náhled|Rozměry zástupců rodu Confuciusornis v porovnání s člověkem|alt=Confuciusornis („Konfuciův pták“) byl pravěký pták, který žil v období rané křídy před 125 až 120 miliony let na území současné Číny.Zhou, Y.; et al. (2024). Fossil evidence sheds light on sexual selection during the early evolution of birds. Proceedings of the National Academy of Sciences. 121 (3): e2309825120. doi: https://doi.org/10.1073/pnas.2309825120 Je řazen do dinosauří skupiny Avialae, skupiny pravých ptáků a jejich vyhynulých blízkých příbuzných. Confuciusornis byl objeven v Číně a představuje velmi početný a často nacházený fosilní druh praptáka.Jesús Marugán-Lobón & Luis M. Chiappe (2022). Ontogenetic niche shifts in the Mesozoic bird Confuciusornis sanctus. Current Biology (advance online publication). doi: https://doi.org/10.1016/j.cub.2022.02.010
Popis Confuciusornis dosahoval velikosti holuba, rozpětí křídel se odhaduje na 0,7 metru a hmotnost v rozmezí od 0,2 do 1,5 kilogramu.Larramendi, A.; Paul, G. S.; Hsu, S.-y. (2020). A review and reappraisal of the specific gravities of present and past multicellular organisms, with an emphasis on tetrapods. Anatomical Record. 304 (9): 1833-1888. Délka těla činila asi 50 centimetrů.Holtz, Thomas R., Jr.; Rey, Luis V. (2007). Dinosaurs: The Most Complete, Up-to-Date Encyclopedia for Dinosaur Lovers of All Ages (Aktualizovaný internetový dodatek). New York: Random House. . Měl peří a křídla, není známo, jestli byl schopen aktivního letu. Confuciusornis je nejstarším ptákem, který měl bezzubý zobák. Jednná se o nejlépe prozkoumaný druh druhohorního ptáka díky nálezu mnoha fosílií. Byl vývojově blíže dnešním ptákům než Hesperornis či známý Archaeopteryx, především stavbou těla. Confuciusornis byl pravděpodobně dravý pták živící se hmyzem a možná i drobnými obratlovci.Andrzej Elzanowski, D. Stefan Peters & Gerald Mayr (2018). Cranial morphology of the Early Cretaceous bird Confuciusornis. Journal of Vertebrate Paleontology Article: e1439832. doi: 10.1080/02724634.2018.1439832.https://albertonykus.blogspot.cz/2018/05/did-confuciusornis-really-eat-fish.html Tvar prstních kůstek na nohou dokládá, že mohl žít predátorským způsobem života.Savannah Elizabeth Cobb & William I. Sellers (2019). Inferring lifestyle for Aves and Theropoda: a model based on curvatures of extant avian ungual bones. bioRxiv (advance online publication). doi: https://doi.org/10.1101/517375
Skvěle dochovaná fosilie tohoto praptáka odhalila strukturu a tvar jeho zobáku, a to včetně keratinového povrchu. Tento exemplář byl formálně popsán v listopadu roku 2019.Amanda Falk, Jingmai O’Connor, Min Wang and Zhonghe Zhou (2019). On the Preservation of the Beak in Confuciusornis (Aves: Pygostylia). Diversity, 11(11): 212. doi: https://doi.org/10.3390/d11110212 Zřejmě nebyl úzce potravně specializovaný, což dokládá zejména jeho dentice.Ya-Chun Zhou, Corwin Sullivan, Zhong-He Zhou & Fu-Cheng Zhang (2021). Evolution of tooth crown shape in Mesozoic birds, and its adaptive significance with respect to diet. Palaeoworld. doi: https://doi.org/10.1016/j.palwor.2020.12.008
