Zámek Staré Hobzí se nachází v obci Staré Hobzí, administrativně přiřazené do okresu Jindřichův Hradec na historickém území jihozápadní Moravy. Svým umístěním v samém centru obce tvoří jednu z nejvýraznějších obecních staveb. Jedná se o monumentální barokní zámek s prvky klasicismu. Objekt tvoří dvoupatrová trojkřídlá budova s čestným dvorem, v bezprostřední blízkosti zámku se nachází rozlehlý park a hospodářské stavení. Zámek je od 3. 5. 1958 chráněn jako kulturní památka.
Historie První zmínka o vsi Hobzí se objevuje v zakládací listině louckého kláštera vydané českým knížetem Konrádem II. Otou a jeho matkou Marií v Praze dne 25. října 1190, ve které je zmíněna kaple sv. Ondřeje v Hobzí se vsí, krčmou a mlýnem. V roce 1353 je poprvé připomínána tvrz. Pravděpodobně kolem roku 1400 byla zničena, jelikož v roce 1415 je zmiňován „kopec“, kde původně stála. Sídlo vrchnosti je v polovině 17. století uváděno na tzv. dolním statku (Untergut), tvrz měla být již ve druhé polovině 16. století za Zahrádeckých ze Zahrádek přebudována na „čtvercový renesanční zámek s uzavřeným nádvořím a arkádami“. Při ocenění majetku Jindřicha Zahrádeckého je sídlo v roce 1627 označováno tvrzí a v urbáři Jindřicha Burkharta ze Schneidau v roce 1685 zámkem.
Nový prostorný zámek ve Starém Hobzí zahrnoval nejen obytné místnosti pro vrchnost a její úředníky, ale také pivovar se sladovnou a spilkou (kvasírnou), palírnu a hospodářský dvůr. Za pivovarem se rozkládala velká zahrada s ovocnými stromy. Druhá zahrada se nacházela za zámkem směrem ke kostelu. Podle průzkumu hobezského učitele Rudolfa Hruschky stával tento zámek oproti současnému o něco dále jihozápadním směrem, snad na jižní straně dnešního zámeckého parku, který pravděpodobně vznikl spojením obou zámeckých zahrad. Na zámecké sídlo v těchto místech se dá usuzovat také ze zbytků zdí o šířce 120 cm, které byly odkryty během staveb okolních usedlostí.
Zámek v 18. a 19. století V roce 1702 nebyla tvrz ve Starém Hobzí v kupní smlouvě Maxmiliána Františka z Deblína uvedena. Historici se domnívají, že nebyla obyvatelná (tedy bezcenná) nebo již zbourána. Každopádně baron z Deblína přikoupil 26. června 1713 v Novém Hobzí od ovdovělé svobodné paní Marie Anny Říkovské z Dobrčic (Ržikowsky von Dobrzitz), rozené von Schneidau a její neplnoleté sestry Josefy Františky rytířské sídlo s pivovarem, sladovnou a lihovarem, čímž bylo Staré a Nové Hobzí zase sjednoceno. Nový majitel Maxmilián František z Deblína se usídlil zprvu na zámku v Novém Hobzí a v roce 1726 započal ve Starém Hobzí se stavbou nového reprezentativního zámku.
Stavební práce na barokním dvoupatrovém zámku čtvercového půdorysu s uzavřeným dvorem a arkádami dokončil pak jeho syn František Antonín z Deblína v roce 1733, což dokládá datace na fasádě hlavního traktu zámku. Ve vstupním křídle se nacházely vrchnostenské kanceláře. Architektonický vzhled dotvářela lipová alej vedoucí od zámku ke kostelu, zámek obklopoval velký anglický park o výměře 3,6 ha. V zámku přibyla také vrchnostenská kaple sv. Tomáše s nástropní freskou korunovace Panny Marie od Felixe Antona Schefflera. Oltářní obraz sv. Tomáše snad pocházel z kaple zámku v Novém Hobzí.
Po tragické smrti barona z Deblína si zámek ve Starém Hobzí v roce 1786 pronajal majitel bavlnářské manufaktury Johann Peter Flick a přestěhoval se tam se svou početnou rodinou (16 dětí). Zámek sloužil kolem roku 1810 nejen jako obydlí celé rodiny a příbuzných, které Flick zaměstnával, ale také jako sídlo správy panství s vrchnostenskými a manufakturními kancelářemi, dále zde byly umístěné sklady a pomocné provozy (mykací stroj a lisy, laboratoř pro přípravu barviv se skladem). V roce 1806 J. P. Flick panství Staré Hobzí zakoupil. Po jeho smrti syn Johann Max Flick majetek odprodal hraběnce Terezii z Trauttmansdorffu, rozené z Nádasdy (1823 – 1843). Ta přikoupila v roce 1826 od hraběte Eduarda ze Stadion-Warthausen-Thannhausen ještě velkostatek Jemnici a v roce 1843 od ní panství Jemnice-Staré Hobzí zakoupil Alfons markrabě Pallavicini.
