů, spolků tovaryšů apod. Od 30. let 19. století se objevovaly spolky náboženské, dobročinné nebo živnostenské a průmyslové, u kterých ale nehrála etnická příslušnost žádnou roli. Jednalo se totiž o prestižní záležitost svobodného obyvatelstva. Politika se rozebírala spíše po kavárnách a hostincích u stolů „štamgastů”, příslušníků městské nebo obecní inteligence, obchodníků a jiných významných představitelů, kteří kritizovali převážně Metternichův absolutismus a další palčivé otázky, které sebou tehdejší politická situace přinášela. S revolučním rokem 1848 se postupně rozpoutávala v českých zemích národnostní třenice mezi německým a českým etnikem a vznikala tak dvě oddělená národní společenstva. Německé prostředí, které bylo nesporně vyspělejší, nechtělo v žádném případě přistoupit na jakoukoliv debatu o samostatnosti českého národa, který svým razantním vývojem Němce v jejich dosavadním postavení ohrožoval. V této době začínaly vznikat první spolky českých Němců s politickým podtextem.

60. a 70. léta 19. století František Josef I. zrušil na konci roku 1851 ústavu vyhlášenou na jaře 1849, která ve skutečnosti nikdy nebyla uvedena v platnost a tím došlo k nastolení nové absolutistické vlády samotného císaře a jeho nejbližších spolupracovníků. Jeho pravou rukou se stal ministr vnitra Alexander Bach. Bach zavedl po celé monarchii přísnou cenzuru a posílil policejní aparát. Všechny politické spolky, politická shromáždění, noviny a časopisy s protichůdnou politikou byly zakázány. Teprve až doba konstituční monarchie a zejména období po uzákonění práva „shromažďovat se a tvořit spolky“ nabídly prostor pro zakládání spolků. Po celé monarchii nastal doslova boom všemožných společenských aktivit. Zakládání spolků, které se ze začátku odvíjelo především ve městech, se rozmáhalo i na venkově. V době národnostního pření vznikaly přirozeně spolky české a německé. Němci se snažili rozvíjet svou národní identitu, setkávat se s ostatními příslušníky německého etnika a rozvíjet společné zájmy. Zrovna tak vznikaly obdobně na české straně spolky, které svým typem odpovídaly sdružením německým.

Typologie německých spolků náhled|Friedrich Wilhelm Raiffeisen patřil k družstevním pionýrům. Ke konci 19. století se jeho myšlenky počaly šířit také v Rakousku-Uhersku a podle Raiffeisena fungovalo brzy 600 spořitelních a záložních spolků (Spar- und Darlehenskassen). První Raiffeisenbank vznikla na území dnešního Rakouska v roce 1886 v Dolním Rakousku. V roce 1898 byl založen Österreichische Raiffeisenverband. „…v úřadě venkovské Raiffeisenkasse, který mnohdy sídlil v hostinci či ve škole, byste často našli jen stůl, pár židlí a trezor. Administrativní práci vykonávali členové zdarma, pouze pokladník, který zapisoval příjmy a výdaje a připravoval jejich přehled, dostával na konci roku skromnou odměnu…, …organizovaly přednášky a divadelní hry… K jejich největším zásluhám patřilo vybavení obcí veřejnými váhami, kde bylo možné poctivě kontrolovat váhu nákladů. Mnoho jich zkrášlilo své okolí výsadbou stromů, budováním rybníků a stavbou budov pro vesnické kulturní aktivity,“ psal Feierabend ve své útlé knížce v New Yorku na začátku 50. let. hospodářské (Gewerbevereine), zemědělské a lesnické (Land und Forwstwirtschaftsvereine) profesní spolky – Jouristenverband, Deutscher Kaufmännischer Verein (Spolek obchodníků), Deutscher Handwerkerverein (Spolek samostatných řemeslníků) podpůrné (pro podporu v nemoci, veteránské) a charitativní dobrovolných hasičů vzdělávací – Lesevereine (čtenářské), zábavné kulturní – Deutscher Männergesangverein (Praha, 1861), Brünner Männergesangverein (1861), Troppauer Singakademie (1860) a Deutscher Sängerbund (1864), umělecké – Mährischer Kunstverein (Brno 1871), Verein zur Gründung und Ehaltung eines Landesmuseums für Kunst und Gewerbe (Opava 1882), učitelské tělocvičné, turistické, střelecké vědecké – Verein für die Geschichte der Deutschen in Böhmen či Deutscher Polytechnischer Verein, politické spolky – Verfassungsverein der Deutschen in Böhmen (Konstituční spolek Němců v Čechách), jehož pokračovatelem po roce 1882 byl Deutscher Klub (Německý klub), Deutscher Verein (Německý spolek; Praha 1869), Brünner Bürgerverein (Občanský spolek v Brně), Verein der Deutschen in Mähren (Spolek Němců na Moravě; Olomouc 1870), Bürgerverein (Opava 1869) a Deutscher Verein (1870), kasina – Katholisch politische Casino v Opavě (1870) pojišťovací, záloženské a konzumní – podle vzoru F. W. Raiffeisena penzijní a zaopatřovací okrašlovací

Společensky respektované a uznávané hasičské spolky (Feuermännervereine) patřily k těm nejrozšířenějším. Dobrovolní hasiči (Freiwillige Feuerwehr – FF) posilovali zejména ve vsích, kde jiný spolek neexistoval, místní kulturu. Dalšími spolky se širokou členskou základnou byly turnerské tělocvičné spolky podle vzoru Friedricha Ludwiga Jahna (Deutscher Turnverein, založený roku 1861 v Praze a v Brně a o tři roky později v Opavě). Od nich se pak odvíjely spolky bruslařské, turistické, cyklistické, veslařské a jiné. Kasino hrálo mezi všemi spolky určitý prim. Jednalo se o prominentní spolek německých liberálních elit se svojí základnou v Praze.