Paleohistologický výzkum vzorku 33 dlouhých kostí různých jedinců odhalil, že tento prapták rostl velmi rychle po vylíhnutí z vajíčka, až po dosažení dospělé velikosti. Pak se jeho ontogenetický vývoj výrazně zpomalil a po další 3 až 4 roky se rozvíjel, než dosáhl plné skeletární dospělosti (maximálního vzrůstu).Anusuya Chinsamy, Jesús Marugán‐Lobón, Francisco J. Serrano & Luis Chiappe (2019). Osteohistology and Life History of the Basal Pygostylian, Confuciusornis sanctus. The Anatomical Record (advance online publication). doi: https://doi.org/10.1002/ar.24282
U dvou jedinců byly objeveny stopy po ramfotéce – keratinovém pokryvu zobáku, který byl pravděpodobně rozšířen u všech zástupců této skupiny bazálních bezzubých avialanů.Xiaoting Zheng, Jingmai O’Connor, Yan Wang, Xiaoli Wang, Yin Xuwei, Xiaomei Zhang and Zhonghe Zhou (2020). New Information on the Keratinous Beak of Confuciusornis (Aves: Pygostylia) From Two New Specimens. Frontiers in Earth Science. 8: 367. doi: https://doi.org/10.3389/feart.2020.00367
Druhy Je rozlišováno pět validních (vědecky platných) druhů tohoto rodu: C. sanctus (1995), C. dui (1999), C. feducciai (2009), C. jianchangensis (2010) a C. shifan (2022).Renfei Wang, Dongyu Hu, Meisheng Zhang, Shiying Wang, Qi Zhao, Corwin Sullivan & Xing Xu (2022). A new confuciusornithid bird with a secondary epiphyseal ossification reveals phylogenetic changes in confuciusornithid flight mode. Communications Biology. 5: 1398. doi: https://doi.org/10.1038/s42003-022-04316-6
Létání Předpokládalo se, že Confuciusornis byl výborný letec, ovšem dnes je tato teorie zavrhována. Confuciusornis totiž neměl příliš silné a tlusté peří. Proto byl pravděpodobně schopen klouzavého letu, při kterém seskočil se stromu a doplachtil na jiný strom, ale dopadl níže – podobně jako například letucha. Výzkumy ukázaly, že tento druh praptáka měl již druhotnou chrupavku na své kosti sáňkové (furkule), což mohlo jeho letové schopnosti výrazně vylepšovat.WU Qian，Jingmai O’CONNOR，LI Zhi-Heng &Alida M. BAILLEUL (2020). Cartilage on the furculae of living birds and the extinct bird Confuciusornis: a preliminary analysis and implications for flight style inferences in Mesozoic birds. Vertebrata PalAsiatica (advance online publication).
Koncem roku 2023 byla publikována odborná práce, jejímž závěrem je, že Confuciusornis dokázal efektivně létat po delší časové úseky díky kombinaci mávání křídli a využití klouzavého letu.Luis M. Chiappe, Francisco J. Serrano, Stephanie Abramowicz & Ursula B. Göhlich (2023). Flight Performance of the Early Cretaceous Bird Confuciusornis sanctus: Evidence from an Exceptionally Preserved Fossil. Spanish Journal of Paleontology. 38 (advance online publication).