Zámek od poloviny 19. století do konce 20. století
Markrabata Pallaviciniové byla posledními vlastníky spojeného panství Jemnice-Staré Hobzí. Roku 1871 velkostatek Jemnice – Staré Hobzí začlenila do rodového fideikomisu.Průvodce po archivních fondech a sbírkách, vydání 20, Archivní správa, 1966, s. 120 V roce 1876 Alfons markrabě Pallavicini pojal za manželku hraběnku Irmu Széchényiovou ze Sárvár-Felsővidéku (28. 6. 1855, Šoproň – 7. 10. 1932, Jemnice). Z manželství pošly děti: Karl (1877–1900), Alfons jun. (1883–1958) a Alexander jun. (1890–1941). Zámek zdědil syn Alexander jun. Hobezský zámek prošel drobnými úpravami v klasicistním duchu a po zbourání předního křídla obdržel dnešní trojkřídlou dispozici.
Syn Alexander markrabě z Pallavicini pronajímal zámecké prostory letním hostům, v roce 1910 se v zámku nacházelo na 30 bytů s jedním až třemi pokoji a budova byla opatřena hromosvody.Cech. Der Böhme, Mo, 18. Juli 1910, s. 3 V roce 1912 trávil na zámku ve Starém Hobzí léto spolu s Růženou Svobodovou a Františkem Xaverem Svobodou spisovatel František Xaver Šalda, který zde započal práci na esejích pro knihu Duše a dílo a první nárysy románu Loutky i dělníci.Lifka Bohumír: Moravské léto F. X. Šaldy ve Starém Hobzí 1912
Na začátku první světové války poskytl Alexander Pallavicini zámecké prostory Maltézskému řádu / Malteserritterorden.(Neuigkeits) Welt Blatt, Di, 11. August 1914, s. 9 Konec první světové války, porážka Rakouska-Uherska a vznik národních států na území bývalé monarchie představoval pro rodinu Pallavicini závažný zlom v jejich majetkové situaci. V roce 1920 činila rozloha panství Jemnice-Staré Hobzí 3 516,81 ha, po pozemkové reformě rodině zůstalo 617,33 ha. Po léta táhnoucích se soudních procesech, kdy došlo až na mezinárodní soud v Haagu (Cour arbitrale mixte hongroise-chechoslovaque), obdržela rodina Pallavicini v lednu roku 1934 od Československa odškodnění ve výši 4.400.000 Kč, podle rodinných zápisů bylo odškodnění hluboce pod skutečnou cenou.Marta Riess: Die Familiengeschichte des Hauses Pallavicini in Österreich-Ungarn, 2004/2005
Od roku 1919 do konce roku 1920 se česká obecná škola dělila o prostory zámku s vojenskou posádkou čsl. armády, která zde byla umístěna v roce 1918 po obsazení provincie Německá jižní Morava. V roce 1922 byla obecná škola přeměněna na českou školu menšinovou a při škole začal pracovat divadelní ochotnický soubor místního okrsku Národní jednoty pro jihozápadní jednotu.Ochotnický divadelní soubor Staré Hobzí V roce 1923 přestěhovala hraběnka Irma z Pallavicini všechny cenné umělecké předměty ze zámku ve Starém Hobzí do jemnického zámku, zrovna tak tři kamenné sochy z ozdobného štítu. Od roku 1926 v zámku přibyla smíšená čtyřtřídní měšťanská škola,Havlík, B.: Vývoj školství. In: Dačicko, Slavonicko, Telčsko. Brno 2005, s. 519 v roce 1927 česká mateřská škola a opatrovna, mimo toho zde sídlila četnická stanice, kancelář starosty a zbytek byl využíván k ubikacím.Státní okresní archiv Jindřichův Hradec, Mateřská škola a opatrovna Staré Hobzí, 1927 - 1938 Hobezský zámek se tak stal jakýmsi českým centrem a nacionální klání Národní jednoty a Sokola se Svazem Němců a turnery vyústilo v roce 1937 v odkoupení zámecké budovy osmi místními Němci.Reichenberger Zeitung, Organ für die deutsch-nationale Partei in Böhmen, 14.1.1938, číslo 12, s. 4 Ze zámecké budovy měl být následně vybudován Deutsches Haus (Německý dům), ve kterém by sídlily spolkové místnosti SdP, tělocvična turnerů, taneční sál a další německé spolky, postupně sjednocované za účelem vzniku jednotné sudetoněmecké organizace.