Od 80. let 19. století do konce monarchie náhled|Pohlednice spolku Deutscher Schul-Verein z roku 1880, romantické obrazové ztvárnění studentské písně „O wonnevolle Jugendzeit“, která je také známá pod názvem „Filia Hospitalis“, dole název a znak spolku Deutscher Schul-Verein Od 80. let 19. století vznikaly v německém i českém táboře spolky nacionální. Zejména v národnostně smíšených oblastech se jednalo o tzv. obranářské spolky (Schutzvereine), které měly hájit především nacionální zájmy. Češi se počali formovat v moderní národ a zejména mladá německá generace reagovala na český hospodářský, sociální i kulturní růst vstupem do národnostních (völkisch) spolků. V této době vznikaly organizace vyloženě masového charakteru. Na podporu německého národního školství na jazykové hranici vznikl ve Vídni v roce 1880 Deutscher Schulverein, kterému na české straně odpovídala Ústřední Matice školská. Obě organizace se zasloužily o osvětu a financování škol, přesto se ale jednalo o spolky nacionální a národnostně mezi sebou soupeřily. Deutscher Schulverein se velmi rychle rozrůstal o další a další místní skupiny (Ortsgruppen). V roce 1908 měl již 1 344 skupin se 130 tisíci členy a právě v Čechách měl nejpočetnější zastoupení (50 % z celkového počtu členů). Tělovýchovné spolky Turnvereiny vedli sice představitelé místní elity, ale členská základna pocházela hlavně z nižších společenských vrstev – kvalifikovaní dělníci, studenti a živnostníci. Vedení spolku se snažilo vzdělávat své turnery společenskými a kulturními pořady či nepřeberným množstvím přednášek. Právě v turnerském hnutí se od poloviny 80. let projevoval radikální nacionalismus snad nejvíce a v některých tyto antisemitské tendence nakonec našly živnou půdu v prosazování árijských zákonů.

Hlavní náplní hospodářsko-obranných spolků („wirtschaftliche Schutzvereine“) byla starost o německý majetek a půdu, své soukmenovce v pohraničních oblastech hospodářsky či finančně podporovaly a pomáhaly jim při zprostředkování pracovních míst. Mimo to pořádaly kulturní akce a přebíraly i některé charitativní činnosti. Prvním hospodářsko-obranným spolkem byl Böhmerwaldbund (Pošumavský spolek), jež vznikl v roce 1884 v jižních Čechách. Nejvýznamnějším a největším obranným spolkem byl Bund der Deutschen in Böhmen (Svaz Němců v Čechách 1884), který měl na počátku 20. století 60 tisíc členů a v roce 1914 se počet jeho členů zdvojnásobil (Svaz Němců v severozápadních Čechách, v západních Čechách, východních Čechách či na Chebsku), na Moravě národně obrannou funkci přebíraly – Bund der Deutschen Nordmährens (1886) a Bund der Deutschen Südmährens (1899), ve Slezsku Nordmarka (1893)). Těmto spolkům konkurovaly organizace dělnické – například sociálně demokratická organizace (Verein der deutschen Arbeiter) a také postupně slábnoucí liberální strany a spolky.

Československo náhled|left|„Vaterland, nur Dir!“ 12. Deutsches Turnfest 12.–16. července 1913 v Lipsku – slavnostní průvod městem, účastnilo se 62 572 spolků – 1 123 000 členů. Od roku 1898 do roku 1983 se pořádaly turnerské slavnosti v pětiletých cyklech, kdy roky končily na osmičku nebo trojku (mimo světových válek) Rozpad monarchie a vyhlášení československého státu neměly na oslabení spolkového života sudetských Němců zásadní vliv a po dvaceti letech fungování nového státu naopak aktivity německého obyvatelstva posílily. Spolky se ale musely novým podmínkám ve státě přizpůsobit a rozšiřovaly se i na Slovensko a Podkarpatskou Rus (1922 Deutscher Kulturverband, Deutscher Turnverein). Většina spolků byla novým státním zřízením donucena přerušit vazby na své rakouské a německé centrály a následně je zřídit v Československu. Mladá členská základna tak stále více opouštěla prorakouskou orientaci a obracela se nápadně k politickému směru Německa.

V roce 1919 Deutscher Kulturverband převzal 346 místních skupin bývalého německého školního spolku (Deutscher Schulverein) a během dvou let vzrostla jeho členská základna téměř čtyřnásobně. V roce 1921 disponoval při stavu téměř 200 tisíc členů vlastními devatenácti základními a osmdesáti pěti mateřskými školami. Ve 20. letech patřil Deutscher Kulturverband k nejmasovějším a finančně nejzabezpečenějším německým spolkům v Československu. Obdobná situace nastala i u turnerů v Čechách, na Moravě i ve Slezsku. V srpnu 1919 vznikla organizace Deutscher Turnverband (DTV). Ta měla počátkem 20. let 823 skupin a 109 000 členů. V masových tělovýchovných spolcích nastal poněkud odlišný fenomén. Při kolektivním cvičení docházelo k setření sociálních rozdílů – na cvičišti vedle sebe stáli „zednický pomocník, obchodník, řemeslník, úředník či dělník”. Bylo tedy nasnadě, že právě mezi turnery vyrůstali „přední funkcionáři pozdější Henleinovy Sudetendeutsche Heimatsfront” (Sudetoněmecká vlastenecká fronta).