Opeření Na začátku roku 2010 skupina vědců vedená Zhangem Fuchengem prozkoumala melanozomy (organely pigmentových buněk, které kdysi obsahovaly kožní barvivo) a zjistila, že měl po těle odstíny šedé, červenohnědé a černé. Zbarvení a vzory na opeření tohoto praptáka byly velmi pestré a komplexní. Zřejmě sloužily jako krycí zbarvení, umožňující uniknout pozornosti predátorů.Quanguo Li; et al. (2018). Elaborate plumage patterning in a Cretaceous bird. PeerJ. 6:e5831. doi: https://doi.org/10.7717/peerj.5831
Vědecká práce, publikovaná v září roku 2023 ukázala, že v opeření konfuciusornise a dalších opeřených teropodů se mohou dochovat organické molekuly, konkrétně původní proteiny.Tiffany S. Slater, Nicholas P. Edwards, Samuel M. Webb, Fucheng Zhang & Maria E. McNamara (2023). Preservation of corneous β-proteins in Mesozoic feathers. Nature Ecology & Evolution (advance online publication). doi: https://doi.org/10.1038/s41559-023-02177-8
Odkazy
Reference
Literatura Zhang, Z.; Gao, C.; Meng, Q.; Liu, J.; Hou, L.; Zheng, G. (2009). "Diversification in an Early Cretaceous avian genus: evidence from a new species of Confuciusornis from China". Journal of Ornithology. 150 (4): 783–790. doi:10.1007/s10336-009-0399-x. Martin, L.D.; Zhou, Z.; Hou, L.; Feduccia, A. (1998). "Confuciusornis sanctus compared to Archaeopteryx lithographica". Naturwissenschaften. 85 (6): 286–289. doi:10.1007/s001140050501. Chiappe, Luis M., Shu-An, Ji, Qiang, Ji, Norell, Mark A. (1999). "Anatomy and systematics of the Confuciusornithidae (Theropoda:Aves) from the Late Mesozoic of northeastern China". Bulletin of the American museum of Natural History no. 242, 89 str. Wang Min; et al. (2018). A taxonomical revision of the Confuciusornithiformes (Aves: Pygostylia). Vertebrata PalAsiatica. doi: 10.19615/j.cnki.1000-3118.180530 Min Wang & Zhonghe Zhou (2018). A new confuciusornithid (Aves: Pygostylia) from the Early Cretaceous increases the morphological disparity of the Confuciusornithidae. Zoological Journal of the Linnean Society, zly045. doi: https://doi.org/10.1093/zoolinnean/zly045 Min Wang, Thomas A. Stidham, and Zhonghe Zhou (2018). A new clade of basal Early Cretaceous pygostylian birds and developmental plasticity of the avian shoulder girdle. Proceedings of the National Academy of Sciences. doi: https://doi.org/10.1073/pnas.1812176115 Wang Min, Jingmai O'Connor & Zhou Zhong-He (2019). A taxonomical revision of the Confuciusornithiformes (Aves: Pygostylia). Vertebrata PalAsiatica 57 (1): 1-37. doi: 10.19615/j.cnki.1000-3118.180530 Xiaoting Zheng, Jingmai Kathleen O'Connor, Yan Wang, Xiaoli Wang, Yin Xuwei, Xiaomei Zhang and Zhonghe Zhou (2020). New information on the keratinous beak of Confuciusornis (Aves: Pygostylia) from two new specimens. Frontiers in Earth Science (abstract). doi: 10.3389/feart.2020.00367 Case Vincent Miller, Michael Pittman, Thomas G. Kaye, Xiaoli Wang, Jen A. Bright & Xiaoting Zheng (2020). Disassociated rhamphotheca of fossil bird Confuciusornis informs early beak reconstruction, stress regime, and developmental patterns. Communications Biology. 3, Article number: 519. doi: https://doi.org/10.1038/s42003-020-01252-1 Li Li, Hou Shilin, Wang Jingqi & Yu Jia (2020). Statistics and description of the sternum morphology of Confuciusornis collected in the Liaoning Paleontology Museum . Journal of Shenyang Normal University (Natural Science Edition): 38(6). Qian Wu, Alida M. Bailleul, Zhiheng Li, Jingmai O’Connor and Zhonghe Zhou (2021). Osteohistology of the Scapulocoracoid of Confuciusornis and Preliminary Analysis of the Shoulder Joint in Aves. Frontiers in Earth Science. 9: 617124. doi: https://doi.org/10.3389/feart.2021.617124 Alida M. Bailleul and Zhonghe Zhou (2021). SEM Analyses of Fossilized Chondrocytes in the Extinct Birds Yanornis and Confuciusornis: Insights on Taphonomy and Modes of Preservation in the Jehol Biota. Frontiers in Earth Science. 9: 718588. doi: https://doi.org/10.3389/feart.2021.718588
Externí odkazy
Článek o nové interpretaci opeření konfuciusornise na webu Scientific American Článek o konfuciusornisovi
Kategorie:Dinosauři žijící v křídě Kategorie:Druhohorní ptáci