Po odstoupení pohraničního území a odchodu veškerých československých státních zaměstnanců sloužila budova zámku potřebám Třetí říše a ideologii NSDAP. V 1. poschodí sídlil obecní úřad, matriční úřad, úřadovna říšského četnictva, místní skupina NSDAP a později přibyla uprostřed 1. poschodí chemická laboratoř vídeňské firmy Drägerwerke. Druhé poschodí jižního křídla sloužilo výcvikovému středisku místní skupiny Hitlerjugend. Prostorná zámecká půda a sál ve druhém poschodí posloužily ke skladování ovsa pro erární koně. Od února 1944 zde nalezlo útočiště před bombardováním civilní obyvatelstvo z Vídně, na konci války ženy a dívky z Východního Pruska a od poloviny dubna 1945 také německý vojenský lazaret.
S Rudou armádou dorazily 12. května 1945 maďarští a němečtí váleční zajatci, pro které byl v lesích u Starého Hobzí zřízen zajatecký tábor (12. 5. – 6. 7. 1945).Tomáš Staněk: Poválečné "excesy" v českých zemích v roce 1945 a jejich vyšetřování, Ústav pro soudobé dějiny 2005, s. 259-260Naše demokracie, 12. 08. 1945 Po vypuknutí epidemie tyfu a dalších chorob zřídila RA v budově zámku zajateckou nemocnici. Po odchodu Rudé armády byla část 1. a 2. poschodí obsazena místní školou, část zámku využívala stanice SNB a v dalších místnostech úřadoval místní národní výbor. V roce 1946 zbudovala obec v přízemní družstevní prádelnu, do školního traktu zavedla vodovod a dobudovala splachovací toalety. V levém křídle byly v obou poschodích zřízeny dva byty pro učitele. V roce 1947 a 1948 následovaly stavební úpravy pro poradnu pro matky a kojence a posléze pro lékařskou ordinaci. Poslední poschodí obec vyhradila kinosálu, pořádání schůzí a tanečním zábavám. V říjnu 1949 byl při MNV zřízen matriční úřad a vedení obce se rozhodlo stavebně upravit další zámeckou místnost, tentokrát pro oddací síň. V průběhu trvání ČSSR následovala celá řada dalších necitlivých stavebních zásahů a úprav, které korespondovaly s tehdejším socialistickým způsobem života na venkově.
Zámek ve 21. století Po sametové revoluci získala zámek obec, která ho obratem prodala investorovi z Rakouska. Za peníze z prodeje postavila v obci novou budovu školy, která původně sídlila v zámku.Článek na magazin.e15.cz: Místo bohatých hostů bydlí v chátrajících zámcích myši V prosinci roku 2008 se zámek ve Starém Hobzí objevil v pořadu „Památky na prodej”, kde majitel zámku nabídl zámecký areál s hospodářskou budovou a parkem o rozloze kolem 3 ha k prodeji za 37 mil. korun.Památky na prodej: Zámek Staré Hobzí, premiéra pořadu na ČT 21. 12. 2008 Zámek propadl bance a měla následovat dražba, ke které nakonec nedošlo a zámek zůstal v držení původního majitele. V době, kdy o něj projevili zájem zástupci francouzské firmy „Christian Dromard a Pierre Metge”, byl již v držení nového rakouského majitele, což potvrdil i místostarosta Starého Hobzí Kamil Rod, který podle internetového magazínu „e15.cz” dodal, že „obec chtěla zámek v dražbě koupit zpět, ale současný majitel jej získal ještě před dražbou“ (r. 2010).
V dubnu roku 2013 byl zámek vykraden. Zloděj odcizil majetek v hodnotě 259 tisíc korun.Článek z 14. dubna 2013 na budejovice.idnes.cz: Zloděj se vloupal do zámku, odnesl si starožitnosti za čtvrt milionu Zámek se nacházel v lehce zanedbaném stavebně technickém stavu, fasáda do nádvoří byla obnovena, ostatní fasády před rekonstrukcí. Z interiérů byl opraven průjezd, hlavní schodiště a první patro levého (jižního) křídla. Ostatní prostory zámku se nacházely ve stavu, v jakém byly před rokem 1990. Provozovatelem zámku se stala v roce 2014 „Royal Estate & Event Management s.r.o.”, založená 14. února 2014, jejímž statutárním orgánem je rakouský občan Jürgen Schuster (majitel zámku) a jeho manželka Klaudia Schuster.Rejstřík firem: